Nepoučitelní nedávali pozor ve škole?

Alternativní úvaha na téma Co by se (ne)stalo, kdyby… usnadní dnešní rozhodování v obdobné situaci.

Září 1938: Krize vrcholí. Československá vláda vyhlašuje stanné právo v pohraničí, zakazuje kolaborantskou stranu a vyhlašuje mobilizaci. Velmoci potvrzují spojenecké závazky. I agresor mobilizuje. Vůdce prohlašuje, že menšina soukmenovců je v této zemi vystavena „barbarskému pronásledování“, a proto je odstoupení pohraničních území nezbytné, aby nemusel sáhnout k násilí. Až potud historie.

Ohrožená země je ale v naší alternativní úvaze odhodlána svou integritu bránit. A tak cizí armáda překračuje hranice. Velmoci a řada jiných států vojensky, materiálně i finančně podporují napadeného.

Střih: V nejmenované zemi pomáhající napadenému státu svolají populisté demonstraci pod heslem Chceme mír a prosperitu, ne válku a bídu. Žádají demisi vlády, zastavení pomoci napadené zemi a separátní jednání s agresorem. „Chceme lásku a mír“, bojujeme za „rodinu, boha, vlast a svobodu“, prohlašují řečníci. Vláda se musí „na 1. místě“ starat o občany! Největší aplaus vyvolá prostá žena, když vypustí holubici míru směrem k sídlu agresora a v póze proroka se zahledí k nebesům.

Je to naštěstí jen postoj menšiny.

Nakonec se v alternativním roce 1938 začne bojovat dřív, než se píše v učebnicích. Agresor nezíská zbraně, pohonné hmoty ani zásoby potravin v postupně porobených státech – proto je válka o celé roky kratší a stojí mnohem méně lidských životů.

A napadená země nezažije ponižujících šest let tzv. protektorátu…