Vládnoucí konzervativně národní strana Jarosława Kaczyńského se v Polsku těší popularitě značné části voličů – odsuzuje LGBT pochody, provádí štědrou sociální politiku a od některých svých plánů ustoupila. Co se ale stane, pokud přijde třeba ekonomická krize? Na výsluní by se taky mohla dostat krajní pravice, v jejímž světle se i Kaczyński jeví jako liberál.
Tato reportáž vlastně vznikala dvacet sedm roků. V první půli devadesátých let jsem psal o zbraních, které měly z Česka oficiálně odejít do Panamy, ale v rozporu s mezinárodním embargem směřovaly do válčící Bosny. Tehdy české úřady tvrdily, že obchod zarazily. Jenže se přihlásil někdo, kdo dobře znal obchodníka Jana Chvojku, o jehož roli se tehdy nemluvilo. Zbraně se do bývalé Jugoslávie skutečně dostávaly. A dost možná nejen tam.
Hlavní kaplan české armády vybojuje ve vlastním obranném pásmu míč. Pološílený reprezentační trenér vběhne zpoza lajny tři kroky do hřiště, což se samozřejmě nesmí, a z hlasivek vyškrábne zbyteček řevu: „Nabíhá ti Metoděj!“ Kaplan tedy přihrává dopředu dominikánovi, který zblízka přestřelí soupeřovu bránu, a jiný řeholník, kapucín, na tribuně zvolá: „Nevadí, hoši, příště to vyjde!“
Je to naprosto ojedinělý závod s desetiletou tradicí. Necelá šedesátka odvážlivců vklouzne do náruče mrazivého Bajkalu a vydává se po něm na 205 kilometrů dlouhou trasu. Někdo má brusle, někdo kolo, a někteří – letos poprvé – i ledoběžky. Tedy stroje, o kterých jste pravděpodobně dodneška neslyšeli.
„Sbal se, a co nejrychleji odtamtud odleť! Libovolným letadlem!“ Povel šéfredaktora zněl jasně. Věděl totiž, co já na teheránské ulici netušil. Turecko kvůli šíření koronaviru uzamklo pozemní hranici s Íránem a zrušilo lety na své území. Tedy i ten můj. Záhy zavřel přechody další soused, totiž Irák. Írán se propadal do izolace. Operace Útěk začala.
Slovenský investor Pavol Krúpa čelí u amerického soudu žalobě od bývalého českého uhlobarona Zdeňka Bakaly. Svou důvěryhodnost dokládá vyznamenáním od Miloše Zemana, který mu jej udělil právě za boj proti Bakalovi.
Budeme platit obrovské peníze? Jeden z největších mezinárodních sporů vedených proti České republice míří po pěti letech do finální fáze. Podnikatel Sebastian Pawlowski požaduje v arbitráži po Česku pět miliard korun kvůli údajně zmařenému developerskému projektu na okraji Prahy. Koncem ledna proběhly v Paříži výslechy klíčových svědků, finální verdikt by mohl padnout do roka.
V Česku žije přes dvacet tisíc muslimů, mezi nimi se podle odhadů zpravodajských služeb pohybuje pár desítek takzvaných salafistů, zastánců netolerantní a puritánské ideologie spojené s islámem. A i když ani většina salafistů nepatří mezi násilníky, v Praze stanul před soudem Sámer Shehadeh obžalovaný z podpory terorismu. Jde o první případ radikalizovaného potomka arabské rodiny, jenž vyrůstal v Česku. Podíváte-li se na příběh a souvislosti střízlivě a do detailů, jde o výjimečný případ?
O české muslimské komunitě a také o salafismu – který je přísným a netolerantním, nikoli však nutně násilným hnutím uvnitř islámu – hovoří arabista Bronislav Ostřanský.
Staronový rakouský kancléř Sebastian Kurz se pustil do odvážného a historicky nevyzkoušeného podniku. Jeho konzervativní lidovci vytvořili v lednu koaliční vládu s levicovými Zelenými. Experti říkají, že takové uspořádání je vratké, většina veřejnosti však koalici podporuje. Vládní vyhlídky posiluje i fakt, že na obzoru není alternativa: předchozí partner lidovců, pravicově-populističtí Svobodní, se zmítá v těžké krizi.
Vyvázání prince Harryho a jeho manželky Meghan z královských povinností má vážnější souvislosti, než by se mohlo zdát. Meghan, která je světově populární na internetových sociálních sítích, se chová jako globální celebrita bez vazby na zvyky a tradice britské monarchie. A to by mohlo britský systém ohrozit – píše česká novinářka žijící v Anglii, autorka knihy o britské královské rodině.
Co mají blízkovýchodní země Turecko, Irán, Sýrie a Irák společného? Kromě mnoha dalších věcí jsou to Kurdové. Ačkoliv je situace v každém státě v lecčem odlišná, nedůvěra mezi státem a tímto etnikem toužícím po vlastní zemi přetrvává po generace. Česká arabistka Lenka Hrabalová procestovala celý region křížem krážem a pro web magazínu Reportér napsala reportáž z íránského Kurdistánu.
Jestli něco v Británii spojuje novou pravicovou vládu a krajně levicovou opozici, je to jejich nesnášenlivost vůči zpravodajství BBC. Britští politici vytáhli do boje proti veřejné rozhlasové a televizní stanici, jejíž nezávislost se tak ocitá v bezprecedentním ohrožení.
Zcela ojedinělou částku v historii české filantropie, 200 milionů korun, se rozhodli vložit manželé Hana a Dalimil Dvořákovi do jimi založené Nadace Experientia. Ta se tím zařadí mezi elitní desítku nejvýznamnějších soukromých nadací v Česku a stane se vůbec největší nadací, která podporuje výhradně vědu.
Když do hloubky zkoumáte ten příběh, snadno vás napadne oblíbený termín Andreje Babiše – Palermo. Zatímco premiér jím vykresluje nečisté rejdy z dob před jeho vstupem do politiky, onen příběh se odehrál v čase, kdy již v politice působil. A jde v něm o evropskou dotaci pro firmu z holdingu Agrofert, jejž Babiš vybudoval. Proces udělování stomilionové dotace na výrobu toastů byl netransparentní, na ministerstvu se zvláštně měnili hodnotitelé, žádost o peníze hovoří o unikátním vědeckém výzkumu, který vypadá podezřele. A tak dále.
Československo, 1983. Sametová revoluce v nedohlednu, komunistický režim v klidu pronásleduje disidenty a posiluje věčnost vztahů se Sovětským svazem. Do čehož, na podzim, přijíždí do Prahy nový americký velvyslanec. Jmenuje se William Luers, má za sebou důležité věci a nepochybně by si zasloužil víc než post v malé a nedůležité zemi. Ale on je spokojený. Ještě než za oceánem nasedne do letadla, už ví, že se chce v Praze seznámit s Havlem.
Byla to předposlední olympijská disciplína, které se nesměly účastnit ženy*. Přítrž tomu byla učiněna v roce 2014, od té doby zažívají ženské skoky na lyžích vzestup. V závodech, na které se sjíždí skokanská elita, se začaly objevovat i dvě Češky. Jedna z nich, sedmnáctiletá Štěpánka Ptáčková, nyní získala bronzovou medaili na Světové olympiádě mládeže. U této příležitosti odemykáme reportáž z lednového Reportéra.
Je krásná, éterická, přemýšlivá, přecitlivělá... zvláštní. Žila a pracovala v Paříži; tehdy jsem slovenskou modelku Simonu Mikulovou požádal, ať si vede po celý rok 2019 deník. Ona pak skutečně posílala upřímnou zpověď – jednou z Japonska, jindy z pouště, příště z Bardejova.
Václav Havel kráčí uličkou Kongresu Spojených států. Zákonodárci se naklánějí, každý si chce sáhnout, každý chce tomu malému, lehce nahrbenému muži podat ruku. Za chvíli se Havel, ještě nedávno politický vězeň, postaví k řečnickému pultu a coby nový československý prezident přednese historický projev. Česky. Do angličtiny bude překládat mluvčí Michael Žantovský, toho času téměř hluchý.
