not random 0

Páter Lízna: Zemřu začátkem srpna

Ve věku 79 let zemřel páter a chartista František Lízna. Dlouhodobě se potýkal s těžkými zdravotními problémy, bezprostřední příčinou úmrtí byl covid-19. "„Já třeba vím, že mi svatá Kateřina pomůže, až umřu. Dokonce mi v Sieně naznačila, kdy to bude, totiž mezi prvním a třetím srpnem, někdy po obědě. Prý to bude pěkný den," říkal Tomáši Poláčkovi začátkem léta 2016. Otevíráme článek ze staršího vydání magazínu Reportér.

Lidé

not random 1

Zvíře musíte vidět dříve, než ono uvidí vás

Ještě před pár dny byly české lesy plné lidí. Jen málokomu se však podařilo zahlédnout, natož vyfotografovat jiné zvíře než zajíce. Jak zařídit, abyste divoká zvířata spatřili? Jednoduché to není. Často proležíte desítky hodin na ledové zemi. „Například u tetřívka jsem na dobrý záběr čekal osm let,“ říká fotograf divoké přírody Rostislav Stach, který má v archivu na čtvrt milionu snímků zvířat z celého světa.

not random 2
not random 3
not random 4

Podcast s pivovarníkem: Černý potoka je tajuplné místo

Ač to působí neuvěřitelně, tento díl podcastu Host Reportéra přináší vůbec první rozhovor s majitelem jednoho z nejlépe hodnocených řemeslných minipivovarů v Česku. „Možná to je tím,“ směje se letos padesátiletý Václav Vomáčko, který stojí za značkou Černý potoka, „že jsem nejen šéfem, ale taky uklízečkou, závozníkem, skladníkem, grafikem, prostě vším; a na nějak promyšlenou propagaci už moc času nezbývá.“

not random 5

Puberťáci za pandemie. Přibývá těch, kteří se necítí dobře

Pandemické restrikce, včetně zavřených škol, se podepisují na psychice adolescentů. Během puberty hledáte, kdo jste, kam patříte, co vás baví. K tomu nutně potřebujete vrstevníky a to i ty, s nimiž si nerozumíte. „Je potřeba si uvědomit, že v rámci ,kmene‘ potkáváme ,i ty druhé‘, kteří nepatří do naší party, nejsou naši nejlepší kamarádi. Proti nim se vymezujete a i tím se stáváte sami sebou,“ vysvětluje Vlaďka Bartáková, psychoterapeutka a matka čtyř synů, z nichž tři jsou zrovna v pubertě.

not random 6

Podcast s antropologem Shbatem: Vrať se do krypty, doktore!

Je jednou z důležitých postav aktuálního vydání Reportéra, ale protože v tištěném článku hovořil jen o obří kostře plejtváka, zašel nyní přímo do redakce na podcastový rozhovor. Antropolog a anatom Andrej Shbat totiž není zajímavý jen tím, že zorganizoval nedávnou rekonstrukci unikátní kostry plejtváka s přezdívkou Ilga, která visí v pražském Muzeu normální a srovnávací anatomie na I. lékařské fakultě – snad ještě raději hovoří o mumiích, kterým se po celý svůj dospělý život věnuje.

not random 7
not random 8

Zemřel Jan Sokol. Muž, který rozuměl daru života i kouzlu mlčení

Tvrdíme dětem, že dárky nosí Ježíšek. Pak máme výčitky, že jim lžeme. Podle význačného českého filozofa Jana Sokola by ale každé dítě mělo ve svém životě zažít něco nečekaného, hezkého, neobvyklého. „Poučení z betlémského příběhu je v tom, že čeho na světě užíváme, dostáváme zadarmo. Na poli se sice musí pracovat, pak ale obilí vyroste samo. Za to, že svítí slunce, také nikomu neplatíme. I to, že jsme se narodili, je dar,“ říká Jan Sokol.

not random 9
not random 10

Dáte si dneska Vilíka, nebo Vlastíka?

