Syna bych závodit nechal, dceru ne

10. září 2017

Reportér 9/2017 · Číslo 37

Jedete z kopce na kole s třemi dalšími závodníky, zdoláváte překážky v rychlosti 55 kilometrů v hodině; pokud jde o městský závod, řítíte se dokonce sedmdesátikilometrovou rychlostí – přes schody a úzké uličky, skrz domy. Čech Tomáš Slavík je v této disciplíně, nazývané fourcross, ve světové špičce. A říká, že klíč k vítězství se nachází především v hlavě.

Je slunný letní podvečer a na sjezdovce v areálu Dobrá Voda v Jablonci nad Nisou čeká několik tisíc lidí. Diváci se otáčejí k vrcholku kopce, odkud za pár okamžiků odstartuje finálová jízda závodu JBC 4X Revelations. Favorit, český reprezentant Tomáš Slavík, fanoušky nezklame. Projíždí cílem jako první a stává se vítězem nejen tohoto závodu, ale celé světové série fourcrossu – disciplíny, v níž čtyři závodníci na horských kolech sjíždějí kopec či sjezdovku se skoky, klopenými zatáčkami a překážkami.

V tomto sportu patří třicetiletý Tomáš Slavík už několik let mezi světovou špičku – a jeho výsledky ukazují, že je v životní formě.

Na kole od šesti

Tomáš začal jezdit na bicyklu už jako dítě – konkrétně šlo o bikrosové, jinak též BMX kolo s nízkým rámem a bez přehazovačky. „Byl jsem dost hyperaktivní, takže mě mamka potřebovala zkrotit. Přes zimu mě v pěti letech dala do tělocvičny, kde, jak doufala, vybiju energii. Hned na jaře nám řekli, že si máme přinést kola, protože se jednalo o přípravku na bikros, což ona vůbec nevěděla. Už od prvního tréninku bylo jasný, že mi to půjde, takže závodím tak od šesti let,“ vzpomíná Tomáš Slavík na dětství v Brně.

Bikrosového závodu se účastní současně osm jezdců na trati: ta je množstvím překážek podobná fourcrossu, vede však více po rovině. A Tomáš byl v bikrosu tak dobrý, že se jím začal živit už na střední škole. Do škatulky „profesionál“ se zařadil v sedmnácti letech, matka ovšem současně dohlížela, aby nezanedbával vzdělání. „Byla to někdy dost divočina. Od čtvrtka do pondělí jsem byl na závodech, pak doháněl školu a ve čtvrtek odjel na další závody,“ vzpomíná na studijní léta.

Přestože začal s kolem takhle brzo, trénování mu – jak říká – dětství nevzalo. Naopak, rád vzpomíná, jak si v partě kluků z tréninku stavěli v lese překážky, jezdili na ryby nebo pod stan. „Nejezdil jsem sice na klasické tábory nebo školy v přírodě, protože jsem měl furt nějaké závody, ale s ostatními bikery jsme měli svou smečku, hodně jsme toho spolu nacestovali. Ačkoli už máme každý jiné zájmy, scházíme se doteď.“