Ve městečku Thredbo uprostřed Sněžných hor v Austrálii se začátkem července roku 2021 konala velká oslava. Desítky hostů, ohňostroj, show na sjezdovce... Sté narozeniny tu slavil pražský rodák František Příhoda, jenž se kdysi na lyžích přes zamrzlý rybník dostal z komunistického Československa. Nyní přišla smutná zpráva, že tento legendární australský sportovec ve věku 101 let zemřel...
Patří mezi úspěšné spisovatelky a daří se jí i jako autorce podcastů. Markéta Lukášková v nich popisuje nezprofanované zajímavé příběhy a podává historii zábavněji, než ji známe ze školních lavic. Její podcast Příběh, který se opravdu stal, je díky tomu nominovaný na Křišťálovou lupu a zároveň z něj vzešla její šestá kniha Co vás v dějáku nenaučili.
Bylo to více než dvouhodinové povídání nad mnohokrát dolévanými skleničkami. Speciální a značně divoký podcast vznikl letos v létě při degustaci, která z reportéra Poláčka udělala obrovského fanouška Skotska a skotské whisky.
Lidé si neuvědomují, co všechno lze zjistit z jejich jazykového projevu, říká forenzní analytička Kateřina Lesch. Když potřebujeme jen ztotožnit někoho z okruhu podezřelých a máme k dispozici nějaký referenční text, obvykle stačí, když ho porovnáme s jiným dokumentem o šesti stech slov, dodává.
Andrej Babiš nominoval do prezidentské volby Andreje Babiše. Tváří se, že bude vstřícný, klidný a slušný. Aby mohl dostát své nové roli hodného strýce, připravili jsme pro něj kurz slušného vystupování. Poslechněte si v pátém dílu podcastu Pravda vítězí.
Martě Kubišové přejeme hodně zdraví a radosti k dnešním osmdesátinám a připomínáme titulní rozhovor z května 2021. „Nic se nezměnilo, na Vánoce uklizeno mít nebudu, nestíhám," řekla nám v předvečer svých narozenin.
Už od dob předrevolučních se mu říká „Bergámo – punk zuřivej“. Za mikrofon podcastu Host Reportéra usedl Petr Bergmann, který prožil osmdesátá léta jako dospívající pražský punker; rebel, který měl neustále problémy se všemi myslitelnými autoritami.
„Po rozhodnutí soudu z minulého týdne jsem si zpátky na celu odnesl pocit nespravedlnosti,“ říká na začátku rozhovoru jednačtyřicetiletý Jaroslav Kordys, „ale v srdci pořád cítím, že pravda vyjde najevo. My totiž s manželkou nikdy nikomu neublížili, právě naopak.“
Jeho studio YUAR dělá špičkové interiéry kancelářských budov. „Klientům rádi říkáme, že dokážeme utratit jakýkoli objem peněz,“ směje se Lukáš Janáč. Ale stejně rád pracuje i zadarmo. Pochází z jihomoravských Dubňan, kde dobržďovalo svou dráhu loňské tornádo. I proto stál za platformou, která umožnila každému, kdo přišel o střechu nad hlavou, zdarma si stáhnout studie rodinných domů navržených přímo pro tento účel.
Do redakce zavítala pozoruhodná žena: „Jmenuju se Viktorie Theodora Mercedes Hana Jana Zuzana,“ říká jedenatřicetiletá Viktorie Mertová v dalším díle podcastu Host Reportéra, „ale když jsem si teď měla vybrat přezdívku pro televizní soutěž, zvolila jsem jméno Belladonna.“
Může se učit od mistryně a na její tvorbě to je znát. Třicetiletá zpěvačka a hudebnice Alen, která hraje a zpívá vokály v doprovodné skupině Lenky Dusilové, vydala v pátek vynikající album jménem Tma, a zároveň usedla za mikrofon podcastu Host Reportéra.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají Světlana Witowská, Jaroslav Rudiš, Iva Pekárková a Libor Bouček.
