Většina voličů se nezúčastnila říjnových voleb. Někdy mám neblahé tušení. Vědět, jak by nevoliči volili, kdyby přišli, byli bychom všichni rádi, že nepřišli.
"Například nedávno mi volal jeden novinář s žádostí o rozhovor. Jako ideální místo jsem navrhl právě saunu. Musím přiznat, že jsem nikdy nikoho neslyšel do telefonu mlčet tak dlouho," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
"Na samotném Jižňáku jsme často chodili po škole s partičkou ven, čemuž Pavel říkal „boverovat“, podle newyorské oblasti Bowery, ve které se potloukají individua všeho druhu a provádějí potrhlé happeningy," píše se v pravidelném sloupku Turnádo.
„Tohle haiku na talebovský motiv mě napadlo minulý týden, když jsem se z balkonu svého nábřežního bytu díval na hladinu Vltavy a ta se zdála být bílými labutěmi zasněžená...“ Magazín Reportér nabídl dvanácti originálně uvažujícím osobnostem jednoduché, ale zásadní téma k přemýšlení: Co je podle nich největším problémem naší doby a současné společnosti? V pořadí druhou, říjnovou esej napsal marketingový expert a spisovatel Jakub Horák, který říká: „Něco je ve vzduchu. Nevíme přesně co, ale je to tam.“
"Není divu, že mnozí už trochu ztrácejí nervy. Zvláště když vědí, že to nejspíš nemuselo být tak zlé, nebýt liknavosti toho frajera, který se vytahoval jako kšandy, že jsme „best in covid"," píše se v editorialu říjnového vydání magazínu Reportér.
Donald Trump by se mohl stát posledním prezidentem jedné éry, v tomto případě té, kterou založil Ronald Reagan. Jenže detailnější pohled věci komplikuje. Jak by totiž mohl sedmasedmdesátiletý demokrat Joe Biden spojený se starou politikou založit novou éru?
Věřím Andreji Babišovi v mnoha ohledech. Naši demokracii ubrání před nepřáteli, kteří ji chtějí prodat Západu. A řeči o splácení dluhu jsou nepřátelská propaganda. A tak dále.
Slavný padouch podává o své době mnohdy lepší svědectví než přelomové události – tak zní první věta z nového seriálu esejí pro magazín Reportér. Dvanácti originálně uvažujícím osobnostem jsme nabídli k přemýšlení jednoduché, ale zásadní téma: Co je podle nich největším problémem naší doby a současné společnosti? První esej napsala filozofka Tereza Matějčková, podle které je potíž mimo jiné v tom, jak naivně rozlišujeme pravdu od lži.
Začátkem července jsem si z Německa nechal přivézt ojetý japonský vůz – a tím globální rozměr mého letošního cestování skončil. Rozhodl jsem se totiž, že tentokrát důvěrně poznám krásy naší vlasti. „Jsme malá zemička, do konce prázdnin uvidím úplně všechno,“ říkal jsem si při pohledu na mapu. Nemohl jsem se přitom mýlit víc.
Premiér Babiš, který vždy věnoval velkou pozornost marketingu, začal ke koronaviru přistupovat tak, že jde hlavně o otázku komunikace na sociálních sítích a v médiích. A nákaza se dále šířila.
"Rozdíl mezi „dobou Palerma“ a dneškem tak lze spatřovat zejména v tom, že zatímco se dříve strany snažily posunout politiku modrým, červeným, zeleným či černým směrem, „čaulidi“ odhodili ideologii jako zbytečnou veteš a řídí stát zejména podle lajků na Facebooku," píše se v editorialu zářijového vydání Reportéra.
Začátkem února vyšel v Reportéru článek od dvou špičkových českých expertů nazvaný Viry se hlásí o slovo. Autoři se nyní k tématu koronaviru vrátili: i když SARS-CoV-2 je podle nich bezpochyby nebezpečný, víme o něm podstatně více. Zdá se, že část lidí je vůči němu imunní, známe také možnosti léčby, začínáme chápat, co funguje a co ne. Intenzivně se pracuje na vývoji rychlého a spolehlivého testu vhodného třeba pro letiště. A tempo vývoje vakcíny nemá obdoby.
Před dvanácti lety přišla – obrazně řečeno – nemoc peněz; letos však jde o nemoc lidí. Krize v Česku po roce 2008 přerostla v chronické problémy, nyní je však stále možné,
že propad ekonomiky bude značný, ale krátký.
"Chci za příslušníky našeho národa s pověstí ignorantských mrzoutů přimluvit," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou - coby cestovatel, který obvykle vyráží do světa, se letos vydal na výlet po České republice.
Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je už s největší pravděpodobností jasné, že běloruský diktátor Alexandr Lukašenko vyhrál další prezidentské „volby“ a zůstává v čele země. „Volby“, nikoliv volby, protože o regulérních volbách se v Bělorusku už léta nedá vůbec hovořit.
Toto je patafyzický fejeton. Je o létě. A taky o grilování. Ať naše země září miliony rozžhavených grilů! Je taky o počasí. O ministerstvu pro rozvoj místního počasí. A o dotacích.
Slavný princip – nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat – je potřeba bránit. Jen je nutné vědět, že se vztahuje na všechny slušně podané názory, nikoli pouze na ty, které si vybereme.
Před třiceti lety se začal v Česku obnovovat kapitalismus. „Prožil jsem v kapitalismu dvě třetiny života a troufnu si tvrdit, že lepší systém zatím lidstvo nevynalezlo,“ píše v editorialu šéfredaktor Reportéra.
Chcete trochu více pochopit, co se v červnu dělo ve Spojených státech? Pak se zkuste podívat na onu zemi a její historii třeba optikou mladé zvídavé černošky vyrůstající v chudé afroamerické čtvrti.
„Evropští poslanci se nechali zneužít“ – tu větu by si měli dát nad Agrofert coby blikající neon. Jaký krásný příklad ptydepe, nesrozumitelného jazyka vytvořeného s drtivou pseudologikou.
Měli bychom počítat s tím, že v dalších měsících to nemusí být s českou ekonomikou nijak slavné. Některým potížím z minulosti se ovšem lze vyhnout. Vláda by se měla snažit, aby další statisíce lidí nespadly do neřešitelných problémů. My ostatní se zase můžeme bránit přílišné skepsi.
„Musím ti něco říct. Chodím za Ninou do bordelu" - těmito slovy popsal kdysi svou novou partnerku známý Evy Turnové. Více v jejím pravidelném fejetonu Turnádo.
"„Starého světa“ by se měla držet i česká žurnalistika. Dodržovat profesní pravidla, uchovávat si nezávislost, nepodléhat mocným, ale ani vlastním emocím," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v červenci 2020.
Dříve, coby podnikatel, se Andrej Babiš choval jinak. Honil se za každou korunou včetně dotací; současně v Agrofertu osobně hlídal i výdaje na kalendáře a cesťáky. Že se jako politik a premiér bude chovat k veřejným financím úplně jiným způsobem, bylo ovšem zřejmé už nějakou dobu.
Letecká doprava zažívá kvůli koronaviru patrně nejvážnější krizi v historii. Budou vůbec lidé létat jako dříve? Sníží se nebo zvýší ceny letenek? V analytickém textu o tom píší dva novináři specializující se na obor dopravy.
"Ať už to s cestou mojí rodiny k moři dopadne jakkoli, rozhodli jsme se, že letos v létě budeme podporovat tuzemské podnikatele. Vyrazíme na Kvildu, do Krkonoš, na Lipno a nejspíš si uděláme i výlety do Valtic, Telče a Krumlova, kde letos bude konečně opět k hnutí," píše šéfredaktor Reportéra v editorialu červnového čísla.
Žijeme v historických bludech. Říká se, že kdo nepochopil vlastní dějiny, ten je musí prožít znovu. A tak dnes probíhá pokus o převzetí moci různorodým hnutím společného jména Antilistopad.
Vadilo by vám, kdybyste šli do nemocnice na operaci srdce a zákrok by prováděl známý zubař? Položte si tuto otázku, až budete číst debaty o koronaviru. A nejen o něm.
"Slyšet ticho víc nahlas. Tahle fráze mi utkvěla v paměti. Vzpomněl jsem si na ni začátkem března, když byla v Praze vyhlášena karanténa. Všichni jsme pocítili, že je něco jinak – a myslím, že za tím stálo právě nezvyklé ticho," píše Ladislav Zibura ve svém pravidelném sloupku.