Pracoval v kuchyních v Austrálii a v Itálii. Pak Oldřich Heřman poznal svou budoucí ženu a společně pekli v Irsku, Anglii, Německu, Rakousku a nakonec na Islandu. Poté se vrátili do Česka a v Jihlavě otevřeli populární rodinnou pekárnu Veselo. Nabízí vymazlené chleby s lidskými jmény i nevšední atmosféru. „Je skvělé pozorovat momenty, kdy se u nás potkají lidé, kteří se dlouho neviděli, a dají se do řeči,“ říká podnikatel.

not random 11

František Skála. Kdopak mě, loučko rozptylová, na tebe rozpráší?

Čerstvě pětašedesátiletý František Skála, jeden z nejoblíbenějších výtvarníků českých, má v ateliéru spoustu hlíny, kytarové banjo a dva levitující vycpané racky. „Mořským rackem bych byl rád,“ utrousí. „Jsou srandovní, když se procházejí po pobřeží jako doktůrci. Líbí se mi, jak se ve vzduchu skoro nehýbou, jenom rozhlížejí, nebo jak se jen tak pohupují na vlnách. Připadá mi, že jsou svobodní, takže bych byl rackem raději než třeba jezevcem v noře; byť se poslední dobou jako jezevec občas cítím.“

not random 12

Pojďte si hrát. S mapou, batůžkem a hlavně venku

Na počátku byl nápad, jak udělat Telč ještě přitažlivější. Nakonec to ale vypadá, že tým tří mladých lidí bude postupně zatraktivňovat více měst. Jejich originální venkovní hra Nachozeno vychází v době, kdy mnozí z nedostatku jiných možností objevují krásy české země intenzivněji než dříve. Nepotřebujete přitom mobil ani internet: hrajete s obálkami, mapou a kartičkami.

not random 13

Holka, co se nebojí

Česko už mělo nejlepší tenisty i tenistky světa, nejlepší hokejisty i fotbalisty. Nejlepšího hráče či hráčku stále populárnějšího florbalu má však historicky poprvé. Seznamte se… Reprezentační kapitánka, absolventka farmaceutické chemie a multisportovní talent Eliška Krupnová.

not random 14

Co nového jste se za poslední rok naučili?

Anketa magazínu Reportér. "Naučila jsem se chodit víc ven. Tím, že teď nehraje divadlo, jezdíme na víkendy do přírody. Odjet každý pátek odpoledne je při hereckém povolání za normální situace nepředstavitelné, ale nyní jezdíme na hory, chodíme do lesa, sleduju přírodu," odpovídá například herečka Veronika Khek Kubařová.

not random 15

Druhá velryba pražská

Následující příběh mohu vyprávět jen díky náhodě a omylu. Začalo to tím, že mi nedávno můj oblíbený sochař Vojtěch Míča řekl: „Dodělávám velrybu.“ Cože?! „Vlastně plejtváka...“ Míča vypadal, že si nevymýšlí, a já chtěl slyšet víc, ale je to introvert – jen se zasmál: „Musíte spíš za Andrejem Shbatem, který ví o té kostře všechno; jeho historky mi krátily mnohatýdenní tvrdou práci.“ Za anatomem a antropologem Andrejem Shbatem jsem chtěl automaticky zamířit do Národního muzea, jenže to bych šel úplně špatně.

not random 16

Těším se, až zase bude možné tančit se seniory, říká taneční terapeut

Od dětství se rád předváděl, hrál divadlo dětem a bavil historkami dospělé. Kroky Petra Velety nejprve směřovaly na taneční konzervatoř, pak na jeviště několika divadel. Po ukončení aktivní taneční kariéry ale s pohybem neskončil, stal se z něj taneční terapeut, který pomáhá seniorům i osobám s fyzickým a psychickým postižením. „Je skvělé, že mohu seniory do mého tanečního představení doslova vtáhnout, což v divadle nešlo. Vidím, jak se usmívají. Mě ta moje další kariéra baví. Někdy je to dokonce zábavnější než to, co jsem prožíval v divadle, “ říká.

