České inferno v Kalifornii

Ze San Franciska to do města Santa Rosa trvá autem něco přes hodinu, stačí přejet slavný most Golden Gate a držet se severním směrem pořád na hlavní dálnici 101. Ten přesun ovšem bije do očí – i do nosu. Otevřít dveře vozu znamená okamžitě se nalokat jedovatého vzduchu. Člověk má dojem, že za nejbližším rohem někdo pálí hromadu pneumatik. Pohled na několik lidí na jinak výhružně prázdném parkovišti místního obchodního centra tuhle myšlenku podporuje: kdokoli se tu objeví, chodí s jednoduchou dýchací maskou přes nos a ústa.

Mají ji také Olga Gutteridge a její patnáctiletý syn Alex. V tom prázdnu je poznáte snadno – je sice pondělí dopoledne, nejhorší vlna plamenů se prohnala už před týdnem a jinou částí města, ale obchody a restaurace mají zavřeno, takže je to až na několik zaměstnanců nákupní středisko duchů. Sedáme do auta a přesouváme se několik mil do domu k Olžině mamince, která skoro před padesáti lety odešla s manželem z Československa do Chicaga. Tam se jim narodila dcera Olga – dnes už provdaná Gutteridge.

Dvě věci mě na ní fascinují: její čeština a její humor. Nikdy v Československu ani v Česku nežila, přesto jen občas prohodí rody nebo si výjimečně vypomůže anglickým slovem. Pochopitelně má americký přízvuk, ale jinak krásný, plynulý projev. Ještě obdivuhodněji ale působí její vyrovnanost a nadhled.

„Tam někde stál náš dům,“ ukazuje mi přes zavřené okýnko svého vozu, když projíždíme oblastí, která je stále uzavřená. „Když jsme v televizi viděli, že hoří dům v sousedství, tak jsme se na sebe s manželem podívali. Před dětmi jsme nechtěli nic říkat, ale věděli jsme…“

Útěk se svatebním albem

Olga Gutteridge s rodinou teď přechodně bydlí u Evy, jedné ze dvou svých sester, které také žijí v Santa Rose. My teď ale, jak už bylo řečeno, zastavujeme u domu jejich maminky. I ona se jmenuje Olga, příjmením Trutenková: omlouvá se, že mě nemá čím českým pohostit. Elektřinu v oblasti teprve nedávno znovu pustili, kvůli vzduchu radši nevychází a pro jistotu má stále sbalený kufr s nejnutnějšími věcmi. Bydlí kousek od hranice evakuované oblasti, oheň se té osudné noci, kdy shořel dům její dcery, dostal blízko i tomu jejímu. A ještě den před mou návštěvou se zase šířil zpátky do města, v okolních kopcích s ním hasiči stále bojují. Taky proto se Olga Trutenková pro jistotu na jeden den přesunula k Evě, své dceři s domem v bezpečnější jižní části města, než se zase vrátila do svého.