Když člověk najde tu správnou četbu, může to zažehnout až fyzickou rozkoš, tvrdí čerstvá laureátka ceny Neuron pro nadějné vědce. Věnuje se výzkumu čtenářské gramotnosti a chtěla by školákům dopřát jinou než tradiční výuku literatury. „Cpeme dětem do hlavy jména autorů, zkoušíme je z výkladu díla. Přitom jde hlavně o náš vlastní prožitek, ať už je jakýkoli,“ říká Anežka Kuzmičová, která zkoumá, jak četba může vylepšit naše životy.
Přišel domů a manželka zrovna myla okna. „Na něco jsem se jí zeptal, ale vůbec mi neodpověděla… Tedy jsem pochopil, že jsem něco provedl – byť jsem netušil, co by to mohlo být. Pak mi řekla: Proč jsi mi neřekl, že jsi to podepsal?“ Tomáš Růžička se stal signatářem nejslavnějšího dokumentu tehdejší režimní opozice sice nevědomky, ale neodvolal. A nakonec byl na svůj „zfalšovaný“ podpis hrdý.
Když se každoročně dočtu, že patří mezi nejprodávanější české výtvarníky (nebo že je vůbec nejúspěšnějším), vždy znovu mě to překvapí, protože pořád vidím Krištofa Kinteru spíš jako cyklistu, srandistu, pankáče v klobouku. Krištof na umělecké žebříčky nehledí, myšlenkami na peníze se nechce zbytečně zatěžovat, ale úspěšný skutečně je a právě v tuto chvíli zažívá mimořádné období: „Dlouho jsem byl spíš ateliérový a galerijní jezdec,“ přikyvuje v novém ateliéru, „ale teď se můj azimut stočil na sochy určené ven.“
Stát zatím nedokáže propojit informace, které má na jednotlivých ministerstvech. To se musí změnit, od roku 2025 budou mít lidé právo, aby je státní správa obsloužila digitální formou, říká místopředseda vlády pro digitalizaci Ivan Bartoš. V podcastu také vysvětluje, k čemu mají být dobré povinné datové schránky pro živnostníky, a slibuje, že budou mít lepší a přívětivější podobu.
Narodily se s neobvyklými rozumovými schopnostmi. Přesto to mohou mít ve škole těžší než ostatní. Potíž je, že škola často jejich mimořádné nadání neodhalí anebo neví, jak ho správně rozvíjet, říká psycholožka Šárka Portešová. Takové děti pak mohou učitelům a spolužákům připadat divné, ocitnout se v izolaci nebo úplně ztratit o školu zájem.
Česko přichází o další druh ptáka. Sýček obecný býval v každé vesnici, dnes zbývá posledních sto párů. A jeho záchrana se přes všechnu snahu nedaří. Letošní sezona byla obzvlášť špatná, v polovině hnízd se z vajíček nic nevylíhlo. „Počty těchto ptáků jsou opravdu kritické a jde o ochranu každého jednotlivého páru,“ říká Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
„Před pár lety jsem překvapeně zjistila,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra režisérka Tereza Nvotová, „že někteří lidé například na slovenských vesnicích ještě pořád věří na bosorky – čili na jakési čarodějnice, které ostatním škodí. Stačí, aby ty ženy byly jiné než většinová společnost, už jen za to jim hrozí masová hysterie.“
Poslední zářijový den vychází deska, která bude oprávněně usilovat o hudební ceny za rok 2022, a jejíž autor Ondřej Galuška je dalším hostem podcastu Host Reportéra. Pozoruhodné je na ní všechno, názvem počínaje – jmenuje se totiž Stručný úvod do filozofie marnosti.
