Staří dobří otužilci

Americké velkoměsto San Francisco se probouzí do chladného rána. Teploměr sice ukazuje sedm stupňů Celsia, ale fouká silný vítr, takže pocitová teplota je podstatně nižší. Robustní muž v plavkách stojí na pláži klubu Delfín a nasazuje si plavecké brýle. Mne si ruce, jako by se chtěl ještě trochu zahřát. Ohlédne se za ženou stojící za ním, usměje se, dvakrát poskočí, zdvihne ruce do vzduchu – a už míří do vody, jako kdyby to byla pohodlná matrace. Udělá pár rychlých temp a pak už bez váhání v pravidelném rytmu pokračuje dál.

Žena stále stojí na břehu, vítr ji šlehá do tváře. Nepatrně zavrávorá, chvíli hledá balanc, potom konečně vykročí vpřed. Dýchá zhluboka, ramena se jí krčí, třese se zimou. Už je po pás ve vodě, ještě jeden hluboký nádech a znenadání vykřikne: „Proč tohle děláme?!“ Pak stejně odhodlaně jako její partner zmizí ve vlnách Sanfranciského zálivu.

Otázka, proč tohle dělají, napadá určitě i kolemjdoucí, zachumlané v zimních bundách. Plavce neodrazuje déšť, mlha ani riziko podchlazení. Nezaženou je ani lachtani, kteří bývají čas od času mrzutí a pár plavců už pokousali.

•••

Klub Delfín, celým anglickým názvem Dolphin Swimming & Boating Club, sdružuje plavce a vodáky. V roce 1877 ho založili němečtí přistěhovalci. Členové klubu celoročně pádlují nebo se koupají v chladných vodách Sanfranciského zálivu. Formálně je jich kolem 1 600, pravidelných plavců je několik set. Někteří plavou pouze rekreačně, jiní intenzivně.

Sanfranciská zátoka přitahuje plavce maratonů, kteří v zálivu trénují na dálkové trasy. Přes dvacet členů Delfína už přeplavalo kanál La Manche mezi Anglií a Francií, jde o trasu měřící vzdušnou čarou čtyřiatřicet kilometrů. (Mimochodem držitelkou světového rekordu v rychlosti v kategorii žen je Češka Yvetta Hlaváčová s časem 7 hodin 25 minut.)