V Josefské ulici na pražské Malé Straně funguje sedmadvacátým rokem vyhlášený bar Bluelight, který má stovky často pozoruhodných, kreativních nebo úspěšných štamgastů. Sedm desítek z nich loni nafotila Alžběta Jungrová, z barových portrétů vznikla knížka: „Samozřejmě si uvědomuju,“ říká fotografka, „že kdybych chtěla nafotit štamgasty všechny, bylo by jich desetkrát tolik – takže bych v Bluelightu musela delší dobu bydlet.“
Poznali se na ledě, jsou spolu už třináct let. A tři a půl roku už mají i stejné příjmení. Zuzana a Tomáš Paulovi jsou prvními curlery, kteří reprezentují Česko na olympijských hrách. I když mohou trénovat jenom po práci, patří ke světové špičce. O jejich umění jsem se přesvědčil i při soukromém minikurzu curlingu, který mi poskytli.
Na otázku magazínu Reportér odpovídá v anketě mimo jiné Ester Ledecká a Klára Kolouchová.
Chata Rovina leží v nadmořské výšce 924 metrů uprostřed jednoho z nejkrásnějších koutů Šumavy. Majiteli jsou tři kolegové z pražské firmy s manželkami a mezi hosty převládají cyklisté a běžkaři. Vracejí se sem mimo jiné kvůli kachně konfitované přes noc nebo jelení svíčkové s mrkvovými knedlíky. Můžou se tady také ubytovat a dopřát si třeba koupel v nahřívacím sudu pod širým nebem. Za zdejší hvězdnou oblohou sem jezdí i astronomové.
Když v listopadu zemřel Meky Žbirka, hodně jsem myslel na jeho sedmadvacetiletého syna Davida – poznali jsme se před pár lety nad pivem v Londýně, kde žije a dělá muziku. Po pohřbu jsem mu nabídl rozhovor, ale David letěl na tři týdny do Spojených států. Až na Vánoce jsme se v Praze sešli: „Každou chvíli beru do ruky telefon,“ začal své vyprávění, „protože mám chuť tátovi něco říct.“
Víc než války robotů nebo toho, že lidstvo skončí pod nadvládou umělé inteligence, se česká vědkyně obává, že nevyužijeme znalostí, které nám umělá inteligence může nabídnout: například k záchraně planety. Lenka Zdeborová působí na předních evropských vědeckých pracovištích, kde zdokonaluje počítačové algoritmy. Loni převzala Cenu Neuron pro nejlepší české vědce a vědkyně.
Působil v evangelickém sboru ve středočeské Libiši, ke kterému patřila i rodina Palachova z nedalekých Všetat. „Jan mezi nás přišel o Vánocích roku 1968 s maminkou, na to není možné zapomenout,“ říká Jakub Schwarz Trojan, který o měsíc později pronášel nad rakví s ostatky studenta smuteční řeč. Pátý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
Před čtyřiceti lety se stal mým vůbec prvním oblíbeným zpěvákem, to jsem chodíval do prostějovské školky. Před dvaceti lety jsem se skamarádil s Ivanovým synem Štěpánem, dodnes spolu hrajeme fotbal. Ivan velkoryse toleroval naše studentské večírky, pročež zůstával mým oblíbencem a je jím stále – nejen z toho důvodu, že mi loni věnoval nádherný obraz... U příležitosti osmdesátin Ivana Mládka odemykáme rozhovor z lednového Reportéra.
Jako rozhodčí a funkcionář se zúčastnil devíti zimních olympiád. Snímek, na kterém kontroluje tkaničky krasobruslařky Tonyi Hardingové, obletěl svět. Jako první Čechoslovák získal titul na harvardských právech, byl u velkých porevolučních privatizací. Dodnes jezdí na kole, hraje golf, lyžuje. „Vloni jsem kvůli covidu po šedesáti letech nestál na sjezdovce. Snad to letos doženu,“ říká šestaosmdesátiletý Gerhardt Bubník.
