Držme si palce

Život prostě náročný je. Neustále je potřeba něco překonávat.

A když máte pocit, že už toho bylo dost a že vyšší hora už na světě není, vždycky zjistíte, že nad vrcholem je další vrchol. Osud mého filmu „K2 vlastní cestou“ o horolezkyni Kláře Kolouchové a jejím výstupu na nejobtížnější, druhou nejvyšší horu světa byl obdobný.

Film jsme roztočili před dvěma lety – jenže Klára nevylezla. Říkala jsem si, že je to vlastně fajn. Je šance udělat to lépe. Ale nejprve to vypadalo, že neseženeme peníze a vrchol opět zůstane nepokořen. Na poslední chvíli jsme to vyřešili, ale dát do kupy sebe a celé natáčení během čtrnácti dnů fakt nikomu nepřeju.

Nicméně první vrchol zdolán. Tím dalším bylo pod himálajskou K2 vůbec dojít: 140 kilometrů po ledovci (opakuji – po čtrnácti dnech příprav) opět nikomu nepřeju. Pak se Klára po dalším nezdařeném výstupu rozhodla znovu nelézt. Ale i tento třetí pomyslný vrchol jsme zdolali. Klára nakonec vylezla!

Já se vrátila a ve zrychleném tempu film dodělávala. Chtěli jsme stihnout premiéru letos na jaře – kterou nám kvůli koronaviru zrušili.

Jenže my už víme, jak to s těmi vrcholy je. A tak si, přátelé, budeme muset počkat. I o tomhle je náš příběh. Žena, matka, horolezkyně tak dlouho snila, riskovala, pracovala sama na sobě, aby dokázala něco výjimečného. Splnit si svůj sen, protože na to jen tak každý odvahu nemá. První Češka na K2.

Těším se, až se zase potkáme v kině. Držme si palce!