Babiš versus rozhádaní

Přinejmenším tři čtvrtě roku byl Andrej Babiš pod velkým tlakem. Podpora ANO pozvolna klesala a vládě věřila jen třetina veřejnosti, což je méně, než měl Sobotkův kabinet v dobách největší slávy – na druhé straně je na tom stále lépe než minulá vláda po „rekonstrukci“, tedy po odvolání Andreje Babiše z ministerstva financí loni v květnu.

Jak si ANO i další politické strany u veřejnosti stojí, se ukáže už za pár měsíců, začátkem října v komunálních a senátních volbách. Pokud by se premiérovi Babišovi nepodařilo dosáhnout jmenování nové vlády a pokud by se mu nepovedlo získat pro ni důvěru sněmovny, pozice ANO mezi voliči by se mohla dále zhoršovat. Nutno ovšem říci, že ani situace tradičních stran není nikterak skvělá.

Rozpadne se ČSSD?

Začněme na levici. Výzkumné agentury nabízejí volební modely, které nás tak trochu matou. Například CVVM tradičně vykazuje silnější pozici ČSSD než ostatní průzkumy, Kantar TNS bývá skeptičtější k výsledkům KDU-ČSL i KSČM a podobných opakujících se vychýlení najdeme celou řadu. Podíváme-li se ovšem na pozici stran z hlediska mediánů, tedy prostředních hodnot vypočítaných ze všech dostupných volebních modelů, získáme lepší obraz situace na politické scéně.

V říjnu získaly KSČM a ČSSD dohromady 15 procent hlasů, od té doby se jejich podpora téměř nezměnila, po nepatrném jarním nárůstu přišel opět pokles.

Obě levicové strany jsou navíc vnitřně rozdělené. V sociální demokracii soupeří nejen příznivci a odpůrci spolupráce s Andrejem Babišem, ale tradičně také sobotkovci, haškovci, zemanovci a další skupiny. Komunisty můžeme rozdělit na Filipovy pragmatiky, Dolejšovy modernisty a Skálovy skalní. Kdyby obě strany nedržela pohromadě touha podílet se na moci, možná už by se některá z nich rozpadla.