Nikdy dřív žádné psychotropní látky neužívala, ale roku 2012 se jí změnil život. Juliet Navrátilové tehdy bylo jedenatřicet let – od devatenácti žila tato rodačka z Hané v Londýně, kde se stala oblíbenou průvodkyní turistů.
Hra, hra a jedině hra. Nic jiného děti zpátky do přírody nepřiláká, tvrdí Stanislava Šejblová, lesní inženýrka a pedagožka, která žije s rodinou v hájovně ve východních Čechách a učí děti, že příroda je vlastně to nejlepší hřiště na světě. Svou vlastní kreativitu přetavila v poetickou knihu s názvem Abecedou za přírodou, kterou poprvé vydala na podzim 2019 a kterou už mají tisíce dětí po celé republice.
Novodobým zámeckým a hradním pánům se věnuje další díl podcastu Host Reportéra, jehož hosty jsou fotografka Kateřina Sýsová a Pavel Palacký – majitel západočeského Horního hradu, známého též pod někdejším jménem Hauenštejn.
Pár hodin před odletem na tropický ostrov v Dominikánské republice se zastavila na hodinový podcast Host Reportéra dvaatřicetiletá herečka Bára Jánová. „Když mi na podzim zavolali,“ říká, „že bych se mohla zúčastnit soutěže Survivor, bez přemýšlení jsem vyhrkla, ano, ano, ano, chci! Až pak přišly pochybnosti, jestli trosečnický život zvládnu, ale přinejmenším psychicky jsem, myslím, docela silná.“
Asi jediné portugalské víno, které Češi široce znají, je portské. Přitom Portugalsko je v produkci vína páté v Evropě, vinice z celé země nabízí nejen červená, ale také svěží bílá vína a sekty. Dovozu vín z Portugalska se léta věnuje odnož rodinné firmy Kubíčkových. Má dvě vinotéky – v Praze a v Dobříši, pořádá ochutnávky, nabízí unikátní lahve, ale i vína, jejichž cena začíná hluboko pod dvěma stovkami. A také pochoutky jako sušené šunky či sýry.
Je to bez přehánění vzácný, zároveň ale komplikovaný host. Do podcastu Host Reportéra přišel někdejší policista a v posledních osmi letech autor mnoha úspěšných knižních detektivek. Muž původem z jižní Moravy, kterému táhne na padesátku, a coby spisovatel se skrývá pod pseudonymem Martin Goffa.
Na pultech knihkupectví se letos před Vánoci objevilo více novinek než loni, i když většina kvůli nedostatku papíru až v listopadu. Celkovým prodejům ale hodně pomohly starší tituly. „Tituly starší než rok už tvoří více než polovinu prodejů,“ říká obchodní šéf Albatrosu Josef Žák.
Měl to být rozhovor o závodním zimním plavání čtyřiasedmdesátileté otužilkyně. Příběh Ivy Kláskové, která byla i v kómatu, je však natolik pestrý, že se povídání ubíralo úplně jiným smě-rem. „Život se má žít na plný pecky,“ říká hrdá prababička, která jezdí na kole, ráda se potápí i pod ledem, a když ji to popadne, sedne do auta a večer je u moře. A často se směje.
Vyučený zahradník František Kynčl před osmi lety „poznal Pána Ježíše“, jak sám říká. Dnes se živí úklidem ulic v Táboře a při práci mu pomáhá parta bezdomovců, podobnému projektu se věnuje i v Českých Budějovicích. „Nepřistupuju k nim jako člověk zvenčí. Dá se říct, že jsem jeden z nich,“ říká tento neobyčejný muž.
Předsudky zřejmě nikdy nevymizí. Nemusíme se jimi ale nechat ovládnout. „Sice můžeme mít obavu z někoho, koho neznáme, ale jestli tu obavu budeme podporovat, anebo se jí pokusíme zbavit, je už zcela na nás,“ říká Sylvie Graf z Psychologického ústavu AV ČR, která předsudky dlouhodobě zkoumá. Momentálně působí na univerzitě ve švýcarském Bernu.
Rok 2021 v anketě Reportéra bilancují mimo jiné novinářka Světlana Witowská nebo spisovatel Emil Hakl.
Vysekat díru v ledu zamrzlého jezera a ponořit se do studené vody. Pro mnohé je ta představa stále šílená, přestože fanoušků otužování přibývá. Lásce k ledovým koupelím propadla i Patricia Schumacher, která se z teplé Kalifornie přestěhovala do Rakouska – a chlad jí pomohl zamilovat si i zimu. „Zlepšila se mi nálada,“ říká. A vodní záchranář Hansjörg Ransmayr vypočítává výhody koupele v ledové vodě – od posílené imunity až po lepší spánek. Zkuste to taky, jen pozor: postupně, opatrně a dodržujte pravidla.
Jazzová zpěvačka Petra Ernyeiová se v dětství osobně potkala se slavnou americkou kolegyní Barbrou Streisand, ke které se teď obloukem vrací – na novou desku nazpívala hit Papa Can You Hear Me?.
Přestože je sama influencerka, rady některých kolegů stran jídla ze srdce nesnáší. Karolína Fourová je inženýrka v oboru výživy a kvality potravin a již několik let se snaží vyvracet mýty o jídle, varuje před nevhodnými dietami a upozorňuje, že je důležité dbát i na to, na co nebo do čeho potraviny dáváte.
Před jednadvaceti lety odletěli na Kubu a v tamní léčebně pomáhali ukrajinským dětem zasaženým radiací z havárie v Černobylu. Tato zkušenost dovedla Denisu Augustínovou a Martina Bandžáka k založení neziskové organizace Magna. Dnes žijí se dvěma dcerami na různých místech světa; Magna se zaměřuje na zdravotnickou pomoc dětem a rodinám v krizových oblastech a také je dokumentuje – Martin Bandžák je cenami ověnčený fotograf.
Jen aby bylo hned na úvod jasno, „huba prořízlá“ není titulek, který by vznikl svévolně v redakci Reportéra. „Huba prořízlá“ je sousloví, kterým se charakterizuje sama Dagmar Pecková. Dokonce i silnější výrazy používá, nicméně pro účely tohoto textu postačí ta „huba“. Naše nejlepší a suverénně nejenergičtější mezzosopranistka posledních dekád letos oslavila šedesátiny a k tomu i čtyřicet let na jevišti. Jaké ale byly její úplné začátky?
S kapelou nedávno vyhrál Českého slavíka, nová deska hned ovládla hitparády, dařilo se mu v televizní show StarDance, ale devětadvacetiletý Mirai Navrátil o sobě pořád pochybuje. Ve velmi osobním rozhovoru vypráví o tom, čím voněl byt jeho japonské babičky, o problémech s covidem, kvůli kterým nakonec taneční soutěž musel opustit, i o tom, jak hluboké dopisy mu píše táta.
Původně se na mě obrátil s nápadem zaplatit si v prosincovém Reportéru inzerát. Chtěl tímto způsobem připomenout nedožité sté narozeniny svého otce, malíře a grafika Jánuše Kubíčka. Protože se ale s Adamem dlouho známe, rozmluvil jsem mu to. Uvědomil jsem si, že si chci poslechnout celý příběh této brněnské rodiny. Zejména tu část, která se týká jeho osobně a úkolu, jejž si dal: chránit otcovo dílo a na plný úvazek o něj pečovat.
Jeho nejnovější, drsný román ze současnosti jménem Poslední stanice Hamburk stojí za pozornost. „Sebevědomě si myslím,“ říká osmapadesátiletý Martin Vopěnka v dalším podcastu Host Reportéra, „že moje dílo bude dříve nebo později objeveno i doceněno o něco víc.“
Několik intenzivních let s Karlem Gottem strávil hudební publicista Pavel Klusák. Na základě osobních setkání, ale hlavně rozhovorů s pamětníky a studia dobových materiálů poskládal knižní příběh, v němž proniká za gottovskou mytologii a zaplňuje například bílá místa v událostech kolem angažmá v Las Vegas, „cvičné emigrace“ nebo Anticharty. Celý rozhovor ve formě podcastu si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich aplikacích pod heslem Host Reportéra.
