Teď už jsem měl problémy jen se šroubky

Poprvé mě na bikery Daniela Bařáka a Michala Kosíka upozornila kamarádka. „Mám pro tebe tip. Tohle je Pahýl, je to blázen,“ nazvala prvně jmenovaného cyklistu jeho známou a obecně používanou přezdívkou – a poslala video. Na záběru Dan Bařák, jednonohý sportovec, na kole přeskakuje z jedné skály na druhou: mezi nimi je jedenáct metrů široká a deset metrů hluboká průrva, kterou vede železniční trať.

Na jiném videu zase jeho kamarád Michal Kosík sjíždí na kole pro vozíčkáře strmé kopce.

Dana a Michala spojuje láska k jízdě z prudkých svahů, které se věnují navzdory svým zraněním. A právě za svahy se vydali na výlet do Kanady. V Britské Kolumbii na západě země se ve známém horském středisku letních i zimních sportů Whistler nachází legendární rozsáhlý bikepark obklopený divokou přírodou a plný cyklistických tras.

Mít to srovnané

Dan Bařák má ke sportu blízko odmalička, přestože o levou nohu přišel již ve dvou letech, kdy se v kukuřičném poli nešťastnou náhodou připletl pod kola kombajnu. Říká, že oproti lidem, kterým se stal úraz později, má nejspíše výhodu, že se jako malé dítě se ztrátou končetiny sžil rychleji.

Kolo pro něj bylo odmalička prostředkem, jak být stejně rychlý jako spolužáci a dostat se na stejná místa jako oni. Od šesti let ale také jezdil slalom minikár, později začal lyžovat a na vyšší úrovni se věnoval i plavání, nakonec se však rozhodl věnovat výhradně bikování. Přispělo k tomu také to, že na střední škole objevil videa s kousky, které chtěl umět i on: za domem na poli proto začal s kamarády stavět první tratě a pořídil si BMX – menší kolo uzpůsobené pro skoky a triky přes překážky v bikeparcích a městech. Právě velké skoky a trasy, bikerským slangem řečeno „traily“ s technickými pasážemi, ho pořád na kole baví nejvíc.