Byly to tradiční, a přece úplně jiné Vánoce. Miloslav Výborný během nich vyčerpal poslední dva dny dovolené v životě, po šesti letech skončil na Nejvyšším správním soudu a odešel do důchodu. Pro syna Marka šlo o první a nečekaně i poslední Vánoce v čele lidové strany, jež si teď na lednovém sjezdu vybere jeho nástupce.
„My plastičtí chirurgové životy nezachraňujeme,“ říká profesorka Markéta Dušková, hned ale dodává, že obor zlepšuje pacientům kvalitu života, k němuž patří zdraví i vzhled. „To je přitom faktor, který hraje zásadní roli v kontaktu a komunikaci s okolím. V extrémních případech lidí znetvořených vrozenými defekty, úrazy nebo nádory je plastická chirurgie zachraňuje před tím, čemu se říká sociální smrt.“
O to město se zajímal málokdo; pak se kvůli vraždě spáchané migrantem a následným demonstracím dostalo do světových médií. Po pár týdnech se o něj zase svět přestal zajímat. Chemnitz neboli Saská Kamenice je zvláštní směsí nového i starého. V něčem stále připomíná své jméno z dob komunismu: Karl-Marx-Stadt. Část místních jej nyní chce změnit k lepšímu. Chemnitz dokonce kandiduje na Evropské město kultury 2025.
V čem se liší běžné australské požáry od těch současných, přibližuje pro webové stránky magazínu Reportér česká tlumočnice a překladatelka, která žije se svým manželem – biologem a odborníkem na nakládání s krajinou a ekosystémy – u Perthu v Západní Austrálii.
V prosincovém Reportéru najdete příběh Jindřicha Trpišovského, velmi úspěšného trenéra fotbalistů pražské Slavie. Nyní vám nabízíme části rozhovoru, který se do tištěného magazínu nevešly – mimo jiné proto, že jsou určeny spíše zasvěcenějším fanouškům.
Jedním z hlavních důvodů velkého volebního vítězství britských konzervativců byl slabý a extremistický vůdce labouristů Jeremy Corbyn. Mohl by premiér Boris Johnson, jenž má nyní ve své straně velkou autoritu, začít po brexitu budovat těsnější vztahy Británie s Evropskou unií? Mohl – píše britský novinář v komentáři pro web magazínu Reportér.
Pět let uběhlo od genocidy jezídů ze strany Islámského státu. Irácký Kurdistán (KRG) však dál zůstává domovem tisícovek jezídských uprchlíků. Žijí už celé roky ve stanech, chatrčích, rozestavěných činžácích či pronajatých domech. Nemají se kam vrátit, nebo se návratu bojí. Na rozdíl od Sýrie sice už Irák není válečnou zónou, do klidné oblasti má ale daleko.
Za nejasných okolností zmizela v době války z budovy dnešní Státní opery v Praze. Přesto tuto oponu diváci opět uvidí. Umělecký šéf výroby Národního divadla Martin Černý ji podle historických pramenů namaloval znovu – strávil tím dlouhé týdny, soboty i neděle. Veřejnost ji poprvé může spatřit v neděli 5. ledna při otevření rekonstruované Státní opery. Odemykáme článek z prosincového Reportéra.
Ještě před měsícem jsem pod severním pólem na Špicberkách, kde poslední dva roky žiju, zaháněl od okna ledního medvěda. Teď ale vystupuju z letadla v uruguayském Montevideu a mou příští destinací má být Antarktický poloostrov. Ano – vyrazil jsem z Arktidy na Antarktidu, o mnoho tisíc kilometrů jižněji. Na obou místech za polárními kruhy pracuji.
Výhled je neúprosný. I kdyby českou ekonomiku nečekala žádná recese, již za deset let se veřejné finance při dnešním nastavení přehoupnou do trvalých ztrát a za padesát let by bylo zadlužení vyšší než v současném Řecku. Základním důvodem je stárnutí populace. Před projídáním budoucnosti varuje i Nejvyšší kontrolní úřad. Babišova vláda však v zásadě tento problém neřeší a hrne ho před sebou, píše se v analytickém textu.
