not random 0

Pořád se něco učit

Před dvěma měsíci jsem začal chodit na online kurzy znakového jazyka. Ještě před rokem by mě nenapadlo, že se budu učit něco, co nepotřebuji. Navíc online. Ovšem teď každou středu večer usedám před webkameru a znakuji. A ohromně mě to baví.

Názory

not random 1

Přiznat si tragédii

Jestli se chceme my, Češi, z nynější zdravotní a ekonomické krize poučit a zabránit tomu, aby se v dalších letech něco podobného opakovalo, musíme si nejprve přiznat jednu smutnou, zásadní pravdu.

not random 2

Hrdinství názoru

Není třeba vést diskuse o prospěšnosti či o zhoubě respirátorů. Stačí si představit, že vir útočí na naši budounost a vše je hned jasnější.

not random 3
not random 4

Už skoro nikomu nevěříme

Pandemie plasticky ukázala, že spousta lidí nedůvěřuje institucím a naopak instituce nedůvěřují lidem, což blokuje jejich schopnost včas a účinně pomáhat. Tento tvrdý pohled na současnou českou realitu a míru nedůvěry v postkomunistické společnosti nabízí ve své eseji sociolog Daniel Prokop, který tím zároveň odpovídá na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti? „Například fakt,“ píše mimo jiné Prokop, „že jsou dnešní české děti velmi často a velmi brzy rozdělovány do různě kvalitních škol.“

not random 5
not random 6
not random 7
not random 8

Živé umění na blacklistu

Stanovení podmínek, za jakých by šlo bezpečně otevřít kulturní sály divákům, zůstávalo dlouhé měsíce nejasné. Jako kdyby část politiků a úředníků měla v podvědomí marxistickou poučku, že kultura je jen „nadstavba“.

not random 9
not random 10

Kde jsme to zvorali

Koronavirový problém jednou skončí, dříve nebo později. Důležité bude, co si z této obtížné situace můžeme odnést. A není toho zrovna málo. Nabízí se nám unikátní možnost prozkoumat, jak je možné, že funkce českého státu v tomto případě v tolika ohledech selhaly. Pojďme se podívat, proč se to stalo.

not random 11
not random 12
not random 13

Propránajána

Nevzpomínám si, že by v době mého dospívání bylo slovo „alergie“ tak frekventované jako dnes. Možná je to tím, že alergie obyvatel na tehdejší režim všechny potravinové alergie převálcovala. Z mého okolí nikdo nic z jídelníčku nevynechával, pokud právě nechtěl shodit pár kil. Moje máma pak na potkání hlásila: „Držím bodovou dietu, co vidím, to zbodnu.“

not random 14

Radostné těžkosti chatařovy

Tohle je budoucnost a vaše děti mi jednou poděkují – prohlásil prý můj dědeček, když koncem šedesátých let k nevoli zbytku rodiny objednal montovanou chatu ze Sovětského svazu. O půl roku později mu po železnici přivezli materiál a dědeček se pustil do stavby. Její začátek si nemohl naplánovat lépe.

not random 15

Po přeslici LII. Déjà vu

Všichni, kdo prošli minulým režimem jako osoby nepřátelské socialistickému zřízení, paragraf 19 zákona o Sboru národní bezpečnosti (rozuměj policii) moc dobře znali. Bylo to „Oprávnění požadovat vysvětlení“ čili předvolání k výslechu. Státní bezpečnost (rozuměj fízlové) ten paragraf používala k tlaku na lidi, kteří se komunistické diktatuře strachu nepoddali. V bodu sedm zákona o SNB z roku 1974 stálo: „Nevyhoví-li předvolaná osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být předvedena.“

not random 16
not random 17

Milý synu, vítej do podivné doby

Za pouhých čtyřicet let jeho života se svět dramaticky změnil. Letos v únoru se stal moderátor Libor Bouček poprvé otcem, a v následujícím dlouhém, velmi osobním dopise se pokouší svému synovi vysvětlit, jaký ten svět podle něj je a jak v něm dobře žít. Odpovídá tím zároveň na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti? Takže milý Alberte, tady máš tátovu zprávu z končící zimy roku 2021.

not random 18
not random 19
not random 20

Co se děje u Babiše

Proč premiér, jenž si dlouho pečlivě budoval obraz geniálního manažera, nezvládá krizi způsobenou pandemií koronaviru? Andrej Babiš nedůvěřuje druhým, nenaslouchá, řeší nepodstatné detaily místo zásadních věcí. Vidíme unaveného podrážděného muže, jehož nezachraňuje ani křik na zasedáních vlády, ani dříve úspěšný marketing.

not random 21

Teď to trochu štípne...

Argumentem, proč se nechat očkovat, i když jste třeba mladší, je takzvaný dlouhý covid. Ten postihuje relativně dost lidí: jde o to, že akutní fázi nemoci překonáte (klidně i snadno), ale dlouho poté vás trápí únava, bolesti kloubů či potíže s dýcháním.

not random 22
not random 23

Po přeslici: Tužme se!

Plavu si, ani nevím jak, vždyť nemám prsa, nemám znak, mám jen hlavu plnou ideálů. A mám rád vodu zelenou a pletu si ji s ozvěnou, narážejí obě na stejnou skálu. Mám vodu rád, a proto si na její chlad tu zvykám, hraju si s kapry i s lososy a tykám štikám, túbadúbadúbadúba…

not random 24

Svět podle velké čtyřky: Přiškrť, zatlač, vydělej

Americkým i evropským zákonodárcům dochází trpělivost s fungováním velkých technologických gigantů. Google, Amazon, Facebok a Apple podle zprávy Kongresu zneužívají své tržní postavení a ohrožují vývoj společnosti. Proto přichází na obou stranách Atlantiku sezona bitev o budoucí podobu digitálního světa.

not random 25

Nesuď lidi podle Facebooku

"Diskuse na Facebooku ovládli lidé, kteří se rádi dohadují. Je jich málo, ale jsou hodně nahlas. Další miliony uživatelů nic nekomentují, protože mají moc hezký život na to, aby věnovali svůj čas hádání přes internet," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou.

not random 26

Pře-lomové období

Když mi bylo sedmnáct, jezdili jsme s přítelem na Velkou Ameriku, což je vápencový lom mezi Karlštejnem a Mořinou. Vstup tam byl sice zakázaný, občas policie udělala zátah, ale měli jsme pocit, že nás se to netýká.

not random 27

Děkujeme. Teď i jindy

Herec Igor Orozovič a také Iva Janžurová, Vladimír Javorský, Petr Čtvrtníček, Jiří Lábus, Zdeněk Svěrák či David Prachař - ti všichni a řada dalších se objevují v klipu natočeném jako poděkování lékařům a zdravotním sestrám.

not random 28

Nikde žádný maják, žádná kostelní věž

„Globalizace vyvolává jakýsi univerzální existenční neklid,“ píše ve své eseji česko-německá spisovatelka Daňa Horáková, literární objev posledních měsíců. Magazín Reportér nabízí originálně uvažujícím osobnostem téma k přemýšlení: Co je podle nich největším problémem naší doby a současné společnosti? „Lidé jako by se dusili svými nezměrnými možnostmi,“ všímá si Daňa Horáková a přichází s východiskem: lépe naslouchat filozofu Kantovi, více přemýšlet o významu pohádek.

not random 29

Sjednotit rozbíjením

Spojené státy trápí síla monopolů; a nejde zdaleka jen o velké technologické firmy. Pokud by administrativa nového prezidenta Bidena zasáhla – což je možné, i když ne jisté –, mohlo by to pomoci mnoha Američanům. A nakonec i Ameriku aspoň trochu sjednotit.

not random 30

Palec nahoru

„Obdivuji všechny dobrovolné trenérky a trenéry sportovních klubů, kteří se i během lockdownů věnují zadarmo a ve volném čase cizím dětem,“ píše se v editorialu únorového Reportéra.

not random 31

Gringitos, nepřehánějme to s rasismem

"Běloši a Evropané, nepřehánějme to. Používejme více mozek a také cit pro jazyk. Jinak hrozí, že dobře míněný a potřebný boj proti urážení a znevýhodňování lidí kvůli barvě jejich pleti se změní v trapnou frašku."

not random 32
not random 33

Dobrý konec

"Milý nový roku 2021, přiznejme si, že tvůj začátek nebyl zrovna nejlepší. Ale jsou to jen první týdny, ještě se může všechno obrátit k lepšímu a nakonec na tebe můžeme vzpomínat mnohem lépe než na tvého předchůdce s číslem 2020," píše se v editorialu lednového Reportéra.

not random 34

A my jsme řekli – ne!

Vláda mohla v prosinci počkat s rozvolněním a omezit šíření viru na úroveň, kterou bude možné kontrolovat testováním a trasováním. Jenže řekla ne. Když nákazu, tak o Vánocích. Nebyl v tom úmysl, ale neschopnost.

not random 35

Amerika přežije

Drancování v Kapitolu je trapná epizoda na nekončící cestě USA v pěstování a ochraně svobody. Takových epizod měla Amerika dost a dost jich ještě bude mít.

not random 36

Nalít si sekt na hlavu

Když jsem letos na Silvestra procházela vylidněným Václavákem, vzpomněla jsem si na svou oslavu Nového roku, když mi bylo osmnáct let. Měla jsem tehdy před přijímačkami na lidovou konzervatoř, obor zpěv, a kamarád mi dohodil svou sestru Klaudii, která mě na zkoušky připravovala. Živila se jako barová zpěvačka v podniku „5P“, někde uprostřed Václavského náměstí.

not random 37

Mít se na co těšit!

Teplé funkční prádlo místo pyžama. Přes vršek mikina. Přes mikinu tenká péřová bundička. Bedra zateplená prošívanou zimní sukní. Vlněné ponožky na jednom konci těla, čepice na druhém. Na zemi obyčejná karimatka a na ní karimatka samonafukovací. Složená flísová deka místo polštáře (málo!). Pak tlustý spacák, který v sobě má vak navíc, na fusky (těžký a objemný, na cesty nepoužitelný). Ve spacáku pod zády až k zadku tenký molitánek, kdysi se mu říkalo kojenecká podložka. Přes spacák navlečený zapůjčený žďárák neboli bivakovací vak, děsně prouzený kouřem od táboráku…

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>