Reportáž

Sama na Eisenbahnstraße? Zbláznila ses?

21 / 06 / 2018

Když kamarád slyšel, že se chystám na údajně nejobávanější ulici celého Německa, vyděsil se. Jak se žije ve čtvrti kousek od centra Lipska, která má nevídaně temnou pověst?

Když kamarád slyšel, že se chystám na údajně nejobávanější ulici celého Německa, vyděsil se. Jak se žije ve čtvrti kousek od centra Lipska, která má nevídaně temnou pověst?

Na rohu ulice sedí několik mužů nad hrnky kávy, kouří a hlasitě debatují. Před barem stojí mladík a živelně láká kolemjdoucí na vodní dýmku. Z dálky se nese volání trhovce, který se za pár eur snaží prodat poslední krabici kiwi. Tak vypadá všední den na Eisenbahnstraße. Kdyby sem tam neprojela na kole skupinka vystajlovaných německých studentů, jeden by skoro zapomněl, že je v Lipsku, a ne kdesi na Dálném východě. 

Na dvou kilometrech čeká návštěvníka nevídaný mix kultur a generací. Pro někoho nepřehledný chaos, pro jiného jedinečná podívaná. Na první pohled se nezdá, že by tu bylo něco špatně. Přesto Eisenbahnstraße proslavila hlavně vysoká kriminalita, německá média často mluví o nejnebezpečnější ulici v celé zemi. Ve velkém se tu prodávají drogy, krádeže či přepadení jsou zde rozhodně běžnější než v jiných částech Lipska. 

 

Drogy a přestřelky

Na Eisenbahnstraße tu a tam dochází k přestřelkám, letos tu koncem května utrpěl těžká střelná zranění třiadvacetiletý mladík. Největší rána pro pověst Eisenbahnstraße přišla v červnu 2016. Při přestřelce mezi motorkářskými gangy Hells Angels a United Tribuns zemřel sedmadvacetiletý mladík. 

Lipsko od té doby přemýšlí nad úplným zákazem zbraní v ulici – policisté by tak mohli kohokoliv náhodně kontrolovat a pokutovat i nošení legálně držené zbraně. Takové opatření platí v Německu zatím jen v okolí hamburského náměstí Hansaplatz a v ulici Reeperbahn, o které se vyprávějí podobně černé historky. K bezpečnosti Eisenbahnstraße má přispět i speciální policejní stanice a pravidelné patroly, sama policie ovšem přiznává, že větší dohled není ideálním řešením. „V Lipsku je velká poptávka po drogách, za mnoho trestných činů můžou právě návykové látky. Víc policejních stanic problém se závislostí neřeší,“ zdůraznil pro deník Leipziger Volkszeitung policejní mluvčí Andreas Loepki. Proto se už na ulici otevřelo také krizové centrum, které mimo jiné distribuuje čisté jehly. Zároveň se mluví o legalizaci některých drog, případně výdeji návykových látek na recept.  

5b2b76909c40c1cfbea555c5 MEDIA_ITEM image
Dřív šlo o relativně upravenou nákupní třídu, v devadesátých letech ale většina živností zavřela.

Multikulturní atmosféra a zboží z celého světa tak má své stinné stránky. „Konflikty často vznikají mezi jednotlivými etnickými a náboženskými skupinami,“ pokračuje Loepki. Jako příklad uvádí urážku na cti, která je v některých zemích těžkým přečinem. Hádky a nadávky pak vedou k fyzickému násilím, zvlášť pokud proti sobě stojí dvě skupiny, navíc pod vlivem drog. Trestné činy nicméně nejsou výhradním problémem přistěhovalců, do místní pouliční kriminality se zapojují po boku Němců.

Sama policie ale namítá, že nemá objektivní měřítko, na základě kterého by mohla říct, že je Eisenbahnstraße nejnebezpečnější ulice Německa. Takové kategorické soudy jsou podle ní zbytečně přehnané, rozhodně nejde o žádnou no-go oblast.

 

Špatná pověst

Lipsko si za nevalnou pověst této čtvrti může částečně samo. Po sjednocení Německa chtělo dostat dealery z hlavního nádraží, které mělo být úhlednou vizitkou nové éry. Nepodařilo se mu vyřešit jádro problému, takže kriminalita se přesunula na východ města. Čísla jsou neúprosná: v roce 2016 se ve čtvrti kolem Eisenbahnstraße odehrálo 4 823 trestných činů, tedy dvakrát víc než ve srovnatelně velké čtvrti Gohlis Süd, která leží na opačné straně od nádraží. Nebo jinak: před dvěma lety tu na 100 tisíc obyvatel připadalo přes 23 tisíc trestných činů, zatímco ve zmíněném jižním Gohlisu kolem 12 tisíc.

