Značnou část případů koronaviru v české populaci se na jaře nepodařilo odhalit a nedostala se tak do úředních statistik – říkají experti, kteří mají přístup k detailním datům. Více testů v létě našlo více nakažených bez příznaků, zejména mezi mladšími lidmi. Pokročil i vývoj léčby. Tím ovšem dobré zprávy končí. Začátkem září začal opět růst počet lidí v nemocnicích: rizikové skupiny totiž nelze na sto procent ochránit.
Letenky dramaticky zdražily, jednosměrná stojí přes 150 tisíc korun, přičemž nejbližší možný termín je konec října. Navíc se musí platit za karanténu: z letiště vás odvezou na dva týdny do hotelového pokoje a stojí to v přepočtu asi 45 tisíc korun. Mladá Češka popisuje svoji cestu do Austrálie a zpět.
V sobotu 19. září se uskuteční další zastávky Běhu pro Paměť národa, připojí se běžci v Brně, Plzni a Uherském Hradišti. Ve středu 30. září pak série pokračuje v Ústí nad Labem a celé soutěžní klání ukončí v sobotu 24. října závod v Ostravě. Až do tohoto dne se lze zapojit také na dálku, a to i ze zahraničí.
Koncem července vláda schválila odměny pro zdravotníky v celkové výši přes jedenáct miliard korun. Jedná se o plošné odměny pro zaměstnance nemocnic, kteří v nich pracovali v době epidemie covidu-19. S odměnami zásadně nesouhlasím a chtěl bych požádat kolegy z nemocnic, aby se nad využitím těchto peněz alespoň zamysleli, píše zdravotnický záchranář, který po celou zmíněnou dobu pracoval na covidové JIP v Plzni.
Také Německo sledovalo v druhé půli léta nárůst počtu nakažených koronavirem. Že v zemi po jarní vlně pandemie zdaleka nebylo vyhráno, naznačovalo již dění v červnu a červenci. Pozornost si přitom vysloužil obří masokombinát Tönnies, který se stal jedním z největších ohnisek nákazy. Nebyla to náhoda, ale důsledek využívání levných zahraničních dělníků a obecně skandálních podmínek, které v německém masném průmyslu panují.
„Odjedu, až dostanu svoje odškodný. Tlusťochu, zaplať…“ Legendární hlášku Jeana-Paula Belmonda z filmu Policajt nebo rošťák poznala na vlastní kůži americká firma Garmin, která se stala obětí promyšleného hackerského útoku. Digitální zločin roste a nevyhýbá se ani Česku. Jaké jsou nejčastější formy útoků a jak jim lze předcházet?
Jak si vyřídit účty s přemnoženou zvěří.
Pro zpravodajství není jednoduché, když stát dělá zmatečné kroky. Chceme přinést divákům přesné informace – a za pár hodin už to zase neplatí. Rozhovor s generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem o vysílání během pandemie, budoucnosti televize, poplatcích, budování „českého Netflixu pro mladé“ i komplikovaném soužití s politickou scénou.
Hodně odlišný je letošní ročník Tour de France, nejslavnějšího cyklistického závodu světa. Unikátní byla i jeho pátá etapa z Gapu do Privas, jejíž cíl byl o šest set metrů níže než start. „Strašná nuda, co?“ prohodil řidič našeho doprovodného vozu při jedné ze zastávek během pětihodinové jízdy. Myslím, že neměl tak úplně pravdu.
„Faltýnkovi spolužáci“ – tak přezdívali úředníci ministerstva dopravy známým místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka, kteří úřad, konkrétně jeho železniční divizi, několik let zásadně ovlivňovali. Popis rozsáhlého systému, jenž v resortu dopravy vznikl, je třetím dílem trilogie nazvané Kmotr Faltýnek. Lidé spjatí s místopředsedou hnutí ANO se při kontrole toků peněz hájili Andrejem Babišem. Když se o tom premiér dozvěděl, skupina postupně ztratila vliv: rázně však proti ní nezakročil.
„Věděli, že černoch nemůže být ničím jiným než člověkem. Ale protože byli křesťané, a protože se už rozhodli, že země, kterou přijeli založit, má být svobodnou zemí, pak jediným způsobem, jak si obhájit, jakou roli hraje otrok v jejich životech, bylo říct si, že není člověkem. A tato lež je základem našich současných problémů.“ Autor citátu James Baldwin je hlavním hrdinou knihy, která vyšla měsíc poté, co ve Spojených státech opět explodovaly rasové nepokoje.
Tuzemské církve už šestý rok samostatně hospodaří. Koordinaci dohledu nad majetkem, účetnictvím a investicemi má v popisu práce vystudovaný geodet, inženýr ekonomie a teolog Stanislav Přibyl. „Ježíš nám vypráví příběh, jehož poselství spočívá v tom, že nemůžeme být konzervativní ad absurdum,“ říká generální sekretář České biskupské konference v rozhovoru pro Reportér Premium o hospodaření církve, investičních příležitostech či o tom, co bude s kostely, do kterých nikdo nechodí.
Tohle je příběh – paralelní životopis – dvou nečekaných spojenců, kteří se potkali v kuřárně na Úřadu vlády a vymysleli tam TOP 09. Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek se teď stahují z politiky. Jak si vlastně mohl porozumět podporovatel lidskoprávních organizací a politický cynik, dva muži rozdílného věku pocházející z jiného prostředí? V analytickém textu o tom píše dlouholetý politický reportér.
Vede od obviněného expolicisty, u něhož začala aféra brněnského ANO, cesta až do hradních kruhů? Není přímá, ale prostřednictvím dalších firem a podnikatelů je součástí sítě směřující jak k tvůrci brněnského systému Jaroslavu Faltýnkovi, tak i k Hradu. A může být symbolické, že onomu expolicistovi pronajala kanceláře na pražských Hradčanech firma spojená s podnikatelem, jenž mimo jiné organizoval střelbu pro prezidentovu manželku.
Je zde ticho a klid, v uzavřené rezervaci v Milovicích vládnou zvířata. Na počátku jejího vzniku bylo vyprávění rodičů malému klukovi o tom, kolik kdysi létalo na loukách motýlů. Pak onen kluk vyrostl a zjistil, že to mohla být zásluha kopytníků – koní či skotu, kteří se neživí stravou připravenou lidmi, ale pasou se volně v krajině. A tak vznikla oblast, v níž žijí divocí koně, pratuři, zubři i motýli – a nejen oni. Místo, které nemá potíže se suchem ani povodněmi. V Česku už vznikají další takové oblasti.
Představte si, že média začnou chrlit zprávy o místě, kde žijete. A že z nich vycházíte jako zabednění magoři, kteří se bojí, že jim sluneční paprsky uškvaří mozek. Něco podobného se přihodilo lidem z Jesenicka, odlehlého regionu za mnoha kopci u hranic s Polskem. Na výzvu místní ženy, která s tímto obrazem nesouhlasí, jsme se do kraje vydali. A našli zde unikátní symbiózu dezinformací, obav z technologií – a taky kouzelného místa a svérázných lidí.
O vášních, které vzbudilo jedno zábradlí a jeho odstranění.
Před třiceti lety se Česko vydalo směrem ke kapitalismu. Podle Václava Klause, který tehdy stál v čele ekonomických reforem, je ovšem dnes, zejména po koronavirové pandemii, míra regulace ekonomiky podobná jako za socialismu. Rozhovor o ekonomické transformaci, potřebě českých kapitalistů, vztahu k Miloši Zemanovi či Andreji Babišovi i o tom, jak podle něj kulturní revoluce na Západě naplňuje ideály Václava Havla více, než tomu bylo za jeho života.
Rozhodnutí o rychlém přechodu od socialistické ekonomiky ke kapitalismu přineslo šanci století, ne-li dokonce tisíciletí. Obrovský přesun státního majetku do soukromých rukou dal vzniknout nové vrstvě „miliardářů z paneláků“, kteří i dnes dominují české majetkové elitě. K vítězům patří spíše finanční dravci než ti, kteří kupovali postsocialistické molochy na úvěr.
