not random 0
img

Hana a leopard

Plíží se po strmých štítech hor. Osamělé, tajemné stvoření. Spíš jen stín. Místní ho prý zahlédli. Možná ani to ne. Ale určitě zaslechli. Muži v turbanech a nabíraných kalhotách přepásaných květovanými šátky mluví o zvláštním vrčení, nelidském řevu. Někteří se dušují, že viděli jeho stopy. Podle skeptiků už žije jen ve starých básních. Básníci se zmiňují aspoň o pláštích se zvláštním vzorem, který předkové nosívali, když se ukrývali v jeskyních. Tygrovaných pláštích z kůže perského leoparda.

Obrazem

Obrazem

not random 1
img

Paralelní světy

Přestože diktátor Fidel Castro už je po smrti a jeho bratr a nástupce Raúl v důchodu, kubánští komunisté stále vládnou pevnou rukou. Navzdory povrchním pocitům mnoha západních turistů žije většina Kubánců v bídě, nespokojená a unavená. Může ale kubánské bezčasí trvat věky? Copak není žádná naděje, že i tento režim jednou padne?

Obrazem
not random 2
img

Prázdniny s Putinem

Ty odlehlé kouty Sibiře využíval Vladimir Putin léta k budování svého obrazu drsného chlapíka. Dnes se mu ruská periferie Tuva hodí coby zdroj lidské potravy pro ukrajinská děla. A ruské cestovní kanceláře se sem na aureolu ruského diktátora snaží nalákat turisty. „Nejdřív jsem myslel, že jsou to geologové, pak jsem ale nevěřil vlastním očím. Mezi nimi Putin. Putin!“ vzpomíná pastevec Dukar-ool Maskyr-ool.

Obrazem
not random 3
img

Tento způsob léta...

České léto? Voda a řádně natočené pivo. Nemáme sice moře, ale už před mnoha desítkami let jsme si postavili sladkovodní náhradu na řekách a jezerech, v rybnících i v bazénech. Po celé republice najdeme sto a více let staré plovárny a koupaliště. Některé fungují bez přestávky, jiné jsou po citlivé rekonstrukci.

Obrazem
not random 4
img

Velké dobrodružství. Po stopách Emila Holuba

Přesně před 150 lety dorazil legendární český cestovatel Emil Holub poprvé do Afriky. Co tam v druhé polovině devatenáctého století na svých expedicích zažíval? A jak vypadají ona divoká místa dnes? Fotograf Stanislav Krupař se vydal po stopách významného Čecha do Zambie, Zimbabwe a Botswany.

Obrazem
not random 5
img

Jako létání ve snu

„Tělo ti říká, že každou chvíli umřeš,“ říká mi Petr, zkušený highliner neboli – starším a nepřesným termínem řečeno – provazochodec. Mezi věžemi hradu Kašperk mezitím kráčí po méně než tři centimetry širokém popruhu další borec, Hugo. Vtipkuje s poněkud vyděšeným publikem a následně se vrhá střemhlav dolů. Chvíli plachtí, než ho zachytí jisticí lano. Hned ho střídá Aneta, která provádí gymnastiku na tenoučkém popruhu v třicetimetrové výšce.

Obrazem
not random 6
img

Andaluské zjevení

Jestli se chystáte na dovolenou do Španělska, možná zahlédnete některou z mnoha zdejších slavností. Španělé slaví často a rádi. Po dvouleté covidové pauze si průvody, poutě a procesí užívají o to víc. Jednou z nejstarších slavností je uctívání sošky Panny Marie, která má svou svatyni v andaluské přírodní rezervaci na kopci Cerro del Cabezo.

Obrazem
not random 7
img

Staří dobří otužilci

„Asi jsme trochu divní. Ale to je v pořádku, nám je to jedno,“ směje se pětaosmdesátiletý John Davis, který chodí plavat do chladného Sanfranciského zálivu, ať prší, nebo fouká vítr. V místním klubu Delfín je několik set plavců otužilců, mezi nimi i senioři. Proč to dělají? „Plavu za každého počasí, ani déšť mi nevadí. Je velmi příjemné a krásné vidět kapky deště, když máte oči na úrovni vody,“ říká devětasedmdesátiletá King Sip.

Obrazem
not random 8
img

Do Rakouska za zvířaty. Velbloudi i kočičí kavárna

Je mnoho důvodů, proč navštívit našeho jižního souseda – jedním z nich je však bezpochyby i setkání se zvířaty. V Rakousku můžete navštívit zoologickou zahradu nebo třeba pozorovat zvířata v jednom ze šesti tamních národních parků. Kočičí kavárna, velbloudi a tygři, makakové: to vše a spoustu dalších zážitků se zvířaty se nabízí při cestě do Rakouska.

Ostatní
not random 9
img

New York na prahu dospělosti

Pro příběh Marie Tomanové existuje termín „americký sen“ – sice klišé, ale sedí. Ještě před deseti lety Marie dělala au pair, dnes fotí světové celebrity na titulní stránky. Pro magazín Reportér vybrala portréty současných mladých Newyorčanů: „V něčem jsou pořád ještě naivní, zranitelní, ale zároveň velmi otevření a přímočaří.“

Obrazem
not random 10
img

Kopyta víří prach, hra vrcholí

Připomíná to trochu ragby na koních, místo šišatého míče se ale používá mrtvý kozel nebo tele. A když se při hře vydá chumel hřebců vaším směrem, jde z toho Evropanovi mráz po zádech. Kyrgyzská národní hra se obvykle pořádá jako oslava, soutěžící můžou vyhrát třeba ojeté auto, tunu rýže, velblouda, ovce a kozy. Zprávy o konání prastaré hry se někdy šíří zcela moderně – videoklipem na TikToku, WhatsAppu nebo Instagramu.

Obrazem
not random 11
img

Introvert s citem pro show. Václav Havel

„Neřekl bych, že se rád fotil, byl opravdu spíš introvert. Ale všude na něj čekaly davy a on měl jako divadelník velký cit pro show,“ říká Karel Cudlín, který byl v letech 1995 až 2003 jedním z pětice fotografů, jež si Kancelář prezidenta republiky najímala na dokumentování výkonu funkce hlavy státu. Václav Havel zemřel 18. prosince před deseti lety.

Obrazem
not random 12
img

Zemřel Miroslav Zikmund. Muž, kterému patřil svět

„Život = přesný součet náhod“ bylo heslo slavného cestovatele Miroslava Zikmunda. Muž, jenž vytvořil s Jiřím Hanzelkou legendární dvojici světoběžníků, zemřel ve věku 102 let. Za svůj život projel svět křížem krážem a dokázal o tom velmi poutavě vyprávět. Odemykáme text, který vyšel u příležitosti stých narozenin Miroslava Zikmunda.

Lidé
not random 13
img

Můj poslední dekadentní trip

Když jsme se po jeho návratu potkali a David Těšínský pravil, že abstinuje (už dva týdny), došlo mi, že tenhle poslední výlet musel být šílenější, než jsem očekával. V létě mi přes půl zeměkoule poslal pár zoufalých zpráv, ale to už je klasika: Davidovu práci v Reportérovi konsternovaně sledujeme mimo jiné z toho důvodu, že je extremista, napůl cvok a napůl hrdina. „No jo,“ chrlí na mě novinky, „ale tentokrát jsem například fotil mrtvolu.“

Obrazem
not random 14
img

Utrpení pod Leninem

Jsou to úžasné hory, ale jsou tak vysoké, že v nich i solidně vytrénovaní lidé z nížin trpí výškovou nemocí, jako by měli permanentní kocovinu. Tak popisuje skialpinistickou expedici na Pamír v centrální Asii devětadvacetiletý fotoreportér a sportovec. Dalšímu členu výpravy, držiteli olympijských medailí v biatlonu, se dokonce udělalo tak zle, že ho musel ze čtyř a půl tisíce metrů svézt kůň. Z pokusu o lyžařský výstup a sjezd z velehory Pik Lenina sešlo.

Obrazem
not random 15
img

Tady vládne Kalič. Vítejte v oblacích

ZE ZÁŘIJOVÉHO VYDÁNÍ. Myslel jsem, že půjdu trochu delší procházkou na pivo, ale toho piva už se nejspíš nedožiju. Co má tohle znamenat? Srpen – a sněhová vánice. Fuj, zapadl jsem po pás do trhliny. Kde je ta šílená chata? A co je za blázna ten Kalič; do čeho se to uvrtal?! „Tome,“ říkám lapaje po dechu fotografovi, „nech mě tady sedět, fakt si musím odpočinout.“ Tomáš Binter mě zmrznout nenechá: „Neblázni, za deset minut bude tma. Ledovec jsme přešli, zbývá nám pět minut nahoru po šutrech, to dáš. A nahoře bude teplo; tam si odpočineš.“

Lidé
not random 16
img

Miniaturní labuť

Daria Klimentová dokázala déle než dvacet let tančit ty nejobtížnější baletní role. Do zákulisí za ní přišla princezna Diana i Pierce Brosnan, její nejoblíbenější James Bond.