Sebepoškozování, úzkosti, panické ataky. Vážné psychické problémy trápí často děti i ve velmi nízkém věku. Důvod? Na duševním zdraví se podepsaly dva roky covidu, sociální izolace, odloučení od vrstevníků a následně válka na Ukrajině. „Dřív to bylo tak, že si někteří rodiče nechtěli připustit, že by dítě mělo nějaký vážnější problém. Spíše si říkali, že to přejde. A cestu k psychologovi brali jako své selhání,“ říká psychoterapeutka Radka Víchová. Dnes už ale jít k psychologovi nepředstavuje takové tabu.
Už druhý román z českého hiphopového prostředí napsal Přemysl Krejčík. Ten aktuální se jmenuje Srab a je drsný, začíná i končí střelbou: „V pubertě jsem sám vystupoval s hiphopovou kapelou,“ říká jedenatřicetiletý Krejčík v dalším díle podcastu Host Reportéra.
Socioložka Lenka Špaková se zabývá takzvanou sendvičovou generací. Jde převážně o ženy ve středním věku, které paralelně řeší péči o děti a stárnoucí rodiče. Lenka pracuje v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně. Organizuje workshopy a diskusní pořady, kde radí, jak pomoci lidem, kteří se starají na všechny strany, ale trochu zapomínají sami na sebe.
Napsal jsem mu: „Přijď do podcastu vyprávět o tom novém programu, který za nás dokáže během pár vteřin vytvořit na libovolné zadání krásnou fotku nebo obrázek!“ David Grudl odpověděl se smajlíkem: „To bych ti tam musel říct i o umělé inteligenci, která za pár vteřin vygeneruje smysluplný text, což tě jednou připraví o práci!“
Lze malovat bez dotyku se zemí? Ale ano, jde to. Potřebujete k tomu plátno, mimořádně zdatnou modelku, filmový ateliér, barvy, brusle a především neobvyklé nápady Tona Stana. Výsledkem je pozoruhodné dílo, které vzniklo za jediný den, ale na své vystavení si počkalo dalších šest let. Podrobnosti přináší nový díl podcastu Host Reportéra.
Mluví o sobě jako o eko funebračce. Blanka Javorová z organizace Ke kořenům před sedmi lety s kolegyněmi založila první přírodní hřbitov v Česku. Nenajdete na něm hroby, popel se tu ukládá ke kořenům stromů. Jiné jsou i obřady. Jsou osobité, odehrávají se na místech a s věcmi, které měl nebožtík rád. Z těchto pohřbů neodcházíte s depresí, ale motivovaní žít svůj život o fous líp.
Byl čtvrtek 8. září před půlnocí. Uplynulo jen pár hodin od smrti královny Alžběty II. a herečka Iva Janžurová psala textovou zprávu dceři: „Mám sevřené hrdlo a občas propukám v pláč. Na chalupě sleduju vysílání CNN o královně, ale budu v pořádku. Miláčku – to je herectví, že se sžiješ s rolí tak, jako bys jí byla, a při studiu i při představeních jsi bezpečně spojena s existencí té bytosti. U Alžběty mi to bylo ctí i láskou...“
Kdysi na pražské náplavce spoluzakládala legendární cyklodílnu Bajkazyl. Pak se vystudovaná fotografka Gabriela Kontra vydala do světa knih popisujících zajímavé subkultury. První pojednává o zaniklých pražských squatech, druhá o fenoménu techno parties a třetí, která vychází právě nyní, o punkových kapelách. Všechny její knihy mají jedno společné – velké množství unikátních fotografií.
Speciální krémová česnečka se zde podává nejčastěji. Stejně tak vyhlášený candát nebo čokoládový koláč, který pro rodinný podnik peče jeho sousedka. A víno si zde hosté objednávají více než pivo. Pokud máte předsudky, patrně byste něco takového ve dvacetitisícové východočeské Chrudimi nečekali. A přece tamní restaurace U Paluků nabízí krásné prostředí historického centra a vynikající kuchyni. A nejde o jedinou větev rodinného podnikání, založeného Davidem Palukou.