V červenci skončil soud, který rozplétal kauzu majetku zabaveného komunisty, jenž se měl na základě porevolučních zákonů vrátit původním vlastníkům a jejich dědicům. Potíž byla v tom, že po hlavě rodu Bečvářových, jemuž patřily nejrozsáhlejší polnosti, nezůstali žádní příbuzní, takže za dědice úředník označil cizí lidi a ti pak restituovali. Na restituci pracovala a majetek posléze „zhodnocovala“ pozoruhodná skupina spolupracovníků Státní bezpečnosti a známých pražských šíbrů.
Americká společnost Netflix natáčela v Praze dokument o bossovi ruské mafie Semjonu Mogilevičovi; premiéru měl začátkem srpna. Ve spolupráci s Reportérem se podařilo zjistit, jakou dohru měl pověstný policejní zásah proti ruské mafii v restauraci U Holubů v roce 1995. Mogilevič krátce po razii tajně jednal s českými detektivy v Rakousku. Ti na nabízený smír nepřistoupili – a měli těžký osud. Mogilevič si naopak v Rusku užíval bohatství.
Jak dopadla v USA pandemie na rezervace s původním obyvatelstvem, které má horší přístup ke zdravotnictví než většinová populace? Siouxové se rozhodli nákazu na své území nepustit, zato například Navahové patří k nejpostiženějším menšinám. Vyvolává to některé nepříjemné vzpomínky...
Zamíří do Pošumaví radioaktivní palivo z jaderných elektráren? Hledání místa pro jeho trvalé uložení se posunulo do další fáze: z devíti vytipovaných lokalit zůstaly v užším výběru čtyři. Jednou z nich jsou Chanovice na Klatovsku. Jejich dlouholetý starosta a zdejší rodák Petr Klásek popisuje náročná a bizarní jednání s politiky a státními úředníky.
První fázi koronaviru zvládlo Německo relativně úspěšně; kancléřka Angela Merkelová však varovala, že ještě není vyhráno – a za pravdu jí koncem června dávala lokální ohniska nákazy. Popularita její stranické aliance CDU/CSU vystřelila nahoru, obliba populistické AfD se propadla: otázkou ovšem je, na jak dlouho. Pandemie také ukázala, že německý federální systém vlády, kdy spolkové země drží významnou část pravomocí, může být těžkopádný.
Více než dva měsíce trvající nouzový stav, gigantický hospodářský výpadek a tisíce nakažených. Především pro mladší generaci představovala epidemie první osobní zkušenost s událostí, která vejde do historie a může změnit naše každodenní zvyklosti – možná navždy. A zdaleka nejde jen o digitální revoluci.
Brno dnes připomíná Prahu. Vznikl tam totiž systém podobný tomu, jaký kdysi fungoval v hlavním městě za kmotra Romana Janouška. V Brně však nejde o problém ODS, ale tamní pobočky Babišovy strany ANO. Dokumenty policie a státního zastupitelství naznačují, že tvůrcem brněnského systému byl první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek. A na počátku odhalení brněnské chobotnice stálo vyšetřování úniků policejních informací, jež pak ukázalo na zmanipulované zakázky a pletichy na antimonopolním úřadu.
Říkají si buscadoras, hledačky, a svůj život zasvětily pátrání po lidských ostatcích. Obvykle jde o matky, sestry či manželky lidí, kteří zmizeli pod rukama mexických drogových kartelů. S krumpáči a lopatami hledají tajné hroby a doufají, že jednoho dne dosáhnou klidu pro sebe i své pohřešované. Spolupracovník Reportéru se s dvěma z nich sešel v hlavním městě Ciudad de México.
Nikdo je nezval, na hranicích je nikdo nekontroloval a dnes u nás žijí a množí se. Patří mezi ně nová krásná miss našeho ptactva vlha pestrá – dále třeba šakal obecný, netopýr jižní, kudlanka nábožná a mnoho jiných. A k tomu ti, o kterých zatím ani nevíme. Seznamte se s našimi novými sousedy z živočišné říše, kteří přišli z jihu do Česka za stoupajícími teplotami.
