Velký den koně Hektora

Toho srpnového dne se na start vytrvalostního dostihu v jihoanglickém Euston Parku dostavil výkvět šlechty Středního východu. Dubajský vládce šejk Muhammad bin Rašíd Al Maktúm, jeho synové a další aristokraté.

Mezi šlechtici a bohatými Araby Perského zálivu jsou koně – a speciálně vytrvalostní dostihy na dlouhé trati v otevřené krajině – ohromně populární. Šejkové jsou touto disciplínou téměř posedlí, kupují si nejlepší zvířata, trenéry a jezdce, a také různě ohýbají pravidla. Dubajští vládci se například nedokázali smířit s tím, že jejich země neleží v Evropě, a tudíž se nemohou jen tak účastnit šampionátu tohoto kontinentu. Rodina šejka Al Maktúma se tak do Evropy dostala oklikou: koupila stáje i v Anglii, najala závodníky z Evropy a letos se mistrovství pořádalo v rámci několikadenního festivalu vytrvalostních dostihů, který rovněž zaplatil dubajský vládce; jeho jméno bylo uvedeno přímo v názvu festivalu. I dotace byla vysoká – v různých závodech se rozdělovalo dohromady přes milion liber, tedy více než 28 milionů korun.

Peníze však v tomto šampionátu nejsou nejzásadnější. Je to především výjimečný, strašně dlouhý dostih. V závodě samozřejmě jde o to, kdo se první dostane do cíle 160 km dlouhé tratě, ale upřímně řečeno, hlavní je doběhnout. Mezi jezdci platí, že vyhrál ten, kdo vůbec dokončil. A druhá věc: mistrovství Evropy ve vytrvalostních dostizích se rozhodně neúčastní jen zámožní Arabové, ale lidé a koně z různých zemí, Evropanky a Evropané – včetně těch stárnoucích, jako jsem třeba já (ročník 1974).

Nenech se vyprovokovat

Pracuji jako novinář, ale jízda na koni je mým velkým hobby, do kterého dávám dost času i peněz. Jezdím už zhruba deset let, vytrvalostnímu dostihu jsem se začal věnovat v roce 2011.

V Česku tato disciplína spíše přežívá. V malém jsou zde vidět neblahé věci typické i pro rozšířenější sporty. Funkcionáři umějí bafuňařit, na závody létají letadly a bydlí v hotelech. Koně je moc nezajímají.