Fotoreportáž: Krajina sportu

Jsou na nich sportovci v pohybu, a přesto z těch fotografií vyzařuje klid a elegance. Známý český fotograf Herbert Slavík ve svém souboru snímků nehledá branky, body a vteřiny, ale krásu a splynutí s prostředím.

Fotograf Herbert Slavík by to o sobě jistě tak neřekl, ale ve sportovní terminologii by mu rozhodně patřil titul veterán. Tak se dnes říká pomalu každému sportovci či sportovkyni, kterým je přes pětatřicet. V některých odvětvích – jako jsou gymnastika či krasobruslení – jsou sportovkyně veteránkami ještě dávno před třicítkou.

Herbert Slavík pojede v létě na své čtrnácté olympijské hry; pro srovnání – Štěpánka Hilgertová byla na šesti olympiádách. Jistě, takové srovnání není úplně fér, oba sice zažili svou první olympiádu v roce 1992, jenže Slavík mohl na rozdíl od slavné kajakářky nabírat účasti i na hrách zimních.

„Mám rád sport, rád se na něj dívám, rád jej fotografuji, vracím se ke sportu jako k trvalému zdroji inspirace,“ popisuje svůj vztah ke sportu, kterému se v dětství aktivně věnoval.

Sportovním fotografiím se věnuje od roku 1981, třikrát získal cenu za nejlepší sportovní fotografii roku. Od roku 2003, kdy ukončil stálé angažmá v MF DNES, se pak sportu věnoval jako volnému tématu, ve stejném roce začala i jeho spolupráce s Českým olympijským výborem. Jako autor či spoluautor se podílel na osmi olympijských knihách.

Pro magazín Reportér sestavil Herbert Slavík kolekci svých sportovních fotografií, které nepředstavují emoce po vítězstvích či porážkách, ale spíše sport jako estetickou záležitost. „Snažím se spojit sport a prostředí do jednoho obrazu, jakési krajiny sportu. A posunout jej tak blíže k umění.“