Jsou vidět s Milošem Zemanem na každém kroku. Starají se o jeho bezpečnost, ale jsou také jeho pomocníky a osobní oporou. Přesto přinejmenším tři roky pracovali v dusné atmosféře nedůvěry a podezírání, jež vyvrcholila skandálem, kdy minulý šéf ochranné služby nechal tajně nainstalovat před prezidentovo apartmá skryté kamery. Tehdy už došla trpělivost i Miloši Zemanovi a jeho někdejší chráněnec si musel balit kufry.
Je to jediný z obžalovaných v jízdenkové kauze - v níž figuruje i Ivo Rittig nebo bývalý ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák - který spolupracuje s policií a státním zastupitelstvím. Jaroslav Kubiska poskytl rozhovor magazínu Reportér. Popisuje v něm mimo jiné tlak, pod nímž se ocitl.
V muslimském světě skončil postní měsíc ramadán, během kterého nesmí věřící člověk jíst, pít, kouřit ani souložit, a to od východu do západu slunce. Jak se ramadán dodržuje ve Francii, kde žije nejpočetnější muslimská komunita v Evropě, a kde podle průzkumů dodržují tento půst až dvě třetiny jejích příslušníků?
Na severním konci Prahy se už sto deset let rozkládá obrovský areál psychiatrické nemocnice. Kdekdo ho zná zevnitř, a to i lidé duševně zdraví – na festival Mezi ploty jich sem chodívají tisíce. My se ale pokusíme dostat o kus dál: navštívit centrální příjem, pár pavilonů, nemocničního kaplana v místním kostele anebo koňskou farmu. Blížíme se k bohnické léčebně, klid se zvláštně mísí s neklidem.
Dětí se u nás zas tak málo nerodí. Dnes existují různé modely rodiny – bezdětnost i tři potomci. Populační křivku mohou změnit zmražená vajíčka. A zaplavování Evropy migranty na loďkách je z dlouhodobého hlediska mýtus, lidé se přesunují hlavně z východu Evropy na západ. To vše říká přední český demograf Tomáš Sobotka, vědec s doktorátem z Nizozemska pracující v Rakousku.
Novináři informující o dění v centrále Evropské unie, dokonce i zaměstnanci těchto institucí občas sami o sobě mluví jako o „bruselské bublině“. Jací jsou mladí Češi a Češky, kteří v této „bublině“ žijí? A co si myslí o kritickém postoji domácí populace k Unii? Příbuzní jednoho z nich říkají, že v EU není pořádek, současně se ale vždy dožadují jeho fotky s „vlajkou s hvězdičkama“.
„Když kluk neví, jestli má být doktor, nebo automechanik, tak se z něj stane ortoped,“ směje se doktor Vladislav Hospodár, když se ho ptám, proč si vybral svůj obor. „S mojí povahou bych nedokázal sedět v ordinaci a dumat nad dávkováním léků. Ortopedie je akční, výsledek vidíte prakticky hned: buď se ten člověk postaví a odejde, nebo ne.“
Kde se vzaly peníze pro start podnikání Andreje Babiše? Odpověď na otázku, která dosud nebyla uspokojivě objasněna, může ležet v Maroku, kde Babiš v osmdesátých letech pracoval jako obchodní delegát vyslaný státním podnikem zahraničního obchodu. Magazín Reportér hovořil s jeho někdejším přítelem a kolegou – jeho informace dal dohromady s dokumenty StB i údaji o penězích, které Babišovi poslala švýcarská banka Vontobel.
Sobotní napadení někdejšího žurnalisty, pozdějšího poradce prezidenta a nyní člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání považuje český výbor Mezinárodního tiskového institutu za neslučitelné s demokracií.
Víc než měsíc se zahrádkáři z mého sousedství modlili, aby zapršelo. Jednodenní milosrdná zálivka by tudíž byla – za normálních okolností – předmětem živého, vděčného hovoru. U záhonů v hrabství Kent dnes od rána opravdu panovala skvělá nálada, ale řeč byla výlučně o fotbale.
