Za dramatický růst cen energií, který zažíváme v posledních měsících, nemůže tolik evropský boj proti skleníkovým emisím, onen „Green Deal“, jak často slýcháme. Prvním problémem je to, co postihlo mnohá odvětví – ekonomika se po prvním období pandemie rozjela tak překotně, že jí chybí některé suroviny. Druhým, specifickým problémem jsou ceny zemního plynu, které vystřelily nahoru, mimo jiné v souvislosti s napětím kolem Ukrajiny a Ruska.
V české krajině najdete spoustu zchátralých památek. Od božích muk, lemujících cesty, přes zdevastované domy a kostely až po opuštěné zámečky. V pohraničí způsobilo velkou paseku vysídlení německého obyvatelstva a následné budování železné opony. Jednou z obětí devastace krajiny se stal i Katzelsdorfský zámeček ve Valticích na jižní Moravě: prakticky zmizel z povrchu zemského. Jenže jeden místní patriot se rozhodl, že to tak nenechá.
Česko podalo žalobu, Polsko odvolalo velvyslance, nakonec byla podepsána mezivládní smlouva. Vyhrocený spor o důl Turów má ale ještě jinou tvář, a sice každodenní život obyvatel malebné krajiny mezi Lužickými a Jizerskými horami. Obrovská hnědouhelná jáma totiž není obklopena měsíční scenerií, jak to známe třeba z Mostecka. Z české strany sem přiléhá zabydlená oblast, kam se jezdí rekreovat hlavně Liberečané, někteří se sem i stěhují. Jiní zase uvažují o odstěhování.
Zdoňovského faráře Cölestina Baiera, farskou kuchařku Theresii Prochaskovou a další dva Němce zastřelili bez rozhodnutí soudu po válce českoslovenští vojáci. Starý kněz šel na řadu jako poslední, mrtvá těla svých farníků musel uložit do hrobu… Kraj kolem Adršpašských skal zažil v roce 1938 ozbrojené útoky Němců. V roce 1945 přišly vraždy a krádeže organizované Čechy. Některým poté československé úřady prokázaly vinu, ale nikdo je nepotrestal.
Píše mi kamarád, že prý v Praze otevřela největší virtuální herna v republice a že by mě to mohlo zajímat. Upřímně řečeno, nevím. A už vůbec nevím, jestli by to zajímalo čtenáře: „Vždyť jde o zábavu vyloženě pro mladý, ne?“ Kamarád okamžitě odepisuje, že jsem mimo, „virtuální realita baví i důchodce“, já žádám důkaz namísto slov: „Tak tam nějaký přiveď a uvidíme!“
Jeden vlivný mafián kdysi řekl, že mezi úplným podsvětím a světem bílých límečků je ještě polosvět. Polosvět lidí, kteří propojují vysokou politiku a byznys s úplným dnem společnosti, kde se to hemží násilím a nájemnými vrahy. I proto je Polosvět název seriálu České televize o světě zločinu z devadesátých let: spoluautorem námětu a scénáře je reportér Jaroslav Kmenta. Jak vidí tuto dobu právě on? „Vraždy byly jen zlomkem obrovské systémové, společenské a ekonomické transformace,“ píše mimo jiné.
Za rok už budeme znát jméno příští hlavy státu. Poprvé od pádu socialismu není mezi uchazeči nikdo z těch, kdo byli ve vrcholné politice už od sametové revoluce. O prezidentskou funkci se může pokoušet další bývalý premiér, generál ve výslužbě, známí politici, odborový boss, ale také profesorka, která byla v listopadu 1989 ještě žačkou základní školy. Zjišťovali jsme u potenciálních kandidátů či jejich štábů, jak daleko jsou s rozhodováním a přípravami.
Fyzioterapeutka liberecké Dukly přemítá nad svou účastí na olympiádě.
Když její zahraniční kolegové odcházeli do důchodu, chystali se ho trávit u moře ve Španělsku nebo cestováním po světě. Edna Adanová měla v šedesáti jiné plány. Rozhodla se postavit nemocnici v zemi, která „neexistuje“. V Somalilandu. Ten mezinárodní společenství neuznává a považuje za součást Somálska, přestože už třicet let je de facto samostatný. Problémy pacientek a pacientů jsou tady ale zcela skutečné, i když při pohledu z Česka někdy jen stěží uvěřitelné.
Ačkoli Andrej Babiš již není premiérem, v bezpečnostních složkách státu má stále značný vliv. Na různých místech v policii a tajných službách jsou jeho známí či spojenci. Vojenské zpravodajství i BIS řídí lidé, kteří s ním mají dobré vztahy. A v rozvědce proběhlo za jeho vlády personální zemětřesení, navíc se služba začala zaměřovat na získávání informací z Bruselu, kde se rozhoduje o evropských dotacích pro české podniky, včetně Agrofertu.