Zpíval odmalička, bavilo ho to, ale jeho cesta na slavné operní scény byla klikatá. Přes všechny těžké chvíle se však nevzdával, ačkoli si už v určitý moment myslel, že zpívání bude mít pouze jako koníček. Po čtyřicítce je ale tenorista Pavel Černoch jedním z mála současných českých operních pěvců, kteří se dokázali prosadit v zahraničí a vystupují ve světě po boku největších pěveckých hvězd.
Vyrůstala na statku poblíž Březnice na Příbramsku, její příbuzní se za války zapojili do partyzánského odboje v brdských lesích. Když se po komunistickém převratu stal starostou člověk, který své sousedy udával Němcům, začalo sedlácké rodině peklo. Otec i strýc skončili v Jáchymově, ona byla obviněna z vyzvědačství – bylo jí dvaadvacet let. Trest si odpykávala v ženské věznici na Slovensku, na rodný statek se mohla vrátit až v důchodovém věku.
Vedla rozhovory s Hitlerem, Trockým či Freudem. Slavná americká novinářka dvacátého století Dorothy Thompsonová měla ovšem jedinečný vztah i k Čechům. Nedávno objevené dopisy, které psala do Prahy, nebo ty, které jí nedlouho před smrtí adresoval Jan Masaryk, dávají nahlédnout do jejího pozoruhodného životního příběhu. Žurnalistce přezdívané modrooké tornádo se zdálo, že Masaryk je českým Hamletem.
ZE ZÁŘIJOVÉHO VYDÁNÍ. Od mladé veřejnoprávní novinářky jsem takovou otevřenost nečekal. Jana Peroutková mluví o tom, jak dnes sice dělá vysněnou práci, ale jak složitá k tomu občas vedla cesta. Před dvěma lety se stala moderátorkou prestižních pořadů České televize – nejprve Událostí, komentářů, vzápětí i hlavní zpravodajské relace Události. Zpočátku možná působila jako „železná lady“, ale začátek ukrajinské války ji rozplakal v přímém přenosu. Na podzim si ke třiatřicátinám nadělí vydání knížky rozhovorů.
Jana Koubková, Michal Prokop či Karel Vágner vzpomínají na zesnulou zpěvačku Hanu Zagorovou.
Alan Pajer, dvorní fotograf Václava Havla, působil na Pražském hradě třináct let. Fotil státní návštěvy, jezdil s prezidentem po světě. Pořídil i fotku královnu Alžbětu s Václavem Havlem a fenkou Ďulou. Otevíráme rozhovor s fotografem Alanem Pajerem, který vyšel loni v listopadu.
Před více než čtyřiceti lety padlo v hlavním městě Izraele důležité rozhodnutí pro současný český sport. Maminka Ronena Ginzburga usoudila, že bude lepší, když se syn bude věnovat raději basketbalu než fotbalu. Po letech se naplno ukázalo, že její volba byla správná. Nejen pro jejího syna, ale také pro český národní tým.
„Mám pocit, že se dnes lidi nechávají příliš snadno zblbnout,“ dostane se v průběhu podcastu do (jemně řečeno) upřímné nálady jednačtyřicetiletý malíř Martin Salajka: „Velmi úspěšní jsou i umělci, jejichž největší a často jediná skutečná síla je v šikovném marketingu, zatímco například autenticita úplně chybí.“
V devadesátých letech se sexuální byznys odehrával hlavně u silnic v příhraničí a v klubech. Dnes se placený sex přesunul do soukromých bytů, dominantní roli převzal internet. O zlepšení postavení lidí v sexbyznysu se u nás už třicet let snaží občanská společnost Rozkoš bez rizika. Kateřina Šádková v ní pracuje šest let a otevřeně vypráví, že ač většina klientek jsou matky samoživitelky, stejně tak jsou mezi sexuálními pracovnicemi ty, které mají svou práci jednoduše rády.
