Žijí mezi námi lidé, kteří by měli být hvězdami z titulních stránek, ale z neznámého důvodu zatím nejsou. Když přišel do podcastu dvaatřicetiletý bubeník (ale taky herec a zpěvák) Oleg Sokolov, vzniklo podivuhodné vyprávění.
Od malička hrál hokej, vystudoval vysokou školu, získal zajímavou práci. Se svojí ženou Markétou mají dvě malé děti. Uběhl několik maratonů, ještě předloni v září zvládnul půlmaraton v Budapešti. Pak mu lékaři diagnostikovali zákeřnou nemoc jménem ALS, která je nevyléčitelná. Nyní se chystá do Švýcarska, aby tam za asistence lékařů ukončil svůj život.
Je to fascinující přehled. Pro někoho skličující, pro jiné – třeba pro šéfy Agrofertu – patrně uspokojivý, až veselý. Holding, který založil a vybudoval premiér a miliardář Andrej Babiš, dostává od českého státu miliardy na nejrůznějších státních zakázkách, další miliardy ve formě dotací získává od českých a evropských daňových poplatníků. Tu jde o státní lesy, tu o státní strategické rezervy, jindy o projekty Lovochemie… Dohromady se jedná o ohromné peníze. Přehled sestavil investigativní reportér, který vydává novou knihu o Andreji Babišovi.
Když loni v létě otěhotněla jeho přítelkyně, moc si přál syna, se kterým bude chodit na Spartu a naučí ho základům boxu. Kamarádi ale unisono varovali: „Když to bude kluk a zdědí některé tvé vlastnosti, můžeš se jít rovnou zabít.“ To herec, režisér a sportovec Jakub Štáfek uznal. Dnes je šťastný, že má (dvouměsíční) dceru, a říká: „Dostal jsem se do stadia, kdy ani snad nepotřebuju koukat na fotbal, radši čas trávím s rodinou...“ Načež se zarazí. „Ale důležité zápasy na Euru samozřejmě sledovat budu.“
Čtvrtek 13. května. Před dvěma hodinami zemřela teta. Je jedna myšlenka, kterou jsem jako dospívající spisovatelka nesnášela ze všech nejvíc – totiž ta, že se na smrt dá zvyknout. V době covidu je to myšlenka více než aktuální, píše spisovatelka a zpěvačka ve své reportáži ze Severní Karolíny.
„Kdybych si vzal korunu ze státního, tak skončím. Lidi by mě vyhnali,“ vykládal můj spolustolovník Andrej Babiš kulometnou kadencí, až mi nadskakoval hrníček s kafem na stolku... Editorial vydání Reportéra z června 2021 se vrací k jedné snídani, která se konala před osmi lety.
Jaká má být mediální role vědců a vědkyň? Mají jen informovat, nebo smějí i usilovat o ovlivnění veřejného mínění? Má expert právo publikum vyděsit, nebo se ho naopak snažit ušetřit strachu? „I vědci jsou lidé, takže je obyčejné sociální a kognitivní procesy mohou dotlačit k extrémním tvrzením. Dostat se do médií pro řadu vědců znamená pokušení opustit svou expertizu a postupně se začít vyjadřovat téměř k čemukoli,“ říká sémiotik, pedagog Univerzity Karlovy a bývalý ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka.
Málokdo je schopný přistoupit k rozhovoru tak upřímně jako Radůza. Svou pozici vysvětlí hned na začátku: „Podívej,“ říká, „dneska se lidi snaží zakrývat skutečný věk, chtějí vypadat mladě, ale já jsem vděčná za to, že jsem svůj zatracenej osmačtyřicetiletej život prožila a přežila do stavu, v jakém jsem dnes.“
Klušeme v kopcích nad Velkou Chuchlí, ona jako by se vedle mě spíš vznášela. „Pořád to nechápu,“ zasměje se. „Deset let kroužím po dráze jak šílená, vyhrávám tituly, ale nikdo si toho nevšimne. Teď si dám první maraton a najednou jsem středem pozornosti.“ Je to nespravedlivé, ale logické, protože Češi milují vytrvalostní běhání. Zaujalo je, jaký má tahle dívka potenciál, přáli by jí olympiádu. No a pak to zvláštní jméno, Moira Stewartová. Co ona je vlastně zač?
