Fejeton

Jaro! Příroda! Fuj!

08 / 04 / 2018

O jedné přírodní i manželské patálii.

O jedné přírodní i manželské patálii.

Stmívalo se. Do vlahého jarního podvečera v přísně chráněné národní přírodní rezervaci, kde celý den z protější stráně zněly pily lesních dělníků a motory jejich obřích strojů na přibližování vytěženého dřeva, zpíval své jarní árie kos. Z podkroví domku v ulici u lesa se do líbezného kosího zpěvu nepříjemně vlamoval řev špatně naladěného, na plné pecky puštěného rádia. Uječený a vlezlý moderátor uječené a vlezlé stanice vytruboval cosi do éteru. Pak spustila uječená a vlezlá muzika. Dum, dum, dum, duněly z domku nepříjemně basy až daleko ven, na blátivou lesní ulici. „Blbci!“ řekl by si náhodný kolemjdoucí milovník přírody, kdyby tudy nějaký šel.

 

Původně v domku bydlela pětičlenná rodina. Děti už z hnízda vylétly, a tak tu žijí jen dva, on a ona, postarší manželé, co by si už sakra nemuseli doma dělat každý večer diskotéku. Přesto teď zjara duní jejich domek za smívání tak, že v něm ani manželka, a dokonce ani manžel nemůžou vydržet. Stojí pak venku na terase, a dokud nepadne tma, hledí jako zhypnotizovaní nahoru na jižní štít svého domku. Tam, zpod nejvyšší tašky, hřebenáče, čouhá ven úzká trubka, takový s prominutím pindík. K němu manželé upírají zraky a všechny své naděje. Každý večer s napětím čekají a doufají a přejí si, přejí…

Ó, jak byli před lety naměkko, když pomalu padala tma a oni seděli na terase a viděli, jak se od jejich jižního štítu nehlučně odlepil černý stínek, jednou dvakrát jim zakroužil nad hlavami a zmizel ve tmě. Ó ano, tehdy by je doslova nadchlo, kdyby jim přišel do schránky mejl s názvem „Na půdě, tam to žije!“ anebo „Náš soused je netopýr“ z Klubu přátel netopýrů s žádostí o podporu a ochranu toho křehkého, ohroženého živočicha.

Jenže tenhle mejl jim přišel letos, v roce, kdy se manželé kvůli invazi netopýrů pod střechu jejich domku málem rozvedli. Manželka dlouho šílela, že jich tam jsou mraky a že se jich bojí; v létě to u nich na terase vypadalo za stmívání jako v Hitchcockově hororu Ptáci. Manžel si ťukal na čelo a dlouho statečně vydržel ničeho si nevšímat. Nakonec z toho byly strašlivé a nekonečné hádky. Přestaly až v lednu. To se manželovi podařilo uprosit poslední žijící, totálně vytížené pokrývače, aby k nim na střechu vlezli a přeskládali ji tak, aby se netopýří zalétávání pod ni pokud možno eliminovalo. 

Leden má být čas, kdy se smí narušit letní stanoviště zákonem přísně chráněných netopýrů a není to trestné. Je to čas, kdy malinkaté tvorečky neohrozíte, protože ze svého letního bytu na podzim odlétli a bezpečně spí zimním spánkem v nedalekých jeskyních. Manželka sice tvrdila, že u nich pořád jsou, že je má nad oknem, že to ví. Jsou za sádrokartonem, kde cosi divného maličko prosakuje, jsou tam a někdy i piští a ona se bojí, že k ní do pokoje nějakou škvírkou propadnou a sednou jí na prsa anebo se jí zamotají do vlasů, a to bude její smrt! Manžel si zase ťukal na čelo; dramatická umělkyně.

Mejl o sousedu netopýrovi jim přišel, když pokrývači nad tímhle oknem odstranili zvenku tašky a vyřezali v dřevěném pobití pod nimi díru, aby zjistili, jak to v tmavém prostoru mezi střechou a sádrokartonem vypadá. Ku podivu (nikoliv manželčinu) odtamtud, z úzkého meziprostoru, kde je zafoukaná papírová drť jako izolace, vyndali přivolaní zaměstnanci chráněné krajinné oblasti 600, slovy šest stovek netopýrů. 

Ochranáři, šťastní z nečekaného úlovku, konstatovali, že tenhle fantastický nález bude jen vrchol ledovce. Nejmenší netopýři, Pipistrellus pipistrellus a Pipistrellus pygmaeus, jsou zřejmě zalezlí v izolaci všude, po celém obvodu střechy domku. Ano, budou jich tam nejspíš další stovky, a možná i tisíce. „Gratulujeme vám,“ řekli zoufalým manželům nadšeně, když s pytlíčky plnými udivených, probuzených pipistrellů odjížděli, „gratulujeme vám, že si vás netopýři vybrali!“ 

Mejl z Klubu přátel netopýrů jim přišel čirou náhodou právě v den, kdy manželé pokrývačům zaplatili 85 000, slovy osmdesát pět tisíc korun. Kdyby si spoustu věcí kolem neudělali sami, zaplatili by nejmíň sto. Sto tisíc za práci, která možná nebude mít na jejich nezvaného hosta žádný účinek. Pipistrellus pipistrellus i Pipistrellus pygmaeus jsou tak maličcí, že se protáhnou i úplnou pidiskulinkou. A pidiskulinek jsou betonové tašky a pod nimi prkna se suky a škvírkami plné. Pipistrellus pygmaeus je navíc druh, který se prý v Čechách zabydlel celkem nedávno a často k zimnímu spánku do jeskyní neodlétá. Drží se svého místa a jeho samičky mají ne jedno mláďátko, jak je u ostatních druhů obvyklé, ale hned dvojčátka, gratulujeme! 

Nakonec je to i druh, který je svému původnímu místu tak věrný, že je možné, že i těch šest odebraných stovek netopýrů, kteří jsou teď v záchranné stanici, přiletí zpátky do své oblíbené jeskyně u manželů v domku a budou dál devastovat jejich jediný majetek zevnitř i zvenku. Budou pročurávat sádrokarton, ničit zafoukanou zateplovací papírovou drť. Budou kvičet. V létě je nenechají spát. Znovu pokropí svépomocí obnovený nátěr fasády jižní strany domku i vyčištěnou, nově natřenou terasu tisíci pidihovínek, vznešeně nazvaných guáno, které může mimo jiné kontaminovat infekčními sporami okolní půdu, gratulujeme! 

Ó, jak jsou teď manželé napjatí, jestli a kdy se jejich přemnožený a (na rozdíl od manželů) zákonem chráněný soused probudí. Jestli najde svoji cestu střešním meziprostorem k pindíku, jehož instalaci pod hřebenáč doporučili (a zkontrolovali) právě ochranáři. Jestli vyletí – a nevrátí se!  

Proto teď na jaře dělají navečer rambajz; netopýři mají totiž rádi ticho. Proto teď v domku za stmívání duní a pak stojí venku a s hlavou vyvrácenou nahoru čekají a doufají a přejí si, přejí… 

Aby šli všichni ti milovníci netopýrů do prdele!

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat