Krajské volby – báječná možnost, jak dostat na frak

Krajské volby, které se budou konat ani ne za rok, představují do značné míry velkou neznámou. Pokud však nepřijde nějaké zásadní téma, jež jim bude dominovat, je možné, že část voličů zamíří k regionálně zakotveným uskupením. To by mohl být problém pro ČSSD, částečně pro ANO. V pravidelném příspěvku o tom píše přední český odborník na průzkumy veřejného mínění.

Příští rok touto dobou budou česká média velice pravděpodobně plná dozvuků krajských voleb a zpráv o sestavování regionálních koalic. Pozoruhodné je, že navzdory vcelku krátké době, která nás od regionálních voleb dělí, se dnes o možných výsledcích a projekcích nedozvídáme téměř nic. Průzkumy se totiž – až na vzácné výjimky – soustřeďují na celostátní politiku a nabízejí možné výsledky voleb parlamentních, které nás čekají teprve za dva roky.

Lze přesto alespoň něco odhadnout?

Vliv volební účasti na výsledek

Když si na stránkách volby.cz vyhledáme údaje o účasti v krajských volbách od těch prvních v roce 2000, můžeme spočítat dva naprosto různé trendy. Jeden vychází z celé časové řady a je vlastně optimistický. Podle něj sice účast v krajských volbách dost kolísá, ale v zásadě dlouhodobě roste. Kdybychom mu chtěli věřit, předpověděl by nám na rok 2016 volební účast 40,21 procenta – skoro stejnou, jakou jsme zažili v roce 2008, kdy se volby změnily v jakési referendum o poplatcích u lékaře. Když si však spočítáme trend jen za dvoje poslední krajské volby, dostáváme předpověď daleko pesimističtější: 33,47 procenta – prakticky stejně nízkou, s jakou krajské volby v roce 2000 začínaly. Osobně si myslím, že skutečnost bude bližší této variantě, snad někde kolem 35 procent. Jen kdyby se objevilo nějaké velmi, velmi třaskavé téma, které by probudilo část politicky dřímajících občanů, měla by volební účast šanci atakovat čtyřicetiprocentní hranici.

Možná si řeknete, že se dlouze zabývám podružností – o účast přece nejde, důležité jsou výsledky. Jenomže výsledky jsou a budou výrazně ovlivněny tím, jak velká část oprávněných voličů přijde hlasovat. Čím méně jich bude, tím větší vliv budou mít lidé politicky zainteresovaní, mezi jiným také takzvaná tvrdá jádra příznivců politických stran a hnutí.

Nízká volební účast tak bude pravděpodobně nahrávat na jedné straně některým zavedeným parlamentním stranám, těm s tradičně pevným jádrem (například KSČM), na druhé straně sice méně „slavným“ ale lokálně etablovaným regionálním uskupením. Taková situace by byla nepříznivá zejména pro ANO 2011 a zřejmě také pro Úsvit či Svobodu a přímou demokracii (Tomia Okamury) a podobné, na protestu stojící subjekty. Podíváme-li se na výsledky voleb roku 2012, které byly krajské nejen co do názvu, ale i tématy kampaně, zjistíme další věc. Pozoruhodných úspěchů dosáhly v řadě krajů jednak vysloveně „místní“ formace, jednak KDU-ČSL, která je z hlediska krajských voleb zvláštním příkladem – celostátní stranou s velmi dobrou pozicí v některých regionech, jež v roce 2012 dokázala samostatnou kandidaturu zkombinovat s šikovnými regionálními koalicemi v těch krajích, kde se sama necítila dost silná.