Právnička Marie Benešová, která je dlouholetou spolupracovnicí prezidenta Miloše Zemana, se stala ministryní spravedlnosti. Den před tím, než ji uvedl do úřadu trestně stíhaný premiér Andrej Babiš, demonstrovali lidé po celé zemi v obavě, že tato výměna spustí řetězec událostí, na jejímž konci bude záchrana Babiše a jeho rodiny před možným soudem za dotační podvod. Lze Benešové věřit, že uhájí nezávislost justice?
Chvíli už se zdálo, že se ze mě stává moudrý a klidný muž. Běžel jsem přes celý Bangladéš, a zatímco jih byl krutý, na severu se mozek zvláštně vyčistil. Dnes už vím, že to bylo dočasné, ale smysl můj bizarní výkon měl: stovky lidí „banglaběhu“ fandily a postupně během něj naposílaly tamním chudým školákům dvě stě tisíc korun.
Jen pár měsíců po květnových volbách do Evropského parlamentu zažije Polsko parlamentní volby, v nichž se rozhodne, kdo bude zemi vládnout. Polská politika se tak ocitla v dlouhé předvolební kampani plné nejistot a přeskupování sil. Hlavním tématem se ovšem nestal vztah k Evropě; jak vládní Právo a spravedlnost, tak opoziční Evropská koalice vedená Občanskou platformou se mimo jiné začaly předhánět ve slibech štědré sociální politiky.
Prezident Zeman při své dubnové návštěvě Číny prohlásil, že očekává konec „ironických komentářů“ na téma čínské investice v Česku. Přestat si dělat z výsledků Zemanova působení legraci ovšem není lehké.
Za michelinské jídlo můžete zaplatit tisíce. Anebo pár desítek korun; tolik stojí kuře v sójové omáčce s rýží v síti podniků Hawker Chan. Když stánek v čínské čtvrti v Singapuru získal před třemi lety michelinskou hvězdu, rozhodl se toho jeho majitel, kuchař Chan Hon Meng, využít – podniky jeho řetězce se rozšířily nejen po Singapuru, ale třeba i do Austrálie či na Filipíny. Myslíte, že by moje kuře chutnalo také Čechům? – ptal se nás při rozhovoru.
Soud zkoumající stamilionové obchody kolem pražského dopravního podniku symbolizovaný jménem Ivo Rittiga není pouze zprávou o stavu dnešního českého kapitalismu. Významnou roli v něm hrají i lidé spojení s někdejším československým komunismem, konkrétně s jeho bezpečnostními složkami. Dokonce se dá říci, že klíčovou rozbuškou v případu se stal spor dvou pracovníků amerického odboru rozvědky Státní bezpečnosti.
Je 16. října 2021 a prezident Zeman gratuluje Janě Černochové k vítězství volební strany NAB (Ne Andreji Babišovi), tvořené ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09. Piráti, třetí v pořadí za těsně druhým ANO, oznamují setrvání v opozici a slibují Černochové toleranci menšinové vlády za podmínky, že se nebude opírat o extremisty. Připadá vám to šílené? Možná. Už květnové eurovolby ovšem napoví, jestli náhodou politická scéna k podobnému scénáři nesměřuje.
Višňový likér ginjinha a sladké koláčky z Beléma patří ke gurmetským symbolům Lisabonu. Přesné receptury výrobci úzkostlivě tají. Zato v hotelovém baru nedaleko metropole, kde se prý zrodil námět na příběhy Jamese Bonda, ohledně složení jeho martini žádné tajnosti nedělali.
Zimní plavání a otužilectví považuje většina lidí za kratochvíli pár bláznů. Jen málokdo ví, že je to vrcholový sport s vlastním světovým šampionátem a ambicemi stát se olympijským sportem. Letos se vrchol sezóny konal v Murmansku a Češi se zde neztratili, jak dokumentuje reportáž přímo z místa.