Ve velmi otevřeném rozhovoru vypráví jeden z nejúspěšnějších českých výtvarníků mimo jiné o lásce k New Yorku a gastronomii. „Miluju velkoměsta, ale od vypuknutí pandemie žiju paradoxně venkovsky, na kraji lesa,“ říká jedenačtyřicetiletý Pasta Oner. Celé devadesátiminutové povídání si můžete poslechnout i v podcastu Host Reportéra.
I ve svých sedmdesáti šesti letech denně několik hodin píše články nebo knihy, jiné to už s Ondřejem Neffem nebude. „Nějak nedovedu nepsat,“ směje se ve více než hodinovém podcastu: „Až umřu, ať mi pro jistotu dají do rakve i notebook.“
„Život = přesný součet náhod“ bylo heslo slavného cestovatele Miroslava Zikmunda. Muž, jenž vytvořil s Jiřím Hanzelkou legendární dvojici světoběžníků, zemřel ve věku 102 let. Za svůj život projel svět křížem krážem a dokázal o tom velmi poutavě vyprávět. Odemykáme text, který vyšel u příležitosti stých narozenin Miroslava Zikmunda.
„Často si vzpomenu třeba na rozhovor se slavným sovětským disidentem Vladimirem Bukovským,“ říká v dalším díle podcastu HoRe! kolega Daniel Kaiser, který je posledních sedm let redaktorem Týdeníku Echo a sám sebe definuje jako „příznivce klasického liberalismu, který se s postupujícím věkem dostává na lehce konzervativnější pozice“.
„Nejsem ekologický fanatik,“ upozorňuje na začátku dalšího podcastu Roman Kříž, šéf českého startupu Bene Meat Technologies: „Ale těší mě podílet se na vývoji úplně nového oboru, který snad ukončí provoz velkochovů, ve kterých nejsou krávy ničím jiným než živořícím zdrojem masa, čekajícím ve stresu na jatka.“
I přes poměrně tvrdou regulaci online hazardu v Česku u nás stále existují lidé, kteří nad hraním ztratí kontrolu. Právě jim se snaží pomoci Jan Řehola z Institutu pro regulaci hazardních her. Vyvíjí software, který provozovatele online hazardu upozorní na patologické chování hráčů. Tím to ale nekončí, Institut chce následně závislým hráčům podat pomocnou ruku. „Budujeme síť adiktologů a dalších odborníků, kteří budou těmto lidem k dispozici,“ říká Řehola.
Na počátku 90. let se na základních školách zrušil předmět Dílny. Ponky, kladívka a hřebíky nahradily počítače. Jiří Rudolf vede Technický klub mládeže v Litoměřicích, kde učí truhlařinu, robotiku nebo modelaření. Vloni založil veřejnou Sdílnu, kam chodí nejmladší i nejstarší generace. A nyní plánuje mobilní laboratoř, která bude putovat po menších obcích a přiveze řemeslo dětem, které to mají do města daleko.
Víte, že megahit skupiny Deep Purple, píseň Smoke on the Water, vznikl přesně před padesáti lety, když jistý československý emigrant výstřelem ze signální pistole zapálil kasino na břehu Ženevského jezera? A víte, že v úvodu skladby se ke slavnému kytarovému riffu přidávají i varhany Hammond C3?
Do listopadu 1989 byl kovářem v ČKD, od prosince pak najednou prvním porevolučním ministrem práce a sociálních věcí. Dnes je Petru Millerovi čerstvých osmdesát let, ale zůstává v obdivuhodné kondici, což potvrdil dvěma hodinami historek v dalším díle podcastu Host Reportéra.