Sedmdesátník, pro něhož smrt manželky a vlastní rakovina znamenaly začátek herecké dráhy. Žena, která na prahu osmdesátky navštěvuje osamělé vrstevníky a doučuje školáky češtinu. Sportovec, jenž se po čtyřiceti letech v cizině vrátil domů, aby se mohl setkávat s kamarády. Muzikantka, která si k šedesátinám nadělila tetování a těší se na koncert kapely Nazareth. Jistě ne všichni senioři se v Česku mají dobře – ale zde jsou příběhy těch, kteří mají pro co žít.
Nicolae Ceaușescu stojí na balkoně a divoce mává rukama. Snaží se utišit dav, který na náměstí pod ním skanduje „Temešvár! Temešvár!“. Je 21. prosince 1989, za čtyři dny bude rumunský diktátor mrtvý. Komunismus v jeho zemi padne, tak jako už předtím padl jinde v Evropě včetně Československa. Jako jediná z východoevropských revolucí roku 1989 se ta rumunská zapíše do dějin jako krvavá. Někde dole pod balkonem, uprostřed hučícího davu, je i český fotograf Jan Šibík.
Dějinám Československa se věnuje už přes dvacet let. Zastává názor, že Češi nebyli v historii jen oběťmi, ale i pachateli. Sametovou revoluci vidí Mary Heimannová jako velký milník, který umožnil život bez strachu z tajné policie. Podle historičky jsou tu ale jiné hrozby, před kterými se musíme mít na pozoru.
V péči o děti jsme vždycky patřili k světové špičce. A platí to i v případě zachraňování těch nejmenších, nezralých novorozenců, kteří váží jako tři tabulky čokolády, a přesto dnes mají šanci na solidní život. Kam až se posunou hranice medicíny? A vystřídá jednou inkubátory umělá děloha?
Co když je vlastně Miloš Zeman duší provokující umělec? Na tuto otázku narazil Jaroslav Kmenta, když při přípravě knihy o prezidentovi rekonstruoval události kolem vyvěšení červených trenek na Pražském hradě. Ačkoli Zeman akci „diverzně-umělecké“ skupiny Ztohoven odsuzoval, sám potvrzuje, že provokuje rád. Příběh trenek má i smutný aspekt: jeden z těch, kdo tehdy na Hrad v roce 2015 vylezli, už je po smrti.
Příběh o tom, jak malý les zničila kůrovcová kalamita a co s tím.
Z LISTOPADOVÉHO VYDÁNÍ. Jak nepropadnout chmurám, že získání svobody po listopadu 1989 přichází v posledních letech nazmar? Jedním z receptů je návštěva měst, vesnic a čtvrtí, v nichž se za uplynulých třicet let odehrála viditelná proměna k lepšímu. Kdo za tímto vývojem stojí, jak probíhal a kde na něj radnice vzaly peníze? Vzali jsme to od hranic s Německem až ke Slovensku. Začínáme ve městě obklopeném doly, elektrárnami a vojenským cvičištěm – v osmnáctitisícové Kadani.
Turecká ofenziva proti Kurdům mění rozložení sil v oblasti Blízkého východu. Spojenci se ke Kurdům nezachovali fér. Válka však nebývá fér. V cynické hře o moc se všichni snaží urvat, co se dá, dokud to jde a dokud neplatí žádná pravidla.
Z LISTOPADOVÉHO VYDÁNÍ. Mají pravdu ti, kdo o demonstraci ze 17. listopadu 1989 říkají, že to „nebyla žádná krvavá řež“? Magazín Reportér hovořil s lidmi, jimž tehdy policisté komunistického režimu přivodili těžká zranění. Chrlení krve, zvracení, zranění hlavy, tříštivé zlomeniny. Třináctiletý kluk utrpěl otřes mozku. Třiaosmdesátiletý penzista dostal po hlavě a ztratil sluch. „Zezadu přišla pecka do hlavy, až mi to vyplo obraz,“ vzpomíná jeden. Zraněno bylo minimálně 568 lidí.