Po ránu se s fotografem Tomášem Binterem scházíme na sedmém nástupišti pražského hlavního nádraží – pojedeme spolu hodně, hodně daleko. Vlastně až skoro k moři, kde dáme pár piv. Program ale může začít hned, protože nastupujeme do jídelního vozu. Tam startuje velké představení: „Čím posloužím, pánové?“ usazuje nás pan Peterka ke stolu číslo jedna, kam příští dva dny (čtrnáct hodin čistého času) s výjimkou jedné veselé slečny nikoho nepustíme.
Na sociálních sítích číhá na děti spousta nebezpečí, přesto někteří rodiče zjevně pro jejich svět projevují stejné nepochopení a rozmrzelost, jakou jim ukazovali jejich vlastní rodiče před třiceti lety. Ne všechny děti se možná chovají tak neopatrně a naivně, jak si mámy a tátové myslí. A sociální média mohou pomoci i při vzdělávání. Co by rodiče měli dělat, pokud jde o kontrolu jejich dětí na sociálních sítích? A co dětem hrozí více a co méně?
Sedmnáctého ledna uplyne jedenatřicet let od irácké invaze do Kuvajtu a zahájení spojenecké operace Pouštní bouře. Pro Československo byla válka v Perském zálivu první porevoluční zahraniční misí, velitelem československé protichemické jednotky byl plukovník Ján Valo.
Dlouhá úzká loďka proplouvá mezi vysokým rákosím. Občas mě některý stvol šlehne do obličeje, dál však netrpělivě vyhlížím cíl naší cesty: vesnici Čabáiš, ležící uprostřed mokřadů Hammár. Její domy jsou postaveny z rákosí a její obyvatelé jsou označováni jako bažinní Arabové. Z romantických představ mě probere tvrdá realita jižního Iráku...
Dříve jiskřily činorodostí, dnes apaticky přežívají. Z kolektivu je jímá úzkost, ztratily motivaci, únik hledají v digitálním světě. Až třetina českých dětí se potýká s následky dlouhé covidové izolace, které vedou i k sebepoškozování a pokusům o sebevraždu. Rodiče je často nenaučili, jak jinak ventilovat své psychické strádání. Co s tím, aby se nezbláznily ani ony, ani jejich rodiče?
Bylo to, jako kdybychom se najednou dostali na ostrov, ze kterého nebylo úniku – tak popisuje první vlnu pandemie v Bruselu tamní zpravodaj České televize Lukáš Dolanský. Koronavirová krize podle něj vedla k oslabení dvou krajních pohledů na budoucnost Evropské unie: plánů na federalizaci i volání po odcházení z EU. Ukázalo se, že z Bruselu nelze řídit nemocnice, ale také že kdyby o vakcíny soupeřily na trhu jednotlivé státy, nedopadlo by to dobře. Právě v těchto dnech je to od rok od doby, kdy se v EU začalo – s určitým zpožděním třeba oproti Británii - očkovat.
Jen půltucet řeholníků dnes žije v kapucínském klášteře na pražských Hradčanech a o to víc mají práce. Kromě modliteb se musí starat o přilehlou Loretu, ve které střeží poklad, nebo o vlastní kostel, v němž vystavují pozoruhodný barokní betlém: „Když nebudou omezení,“ vědí bratři Dismas a Bonaventura dopředu, „přijde si ho po Štědrém dnu prohlédnout klidně i dvacet tisíc lidí.“
Petra je normální máma, Marek je normální táta a Max je normální zdravé dítě. Ještě před šesti lety by tento příběh nemohl vzniknout, protože Max by na světě nebyl. Nedostal by šanci. Jeho máma byla jednou z prvních, které v České republice podstoupily transplantaci dělohy, a vůbec první, která v srpnu roku 2019 porodila. Tady je příběh zázraku zrození.
Dobročinnost v naší zemi je na vzestupu, štědrost Čechů a Češek letos opět trhala rekordy – a není to jen v důsledku tornáda na jižní Moravě. Přesto zůstávají oblasti, kam příliš naší velkorysosti zatím neproniklo: pomoc lidem propuštěným z vězení, léčícím se z nejrůznějších závislostí či prchajícím ze své vlasti. Také o tom je rozhovor s Karlem Schwarzenbergem, který vyšel v prosincové příloze Umění darovat – pro magazín Reportér ji připravuje Nadace Via.
