Krásná Vyhlídka

Když bylo Karličce šestnáct let, tak se její máma utopila. Táta, kterému nikdo neřekl jinak než Drak, se vrátil večer od jezu ještě celý mokrý, v kuchyni, kde Karlička psala úkoly, popadl lahev, dal si panáka, dva, kecl na židli a vydralo se to z něj: Už nemáš mámu!

V hospodě prý řádili, tancovali, pak si šli zaplavat, jenže máma zmizela pod vodou, praštila se o kámen nebo zamotala do větví, a když ji táta vytáhl, bylo už pozdě. Ani lidi, co hned přiběhli, nic nezmohli.

Strašně se tehdy s tátou objímali, brečeli, neměli v tu chvíli nikoho na světě. Čas ale všechno okrouhá, stačí se mu podvolit. To tvrdí i ti nejvýznačnější terapeuti. Že by šla zacelit i tahle rána? A máma bývala vzteklá. Táta lítal po kraji, zapomínal se v hospodách, nemá cenu zapírat, že se ocitl i v base, ale být jenom s mámou žádná slast nebyla. Kolikrát si myslela, že Karlička spí nebo se učí nebo jí to bylo jedno, někdy si jen nalila a potichoučku seděla, kolikrát ale popíjela a pořvávala, třískala věcmi, vyváděla.

Když se ale s tátou z toho malého, teď tak smutného bytu na okraji Senohrab nastěhovali na Krásnou Vyhlídku k babí Lídě, nastaly šťastnější časy. A Krásná Vyhlídka, strategicky umístěná na turistické trase u Sázavy, se vzmáhala. V létě senohrabskou říční plovárnu obsypávaly davy návštěvníků, stavovali se tu vodáci. A když zavládlo sychravo, býval plný lokál.

Karličku každý rád viděl, byla milá, hezká, s každým ráda promluvila, měla i dobrou hlavu na účty. Pravda taky je, že babí Lída teď stárla spíš po dnech a po hodinách než po letech a provoz Vyhlídky si bez Karličky brzo nedokázala představit. Předtím tam měla k ruce jenom Evku, která prý zdrhla z holčičí brigády v Kafejtových Olšinách, ale ta moc práce nezvládla. Nebyla to líná, ale spíš nešikovná holka. A bojácná, plachá. Kdo ví, co ta dřív zažila. A ani česky se pořádně nenaučila.