Dvě dekády v kapele Wohnout, pět minut do startu

„Na tajném místě u Vyžlovskýho rybníka jsme kdysi s bráchou snili o tom, že budeme mít kapelu a podepisovat se holkám na prsa,“ píše pro magazín Reportér kytarista a zpěvák Honza Homola. Jeho skupina Wohnout právě slaví dvacet let své existence.

Ten moment se opakuje už dvacet let – a dvacet let si na něj nedokážu zvyknout.

Dříve jsem si pomáhal cigárem, ale dneska už jen nervózně žmoulám zpocený trsátko a zatahuju břicho, abych se ujistil, že si ještě nemusím zajít na záchod.

Dívám se na hodinky, i když přesně vím, kolik je.

Ze sálu slyším lidi skandovat to slovo. Slovo, který se jednou vyslovilo a od tý doby se za námi táhne jako odér. Některý zásadní věci, který člověku přepíšou život, se odehrajou bleskově a znenadání. A to byl právě onen moment, kdy kdosi na pražskejch Vinohradech zvolal: „Wohnout!”

I teď se těch pár písmen vznáší nad hřmícím davem a já mám trému. Ano. Za dvacet let jsem se nezbavil pocitu zodpovědnosti za noty, kterými tak lehkovážně plníme lidem hlavy.