Závěr českých bezpečnostních složek o „důvodném podezření“, že ruští agenti stáli za výbuchy ve Vrběticích, přichází v době, kdy se v česko-ruských vztazích hraje o velké peníze i politický vliv. Zpravodajské služby se nyní zabývají možnou odvetou ze strany Moskvy. Obavy mají především ze zneužití a infiltrace části muslimské komunity v Česku. Jaký je širší kontext případu a co odhalují informace zdrojů ze zpravodajské komunity? Odpovědi nabízí analyticko-investigativní rozbor kauzy Vrbětice.
Když Andrej Babiš nastoupil v roce 2014 na ministerstvo financí, začala jeho nenápadná poradkyně shromažďovat dokumenty o činnosti různých úředníků z dob, kdy byl ministrem Babišův arcinepřítel Miroslav Kalousek. Právě o jeho policejním stíhání coby konečném cíli této operace se mluvilo. „Jak říkal Babiš: měl to být fascikl ,na toho zločinca Kalúska‘,“ potvrzuje Ondřej Závodský, který se tehdy coby náměstek ministra účastnil porad o této věci.
Poprvé jsme spolu dělali rozhovor před dvaceti lety, když Marta Kubišová vyhlížela šedesátiny. A některé věci se nemění: pořád dlouho tvrdí, že nemá čas, ale když si přece jen sedne, vypráví tři hodiny, a potom ještě poděkuje. Pořád je neobvykle upřímná, pořád má tendenci vysvětlovat, že není žádná hrdinka. Pořád kouří, i když jenom elektronicky. Už nezpívá, to se změnilo. A poprvé v životě říká, že by raději žila v úplně jiné zemi.
Europoslanec a někdejší chartista Alexandr Vondra nechápal: „Kam že mě zvete?“ Zopakovali jsme: „Na podcast o ptácích.“ Těžko říct, neměl-li nás v tu chvíli za blázny. „Tak já přijdu,“ rozhodl se nakonec: „Mohla by to být nějaká změna.“
Generace nejslavnějších porevolučních lékařů pomalu odchází a nahrazuje ji generace nová. Profesoři ve věku Pirka nebo Beneše předávají pravomoci nástupcům a je celkem jisté, jaké lékařské příjmení budeme slýchat v příštích dekádách. Netuka. V Česku totiž došlo k raritě: zatímco od Jana Pirka převzal šéfování kardiochirurgické kliniky v IKEM Netuka Ivan, od Vladimíra Beneše převzal neurochirurgii ve Střešovicích mladší bratr Netuka David.
Druhé největší město Iráku se nechvalně proslavilo jako dějiště hrůz páchaných Islámským státem. Teroristická organizace zde vládla v letech 2014 – 2017. Do míst, která byla domovem prastarých kultur i početné křesťanské komunity, se po válce vrací život.
Kolem důvodů, proč se v Evropské unii rozjelo očkování proti covidu-19 pomaleji než třeba v Británii, panují některé mýty, říká zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu Viktor Daněk. Podle lidí, s nimiž v hlavním městě evropských institucí mluví, byla hlavním problémem naivita Evropské komise, která neočekávala vakcínový nacionalismus ze strany jiných států. „Věčnou bolestí“ je také těžkopádnost rozhodování v rámci Evropské unie. Dodává ale, že nyní se situace zlepšuje a v druhém čtvrtletí bude už zjevně v Evropě vakcín hodně.
Existují dvě Aljašky, jedna je pro většinu běžných lidí, druhá pro majetné cestovatele. Snowboardová výprava, které se účastnil český miliardář Petr Kellner, byla typická právě pro tu druhou Aljašku. Přesto nejsou v místních horách lyžování a snowboarding na místech, kde vás vysadí vrtulník, ničím výjimečné ani obzvlášť riskantní. „Tak tragickou nehodu nikdo nepamatuje,“ říkají místní znalci o havárii helikoptéry, kterou přežil jediný účastník z šestičlenné posádky.
To setkání bylo původně naplánováno na hodinu a půl, nakonec se protáhlo skoro na dvojnásobek. Byl konec května 2007 a my jsme se poprvé sešli k rozhovoru s majitelem skupiny PPF Petrem Kellnerem. Pak následovala ještě další dvě interview, v lednu 2009 a dubnu 2012. Byly to zároveň tři poslední rozhovory, které kdy Petr Kellner poskytl českým médiím. Viděli jsme při nich člověka uvolněného, starostlivého i drsně pragmatického.
