Nadšený Maoravák pije plzeň a tančí haku

Na stole přede mnou leží basa vychlazených plzní, hned vedle čerstvě upečená bábovka a krabice plná fidorek. Posloucháme Chinaski. Zkrátka vypadá to tady jako doma – jen kdybych právě nebyl na Novém Zélandu, konkrétně na předměstí Rotoruy na Severním ostrově. „Český pivo, nejlepší pivo,“ směje se od ucha k uchu Frank – robustní snědý muž – a otevírá první lahev. Na národní pití a jídlo nedá dopustit. A nejen to. Česká republika je, jak říká, jeho druhým domovem. Tím prvním je pak Nový Zéland; ve Frankových žilách koluje krev původních polynéských obyvatel Nového Zélandu – Maorů.

Když se muž s tvrdými rysy zasměje a k tomu utrousí pár českých slovíček, je zjevné, že jde skutečně o netypického Maora. Často má třeba na sobě červený dres české hokejové reprezentace. „Lidé se mě neustále ptají, proč nosím české oblečení, a nedivil bych se, kdyby mě hodně lidí považovalo za blázna,“ směje se, „ale na druhou stranu neznám žádného Čecha, který by nebyl blázen. A já jsem napůl Čech,“ začíná vyprávět Frank Tomas Grapl junior.

Tedy, napůl Čech. Přesněji řečeno Frankovy kořeny vedou na Moravu. „Vždycky s Čechy vtipkuju, že jsem Maoravák, padesát na padesát. A díky zkušenostem bych řekl, že Morava je o hodně víc otevřená a lidé daleko raději sdílejí své životy, jídlo, historii a taky slivovici.“

Součást mé duše

Frank, nebo též František, jak si říká, se narodil v roce 1982 maorské matce a českému, respektive moravskému otci. Původní vlast svého táty poprvé navštívil o pár let později, ještě v dobách komunistického režimu. „Pamatuji si, jak lidé čekali ve frontách na maso, protože ho nikde nebylo dost. Všichni řídili stará auta. Velké rodiny žily v malých bytech s černobílými televizemi. Nikde nebyly žádné barvy. Jediné krásy a barvy byly v Praze, i ta ale byla strašně depresivní,“ vzpomíná Frank.

Nakonec ale na zemi nezanevřel. „Později jsem se začal hodně učit o tradiční české folklorní kultuře, hlavně té moravské. Je součástí mých kořenů a mé duše,“ říká. Silné pouto k Česku je ostatně vidět i na domku, v němž Frank žije společně se svou matkou Tuhi. Na zdech visí české obrazy, pohledy a fotky z cest po Čechách a Moravě, skříně jsou plné českých knih.