Obrazem
not random 17
img

Soudný den sibiřského Ježíše

Letos je to třicet let, co se rozpadl Sovětský svaz. Pro mnohé měla tato událost příchuť apokalypsy, jiní se vrhli do hledání nových cest. Na Sibiři se jeden dopravní policista prohlásil za Syna Božího a odvedl své ovečky do hlubokých sibiřských lesů budovat nový svět. Po letech se radikalismus vytratil, z vissarionovců se stala spořádaná komunita skvělých řemeslníků. I prezidenta Putina podporovali. Nebylo jim to však nic platné.

Obrazem
not random 18
img

Vesnice po tornádu: Tenká hranice zkázy

Fotograf Ivo Dvořák žije v Brně. Když se ve čtvrtek prohnalo jihomoravskými obcemi tornádo, fotografoval pro klienta v Břeclavi. „Večer jsem viděl v televizi první záběry. V šest ráno jsem tam vyrazil,“ vzpomíná. V půl osmé odstavil auto na okraji Lužice, později se vydal i do Mikulčic a Moravské Nové Vsi. V zasažené oblasti strávil dvanáct hodin a nachodil třicet kilometrů.

Obrazem
not random 19
not random 20
img

Myši patří do nebe

Malá, na první pohled nazlobená, ale ve skutečnosti srdečná myš se spolu s hodným a málo sebevědomým lišákem dostanou do nebe. O tom vypráví celovečerní snímek režisérů Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka. Světovou premiéru už měl na festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy, v českých kinech bude na podzim.

Obrazem
not random 21
img

Odchod!

„Záleželo, kterýho vola jsi potkal,“ vzpomíná autor fotografií dokumentujících odchod sovětských vojáků z Československa před třiceti lety. Velitelství okupačních jednotek, oficiálně nazývaných Skupina středních vojsk, sídlilo ve středočeských Milovicích, kde svého času žilo až sto tisíc občanů SSSR. Karel Cudlín sem jezdil od dubna do července 1991, kdy „všechno už bylo hodně v rozvalu“, jak sám říká.

Obrazem
not random 22
img

To, co je na světě jen moje

Už první kniha Lucie Faulerové Lapači prachu vzbudila značný ohlas a čekalo se na další. Ta přišla loni, jmenuje se Smrtholka, byla nominována na cenu Magnesia Litera a v květnu získala Cenu Evropské unie za literaturu.

Obrazem
not random 23
not random 24
img

Tady bydlí bobři

Na jedné straně rybníka Polovce, kousek od dálnice D1, je hladká a upravená hráz. Že u ní vládne člověk, je poznat podle vyjetých kolejí od auta. Protější hráz je ale jiná. Rozrýpaná a protkaná chodbami. Do vody vedou cestičky, které vypadají jako skluzavky. Některé stromy jsou okousané, jiné pokácené, břeh je podemletý, takže se celá řada bříz sklání nad hladinu. Zem je protkaná potůčky a ukončená „průplavem“. Vlastně už to není hráz, ale poloostrov. Vyjímá se tu neobvyklá stavba – hrad z bahna a větviček. Tady vládne bobr evropský.

Obrazem
not random 25
img

Hledači pokladů

„Než abych v únoru riskoval návštěvy ilegálních pražských barů,“ říká fotograf David Těšínský, „vypravil jsem se do země, kde se v barech vysedávat může.“ Odletěl do západoafrické Ghany, kde sice pivo objevil hned, ale zajímavé fotografické téma hledal celý první týden. A potom se odhodlal vstoupit do nitra skládky.

Obrazem
not random 26
not random 27
not random 28
img

Prrr, huj, pomalu!

V lesích Constantina Kinského v okolí Žďáru nad Sázavou pomáhají dřevo svážet koně. Přibližují klády na místa, kde už je můžou převzít traktory: jde o tradiční metodu, která je šetrnější k přírodě. „Koně v lese už jsou vzácnost, u státních lesů je přestali používat,“ říká majitel zvířat Karel Teplý.