Strava souvisí s naším zdravím víc, než se obecně předpokládá. Určuje totiž kvalitu prostředí ve střevech, tzv. mikrobiotu. Ta ovlivňuje nejen trávení, ale i imunitu a dokonce i psychické zdraví, myšlení, emoce a chování. Výsledky vědeckých studií naznačují, že jednou se budou „skrze střeva“ léčit mnohé nemoci včetně deprese, úzkostí, autismu a možná i covid-19. „Podle některých výzkumů k jeho léčbě přispívá i podávání probiotik,“ říká Helena Tlaskalová-Hogenová, předsedkyně České mikrobiomové společnosti ČLS JEP.
České republice chybí lůžkový dětský hospic a navazující středisko paliativní péče. Manželé Ondřej a Katarína Vlčkovi se to rozhodli změnit. Do nově zakládané nadace vkládají majetek v hodnotě jedné a půl miliardy, tedy polovinu rodinného jmění. Přečtěte si, proč se tak rozhodli a jaký ústav hodlají vybudovat. Rozhovor si můžete poslechnout i v podcastu.
Koronavirový problém jednou skončí, dříve nebo později. Důležité bude, co si z této obtížné situace můžeme odnést. A není toho zrovna málo. Nabízí se nám unikátní možnost prozkoumat, jak je možné, že funkce českého státu v tomto případě v tolika ohledech selhaly. Pojďme se podívat, proč se to stalo.
Jak si v boji s novým koronavirem dosud vedly další středoevropské země? Slovensko v mnoha ohledech připomíná Českou republiku, někdejší společná historie v jednom státě se zjevně nezapře. Chaotické řízení se projevovalo i v Polsku, tamní zdravotnictví zápasilo s dlouhodobým nedostatkem financí, podobně jako v Maďarsku. Německo vycházelo ze srovnání nejlépe, do začátku března však relativně málo očkovalo. A část Rakušanů záviděla Německu, jak to zvládá.
Za pouhých čtyřicet let jeho života se svět dramaticky změnil. Letos v únoru se stal moderátor Libor Bouček poprvé otcem, a v následujícím dlouhém, velmi osobním dopise se pokouší svému synovi vysvětlit, jaký ten svět podle něj je a jak v něm dobře žít. Odpovídá tím zároveň na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti? Takže milý Alberte, tady máš tátovu zprávu z končící zimy roku 2021.
První sklouznutí na dlouhých bruslařských nožích bývá opojné. Ke kráse okamžiku přispívá kouzlo české krajiny, která při pohledu z hladiny jezer, nádrží či řek dostává zcela nový rozměr. Průjezdy pod mosty, skrz vesnice i města, objevování zátok a kaňonů, to všechno dělá z dálkového bruslení unikátní dobrodružství, při němž můžete zažívat neobyčejně krásné chvíle. Dokud se neproboříte…
Na komplikace spojené s covidem-19 zemřel ve věku 79 let ve čtvrtek 10. března spisovatel, herec, básník a zpěvák Jan Vodňanský. Odemykáme povídku, kterou napsal předloni pro magazín Reportér.
Na kávu do redakce Reportéra tentokrát přišel jeden z nejpopulárnějších herců současnosti, šestatřicetiletý Igor Orozovič. Ačkoli slovo herec není úplně přesné: „Já říkám,“ směje se, „že jsem kutil v oboru umění.“ Naráží na fakt, že se odmítá věnovat výhradně hraní, a v podcastu o tom hovoří velmi upřímně.
Ve věku 79 let zemřel páter a chartista František Lízna. Dlouhodobě se potýkal s těžkými zdravotními problémy, bezprostřední příčinou úmrtí byl covid-19. "„Já třeba vím, že mi svatá Kateřina pomůže, až umřu. Dokonce mi v Sieně naznačila, kdy to bude, totiž mezi prvním a třetím srpnem, někdy po obědě. Prý to bude pěkný den," říkal Tomáši Poláčkovi začátkem léta 2016. Otevíráme článek ze staršího vydání magazínu Reportér.
Proč premiér, jenž si dlouho pečlivě budoval obraz geniálního manažera, nezvládá krizi způsobenou pandemií koronaviru? Andrej Babiš nedůvěřuje druhým, nenaslouchá, řeší nepodstatné detaily místo zásadních věcí. Vidíme unaveného podrážděného muže, jehož nezachraňuje ani křik na zasedáních vlády, ani dříve úspěšný marketing.
Čerstvě pětašedesátiletý František Skála, jeden z nejoblíbenějších výtvarníků českých, má v ateliéru spoustu hlíny, kytarové banjo a dva levitující vycpané racky. „Mořským rackem bych byl rád,“ utrousí. „Jsou srandovní, když se procházejí po pobřeží jako doktůrci. Líbí se mi, jak se ve vzduchu skoro nehýbou, jenom rozhlížejí, nebo jak se jen tak pohupují na vlnách. Připadá mi, že jsou svobodní, takže bych byl rackem raději než třeba jezevcem v noře; byť se poslední dobou jako jezevec občas cítím.“
I po letech lze najít nové informace v případu Švábova gangu, který unášel, vydíral a vraždil podnikatele. Gang pravděpodobně provedl i další dvě dosud neznámé akce – mimo jiné vydíral hollywoodského producenta. Nejde o jedinou filmovou souvislost: hlava gangu Michael Šváb totiž sám podnikal v kinematografii a je možné, že se snažil splatit dluhy po jednom propadáku. Ostatně scénář činnosti gangu jako by vypadl z thrilleru.
Hokejová liga poprvé od roku 1945 bez mistra. Fotbalová Slavia: osmimilionový účet za testování. Jizerská padesátka poprvé rušená kvůli něčemu jinému, než je nedostatek sněhu. Letní olympiáda pod heslem Učíme se žít s virem... Prázdné tribuny nejsou tím jediným, co sužuje současný sport. Proč bychom měli umožnit co nejdříve trénovat dětem a jak může covid ovlivnit zdraví špičkových sportovců?
České hospodářství si zaslouží širší podporu zaměřenou i mimo potraviny. Povinný podíl českých výrobků je zapotřebí prosadit napříč všemi sférami průmyslu a služeb.
Rok 2020 byl velmi zvláštní, říká kardiochirurg Jan Pirk v rozhovoru, jehož kompletní audioverzi si můžete poslechnout v pořadu Host Reportéra na konci tohoto článku nebo na vašich podcastových platformách: „Zažil jsem i pár nepříjemností, které bylo třeba řešit s policií...“ Profesor Jan Pirk s redaktorem Tomášem Poláčkem pravidelně běhá, proto si tykají.
Mohl odejít do důchodu jako milionář, místo toho založil program, jímž za více než dvacet let prošly desítky českých a slovenských studentů. Z jeho peněz studují a žijí v USA mladí lidé z Česka a Slovenska. Přitom to tak vůbec nemuselo dopadnout: Paul Robitschek měl židovský původ, ale z nacisty ovládané Prahy se mu podařilo uprchnout, když mu bylo dvaadvacet.
Někteří příslušníci Sboru národní bezpečnosti se v roce 1948 na Šumavě vzepřeli komunistickému režimu a pomáhali lidem přejít hranice z Československa na Západ: převaděčskou síť rozbila komunistická tajná policie. Esenbáka-převaděče Jaroslava Maršíka však nedopadla, při zatýkání za bizarních okolností utekl. Deset let se pak skrýval v jihočeském Bavorově. Nevycházel ven, schovával se třeba v dutině pod postelí nebo v dřevěném kufru.
Divná předtucha přišla před Vánoci: To ne, říkal jsem si. S Davidem Stypkou jsme byli kamarádi a často si psali, ale on se poslední dobou odmlčel.
Poslední dobou se podle svých přátel změnila – není už nervózní, ani stopa po upjatosti. Možná i proto teď dává televizní redaktorka a moderátorka Daniela Písařovicová svůj nejotevřenější rozhovor, ve kterém zdaleka nevypráví jen o tom, proč odešla po šestnácti letech z České televize a přijala nabídku DVTV. I když sem se řeč samozřejmě stočí také: „Potřebovala jsem trochu uvolnit svůj život.“
Firma spojená s kontroverzním podnikatelem Ivo Rittigem dlužila v roce 2001 tehdy ještě polostátní Komerční bance desítky milionů korun: magazín Reportér zjistil, že dluh přešel na stát a nakonec zřejmě nikdy nebyl splacen. Metody, jak Rittig bohatl, v něčem připomínají budování impéria Andreje Babiše. Miliardář a politik, jehož kampaň bojovala proti kmotrům, se ostatně s Rittigem zná. A zjevně nejen tak, že spolu kdysi stěhovali v Průhonicích televizi.