Zlaté časy zažívala Eisenbahnstraße ve třicátých letech minulého století, kdy platila za výstavní a vždy upravenou nákupní třídu. Něco ze šmrncu si udržela i za NDR, po pádu komunismu ale mnoho obchodů zavřelo. V devadesátých letech vycítili obchodní příležitost cizinci a usídlili se tu i překupníci drog, kterým přišly vhod prázdné domy a blízkost centra.

Kritici namítají, že už tehdy Lipsko selhalo, protože neregulovalo počet živnostenských listů a dovolilo spoustě cizinců podnikat v jedné lokalitě. Život po boku slabších sociálních vrstev a imigrantů pak odradil zbytek obyvatel, a tak začala být oblast kolem Eisenbahnstraße nezdravě homogenní.

Imigrantů – hlavně z Iráku a Sýrie – stále přibývá. A jejich záchytným bodem bývá právě Eisenbahnstraße. Potkají tu krajany, kteří jim pomůžou s byrokracií a němčinou, případně se do života na ulici zapojí bez potřebných povolení. Nervozitu mezi místními zaznamenáte, jakmile chcete udělat pár fotek – před objektivem se schovávají, nebo rovnou varovně vrtí hlavou. 

S rozhovorem souhlasí Egypťan Ahmed, který má u Eisenbahnstraße tři roky krámek s pizzou. Vypadá na první pohled unaveně, zrovna drží půst a už je třináct hodin v práci. „S děním na ulici nechci mít nic společného. Mrzí mě, že dělá čtvrť přistěhovalcům špatnou pověst,“ vysvětluje. Pracovat tu nejprve nechtěl, pak se ale ukázalo, že nemá příliš na vybranou – tak jako většina šel za nízkým nájmem a blízkostí centra. 

5b2b76959c40efba5dca4505 MEDIA_ITEM image
Nejnebezpečnější bývají parky, které využívají překupníci drog.

Když se zeptáte místních obchodníků, jak se jim na této ulici daří, většinou odvětí, že jim špatná pověst bere zákazníky. Proto několik podnikatelů založilo spolek Lo(c)kmeile (slovní hříčka, název lze přeložit jako Přitažlivá míle), který chce cílenými aktivitami zvýšit atraktivitu ulice – ať už slevami, nebo kulturními akcemi.

 

Plíživá proměna

Drobná dáma Van Nga, původem z Vietnamu, tady vede od roku 1995 krámek se smíšeným zbožím. „Třikrát přišli odpoledne zloději s nožem a vykradli nás, zranili mě naštěstí jen jednou,“ vypráví. Přesto se nebojí a říká, že jsou historky o ulici přehnané. Starosti jí dělá něco jiného: celý dům právě renovují a po opravách se pravděpodobně zvedne nájemné. „Bojíme se, že už to neutáhneme,“ dodává. 

Její obavy poukazují na fenomén, který už potkal řadu měst. Za nízkými nájmy se na Eisenbahnstraße stěhují studenti a mladé rodiny se zajímavými projekty, což čtvrť dále oživuje. Dokládá to i věkový průměr obyvatel: zatímco průměrnému obyvateli Lipska je 43 let, kolem Eisenbahnstraße je to 36 let. A toto číslo se poslední roky dále snižuje. Omlazování čtvrti potvrzuje i pizzař Ahmed, který během našeho rozhovoru obslouží tři mladé Němce. „Díky studentům se čtvrť zvedla a líp jde i podnikání,“ říká. 

Potenciál čtvrti začínají cítit také investoři, kteří skupují a renovují zdejší nemovitosti. Vzorně opravené jsou už některé domy blíž k centru. Luxusnější bydlení vede ke zvyšování nájmů a často i k vytlačování lidí s nižšími příjmy a slabších sociálních vrstev – v odborných kruzích se mluví o takzvané gentrifikaci. A místní už také vyrazili do ulic, v dubnu proti zvyšování nájmů ve východní části Lipska demonstrovali. 

 

Nový Kreuzberg?

Projektů, které ukazují lepší stránku ulice, je tu víc. Silvio Olijnyk se na Eisenbahnstraße už šestý rok stará o městskou farmu. Jsou tady poníci, kačeny, prasata a další drobná zvířata, přijít sem může každý a vstup je zdarma. „Žije tu spousta rodin, které si nemůžou dovolit vstupenky do ZOO. Chtěli jsme jim dát možnost, aby i jejich děti viděly, že ovoce neroste v supermarketu,“ říká Silvio, který tu zrovna tráví odpoledne s přáteli.

Farma žije z dobrovolných příspěvků a vstřícnosti majitele pozemku, který nevyžaduje nájem. „Jednou nám ukradli prasata a pár hraček, ale jinak nic. Ulice má zbytečně negativní pověst, kriminalita je přece i jinde,“ říká Silvio. Poukazuje tak na další zajímavý fenomén: ti, kteří si čtvrť vybrali k životu, na ni nedají dopustit. A raději mluví o zdejší pestrosti než o kriminalitě. 

