Palmový olej a jak se v tom vyznat

Loni zachvátily Indonésii rozsáhlé požáry. Shořely stovky kilometrů deštných pralesů, dým z rašelinišť stoupá k nebi ještě dnes. A zanedlouho vzplanou nové ohně. Velký podíl na této destrukci má palma olejná, která se tak stala ztělesněním globálního zla. Co s ní teď a jak si uchovat dobré svědomí?

Ačkoliv se zde žďáření lesa kvůli plantážím odehrává každý rok, byl rozsah požárů, které od července do listopadu 2015 sužovaly Indonésii, mnohonásobně větší než obvykle. V důsledku klimatického jevu zvaného El Niňo oheň tentokrát nebyl včas uhašen pravidelným monzunem, plameny dlouhé měsíce pustošily lesy, plantáže, vesnice. A také jedny z nejzachovalejších deštných pralesů na Zemi, které představují domov pro ohrožené druhy, jako jsou orangutan, nosorožec, slon trpasličí či tygr sumaterský.

Podle oficiálních statistik mají požáry na svědomí osmnáct lidských životů, bezprostředně byla postižena více než desetina obyvatel dvousetpadesátimilionové země. Evidováno bylo přes půl milionu případů infekcí dýchacích cest, mluví se také o stovkách tisíc nechtěných potratů.

Během několika měsíců Indonésie vypustila do ovzduší přibližně 1,8 gigatun CO2, což je víc, než kolik činí roční produkce Německa a Kanady dohromady, případně dvojnásobek ročních emisí veškeré dopravy v USA. Střízlivé odhady vyčíslující rozlohu spálené země přesahují dva milióny hektarů. Do českých médií si tyto události zprvu razily cestu pomalu, větší prostor dostaly až koncem roku. Zejména díky šíření na sociálních sítích nicméně vyvolaly v určitém okruhu tuzemské veřejnosti značný zájem.

Žhavá komodita

Olej z palmy olejné je součástí mnoha potravin naší denní spotřeby – od sušenek přes čokolády, chipsy, zmrzliny či margaríny až po instantní polévky a pečivo. Dobrá viskozita jej předurčuje i k použití v kosmetice – ve rtěnkách, krémech či šampónech. Pro odolnost vůči vysokým teplotám se hojně používá k fritování ve stáncích rychlého občerstvení. Motoristé si jej také mohou načerpat do nádrže v podobě biopaliva. Shrnuto: dnes tento exotický olej najdeme ve více než polovině maloobchodních produktů.

V Indonésii se s plošným pěstováním palmy olejné začalo v sedmdesátých letech, tedy za vlády diktátora Suharta. Již tehdy byla produkce palmového oleje spojovaná se sociálními konflikty, především s vyháněním tradičně a tedy v podstatě ekologicky hospodařících farmářů. A také s masivními migračními programy, jejichž cílem bylo přesídlit statisíce městských obyvatel za prací do dosud nezalidněných oblastí. Další rozmach palmoolejných plantáží přišel s pádem režimu a s ekonomickou liberalizací, kterou využívaly především staré korupční struktury. Od roku 1997 se i díky přílivu zahraničních investic a vzrůstající globální poptávce po levných olejích zvýšila indonéská produkce více než trojnásobně. Dnes se palmoolejné plantáže v Indonésii rozkládají přibližně na patnácti miliónech hektarů, celkem indonéské souostroví uspokojuje více než polovinu světové poptávky po tomto tuku. Zbytek pokrývá z velké části Malajsie, mezi pěstitele patří i Nigerie, Ghana, Kolumbie, Brazílie a další země jihu, do kterých plantáže nyní expandují.