not random 17
not random 18

Když jednu knihu namlouvá šedesát herců

Společnost Audioteka přišla na konci loňského roku s novinkou: takzvaným superprodukčním zpracováním Vlastníků. Speciální audiokniha, kterou namluvilo čtrnáct herců, je něco mezi divadelní hrou, filmem a audioknihou. „Vlastníci se osvědčili, další projekt je ještě větší výzva, do jeho realizace se zapojilo více než šedesát herců,“ říká ředitel obsahu Audioteky Pavel Hurta.

not random 19
not random 20

Z manažerky tkadlenou: Chtěla bych tkát z roun českých ovcí

Vystudovala filmovou vědu a jako manažerka se v Národním filmovém archivu podílela mimo jiné na digitalizaci sbírek. Nebyla ale šťastná. Pak objevila kouzlo starého řemesla, koupila si tkalcovský stav a začala tkát šály. Už pár let se tím živí. „Začala jsem dobře spát, přestala se přejídat a zjistila, že toho k životu moc nepotřebuji,“ říká Anna Batistová, která tvoří pod značkou anniné.

not random 21
not random 22
not random 23

PODCAST: Všechno, co umím, mě naučil Laco Déczi

Pandemie mu změnila život. Vynikající muzikant (hlavně basák, ale dnes už taky zpěvák) Michael Krásný opustil po devíti letech svou základnu v New Yorku a nejspíš nastálo se vrátil do rodné vlasti. Sedmatřicetiletý Michael umí vyprávět – a nejspíš se to naučil v kapele od svého šéfa, trumpetisty Laca Décziho. Posuďte sami: v audioverzi na konci článku nebo na všech podcastových platformách pod heslem Host Reportéra.

not random 24

Čtyřleté dítě v exekuci? To člověku rve srdce

Dopady toho, že se lidé za koronavirové krize zadlužili a zadlužují, budou vidět až v tomto roce, říká Daniel Hůle, expert na problematiku dluhů a dětské exekuce ze společnosti Člověk v tísni. Jak hodnotí opatření přijatá vládou? „Kdybych to měl hodnotit celkově, tak to zafungovalo relativně dobře na úkor ohromného zadlužení české společnosti, které se podle mě bude dál prohlubovat. Když se kydá 10 miliard tady, 20 miliard tam, tak je to už úplně bezuzdné. Například podpora seniorům byla už čirý populismus.“

not random 25

PODCAST: Jak jsem se stal anarchokapitalistou

Co je největším problémem naší doby? V lednovém čísle Reportéra se nad touto otázkou ve své eseji zamyslel anarchokapitalista Urza a došel k následujícímu závěru: „Špatné je, že jsme si zvykli prakticky všechny společenské problémy řešit skrze stát a zákony; připadá nám to tak přirozené a automatické, že si neuvědomujeme rizika, která tento přístup přináší.“

not random 26

Válka o hlasitost. Když si v kině zacpáváte uši, je to špatně

Pracoval na historicky prvním českém seriálu #martyisdead, který získal mezinárodní cenu Emmy, obdobu filmových Oscarů. „Elegance Martyho je v tom, že přístupnou formou podává drsné téma kyberšikany,“ říká Jindřich Kravařík, který stojí za hudební a zvukovou složkou oceněného seriálu. S Jindřichem jsme probrali i to, proč v kině některé filmy „řvou“ a jak se zvučí představení v Austrálii.

not random 27

PODCAST: Haló, to je policie? Tady Jan Pirk

Rok 2020 byl velmi zvláštní, říká kardiochirurg Jan Pirk v rozhovoru, jehož kompletní audioverzi si můžete poslechnout v pořadu Host Reportéra na konci tohoto článku nebo na vašich podcastových platformách: „Zažil jsem i pár nepříjemností, které bylo třeba řešit s policií...“ Profesor Jan Pirk s redaktorem Tomášem Poláčkem pravidelně běhá, proto si tykají.