V pondělí osmého dubna proběhly oslavy Mezinárodního dne Romů. Organizace ARAART, která je v České republice pořádá už popáté, připravila opět několikadenní, kulturně nabitý program. Věnován byl superhrdinům a tentokrát také vzpomínkám na nedávnou zesnulou zpěvačku Věru Bílou.
Poslední dva dny klušu po severní hranici Bangladéše s Indií, potkávám pohraničníky, v nohách mám pět set kilometrů. Pak najednou doběhnu do školy ve vesnici Monosapara, dál už žádná cesta nevede. „Welcome, sir!“ podávají mi děti kytičku, a to je konec. I když já bych ještě klidně běžel dál.
Ve Španělsku skončily parlamentní volby. A začátkem dubna uplynulo osmdesát let od konce španělské občanské války. Ta dvě data, jakkoli vzdálená, spolu ovšem souvisejí. Pod povrchem totiž ve španělské politice i společnosti stále doutnají pozůstatky konfliktu, jenž skončil v roce 1939.
Se slovy „těžce postižený člověk“ si podvědomě spojujeme obraz nějakého na první pohled patrného handicapu. Jsou ale i těžká postižení, která jsou neviditelná, a přesto mají devastující dopad na kvalitu lidského života. Například hluchota. Obecně platí, že neslyšící často ani nemluví, anebo jen špatně; hluchota izoluje, komplikuje přístup ke vzdělání, následně k práci... Mnohým ale radikálně mění život jeden ze zázraků moderní medicíny: kochleární implantát.
Vítězka slovenských prezidentských voleb Zuzana Čaputová byla dobrou kandidátkou se schopným volebním štábem. K triumfu jí však několikrát pomohlo štěstí. A s výkřiky „změna je na dosah“ je lépe brzdit – voliči nacionalistů a populistů totiž nikam nemizí.
Neřekl bych, že můj mozek je zcela zdravý. Kdyby byl, nikdy by nezavedl nohy sem, do jihoasijského Bangladéše. Nikdy by je nepřesvědčil, aby touhle chudou zemí stovky kilometrů běžely. On to ale udělal, a já teď ležím v plechové chatrči uprostřed jednoho ze slumů v hlavním městě Dháce. Snažím se urovnat myšlenky: Proboha, co tady šaškuju? Má to nějaký smysl? Těžko soudit, ale jo. Třeba má…
Fotbaloví bafuňáři, bývalý politik a státní úředník vyhráli v loterii. Tedy v loterii svého druhu. Na základě rozhodnutí státu – ovšem bez státní kontroly – tekly do fotbalové asociace stovky milionů z loterijních firem. Podle jakého klíče je pak funkcionáři rozdělovali, se neví. Existuje však dokument ukazující, kdo peníze dostal. Byly to třeba subjekty spojené s exšéfem asociace Peltou, funkcionářem Berbrem, exministrem Chládkem či kancléřem Mynářem.
České prvoligové kluby včetně Slavie či Plzně bývají ztrátové, ale pražská Sparta dnes v oboru „vytváření seker“ vede. Poslední zveřejněná roční ztráta klubu činila přes sedm set milionů; za léta, co jí šéfuje Daniel Křetínský, se lze výpočtem dostat celkem až k dvěma miliardám ztráty. Spartě – kterou mimochodem oficiálně ovládá slovenské občanské sdružení J&T Sport Team – mohou zlepšit bilanci dva nefotbalové developerské projekty.
Fotbalová Sparta sice začala na jaře hrát o něco lépe, ale nevydrželo to dlouho, důkazem nové krize jsou dvě třígólové porážky s Karvinou a Slavií. A hlavně: celková bilance posledních sezon opravdu není oslnivá. Je těžké pochopit, proč Daniel Křetínský – jinak velmi úspěšný podnikatel – završí v červnu patnáct let vedení Sparty s tak špatným skóre. Podle všeho není běžnému provozu klubu dost blízko, aby jej mohl efektivně řídit, ale ani není dost daleko na to, aby ho mohl řídit někdo jiný. Odemykáme článek z dubnového Reportéra.
