Sloupek

Složíš písničku Zdeňkovi?

08 / 10 / 2017

Byla polovina šedesátých let a já, dvacetiletý voják, jsem občas zašel do armádní sekce Československého rozhlasu za Miloněm Čepelkou, pro něhož jsem už skládal první melodie. Jednoho dne mi Miloň říká: „Znáš toho modrookýho Zdeňka, co se mnou sedí v kanceláři?“ Myslel tím Svěráka, trochu jsem si ho vybavoval. „Tak on by rád udělal písničky pro vánoční pořad. Texty má, a ptal se, jestli bys je nezhudebnil.“

Chvíli jsem váhal: „Miloni, a umí ten Zdeněk texty vůbec psát?“

Miloň přikývl, že umí, tak jsem jich pět zhudebnil a jedna píseň tehdy hodně zabodovala: Strašidýlko Emílek.

Tím začala spolupráce, která trvá déle než padesát let a 28. října nás dovede na dva koncerty do O2 areny.

Víte, já v životě skládal pro spoustu textařů, ale nejlépe to fungovalo právě se Zdeňkem. Určitě pomáhá, že v devadesáti procentech dostanu nejprve text, ze kterého se odvážu, a na nějž se mi pak výborně skládá melodie. Opačný postup jsme volili jen zřídka, ale i tehdy vznikly hity — například písně Holubí dům nebo Chválím tě, země má měly dříve hudbu než slova.

Na těžkou otázku, ke které z těch stovek skladeb mám nejsilnější vztah, nakonec odpovím takhle: Není nutno ze Tří veteránů. Je to totiž přesný příklad textu, který se mnou okamžitě švihl o zem, a dodnes obdivuju sílu Zdeňkova refrénu: „Nemít prachy — nevadí, nemít srdce — vadí...“

Táhneme to spolu přes padesát let, a zatím se nic nemění. Zdeněk mi mailem posílá texty, já je zhudebňuju, jsme kamarádi. Dnes už bych dokonce neváhal použít termín písničkoví pokrevní bratři.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat