Krycí jméno Reportér

Večírek v jednom z bytů na mnichovské Ohmstraße byl v plném proudu. Psal se rok 1958 a v pokoji zněla čeština, i když občané Československa tehdy mohli cestovat na Západ jen s obtížemi. „Mirku, málem jsem zapomněl,“ obrátil se jeden z mužů k majiteli bytu a vytáhl z kapsy fotografii starší ženy. Hostitele snímek viditelně rozrušil; odešel do vedlejší místnosti a vrátil se až za půl hodiny. „Chtěl bych se zase podívat domů, dal bych za to všechno,“ pronesl pak tiše.

Zdálo se, že jde o setkání přátel, v jeho pozadí však stála komunistická Státní bezpečnost.

Majitelem mnichovského bytu byl emigrant a zaměstnanec rádia Svobodná Evropa Miroslav Hrnčíř. Snímek jeho matky mu z Československa přivezl a ukázal uznávaný fotograf Karel Hájek, autor řady slavných fotografií z první republiky, okupace i poválečné doby.

O Hájkově spolupráci s StB se dosud vědělo jen málo, dokumenty získané podle zákona o zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti však podávají detailnější obraz. Realitou – smutnou, paradoxní a pro tehdejší dobu typickou – je, že pokud by Hájek s komunistickou tajnou policií nespolupracoval, nevznikly by patrně některé cenné snímky: třeba ty ze zahraničí, které později vyhrávaly ceny na mezinárodních soutěžích. Příběh také ukazuje, jak StB dokázala využívat slabých míst lidí, které sledovala, i těch, kteří s ní spolupracovali.

„Nejlepší český fotograf“

Karel Hájek bývá označován za zakladatele české reportážní fotografie. Jeho osud je pozoruhodný: ze skromných poměrů se zarputilostí a schopnostmi vypracoval až na špičku.