not random 28

Emigrant, který nezapomněl. Příběh Paula Robitscheka

Mohl odejít do důchodu jako milionář, místo toho založil program, jímž za více než dvacet let prošly desítky českých a slovenských studentů. Z jeho peněz studují a žijí v USA mladí lidé z Česka a Slovenska. Přitom to tak vůbec nemuselo dopadnout: Paul Robitschek měl židovský původ, ale z nacisty ovládané Prahy se mu podařilo uprchnout, když mu bylo dvaadvacet.

not random 29
not random 30

Daniela Písařovicová: Aby ze mě zase vyzařovala radost

Poslední dobou se podle svých přátel změnila – není už nervózní, ani stopa po upjatosti. Možná i proto teď dává televizní redaktorka a moderátorka Daniela Písařovicová svůj nejotevřenější rozhovor, ve kterém zdaleka nevypráví jen o tom, proč odešla po šestnácti letech z České televize a přijala nabídku DVTV. I když sem se řeč samozřejmě stočí také: „Potřebovala jsem trochu uvolnit svůj život.“

not random 31

Máma českých desperátů

Začalo to před sedmadvaceti lety jedním dopisem do vězení a stala se z toho celoživotní náplň, práce na plný úvazek. Eva Carbolová pomáhá vězňům přečkat život za mřížemi a vypořádat se po propuštění s nově nabytou svobodou. Ani jedno není snadné.

not random 32

Tři splněné kávové sny a podnik u moře

Její Velkou knihu o kávě považují mnozí čeští baristé za jedinou ucelenou bibli kávové kultury na tuzemském trhu. Spolu se svým anglickým manželem Gwilymem Daviesem pořádá oceňované kurzy pro baristy, před dvěma lety otevřeli pražírnu kávy, která se úspěšně rozjíždí. Petra Davies Veselá, vítězka baristických soutěží a jejich porotkyně, si už pár snů splnila. A v plánu má ještě jeden – že si za čas otevře kávový podnik někde u moře.

not random 33

Vteřina neštěstí, měsíce bolesti, roky naděje

V červnu loňského roku seděla v taxíku, který smetl vlak. Řidič taxíku zemřel, její kamarádka měla středně těžká zranění. Třiatřicetiletá Veronika byla první na ráně – náraz jí zdevastoval obličej a způsobil další poranění hlavy. Přežila, ovšem čekají ji ještě minimálně dva roky další léčby. Je ale optimistická a vyzývá k tomu i ostatní. „Nemáme moc nad vším, co nás v životě potká, ale je plně v naší moci, jak se k tomu postavíme,“ říká.

Lidé
not random 34

Bývala bachařkou, nyní očkuje v Izraeli. Diví se, že se v Česku pořád mluví o papírování

V Izraeli studovala, pracovala v hospicu v Jeruzalémě, poté se Češka Martina Paletová stala zdravotní sestrou na onkologii v telavivské nemocnici Ichilov Hospital. Když se na podzim hledali dobrovolníci na koronavirové oddělení, přihlásila se. Nyní dobrovolničí znovu – ve stanu na hlavním náměstí v Tel Avivu očkuje proti koronaviru stovky lidí denně. Jak nápor posledních měsíců zvládá? „Já brečím hodně, ono to není vidět, ale člověk brečí hodně. Asi nejhorší pro mě bylo, když onemocněla koronavirem moje kamarádka a já jsem k ní nemohla na návštěvu,“ říká.

not random 35
not random 36
not random 37

Počet dětí s digi závislostí stoupá, nejmladšímu pacientovi bylo osm let

Nejedí, nespí, nemyjí se, potřebu vykonávají do kýblu pod stolem. Na něm mají počítač a „paří“ hry. Třeba i šestnáct hodin v kuse. Do školy nechodí, na kamarády kašlou, na rodiče taky. Ti dítě, po mnoha neúspěšných pokusech o domluvu, dovedou k odborníkům na závislosti. V tom lepším případě. „Třetinu klientů dovedeme ke změně chování, třetina to vzdá hned po prvním sezení,“ říká o léčbě digitálně závislých mladistvých Jaroslav Vacek z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>