Logo

Zmatek v peněženkách

Ilustrační foto: Profimedia.cz

Potíže s finanční gramotností se zjevně netýkají jen těch, kteří padají do dluhové pasti a kteří se nechají podvést „šmejdy“. Údaje naznačují, že docela velká část Čechů tápe v záležitostech rodinné ekonomiky a hospodářství země. To může mít závažné a nedobré politické důsledky. Píše o tom v pravidelném seriálu přední český expert na průzkumy veřejného mínění.

Pesimismus – to slovo se v souvislosti s českou společností objevuje docela často a podle průzkumů veřejného mínění oprávněně. A přece nelze říci, že ve společnosti není také optimismus. Co je však opravdu zvláštní, pesimismus se neobjevuje vždy, kdy by se ze zjevných racionálních důvodů objevovat měl. A táž nelogičnost platí naopak i pro optimismus.

Popis tohoto jevu lze začít třeba na konci roku 2012 a začátku roku 2013. Ukazatel výkonnosti hospodářství, hrubý domácí produkt, meziročně klesal zhruba o 1 procento a české ekonomice se nevedlo nijak zvlášť dobře. Celkem po právu si tehdy jen každý dvacátý Čech myslel, že ekonomice se vede dobře. Ovšem na přelomu let 2014 a 2015, kdy statistici oznámili růst HDP o 2 procenta, hodnotil situaci české ekonomiky pozitivně jen každý pátý. Teď je to každý třetí občan a přírůstek „optimistů“ se zrychluje, jenže při růstu ekonomiky o 4,3 procenta ročně je to vlastně málo, nad kondicí českého hospodářství by se mohla s klidem radovat většina.

Je zjevné, že veřejné mínění reaguje na reálný vývoj hospodářství velmi pomalu a spíše skepticky. Podobné poznatky nabízí i informace o názorech na zadlužení České republiky: od roku 2013 sice ubývá lidí, podle nichž je zadlužení naší země vysoké, ale stále je jich velká většina – podle lednového průzkumu CVVM plných 67 procent. A to je Česko jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie.

Tady snad lze namítnout, že populace je extrémně zodpovědná, protože podle některých ekonomů je zadlužení země problémem vždy. Avšak, a to už se úzkostlivou zodpovědností vysvětlit nedá, veřejnost hodnotí životní úroveň svých domácností zdaleka méně skepticky, než by odpovídalo jejich relativně skeptickému hodnocení celkové hospodářské situace a zadlužení státu. I v době vleklé recese považovala třetina občanů životní úroveň svých domácností za dobrou – a nyní je to již polovina. A zmatek v hlavách, nebo možná v rodinných financích, vyplave na povrch ještě jasněji, když si vedle poloviny občanů považujících svoji životní úroveň za dobrou dáme informaci, že sedmdesát procent respondentů v průzkumech na druhé straně hodnotí české domácnosti jako vysoce zadlužené.

Máme tomu rozumět tak, že v Česku panuje dobrá životní úroveň převážně na dluh? A jde v takovém případě opravdu o dobrou a udržitelnou životní úroveň?

Dluh ano, dluh ne

Podpořte Reportér sdílením článku