Logo

Bacha! Čert!

Post Image

Bacha! Čert!

Play icon
8 minut

foto Jana Ašenbrennerová

Pomalu se stmívá; mrholí a v náledí se odrážejí oranžová světla pouličních lamp. Je zima, něco po páté a v ulici panuje ospalá nálada. Najednou však u sousedů klapnou vrátka, kocour zaječí a v panice seskočí ze zídky. Vesnicí se začne rozléhat chrastění řetězů a na chodníku se objeví stíny hned několika bytostí. Je pátého prosince a do ulic právě vyšel Mikuláš. Není sám.

Třiačtyřicetiletý podnikatel David Šafránek zahájil svou čertovskou kariéru již před čtrnácti lety. Tehdy uprostřed léta vyrazil s kamarády do Prahy do second handu nakoupit kožichy na výrobu kostýmu. „Každej si myslel, že chceme bejt jako Leoš Mareš,“ říká s úsměvem. Obstaral si dokonce i autentické kravské rohy z jatek: vzpomíná, že je za „šíleného smradu“ vyvařil, potom hodil do mraveniště, aby je mravenci vyčistili – a pak z nich vyrobil finální masku, kterou má dodnes. „Není to žádná umělina,“ zdůrazňuje. Coby čert s sebou nosí také knihu hříchů, kterou na konci každé mikulášské návštěvy předloží dětem; ty na ni musejí přísahat, že nebudou zlobit, nebo se dostanou do pekla. „Všechno by to mělo mít výchovnej podtext,“ říká Šafránek.

Pátý prosinec je v malé vesnici Nová Ves na jihu Čech pro hodně dětí jedním z nejobávanějších dní v roce. I mnozí dnes již dospělí obyvatelé stále vzpomínají, jak se v jejich obývacím pokoji uvelebil čert, ne-li rovnou několik, zatímco oni se krčili v koutě, za křeslem, případně pod ním nebo na klíně svých rodičů.

„My se jich bojíme hodně. My totiž zlobíme… malinko,“ svěřuje se šestiletá Kája. Společně s tříletou sestrou Emou si po odchodu Mikuláše utírají slzičky. „Myslím, že se bojí hlavně proto, že je straší okolí – hele, nezlob, nebo přijde čert. Už to mají v sobě,“ vysvětluje maminka Káji a Emy, osmadvacetiletá Jitka Morongová. Současně věří, že návštěva Mikuláše je navzdory slzám pro dcery nakonec pozitivní zážitek. „Nemám pocit, že by z toho holky měly nějaký trauma.“

Starosta obce, sedmačtyřicetiletý Marek Prokeš, chodí za čerta už od roku 1996. „Se svojí vizáží bych ani nic jinýho dělat nemohl,“ říká a vzpomíná na často citovaný vtip svého kamaráda muzikanta, o pár let staršího Václava Lebedy, který se kdysi, když šel za čerta, zeptal rodičů: „Dobrý den, tak jak to chcete, s pos…ím, s pochc…ím, nebo mu do konce života budete utírat slinu?“

„Oni trochu přehánějí, já jsem to řekl s nadsázkou,“ brání se Lebeda a zdůrazňuje: „Vždyť já jsem byl ten, kterej ty mlaďasy krotil!“

Český čert – dobrák

Podpořte Reportér sdílením článku