Reportáž

Není nám to jedno! aneb Když studenti protestují

16 / 03 / 2018

Ve dvě hodiny odpoledne se na piazettě Národního divadla ozývají výkřiky. Studenti středních a vysokých škol se sešli, aby vyjádřili nespokojenost s jednáním některých ústavních činitelů. Jedním z cílů výstražné stávky je otevřít debatu mezi studenty a politiky. Shromáždění, happeningy a diskuse se ve čtvrtek 15. března konaly po celém Česku.

Ve dvě hodiny odpoledne se na piazettě Národního divadla ozývají výkřiky. Studenti středních a vysokých škol se sešli, aby vyjádřili nespokojenost s jednáním některých ústavních činitelů. Jedním z cílů výstražné stávky je otevřít debatu mezi studenty a politiky. Shromáždění, happeningy a diskuse se ve čtvrtek 15. března konaly po celém Česku.

Centrem Prahy se po poledni nese cinkání klíčů a hlasité pískání, nad hlavami lidí jsou vidět transparenty. Když kolem provizorního pódia zazní hlas z mikrofonu, doprovází ho divoký aplaus a skandování sloganu „Není nám to jedno!“ Piazzetta u Národního divadla, která nese jméno Václava Havla, se plní převážně mladými lidmi. Shlukují se ve skupinkách a živě diskutují. Výzvu #Vyjdiven vyhlásili minulý týden studenti Divadelní fakulty Akademie múzických umění (DAMU).

5aab82549c40ccab72ebbac4 MEDIA_ITEM image

Hlavními důvody pro výstražnou stávku je, aby prezident Miloš Zeman dodržoval ústavní zvyklosti, a aby vláda v demisi nekonala zásadní personální kroky. „Nezpochybňujeme demokratické volby, ale chtěli jsme vyjít do ulic a říct, co si myslíme,“ vysvětluje sedmnáctiletý Dominik Jose Castorena, který studuje na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici. Se spolužáky v dopoledních hodinách vyšli před školu, kde sbírali podpisy na podporu dnešní akce.

 

Jsem tady kvůli vnukům

Jeden z mladíků se halí do vlajky Evropské unie, transparenty jsou podobné jako na předchozích demonstracích, vidět je i heslo „Babiše do koše!“. Odstoupení trestně stíhaného premiéra v demisi je dalším z hlasitých požadavků. „Nemůžeme mít premiéra, který je trestně stíhán!“ ozývá se z pódia. Několik desítek přítomných cinká klíči. „Pardon, my jsme úplně nečekali, že to bude takhle veliký, tak se omlouváme, je to naše první revoluce,“ hlásí jeden z organizátorů.

5aab7f2a9c40ccab72eae0b4 MEDIA_ITEM image

I když jde o studentskou iniciativu, svůj názor přišli vyjádřit i ti, kteří mají školu dávno za sebou. „21. srpna 1968 se mi narodil syn, takže jsem nemohla hned vyjít do ulic. V roce 1989 jsem zase žila ve Švédsku, takže jsem opět nemohla demonstrovat. Teď mám konečně tuhle jedinečnou příležitost a je to super!“ říká dvaasedmdesátiletá Hana Broström. Dodává: „Iniciativa vždycky musí vzejít od mladých, my staří se ale musíme přidat. Jsem tady i kvůli svým vnukům.“

 

Kdo nepracuje, ať nemluví?

Do stávky se zapojily více než dvě stovky škol z celé země. Řada studentů se prý ve svém okolí setkala s reakcí, že se chtějí hlavně ulít ze školy. Zejména na sociálních sítích se pak objevovaly názory, že studenti, kteří ještě nepracují, nemají dost důvodů a životních zkušeností, aby se vyjadřovali k politice. A někteří studenti si museli účast na demonstraci vyvzdorovat. „Odešli jsme z vyučování i za cenu toho, že za to asi dostaneme ředitelskou důtku,“ svěřuje se sedmnáctiletá studentka Anglicko-českého gymnázia Amazon, jejíž jméno proto raději nezveřejňujeme.

5aab7f099c40d04464a0eab1 MEDIA_ITEM image

U pódia mezi „Zlatou kapličkou“ a Novou scénou postává skupinka studentů s velkou českou vlajkou. K demonstraci, která je pro řadu účastníků první v životě, se postupně připojují další studenti, kteří ještě před chvíli protestovali před budovou DAMU v Karlově ulici. A opět přibývá i lidí v pokročilejším věku. „Ulil jsem se na hodinu z práce, abych mohl studenty podpořit, protože s nimi absolutně souhlasím,“ říká třiačtyřicetiletý grafik Pavel Finger. Během celé výstražné stávky kolují mezi lidmi podpisové archy, sesbírané podpisy by měly doputovat k senátorům.

Galerie (7) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat