Kyjev se nemusí obávat toho, že by po volbách do Kongresu ochladla americká pomoc Ukrajině. Naopak: podpora napadeného státu je jednou z mála agend, na níž se obě hlavní politické strany shodnou – navzdory tomu, co někteří republikáni vyhlašovali v předvečer voleb.
„Kandidovat v Česku na prezidenta či prezidentku vážně není nic jednoduchého. Nároky jsou vysoké, tolerance k nedokonalostem malá nebo nulová,“ píše se v editorialu Reportéra, který vychází v listopadu 2022.
Odpůrci Andreje Babiše nemusí hned panikařit, není rozhodně jisté, že prezidentské volby vyhraje. Kdyby se však na Pražský hrad dostal, mohl by se z něj za určitých okolností stát zeměvládce bez kontroly.
Víme, že staří psi se novým kouskům nenaučí. A na úřad prezidenta kandidují z předních míst hned dva staří psi, bývalí komunisti. Proč má být dalším prezidentem někdejší komunista?
Lidi mi do vězení poslali dvacet kilo dopisů. Byly tím nejcennějším, co jsem měl, bral jsem si je všude s sebou, dokonce i k doktorovi, řekl v roce 2019 v rozhovoru pro Český rozhlas Oleksandr Kolčenko, ukrajinský aktivista z Krymu, který byl po anexi poloostrova zatčen a ve vykonstruovaném procesu v Rusku odsouzen na deset let. Odseděl si pět, pak se dostal na svobodu díky výměně vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou.
"V Cedar Rapids ve státě Iowa v USA existuje celá čtvrť s názvem New Bohemia a také menší a malebnější Czech Village," píše se v pravidelném sloupku Od boku.
Ačkoli je termín „rozumné přerozdělování“ v české debatě téměř zakázán, za poslední tři roky se u nás bez větší reflexe silně přerozděluje – píše novinář David Klimeš ve své eseji a odpovídá tak na tradiční otázku magazínu Reportér, co je zásadním problémem dneška. „Oficiálně se za covidu i energetické krize pomáhalo všem a nejvíce těm potřebným, ve skutečnosti proběhlo poměrně čilé přerozdělení státu ve prospěch bohatších. Soudržnost české společnosti je nepochybně ohrožena, což by mělo vadit jak racionálnímu pravičákovi, tak racionálnímu levičákovi,“ vysvětluje.
Že na prezidentské standartě vlaje vyprázdněné heslo Pravda vítězí, je tradice a nemá cenu ji měnit. Jiná věc je, proč se více slaví svátek 28. října, tedy vznik státu, který už neexistuje. A nikoli 17. listopad, kdy se obnovila demokracie, která (naštěstí) stále existuje.
Šéf ANO nemá dobré časy. V senátních volbách dopadla jeho strana bídně, ani soud, kde vystupuje jako obžalovaný, se nevyvíjel skvěle. Přesto by nebylo rozumné Andreje Babiše podceňovat či odepisovat.
Jaký prozatímní závěr lze vyvodit z průběhu války na Ukrajině z bezpečnostního hlediska? Schopnosti ruských ozbrojených sil se dlouhodobě přeceňovaly, a to jak ze strany vlastního vedení, tak i ze strany vnějších pozorovatelů. Naopak síla Ukrajiny se podceňovala.
"Domácnost, které zbývá po zaplacení obvyklých výdajů na útratu tisícovka nebo dvě měsíčně, určitě není rozmazlená. U rodičů, kteří přemýšlejí, zda si budou moci dovolit poslat letos dítě na školu v přírodě s ostatními spolužáky, se asi také nedá mluvit o nárokování blahobytu," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v říjnu 2022.
Představte si, že by se dnešní demonstrace proti dodávkám zbraní Ukrajině odehrávaly v roce 1938...
V některých oblastech našeho života panuje stále středověk – píše český programátor a bloger a zmiňuje například rovnost mezi muži či ženami nebo třeba manželství homosexuálů. „Jenže aktivista je dobrý služebník, ale zlý pán,“ dodává David Grudl ve své eseji pro magazín Reportér, popisující, co považuje za zásadní problém dneška. Aktivisté podle něj ve své svaté válce (nejen) ve zmíněných tématech manipulují s jazykem, mění význam slov a ohýbají lidské myšlení.
Jak se dostat z prekérní války? S nadsázkou řečeno – inspiraci nabízejí ruské dějiny. Putin třeba řekne, že za něj rozhodoval falešný Putin. Vždyť i dříve existovali lžicaři. A v Kremlu se lže pořád.
"Přijde mi, že poslední dobou v českém literárním světě sílí poptávka po tom, aby všichni psali ve stylu pozdněkapitalistického realismu a výroční literární ceny fungovaly jako Festival politické písně Sokolov," píše se v prvním z nové řady fejetonů s názvem Od boku.
Chudí lidé mají mít chudého zastánce, tvrdí hlas lidu. Populismus tentokrát zasáhl i kruhy, kterým se v minulosti vyhýbal.
Senátní volby skončily pro hnutí ANO debaklem. Předseda Andrej Babiš navíc ukázal, že neumí prohrávat. Z porážky své osobní favoritky v Jihlavě obvinil „polistopadový kartel“, což může směle kandidovat na vůbec nejhloupější politický výrok za dobu jeho politického působení.
Po volbách se téměř všichni tvářili, že jsou spokojení. Jenže ve skutečnosti se nikde moc neslavilo, což o situaci hodně napovídá. Vláda nedostala takovou nakládačku, jak mohla. Babiš nezmobilizoval tolik voličů, kolik potřeboval jako signál pro prezidentskou volbu. Radovat se tak mohou hlavně ti menší vzadu. A také ti, kteří v politice fandí ženám.
Referendem, jaké si přál Andrej Babiš – tedy hlasováním, v němž by byla na hlavu poražena Fialova vláda – se první kolo senátních voleb nestalo. A u druhého kola senátních voleb zatím obvykle platilo, že k němu voliči ANO, levice či extremistických stran příliš nechodili. Co když to ale tentokrát bude jiné? Kdyby všichni ti, kteří volili v senátním obvodě Jihlava kandidáty SPD a komunistů – a taky muže odmítajícího dodávky zbraní Ukrajině –, dali za týden hlas Babišově spolupracovnici Nagyové, dosavadní šéf Senátu Miloš Vystrčil by prohrál.
Existuje mnoho potíží českého vzdělávacího systému, jednou z negativních věcí je ale nedostatek spánku dospívajících způsobený začátkem vyučování už v osm hodin ráno – vysvětluje expert v oboru školství Ondřej Šteffl. Podle něj to není úplně nejvážnější problém, ale řešení je jasné, nestálo by moc peněz a věda doložila, že by to opravdu pomohlo. Žáci a studenti ve věku dvanáct až devatenáct let málo spí, což snižuje jejich studijní výkony, o dopadech na zdraví nemluvě. Když nedávno ministr školství Vladimír Balaš téma otevřel, hodně lidí proti posunutí začátku vyučování protestovalo. V eseji v magazínu Reportér to Ondřej Šteffl srovnává s diskusemi o zákazu kouření na veřejných místech. „Trvalo mnoho let, než informacím o škodlivosti kouření veřejnost uvěřila,“ píše.
O sociálních sítích a Facebooku v poslední době slýchám jen málo dobrého. V mnohém s kritiky souhlasím a sám jsem to pojal poněkud radikálně: před měsícem jsem v kanadských horách ztratil svůj telefon. Uplynulé čtyři týdny jsem tak strávil především offline.
Růst životních nákladů způsobených vysokými účty za energie už zasáhl i zaměstnance s vcelku solidními příjmy. A začal ohrožovat firmy. A vláda Petra Fialy dlouho nepřicházela s ničím zásadním, co by situaci opravdu řešilo.
Kam odbočit? Andrej Babiš přemítal začátkem září v Poslanecké sněmovně o tom, že napravo je Vídeň, nalevo Varšava. Abychom pochopili, co tím myslel, musíme se ponořit až do jeho snů.
Moskva, 25. srpen 2010. Velký večer: na národním stadionu Lužniki vůbec poprvé koncertují U2, jedna z nejslavnějších kapel světa. Stadion je narvaný. Pohyb lidí organizují vojáci, což v prostředí rockového koncertu působí nepatřičně, ale takové už je holt Rusko, z místních se nad kordony uniforem nikdo nepozastavuje. Bono, frontman kapely, je oděn v tradiční černé, křiváka nesundavá, je totiž chladno a prší.
Lze se jistě vysmívat inzerátům Andreje Babiše se sloganem „Věříte médiím?“. „Mnohem užitečnější ale bude, pokud si média položí otázku, jak si důvěru svých čtenářů, diváků a posluchačů udržet, případně ještě posílit. Pár receptů by se jistě našlo,“ píše se v editorialu Reportéra, který vychází v září 2022.
Pohled na kandidátky pro podzimní komunální volby neukazuje, že by v nich kandidovali starci. Vysloveně staré jsou ovšem kandidátky KSČM, která do voleb vysílá nejstaršího kandidáta v úctyhodném věku 96 let a průměrný věk jejich kandidátů je také jasně nejvyšší – přes 67 let. Pozoruhodná je i Praha: region s nejnižším průměrným věkem obyvatel něco přes 41 let má v průměru nejstarší, téměř padesátileté kandidáty.
Nesmyslná reklama. Stovky milionů zahrnuté do daňových nákladů. „Devadesátkový“ finanční fígl na Farmě Čapí hnízdo prošel u vyšetřovatele i státního zástupce. Vyslali tak veřejnosti signál, že když trestní orgány chtějí, dokážou pro stromy nevidět les.
Naše frustrace z politiky nezmizí, bude jí spíš přibývat – píše ekonom Mojmír Hampl v eseji odpovídající na otázku Reportéra: Co považujete za zásadní problém dneška? Problém přitom není zcela na straně české politické třídy. „Co když je tak trochu potíž na straně nás, voličů?“ ptá se a popisuje například, jak voliči kladou na politiky větší nároky než na sebe sama a online svět vyžaduje po lidech u moci okamžitou reakci a co nejvíce lajků. „Hodně štěstí každému, kdo bude chtít v takových podmínkách vládnout a něčeho dosáhnout,“ říká.
„Tak vám mávám, užijte si dovolenou a těším se na vyprávění. A pošlete mi pohled!“ kladla mi na srdce Julie, když mi podávala kelímek s cappuccinem. „Nebojte, přivezeme vám i javorový sirup,“ volal jsem nazpátek.
Rozdělení Československa jsem schvaloval, byla tu však jedna věc, kvůli které mě rozchod se Slovenskem mrzel, a tou byl basket - píše se v editorialu Reportéra, který vychází v srpnu 2022.
K Československu jsem měl jako poloviční Slovák vždy osobní vztah. I proto jsem se dlouho snažil pochopit, proč svazek obou národů před třiceti lety tak náhle skončil. Odpovědí je, že rozdíly mezi Čechy a Slováky byly a jsou mnohem větší, než jsme si ochotni přiznat.
Ruská invaze na Ukrajinu nás nutí znovu se podívat na historii. Je jasné, že iluze o ruském dubisku jsou nadobro pryč. Nebo že vítězství sovětské armády v roce 1945 nebylo žádným osvobozením.
Ani po uhašení plamenů nemusí být vyhráno.
Zásah proti zločinnému spiknutí, v jehož středu se podle policie nacházeli náměstek pražského primátora za STAN Petr Hlubuček a podnikatel Michal Redl, odhalil i řadu souvisejících „zločinů“. Profesních, etických i politických. Tím nejhorším je potvrzení nemorálního chování jako politické normy.
V květnu jsme s kamarády zapíjeli narození dítěte a já šel po půlnoci zaplatit útratu. „Tisíc čtyřicet dva korun,“ prohlásil výčepní a podal mi účet. Pak se ještě jednou podíval na obrazovku a zakroutil hlavou. „Teda, to je ale hrozný, jak je draho! Člověk si dá pár panáků a piv, a zaplatí tisícovku,“ dodal. A já si na jeho komentář vzpomenu každou chvíli.
"V nějakém okamžiku podlehli ti politici dojmu, že si mohou dovolit víc než ostatní. A že to, co zlomilo vaz řadě jiných, zrovna jim neublíží," píše se v editorialu Reportéra, který vychází před prázdninami roku 2022.
Může padnout další strana, která v mnoha lidech vzbuzovala naději. Jsou to holt ustavičné vlny české politiky. Vzlet, naděje a pád. A další nová naděje. STAN ať se bojí strašlivých konců Věcí veřejných. Tolik slibů a nadějí Věcí veřejných a brzký pád na mrchoviště.
