České vyhlídky v boji s covidem-19 se zdály být začátkem léta dobré. Při zachování některých, v podstatě málo omezujících opatření bychom nad pandemií mohli vyhrát. Otázka stojí, zda je toho vláda, respektive stát schopen.
Dá se čekat, že volební kampaň bude ostrá a plná afér. Obrňme se trpělivostí a klidem. Přijdou možná hrozná odhalení. Ale v džungli je skryta i slušná politika a programové plány.
"Když jsme přijeli po revoluci do skotského Edinburghu, anglický produkční tým nám sdělil, že si budeme muset sehnat ubytování a taky nějakou práci, abychom měli na nájem," píše se v pravidelném sloupku Turnádo.
„Vše na světě se přesouvá od států do privátní sféry. Brzy bude mít život příslušníka západní civilizace podobu předplatného, které bude platit pěti největším firmám,“ píše Martin Jaroš a odpovídá tím na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně pokládá originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti. „Silné firmy vyžadují protiváhu v chytrých státech, které je dokážou rozumně regulovat. Jestli vám to pálí, zvažte práci pro stát,“ vyzývá.
Bylo by skvělé, kdyby se lidé při debatách o covidu více poslouchali – třeba by to mohlo různé tábory, zastánce co nejtvrdších lockdownů i propagátory promořování, obohatit.
„Kdybych si vzal korunu ze státního, tak skončím. Lidi by mě vyhnali,“ vykládal můj spolustolovník Andrej Babiš kulometnou kadencí, až mi nadskakoval hrníček s kafem na stolku... Editorial vydání Reportéra z června 2021 se vrací k jedné snídani, která se konala před osmi lety.
„Potřebujeme fungující firmy, které dají práci lidem a budou schopné platit daně. K tomu jim musíme vytvořit dobré a důstojné prostředí,“ říká předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.
Aby se to mohlo povést, jsou podle ní potřeba zkušené osobnosti, jaké nabízí koalice Spolu.
Po zkušenostech s dosavadním vývojem pandemie u nás je možná dobré včas české vládě připomenout: haló, začněte se chystat na covid pasy. Víte, brzy bude léto a lidé by asi raději dostávali osvědčení na prázdninové cesty dříve než třeba v půlce listopadu.
Česko žilo v dubnu případem explozí ve Vrběticích, z nichž jsou důvodně podezřelí agenti ruské rozvědky. Kreml i protikremelská část ruské veřejnosti však více řeší jiné téma. Tím je vězněný opozičník Alexej Navalnyj – a vlastně obecně to, zda se prezident Putin udrží u moci.
Přesně jeden den před celosvětovým svátkem Den Země podal spolek Klimatická žaloba ČR správní žalobu na vládu České republiky a její ministerstva. Podle svědectví jednotlivců i stanovisek expertů od nás i ze zahraničí selhává vláda v přijetí kroků, které by odpovídaly závažnosti dopadů klimatické změny na život, zdraví, práva a majetek žalobců. Porušuje tím své povinnosti, plynoucí jak z právního řádu České republiky, tak z jejích mezinárodních závazků. K žalobě se připojila jedna jediná obec, Svatý Jan pod Skalou, můj druhý domov.
Miluji nejen bublání vody, ale taky zvuk bojleru a klimatizace, cvrčky, jezy, šum rozladěného rádia. A co se týká klidného spánku, na ten jsem si pořídil mašinku ze Spojených států, která napodobuje různé zvuky větráků… Proč? Podle statistiky asi deset až patnáct procent z vás ví, o čem mluvím. Právě tolik lidí totiž má tinnitus. Vy ostatní tohle latinské slovo asi slyšíte poprvé. A když si přečtete následujících pár řádků, výrazně snížíte svoji šanci na to, že ho někdy uslyšíte jako diagnózu od ušního lékaře. A věřte mi, že to se vyplatí.
Staňte se politikem, máte na to. Pro začátek stačí vystoupit s nějakým silným a hodně blbým názorem. Nechoďte na mě s fakty, já mám svůj názor. Tak to přece funguje v dnešní české politice.
Rozhodla jsem se zpestřit si uplynulé období, bohaté na různá omezení a chudé na smysluplné podněty, pobytem v potní chýši. O indiánském rituálu Initi jsem toho moc nevěděla, má představa, že jde nejen o očistu těla, ale i duše, nebyla opředena žádným očekáváním.
Pryč jsou časy, kdy i moc absolutních vladařů byla ve skutečnosti limitována tím, že měli o svých poddaných jen velmi málo informací. Dnešní technologické novinky nabízejí v oboru shromažďování dat o lidech stále více možností. A platí, že čím detailnější znalost jednotlivce, tím snáze na něj najdete páky, můžete ho zostudit či zničit. Tak odpovídá bloger a matematik Marian Kechlibar na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti? „Známe se příliš dobře, respektive něco nás zná příliš dobře,“ píše.
"Nenapadlo by mě, že bude za třicet let po odchodu sovětských vojsk bývalý komunista (a podle mnoha dokumentů a svědectví také agent StB) v roli premiéra vyhošťovat ze země ruské špiony a že se naopak bude někdejší komunista vyloučený za nesouhlas se sovětskou okupací v roli prezidenta ruské vlády zastávat," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v květnu 2021.
Svou stranu TOP 09 chtěla podpořit roznášením letáků. Dnes ji Markéta Pekarová Adamová vede do voleb a říká, že je potřeba napravit škody po covidové pandemii, kterou vláda brutálně nezvládla. K tomu jsou podle ní nejlepší zkušení profesionálové, jaké nabízí koalice Spolu.
Proč se dramatická špionážní zápletka objevila ve veřejné agendě vlády až teď – téměř sedm let po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích? Domnívám se, že se vzedmula vlna naštvání v bezpečnostních složkách státu: ty spustily vyšetřování, které vedlo až k sobotní dramatické prezentaci.
Před dvěma měsíci jsem začal chodit na online kurzy znakového jazyka. Ještě před rokem by mě nenapadlo, že se budu učit něco, co nepotřebuji. Navíc online. Ovšem teď každou středu večer usedám před webkameru a znakuji. A ohromně mě to baví.
Jestli se chceme my, Češi, z nynější zdravotní a ekonomické krize poučit a zabránit tomu, aby se v dalších letech něco podobného opakovalo, musíme si nejprve přiznat jednu smutnou, zásadní pravdu.
Myslíte, že zdrojem našich nynějších problémů jsou pomýlení voliči? Že by bylo lépe, kdybychom demokracii nějak omezili, protože demokracie je příliš moc?
Pandemie plasticky ukázala, že spousta lidí nedůvěřuje institucím a naopak instituce nedůvěřují lidem, což blokuje jejich schopnost včas a účinně pomáhat. Tento tvrdý pohled na současnou českou realitu a míru nedůvěry v postkomunistické společnosti nabízí ve své eseji sociolog Daniel Prokop, který tím zároveň odpovídá na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti? „Například fakt,“ píše mimo jiné Prokop, „že jsou dnešní české děti velmi často a velmi brzy rozdělovány do různě kvalitních škol.“
Premiér píše svým ministrům vytýkací dopisy. Mohli bychom my psát vytýkací dopisy premiérovi? Určitě. Stačilo by jemné: vytýkáme vám, jak si vaše vláda za pandemie vede.
Stanovení podmínek, za jakých by šlo bezpečně otevřít kulturní sály divákům, zůstávalo dlouhé měsíce nejasné. Jako kdyby část politiků a úředníků měla v podvědomí marxistickou poučku, že kultura je jen „nadstavba“.
Koronavirový problém jednou skončí, dříve nebo později. Důležité bude, co si z této obtížné situace můžeme odnést. A není toho zrovna málo. Nabízí se nám unikátní možnost prozkoumat, jak je možné, že funkce českého státu v tomto případě v tolika ohledech selhaly. Pojďme se podívat, proč se to stalo.
Blíží se volby. Ale co dělat s prezidentem, který už dvakrát vytvořil úmyslně vládu bez mandátu sněmovny? Je přece prezident a sedí tam, říkají občané.
Nevzpomínám si, že by v době mého dospívání bylo slovo „alergie“ tak frekventované jako dnes. Možná je to tím, že alergie obyvatel na tehdejší režim všechny potravinové alergie převálcovala. Z mého okolí nikdo nic z jídelníčku nevynechával, pokud právě nechtěl shodit pár kil. Moje máma pak na potkání hlásila: „Držím bodovou dietu, co vidím, to zbodnu.“
Tohle je budoucnost a vaše děti mi jednou poděkují – prohlásil prý můj dědeček, když koncem šedesátých let k nevoli zbytku rodiny objednal montovanou chatu ze Sovětského svazu. O půl roku později mu po železnici přivezli materiál a dědeček se pustil do stavby. Její začátek si nemohl naplánovat lépe.
Všichni, kdo prošli minulým režimem jako osoby nepřátelské socialistickému zřízení, paragraf 19 zákona o Sboru národní bezpečnosti (rozuměj policii) moc dobře znali. Bylo to „Oprávnění požadovat vysvětlení“ čili předvolání k výslechu. Státní bezpečnost (rozuměj fízlové) ten paragraf používala k tlaku na lidi, kteří se komunistické diktatuře strachu nepoddali. V bodu sedm zákona o SNB z roku 1974 stálo: „Nevyhoví-li předvolaná osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být předvedena.“
