Ušokovat se k smrti

Kdyby dnes žil, byl by možná vděčný za klidné a přehledné televizní doby. Známý americký autor Neil Postman vydal před třiceti lety knihu Ubavit se k smrti, v níž analyzoval zmatek vyplývající z ohromného nárůstu produkce obsahu a informací způsobený rozvojem televize. Dnes však vývoj došel mnohem dále.

S rozšířením internetu a sociálních sítí, se zdokonalením a zlevněním technologií se stal producentem obsahu každý. Fotíme, píšeme, natáčíme videa, sdílíme je, komentujeme, komentujeme komentáře, vytváříme jejich parodie, recyklujeme je a obalujeme novými nánosy. A stále častěji to za nás dělají i stroje.

Exploze informačních podnětů jde prostě do všech stran a takové prostředí vyvolává bezprecedentní tlak, v kterém se lidská mysl musí nutně orientovat jinak než dřív. Problém je, že se její základní kapacity příliš nemění. Větší možnosti časové ani mentální na zpracování valících se podnětů nemáme. Sice se nám povedlo zkrátit průměrnou dobu spánku a někteří lidé zvládají multitasking a jsou schopni vést více konverzací najednou, ale ani to většinou nestačí.

Nový internetový věk nás jednoduše pohlcuje a mění naše vnímání a rozhodování.

Sem se dívej

Jednou z oblastí, které nové prostředí zásadně proměňuje, je způsob, jakým konzumujeme informace o tom, co se děje doma či ve světě, v politice, ekonomii nebo třeba v medicíně – zkrátka v mnoha nejrůznějších oborech činnosti.