Obrazem
not random 29
img

Všechno, čeho jsem si vážil, najednou někam zmizelo

Jeho fotografie z největšího pražského sídliště Jižní Město představují jeden z vrcholů tuzemské dokumentární tvorby. „Myslel jsem si, že skoro bořím režim. A dneska si lidi dávaj knihu mých fotek k Vánocům pod stromeček, protože jsou z nich naměkko,“ říká Jaromír Čejka a dodává: „Moje doktorka mi nedávno říkala – Ježišmarja, teprve teď vidím, jaký krásný věci jsme tam prožili!“

Obrazem
not random 30
img

Rozlítaná šperkařka a bloncka z útulku

Každý šperk, který Janja Prokić vytvoří, má za sebou vlastní příběh. Inspiruje se přírodou, zvířaty, šamanskými rituály i svými sny. Janja je přední českou šperkařkou, ale jako by o tom ani nevěděla. Ke své práci je kritická a jakýkoliv úspěch ji vlastně vždy překvapí.

Obrazem
not random 31
img

Varhaník s další nadějí na Grammy

Až se budou v polovině března vyhlašovat ceny Grammy, bude český hudebník Ondřej Pivec zřejmě dost napnutý. Nominováno je totiž album amerického jazzmana Gregoryho Portera, na kterém ho Pivec provází na elektromechanické Hammondovy varhany. Druhou nominaci má za píseň skupiny The Baylor Project, kterou produkoval.

Obrazem
not random 32
img

Šelmy doma? Jó, pane, to není pro normální lidi

Lvi, tygři, pumy. Na první pohled vypadají krásně. Ale starat se o ně je náročné. „Pane, chov šelem není žádný koníček,“ říká Ivan Ringel, legenda „šelmařů“, jak si chovatelé říkají. Zprávy o incidentech, které končí v lepším případě zraněním, se objevují s železnou pravidelností. Od února budou šelmaři čelit přísnějším pravidlům, která se dostala do novely zákona na ochranu zvířat proti týraní.

Obrazem
not random 33
img

Hledání kapřího spasitele

Národní poklad, nebo vodní prase? Žádná jiná ryba nemá mezi Čechy tak rozporuplnou pověst. Někdo si bez ní neumí představit Štědrý večer. Jiným smrdí bahnem a může za špinavé rybníky. Další vidí hlavně utrpení při výlovech a v kádích. Našli jsme restauratéra a rybníkáře, kteří českému kaprovi chtějí vylepšit pověst. A udělat z něj lahůdku, nad kterou by už nebylo tak snadné se ofrňovat.

Obrazem
not random 34
not random 35
img

Divoký večer ve Varšavě

Původně byla kvůli virové epidemii v plánu jen automobilová jízda. Navzdory tomu, a i přes zákaz primátora, vyrazily tisíce lidí na Pochod nezávislosti pěšky. Shromáždění ke 102. výročí samostatnosti Polska pořádala krajní pravice. Nabízíme fotoreportáž přímo z místa.

Obrazem
not random 36
img

Mušketýr od soustruhu

Jak si dnes připomínat bitvu na Bílé hoře – tu čtyři sta let starou potyčku s dalekosáhlými důsledky nejen pro náš národ, ale pro celý středoevropský prostor? Jako národní trauma srovnatelné jen s podzimem 1938 a srpnem 1968? Vzpomínáním na kleštěmi vytržený jazyk Jana Jesenia, jednoho z popravených českých pánů? Nebo snad vztyčováním mariánských sloupů? Sto kilometrů od Prahy žije chlápek, který si na teoretizování nepotrpí – a přece je pro něj Bílá hora a třicetiletá válka každodenní současnost. Puškař Miloš Skrbek.

Obrazem
not random 37
img

Ten mladík s taktovkou

Pamatujete si, čím jste chtěli být, když vám bylo deset dvanáct let? Jiří Rožeň v té době zpíval ve sboru a jako klavírista vystoupil s orchestrem. Tehdy začal pokukovat po práci dirigenta. Líbilo se mu, že má možnost skladby studovat, připravovat a dávat do nich také trochu sebe sama. Dnes už mu dvanáct není, ale třicet také ještě ne a ve světě hudby patří k výrazným tvářím.

Obrazem

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>