Uf, tohle je krutá bajkalská hančovina

Já buděm tancovať – směje se paní domácí ve vsi Buguldejka schované na břehu ledového jezera Bajkal. Z panáčka jihomoravské meruňkovice, kterou jsme jí před chvilkou nalili, odleje trochu na stůl a uctí tím svého boha.

To samé udělají kluci z Irkutsku, kteří jsou buddhisté. Ve vedlejším pokoji se povalují horští vůdci z Mongolska a přes chodbu Švýcar, Němec, Rakušané, Češi a samozřejmě Rusové.

Tradiční místní saunu nazývanou baňa vytápí zrezivělá kamna: jede na plné obrátky, smůla odkapává z dřevěných zdí a sedmdesátiletý pán domu přihazuje do kbelíků s vodou led. Venku jsou vidět statisíce hvězd na nekonečné obloze bez světelného smogu. Je tu mrazivý klid.

Když se pak ráno potácíme zmrzlými loukami na start, zpoza bajkalských kopců zrovna vykoukne slunce. Led se zbarví do červena, a přestože fouká a je zima, jakou jsem nikdy nezažil, je mi krásně.

„Hurrrráááá,“ zazní výkřik z osmapadesáti hrdel vydávajících se na další kus pouti ledovým bajkalským dobrodružstvím…