Nejede to! Kdo může za D1

Běžnému řidiči se může zdát taková práce skoro za trest.

Řidič Jiří Limbeg však v pravidelné jízdě po D1 za volantem autobusů společnosti RegioJet vidí i jednu pozitivní věc. „Proti jiným dálnicím to není stereotyp, stále se něco děje. Nehrozí tak ztráta pozornosti,“ vysvětluje mírně ironicky Limbeg, který s autobusy po D1 jezdí déle než deset let a velmi dobře zná problémy spojené s rekonstrukcí klíčové dopravní tepny České republiky.

Tyto dlouhodobé problémy déjedničky přerostly v druhém prosincovém týdnu loňského roku v kalamitu. Napadlo hodně sněhu – a to v situaci, kdy se na nejvýše položeném úseku D1 u Větrného Jeníkova jezdilo v užších jízdních pruzích, než je obvyklé: italsko-česko-kazašské konsorcium reprezentované firmou Geosan totiž nestihlo dokončit naplánované práce včas. A hlavní průšvih postihl právě ta místa, v nichž měla být dálnice na zimu plně rozšířená. Provoz zkolaboval, déjednička několikrát stála, někteří řidiči museli čekat v koloně až čtrnáct hodin.

Kolaps se stal dokonce předmětem jednání Poslanecké sněmovny; dálnice – spojující tři největší města v zemi (velká část lidí zapomíná, že D1 vede až do Ostravy) – se podle ohlasů na sociálních sítích stala tématem, jež mohlo směle konkurovat migraci či fotbalu.

Kritika se snesla převážně na hlavu ministra dopravy Dana Ťoka, jehož do vlády nominovalo hnutí ANO premiéra Babiše: smích vzbudil například jeho výrok, že ve chvíli kolapsu na dálnici nepadal sníh, ale „kalamitní sníh“.