Globální nadílka

Za mého mládí mělo vše svůj řád. Ve škole směl nadělovat jenom děda Mráz. Svatého Mikuláše s andělem a čertem do školy nepustili, ani Ježíška, i když byl neviditelný. Do českých domácností zase nepouštěli dědu Mráze.

Nevzpomínám si, že by tehdy docházelo ke konfliktům třeba tak, že by skupina dědů Mrázů obklíčila Mikuláše a v přesile mu šlohla dárky určené pro domácnosti, aby je pak rozdávala po školách. K incidentům nedochází ani v dnešním globálním chaosu. Dědové Mrázové se mi však zjevují i dnes. Jsou to Santa Clausové. Pokud by ten Santa nebyl děda Mráz, musel by být jeho dvojče. Stejně červený kabátek lemovaný bílou kožešinkou, stejná červená a lemovaná čepička i červené gatě z téhož materiálu. Právě s takovým Santa Clausem alias dědou Mrázem jsem se setkal i na ostrově Guadeloupe. V teplotě 22 stupňů měl na sobě všechno, od červené beranice po teplé válenky.

Tak vypadá nadílková globalizace. Děda Mráz vyjíždí z Čukotky na saních a cestou naděluje po celém Rusku. Když se blíží k hranicím Evropské unie, změní identitu na Santa Clause. S dárkovým kamionem prosviští Evropu a pak se přepraví speciálem přes Atlantik. Nadílkové turné v USA ukončí na Aljašce, odkud pak na bruslích překoná zamrzlou Behringovu úžinu a octne se opět na Čukotce.

A taková ta globalizace je. Když jedete libovolným dopravním prostředkem stále na západ, dříve nebo později přistanete na východě, což ovšem platí i naopak. Nemusíte se ani moc převlékat. Stačí jen občas vyměnit doklady a všude vás rádi uvítají. Hlavně když nadělujete. Jediné, co vám nesmí dojít, jsou dárky.