Napsal několik knih, tři z nich vyšly i u nás. Naposledy v listopadu Tančící medvědi: známý představitel polské reportážní školy Witold Szabłowski píše v knížce o cvičených medvědech v Bulharsku, které odebrali jejich chovatelům, mnohdy trýznitelům, a kteří se znovu učí žít na svobodě v chráněné rezervaci. Novinář vidí v osudu těchto medvědů paralelu s vývojem v postkomunistických zemích. Změnit režim může být snazší než proměnit mentální návyky. Ať už medvědí, či lidské.
Její matka a otec poskytli za války úkryt parašutistům. Po prozrazení výsadku je gestapo zatklo a zmizeli v koncentračních táborech. Vyrůstala u příbuzných, tatínek se z lágru vrátil s tuberkulózou, maminku už nikdy neviděla. Čtvrtý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank, přibližuje osud příbramské učitelky Hany Vondráškové.
Parta sousedů z Kasejovického brífinku dokončuje obnovu již třetí studánky v okolních lesích a na začátek prosince mají naplánovanou poslední brigádu v odcházejícím roce. Jenomže už druhý den chumelí a fučí. „Doufám, že se tam chlapi vypraví a že projedou autem. Oni pěšky nepůjdou a cesty jsou zaváté. U nás doma se určitě zastavte, právě maluji Panence Marii oči,“ píše paní Pohanková večer předtím.
I na hračky dopadla pandemie. Globální výpadky dodávek se projevují například na nedostatku herních konzolí. Jenže, jak se dozvídám, lidé hračky kupují dál – i před Vánocemi 2021. Pro holky jsou zde panenky s překvapením, pro kluky třeba drony. A ovšem také tradiční plyšáci. „Tak, děcka! Dnešní cíl je zhruba osmdesát procent toho, co jsme udělali předloni,“ zní hračkářstvím.
Jedna zima v háji, osud té další je v mlze. Sjezdové lyžování odnáší pandemii a následné restrikce ještě hůře než řada ostatních sportů. Jenže zatímco majitelé skiareálů počítají ztráty, řada lyžařů si našla řešení: skialpinismus. Sport, který donedávna provozovala jen hrstka nadšenců, se stává masovou záležitostí. S trochou nadsázky se dá říct, že covid nasadil českým lyžařům tulení pásy.
Data z různých států ukazují, že očkování proti covidu-19, od jehož začátku uplynul rok, je opravdu účinným nástrojem v boji s koronavirem. Nechrání stoprocentně před nakažením: nic takového ovšem výrobci a regulační orgány na rozdíl od reklamní kampaně české vlády neslibovali. Evropské země, kde se očkovalo nejvíce, vykazovaly během listopadu ve srovnání nejnižší počty vážných případů covidu a úmrtí. Část účinku vakcíny sice v čase klesá, posilující dávka však zjevně fungovala.
„Listopad 1989 nadefinoval náš život, naše dnešní možnosti jsou až neskutečné,“ říká o své generaci jedenadvacetiletý student marketingu Matouš Ettler, který má na starosti propagaci projektu Samet na školách. Ač Pražák, na gymnázium jezdil autobusem do šedesát kilometrů vzdálené Příbrami. Doma má sedm mladších sourozenců a není to jediná věc, která jej odlišuje od mnoha vrstevníků.
Ten den si pamatuju přesně. Vykračovala jsem si se čtyřletou dcerou ze školky a ona povídá: „Mami, dneska jsem parasaurolophus.“ V tu chvíli mě zavalily pocity pýchy. Ne že bych tušila, co je parasaurolophus, ale moje dcera to zjevně ví, takže je fakt chytrá! Dneska už vím, že příhodnější reakce by byla začít mlátit hlavou do zídky, kterou jsme právě míjely.
Kvůli vzdálenosti od pevniny sem přicestuje jen hrstka Američanů, naprostá většina však zná to jméno – Pearl Harbor. Japonským útokem na americkou základnu v tichomořském souostroví Havaj začala pro Spojené státy druhá světová válka. Dnes Pearl Harbor není jen pomníkem padlých, ale také místem smíření mezi Japonskem a USA. Právě zde si poprvé podali ruce veteráni, kteří po sobě kdysi stříleli. Letos v prosinci uplyne od útoku osmdesát let.
Z LISTOPADOVÉHO VYDÁNÍ. Říká se jim Pumpař a Vlekař. Dva nejbližší spolupracovníci prezidenta: někdejší obchodník s pohonnými hmotami, nyní neoficiální poradce hlavy státu Martin Nejedlý a majitel skiareálu, toho času ředitel prezidentské kanceláře Vratislav Mynář. Zdravotní obtíže Miloše Zemana jejich vliv ohrozily, každý však zareagoval jinak. A zejména „Vlekař“ Mynář rozjel velkou manipulativní hru s prezidentovým zdravím a vlastním vlivem.
Částky, které zdravotní pojišťovny z veřejných peněz i soukromé subjekty ze svého zaplatily za testování na covid, už dosáhly desítek miliard korun. Lockdown byl nesrovnatelně dražší, jeho jediný den stál zhruba dvě miliardy, přesto je třeba zkoumat, zda se peníze na testování utrácely smysluplně. Například největší pojišťovna v zemi nechce zveřejnit, komu platí kolik za testy. Ví se nicméně, že vydělával třeba provozovatel občerstvení i lékař funkcionář.
Jak moc se rakouská politika podobá té české? Něco může napovědět série skandálů, na jejímž konci byl letos v říjnu odchod někdejší naděje evropských konzervativců Sebastiana Kurze z funkce rakouského spolkového kancléře. V aférách figurují záznamy textových zpráv se smajlíky a symboly polibků, vymazané pevné disky počítačů, policejní razie a spousta dalších místy zábavných a místy vážných věcí.
Z LISTOPADOVÉHO VYDÁNÍ. Kdo by si myslel, že se život v poničených vesnicích na jižní Moravě vrátil do svých kolejí, toho ten pohled překvapí. Koncem října, čtyři měsíce po úderu tornáda, stále v některých ulicích chybí celé řady domů, další zůstávají neobyvatelné. Dobrovolníků tu zbývá už jen zlomek, více než peníze chybějí řemeslníci a materiál, navíc se blíží zima. A lidem se při vzpomínkách pořád ještě láme hlas a některým tečou slzy – ovšem i dojetím.
Je poctivé před mladými lidmi přiznat, že jim stávající penzijní systém solidní stáří nezajistí, říká Martin Švec, šéf nové penzijní společnosti Rentea. Penze podle něj potřebují reformu, která přežije i střídání vlád. Soukromé spoření na důchod pak prý může pomoci rozhýbat větší konkurence.
V oboru dopravy má pandemie spoustu poražených a možná nějakého vítěze. České vlaky trpí nedostatkem pracovníků, kteří se po lockdownu nevrátili. Letecký provoz se začíná zvedat, pražské letiště se však dostane na úroveň před pandemií asi až v roce 2026. Vyhrává rozvoz balíčků z e-shopů, jinak ale nákladní dopravu postihují vysoké ceny energií. Navzdory koronaviru se však Evropa i v dopravě posouvá ke klimatické udržitelnosti – a ani Česko se tomu nevyhne.
Česko má čtyři národní parky: Krkonoše, Šumavu, České Švýcarsko a Podyjí. Podle nové koaliční smlouvy by k nim měly měly přibýt další dva: Křivoklátsko a také Soutok. Odemykáme zářijovou reportáž z území, které se nazývá Moravská Amazonie a je to trojúhelník na soutoku Moravy a Dyje. V lesích a na loukách protkaných slepými rameny jsou k vidění duby staré až tři sta let, nacházejí se tu vzácné druhy rostlin i živočichů. O způsob ochrany unikátní krajiny se však vede vleklá bitva.
Po čtrnácti letech se uzavřel případ pozemků v pražských Benicích. Mezinárodní arbitráž v Paříži rozhodla, že Česká republika nemusí platit mnohamiliardové odškodné podnikateli Sebastianu Pawlovskému. Ten žádal kompenzace podle dohody o ochraně investic mezi Českem a jeho rodným Švýcarskem.
Děti budou po roce doma obéznější, nemotorné, a pokud nepocházejí ze sportujících rodin, těžko se pandemických návyků zbaví, upozorňuje Steriani Elavsky, která se zabývá psychologií pohybu. V posledních letech zkoumá hlavně vztah pohybu a technologií. Zajímá ji, jak nás ke sportování a zdravému životnímu stylu dokážou motivovat chytré aplikace v mobilech, ale i to, jak užitečné mohou být technologie v případě péče o seniory. A proč je vlastně v našem životě pohyb – a jaký pohyb – tak potřebný.
Z ŘÍJNOVÉHO VYDÁNÍ. Nejsledovanějším volebním regionem se stal Ústecký kraj, kde se odehrál souboj mezi dosavadním premiérem a jeho možným nástupcem Ivanem Bartošem. Navštívili jsme na přelomu září a října dvě místa, kde hnutí ANO dostává nadprůměrný počet hlasů, abychom zjistili, čím si Andrej Babiš zdejší obyvatele získal. Mezi převažující motivace patří pocit, že se za jeho vlády zlepšovala životní úroveň – a že jim lidsky rozumí.
