Naděje, že vir porazíme
9. srpna 2020
Reportér 08/2020 · Číslo 72Naděje, že vir porazíme
Začátkem února vyšel v Reportéru článek od dvou špičkových českých expertů nazvaný Viry se hlásí o slovo. Autoři se nyní k tématu koronaviru vrátili: i když SARS-CoV-2 je podle nich bezpochyby nebezpečný, víme o něm podstatně více. Zdá se, že část lidí je vůči němu imunní, známe také možnosti léčby, začínáme chápat, co funguje a co ne. Intenzivně se pracuje na vývoji rychlého a spolehlivého testu vhodného třeba pro letiště. A tempo vývoje vakcíny nemá obdoby.
Před půl rokem jsme do tohoto časopisu napsali jeden z prvních obsáhlejších článků o nové hrozbě virové choroby, která tou dobou, na samém začátku února, zabila v Číně přes tři sta padesát lidí (v Evropě ani v Americe tehdy ještě vůbec žádné oběti nebyly hlášeny). Nemoc tenkrát ještě ani neměla jméno a viru, který ji způsobuje, se říkalo kostrbatě nCOV-19. Dnešním oficiálním názvem nového viru je ještě kostrbatější SARS-CoV-2 a nemoc získala označení jak z katastrofického filmu: covid-19. Ke konci července virus nakazil nejméně 17 milionů lidí, z nichž nejméně 667 tisíc zemřelo, většina z nich v Evropě a obou Amerikách.
Reakce na tuto pandemii je naprosto bezprecedentní: největší a nejbohatší země světa poprvé v moderních dějinách takřka úplně zastavily svou ekonomiku a mnoho států de facto poslalo obyvatele do několikatýdenního domácího vězení. Fotografie prázdných ulic na Manhattanu, Singapuru nebo v Londýně, opuštěného Karlova mostu a prázdných bárek benátských gondoliérů zaplavily internet.
Po Karlově mostě už mezitím lidé zase chodí, ale svět se zatím zdaleka nevrátil do stavu, ve kterém byl ještě v době, kdy vyšel náš článek. Cestou vlakem z Prahy do Unhoště můžete vidět jeden ze symbolů koronavirového času: dlouhé řady boeingů a airbusů seřazené na ruzyňském letišti smutně čekající na chvíli, kdy budou zase moci vzlétnout…
Zdaleka tedy z toho ještě nejsme venku, ale přesto je snad čas shrnout si, co jsme se o koronaviru, covidu, a snad i o sobě samých naučili.
Covid představuje unikátní mix relativně vysoké smrtnosti (umírá mezi 0,5 a 1 procentem nakažených, což je asi pětkrát až desetkrát víc než u sezonní chřipky), značné infektivity (tedy schopnosti viru způsobit nákazu) a dlouhé inkubační doby. Mnozí z těch, kteří se nakazí (odhady jsou kdekoli od 20 do 70 procent), přitom nemají žádné nebo jen nepatrné příznaky, ale přesto jsou infekční a mohou virus dále roznášet. Tohle je jeden z hlavních důvodů, proč se ta epidemie dá tak těžko udržet pod kontrolou.
Podpořte Reportér sdílením článku
Biochemik Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, docent Přírodovědecké fakulty UK a prorektor pro vědu UK.