Kdo je bývalý vídeňský starosta, jehož prezident Zeman při návštěvě Vídně zkritizoval, že finančně nepodpořil tamní českojazyčnou školu? Je to zasloužilý rakouský politik: když Michael Häupl odcházel po dvaceti třech letech ve funkci do důchodu, aplaudovalo mu náměstí. Od roku 1994, kdy nastoupil, se Vídeň výrazně změnila – a umísťuje se v čele žebříčku měst, v nichž se dobře žije. Dlouhodobě pomáhá třeba dostupné obecní bydlení, jež využívá chudší i střední třída, a Vídeň tak nemá „no-go“ zóny. Otevíráme článek z Reportéra ze srpna 2018.
V Bangladéši jsem se naučil vstávat v pět hodin ráno, abych mohl vždy kolem šesté vyběhnout směrem k severu. První tři hodiny běhu bývají pěkné – slunce nízko, na kraji cest stín, a já mám trochu síly, takže zvládnu dvacet kilometrů pod tři hodiny. Druhá půle pak, přiznávám, bývá o dost pomalejší.
V životě jsem měl štěstí a mohl navštívit spoustu zemí; šedesát, možná sedmdesát, přesně nevím. Jen ve dvou jsem byl ale vyděšený a nechápal: Tohle je katastrofa… Tou první byla Demokratická republika Kongo, druhou Bangladéš, přes který právě běžím. I když „běžím“ je silné slovo – v okolí hlavního města Dháky jsem mnohem častěji jen kráčel.
Z beatnického doupěte s drogovou pověstí se stal klíčový přístav Středozemí, vloni tu byl zahájen i provoz prvního TGV na africkém kontinentu. Počet obyvatel marockého Tangeru se za dvacet let zdvojnásobil, láká je především nabídka pracovních příležitostí v průmyslové oblasti Tanger Free Zone. Za ambiciózním ekonomickým plánem ale pokulhává ten sociální.
Bylo třicet sedm stupňů ve stínu, stín ale skoro nikde, takže víc, a já seděl po deseti kilometrech první etapy běhu přes Bangladéš v odpadcích u krajnice. „Tohle bude vo hubu,” došlo mi: „Strašně vo hubu.”
Během dnešního dne budou poslanci volit ve druhém kole zástupce ombudsmanky. Současnému zástupci Stanislavu Křečkovi vyprší šestiletý mandát. Poslanci se budou rozhodovat mezi ním a Markétou Seluckou, děkankou právnické fakulty MU.
Do Bangladéše jsem přiletěl v jakýchsi úzkostech, rozechvělý, ale dnes už si nevzpomenu, co jen mě to mohlo trápit. Hned druhý den dopoledne jsem se totiž rozběhl a po deseti kilometrech mi došlo, že hořím, schnu, dusím se a slábnu. Tak to ne: já život miluju!
Poprvé v životě jsem v Bangladéši a nejčastěji zatím říkám slovo „idiot“. Nenadávám místním lidem, ti jsou na první dojem v klidu, hodní, přátelští. Nadávám sám sobě: Ty idiote, co sis to zase vymyslel za kravinu!?! Tomáš Poláček začíná seriál reportáží ze své další bizarní výpravy.
Šest mrtvých kolegů, jeden vyhoštěný, hackerské útoky a stále pevněji se utahující smyčka – to jsou okolnosti, za nichž pracují novináři z ruských nezávislých novin Novaja gazeta. O nich i o tom, jak vypadá ruské pojetí svobody slova, vypráví ruský filmař Askold Kurov v dokumentárním snímku Novaja, který se promítal na právě skončeném festivalu Jeden svět.
Zní to jednoduše. Když se nějaká součástka porouchá tak, že ji nelze opravit, tak se vymění. Je jedno, zda jde o věc, nebo kus lidského těla. Lidé už dnes zvládnou obojí. Pomohly jim k tomu šikovné ruce, ale ještě víc jeden velmi důležitý lék. A hranice možného se stále posouvají.
