Ruský sever: život mezi ropnými lagunami

Ve větším množství se ropa v Republice Komi začala těžit v sedmesátých letech. Téměř všechna význačnější ložiska dnes vlastní firma Lukoil, druhá největší ropná společnost v Rusku. Důvodem naší expedice byly zejména ropné úniky do tamní tajgy obývané pastevci a jejich zdokumentování.

Po dvouhodinovém letu z Moskvy přistáváme na maličkém letišti v Usinsku. Naši spolucestující jsou převážně zaměstnanci Lukoilu, kteří se tu po několika týdnech práce pravidelně střídají. U východu nás čekají naši kolegové Roman a Voloďa z Greenpeace a také Jekatěrina a Valerij – aktivisté z místního spolku Komise za záchranu Pečory.

V oblasti Komi se v současné době nachází pětašedesát funkčních vrtů. Většinu z nich vlastní již zmíněný Lukoil, který zde produkuje 17 milionů tun ropy ročně. Vytěžená ropa putuje zastaralými ropovody do místních areálů k prvotní úpravě a odtud dál do velkého terminálu ve městě Uchta.

Ve vzduchu i pod nohama

Prvním problémem jsou samotné vrty. Přebytečný plyn z ložiska se spaluje na přímo místě, takzvaně fléruje. Ve velkém přitom vzniká nejen oxid uhličitý, ale i jedovaté zplodiny. Ačkoliv ruská vláda slíbila už v roce 2007, že flérování bude regulovat, během cesty vidíme desítky jasně hořících plamenů, ve vzduchu jsou cítit toxické plyny.

Ještě závažnější jsou rezivějící ropovody, kterých tu v písečných náspech vedou stovky kilometrů. Průměrné stáří ropovodů v Rusku činí přes třicet roků, tady v oblasti Komi vinou drsného podnebí nevydrží trubky pohromadě ani dvacet let. Výsledkem jsou stovky úniků ropy za několik uplynulých let.