Odstraňování soch a názvů spojených s otrokářstvím začalo ve Spojených státech už před lety, v souvislosti s červnovými protesty proti rasismu po zabití neozbrojeného černocha bělošským policistou však nabralo na síle. V jižanském New Orleansu usilují aktivisté třeba o to, aby se ulice přestala jmenovat po muži, jenž otrokářství označoval za dobro. Bude to stát moc peněz – říkají jedni. Nemám s tím problém – říkají jiní.
Ta procházka měří šest kilometrů a zvládneme ji za dvě hodiny. Začneme u Hradu na levém břehu vltavském, který obsadili katoličtí křižáci, a skončíme na vrchu Vítkově, kde je překvapivě porazí Jan Žižka s několika desítkami husitů. Vrátili jsme se přesně o šest set let zpátky, je červenec roku 1420, v Praze to vře. Tak pojďme.
Mladí lidé mohou pohroužením do monitorů přicházet o tu nejcennější věc, a sice možnost zažívat pocity štěstí. Nabízíme čtenářům on-line verze Reportéra článek polské novinářky, který vyšel v časopisu Pismo.
Všímáte si, jak u dálnic a silnic rostou velké komerční komplexy? Brzy může být mnohem těžší je stavět. Nejvyšší správní soud totiž vydal přelomové rozhodnutí v případě zóny Čestlice-jih u Prahy. Plány velkých komerčních staveb by měly, což se dosud moc nedělo, brát ohled i na názor sousedních obcí, na jejichž území se nestaví. A takové komplexy nutně nepředstavují vyšší veřejný zájem, kvůli němuž lze zabírat kvalitní zemědělskou půdu.
Hodláte kvůli koronaviru cestovat o prázdninách po České republice? Zde je deset tipů od Lukáše Hejlíka, autora uznávané Gastromapy, který už několik let zpracovává přehled restaurací, hostinců, kaváren či cukráren v celé zemi. I jeho nápady psané pro Reportér vycházejí ze zkušeností výletů za jídlem a pitím, současně jsou provázané s širšími cestovatelskými vzpomínkami.
Do Českého Krumlova jezdívám každý rok, a i když jsem zpočátku váhal, jestli to není vykřičený skanzen, dnes vím jistě, že jde o skvělé místo pro život. A úplně nejlepší je Krumlov opravdu právě teď. Ve všední dny se kolébají středověkými uličkami kachny pátrající po turistech, kteří by jim hodili palačinku. V pátek odpoledne pár stovek turistů dorazí – českých. A nadšených. Město věří, že krizi zvládne i díky nim.
Čtyřicet let socialistické péče mnoho památek nepřežilo. Většina beznadějně chátrala, některé před cílenou likvidací zachránil rok 1989. Jak jsme se s komunistickým dědictvím v této oblasti dokázali za třicet let vypořádat? Třicet příběhů obnovy památek za posledních třicet let popisuje kniha Dědictví pout zbavené vydaná Národním památkovým ústavem. Knížku lze chápat i jako neobvyklý zdroj tipů, na která místa Česka se vydat.
Jaké jsou dějiny drog v českých zemích dvacátého století? Pervitin není vůbec místním vynálezem: před válkou ho užívaly německé hospodyňky a v komunistickém Československu ho vzkřísila až parta nadšenců. A do konce šedesátých let byl u nás typickým uživatelem drog člověk střední či starší generace, který si vypěstoval závislost na volně dostupných lécích. To mimo jiné říká v rozhovoru pro Reportér historik Jan Kolář, který se dějinám drog věnuje: napsal o nich knihu s názvem O problému, který měl nebýt.
V době pandemie koronaviru posílil maďarský premiér Viktor Orbán svou moc: vládl pomocí dekretů, zesílil tlak na opoziční starosty a utáhl šrouby už tak živořícím nezávislým médiím. A policie vyšetřovala autora facebookového postu začínajícího slovy „Našemu drahému diktátorovi“.
Rozhovory s lidmi, kteří mají co říci. Spustili jsme nový web Reportér Premium. Každý všední den ráno přineseme nový rozhovor. První dva týdny provozu budou k dispozici všechny texty odemčené a zdarma.