Koho zvířata nezaujmou, může vyrazit třeba na trénink hokeje na jednokolkách, a to v české režii. Kroužek vedou Sandra a Pavel Ručtí, kteří se z Prahy přestěhovali za prací, bydlí tady už čtyři roky. „Když jsme byli město poprvé obhlédnout, říkali jsme si, že na Eisenbahnstraße rozhodně nikdy bydlet nebudeme,“ smějí se mladí manželé, zatímco se kolem prohání manšaft, který odráží multikulturní složení čtvrti: hrají tu Němci, slečny z Íránu a Japonska i mladý Syřan.

5b2b79959c40efba5dcb2a60 MEDIA_ITEM image
Pavel a Sandra žijí na Eisenbahnstraße čtyři roky a zatím se jim nic zlého nepřihodilo.

Před čtyřmi lety české manžele vyděsily hlavně opuštěné rozpadlé domy, mnoho z nich už má ale krásnou fasádu. „Za tu dobu se toho  změnilo opravdu hodně. Spousta staveb prošla luxusní renovací a pomalu se sem stěhují i bohatí lidé,“ říká Pavel, který pracuje jako strojní inženýr, Sandra zase projektuje trolejové vedení. 

I u nich nakonec zvítězila výhodná nabídka bydlení: za podkrovní 2+1 platí 355 eur včetně energií. Suma se zatím nezvedla, protože majitelé dům ještě neopravili. A špatné zkušenosti? „Nic zásadního, v přízemí domu jen jednou bydleli dealeři. Majitel ale zasáhnul rychle,“ vzpomíná Pavel s tím, že přítomnost drog je na ulici rozhodně cítit. „Taková místa jsou ale v každém městě,“ namítá. 

 

Čím dál víc cool

Líbí se tady i italské studentce Beatrice, která do Lipska přijela studovat germanistiku a anglistiku. Bydlí s několika Němci v bytě na začátku ulice, o špatné pověsti čtvrti se dozvěděla až těsně před příjezdem. Zatím ji žádné nepříjemné situace nepotkaly. „Občas mě někdo osloví nebo za mnou křikne, ale to se stává všude,“ směje se. Nakupuje na místním trhu, chodí na komunitní večeře, sem tam zajde do Das Japanische Haus, kde se konají akce zaměřené na mezikulturní výměnu.

5b2b76929c40efba5dca44d8 MEDIA_ITEM image
Italská studentka Beatrice si Eisenbahnstraße vybrala jako místo k bydlení a je tu spokojená.

Beatrice si všimla jedné důležité novinky: bydlet na Eisenbahnstraße je pro její vrstevníky čím dál víc cool. „Děje se toho tu opravdu hodně, stěhuje se sem stále víc umělců. Eisenbahnstraße má náboj, přibývají stylové kavárny. Současně ale stoupají nájmy,“ říká. Čtvrť tak možná čeká podobný příběh jako vyhlášený berlínský Kreuzberg, který se z undergroundové čtvrti stává turistickou atrakcí. 

Mezi výtvarníky, kteří našli útočiště na Eisenbahnstraße, patří Manuel Schneidewind a Christian Bär, kteří mají na rohu ulice malou galerii Bistro 21. Pojmenovali ji po prodejně kebabů, která tu byla předtím. Právě chystají novou výstavu, povídáme si na lavičce před galerií. „Žije tu vedle sebe téměř polovina přistěhovalců a polovina Němců,“ vypráví Christian, který v domě i bydlí.

Blok domů, kde se galerie nachází, pronajímá město za symbolickou cenu, nájemníci na oplátku zajišťují umělecký a společenský program. Ze strany radnice jde o rafinovaný pokus, jak udržet opuštěné stavby v provozu, předejít vandalismu a současně dát šanci mladým talentům a podpořit tím místní dění. 

Do galerie Manuela a Christiana se zatím zloději vloupali dvakrát, naposledy před třemi měsíci. „Je tu opravdu hodně drogově závislých lidí, kteří stojí za drobnou kriminalitou. Nejde o organizované krádeže, spíš o nahodilá přepadení a vloupání,“ popisuje Manuel. O stěhování dvojice výtvarníků nepřemýšlí, nízký pronájem jim za občasné potíže stojí. Navíc se jim líbí zdejší atmosféra. 

Může mít omlazení čtvrti a stěhování studentů vliv na snížení zdejší kriminality? Policie zatím žádné statistiky v tomto směru nemá, jisté je jedno: Eisenbahnstraße má spoustu tváří. „Najdete tu vedle sebe několik paralelních světů,“ potvrzují Sandra a Pavel Ručtí, kteří po tréninku vyrážejí na kebab. „Vyzkoušíme každý nový obchod, který se na Eisenbahnstraße otevře. Nejlepší döner má ale stejně tenhle náš Turek,“ smějí se a vcházejí do bistra.

Galerie (11) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat