Dalík „dostal čtyři“ za něco, co neudělal

Ne že by byl Marek Dalík čistý, ale zdá se, že si soud i státní zástupci ulehčili práci.

Marek Dalík byl pravomocně odsouzen na čtyři roky do vězení; a pokud nezaplatí pokutu čtyři miliony, ve vězení bude ještě o dva roky déle. Podle rozsudku druhoinstančního soudu se měl podvodu dopustit tím, že rakousko-americkým manažerům sliboval, že ovlivní rozhodování vlády tak, aby Česko od zbrojovky Steyr koupilo obrněné transportéry Pandur. Sliboval prý něco, o čem věděl, že nemůže splnit.

Marka Dalíka je mi líto. Je totiž odsouzen za něco, co neudělal. Chápu proto, že je pro něj velmi těžké trest přijmout.

Byl jsem u případu pandurů od samotného počátku. Vyšetřování ve skutečnosti začalo v Rakousku – poté, co jsme v Mikulově a Vídni natočili na skrytou kameru dva bývalé manažery Steyru. Ti přiznali, že měli připravená 2 až 3 procenta z dvacetimiliardové zakázky na úplatky pro české politické strany. Rakušané to začali hned vyšetřovat – na rozdíl od Čechů. Policii ani státním zástupcům se do případu nechtělo a donutila je až snaha Rakušanů.

Ale vraťme se k podstatě věci, od začátku bylo zřejmé, že s úplatky pro politické strany se v rozpočtu zakázky počítá. První smlouvu uzavřela vláda v demisi, kterou vedl Jiří Paroubek. Hlavním lobbistou na straně Steyru byl jistý Pavel Musela, jeho společnost přitom měla podepsanou i PR smlouvu s agenturou, která sociální demokracii pomáhala ve volbách. Když se potom dostala k moci ODS, nákup pandurů zrušila. Právě v té době se Marek Dalík, náměstek ministryně obrany Martin Barták, jenž měl zakázku na starosti, a slovenský zbrojař Miro Výboh, sešli na dvou schůzkách s manažery Steyru. Dalík údajně chtěl peníze za to, že česká vláda smlouvu obnoví.

Vyšetřovatelům v Rakousku žádost popsal jeden z účastníků jednání Stephan Szücz: „Podílel se (Dalík) na první smlouvě, za to měl slíbeno od pana Musely 100 milionů. Nedostal ale nic. A jestli prý chceme ve smlouvě pokračovat, musíme zaplatit 18 milionů eur ve třech splátkách.“

Szücz byl pak během soudu s Dalíkem jedním z klíčových svědků. Tyto schůzky ale nebyly ojedinělé. O pár týdnů později ve Vídni manažery opět navštívil Výboh s izraelským subdodavatelem a nabídli, že zařídí transfer peněz pro Čechy, protože je nutné zaplatit. Není asi náhodou, že oněch 18 milionů eur odpovídá 2–3 procentům z původní zakázky. Tedy penězům určeným pro politické strany.

Dalík tudíž nejednal jen za sebe, měl v úmyslu svůj slib dodržet a smlouvu ovlivnit, vždyť byl na schůzce s náměstkem ministra obrany, který měl zakázku na starosti. Ten si ale těsně před žádostí o peníze musel náhle na pár minut odskočit… V mezidobí rakouský Steyr přešel do rukou amerického gigantu General Dynamics. Ten platit nechtěl. Najal si bývalého šéfa NATO sira George Robertsona, který zavolal ministru Alexandru Vondrovi a zdvořile ho varoval před mezinárodním skandálem.

Smlouva byla nakonec podepsána. Peníze velmi pravděpodobně vyplaceny nebyly. Marek Dalík ani ODS nedostali nic. A navíc byl Dalík označen za podvodníka. Přitom šlo spíše o úplatkařství. Pro druhoinstanční soud a státní zástupce by však odsouzení za korupci znamenalo, že musí pátrat po dalších korupčnících. Jednodušší tak byla konstrukce podvodu. Tedy když Dalíka nedokázali odsoudit za to, co provedl, odsoudili ho za něco, co neudělal. Marek Dalík je v tomto smyslu oběť.

Autor je investigativní reportér Radiožurnálu Českého rozhlasu.