Komička Adéla Elbel prošla Polabím. Proč? V čase, kdy se veřejná vystoupení nemohou konat, se rozhodla pro netradiční práci v době karantény půjde s fotografem Radkem Mičou z Prahy na Sněžku a bude o tom Reportéru podávat pravidelné zprávy. Zde je druhý záznam z jejich pouti.
Komička Adéla Elbel teď kvůli pandemii nemá co na práci. "Můj diář se jedním kýchnutím netopýřího viru na bůhví jak dlouho vyprázdnil jak duše pojišťováka," říká. Rozhodla se tedy pro netradiční práci - v době karantény půjde s fotografem Radkem Mičou z Prahy na Sněžku a bude o tom Reportéru podávat pravidelné zprávy.
„Ta bestie“ – nazval ji jeden. Kvůli koronavirové pandemii jsem se zavřel i se seniory v domově důchodců, říká druhý. Další ale zažil, jak se lidé v izolovaném městě dali dohromady. Nákaza, která převrátila život vzhůru nohama, vyvolává strach i solidaritu. Magazín Reportér požádal šestnáct mužů a žen různých profesí, aby popsali, jak prožili březen roku 2020.
Chcete si ve své vlastní kuchyni připravit mimořádně šťavnatý steak jako od profesionálního kuchaře? Nebo třeba exkluzivní rajčatový salát? Chcete doma podávat pokrmy, které si zachovávají svou přirozenou chuť i složení? S moderními spotřebiči to není žádný problém.
Ve věku jednadevadesáti let zemřel Zdeněk Jičínský, někdejší reformní komunista, disident, vlivný místopředseda porevolučního parlamentu a sociální demokrat. Před půl rokem se Zdeněk Jičínský účastnil projektu magazínu Reportér, při němž se na balkoně pražského Melantrichu fotografovaly po třiceti letech osobnosti Listopadu 1989.
S kardiochirurgem Janem Pirkem jsme před šesti lety běželi maraton v New Yorku, a od té doby si občas jdeme zasportovat. Toto úterý jsme – konečně to šlo bez roušky – křižovali lesy okolo Jevan, jako obvykle si u toho povídali, a mě najednou napadlo: „Honzo, tvoje vyprávění je dneska tak zajímavý, že bych ho nejradši sepsal – můžu?“ Pokrčil rameny: „Jak myslíš. Ale radši o tom neříkej mý Blance, ta mi poslední měsíc opakovaně říká, ať se novinářům vyhýbám obloukem...“ (Přinášíme další článek v rubrice nazvané COVID debata.)
Za několik týdnů oslaví česká nanodružice Lucky-7 svůj první rok na oběžné dráze. Bez podpory státu ji vyrobila a do vesmíru nechala vynést firma mladého českého vědce Jaroslava Laifra. Při její konstrukci byl využit třeba metr ze železářství nebo rybářský vlasec.
Prvních pár vteřin po probuzení člověk neví, jestli ještě sní, nebo je svět opravdu jiný než před měsícem. „Ty kráso,“ povzdychla si prvního dubna plavkyně Bára Seemanová, „tak ona je to realita, do bazénu pořád nemůžu. Žádnou pořádnou oslavu mít nebudu, i když ode dneška nejsem náctiletá. Všechny plány se rozplynuly a vůbec si nejsem jistá, co bude dál – na tyhle narozeniny nezapomenu.“
Tři lidé, dva muži a jedna žena, kteří se nakazili novým koronavirem, vyprávějí o své nemoci. Patří k většině těch šťastných, u nichž měla nemoc lehčí průběh. Příznaky měli různé, dva přestali rozlišovat chutě a vůně. Jeden se na počátku musel k testu téměř probít, ale pak už práci hygieniků oceňuje. Dívka má velký strach, aby nenakazila nikoho dalšího.
Na otázku magazínu Reportér odpovídají stand-up komička, architektka, spisovatel a hudebník.
„A co vás teda zajímá?“ zeptala se mne. Odpovídám nejistě: „Přál bych si, abyste dnes nechala vzpomínat svých pět smyslů – chuť, čich, sluch, zrak, hmat – a možná i nějaký šestý, uvidíme. Dává to smysl?“ Iva Janžurová se napije kávy a přikývne.
Svět napjatě sleduje, zda a kdy se podaří otestovat a přivést k životu lék na koronavirus. Právě ve vynalézání a testování léků mají čeští vědci silnou pozici. Slavný profesor Holý stál za lékem na HIV, jeden z jeho následovníků dnes hraje důležitou roli u léku na koronavir. Profesor Pavel Hobza patří k těm, kteří mají o výzkumu léků a byznysu kolem něj velmi dobrý přehled. Zároveň je známý jako rozený vypravěč, kterého nepohorší ani sebepovrchnější otázka. To se potvrdilo i tentokrát.
Tolikrát už si sáhl na dno svých sil a finančních možností, že i někteří jeho známí jsou překvapeni, že to ještě nevzdal a že vůbec žije. Ivan Mečl – legendární postava, kolem které se zejména v devadesátých letech shlukovali umělci, od jejichž díla opatrnější galeristé a nakladatelé odvraceli zrak – dále zhmotňuje svůj sen. Stranou od civilizace obnovuje starou továrnu na nitě, chystá první výstavu a zve každého, kdo se neštítí fyzické práce.
Na žádné popové album se v Česku nečeká s takovým napětím jako na to nové od Lenny. Je celkem zřejmé, že pokud se některé z českých zpěvaček podaří zazářit ve světových hitparádách, bude to ona – připomeňme, že za debut jménem Hearts získala hned pětici cen Anděl a úspěch s ním zažila i v Itálii. Druhá deska vyjde v květnu, my jsme byli v Londýně svědky jejího natáčení a v pauzách vznikl následující rozhovor.
Veltlín zelený, ryzlink, ale i cuvée z bílých nebo červených odrůd, domácí chleba a taky „vinná“ čokoláda. To vše nabízí rodina Bergmannových. Od 18. století se živili mletím mouky, s průmyslovou revolucí však jejich větrný mlýn přestal být v kurzu. Dnes je jedním ze dvou posledních funkčních mlýnů v Rakousku a z nich se stali vinaři. Je to za humny, kousek od Znojma v městečku Retz, které proslulo podzemním systémem pískovcových vinných sklepů.
Film Václava Marhoula Nabarvené ptáče získal několik cen Český lev. Přinášíme znovu profil Petra Kotlára, který hrál ve filmu hlavní roli; článek o něm vyšel v magazínu Reportér loni v červnu.
Sedm a více hodin denně tráví část českých dětí a mládeže o víkendech tak, že jsou připojeny k internetu – říká studie. A když jsme synovi nainstalovali do jeho chytrého mobilu kontrolní rodičovskou aplikaci, výsledky se nesly zhruba v duchu tohoto zjištění. Přístup rodičů k závislosti dětí na internetu a mobilních telefonech může být různý. Zdá se však, že mobilní aplikace bez mluvení s dítětem nic moc nevyřeší.
Čekal jsem na břehu Dunaje. „Bozkávam,“ vynořila se ze tmy, podala mi lahev slovenského červeného vína – a sama si pak v restauraci objednala mátový čaj. Zcela výjimečně měla volný, nepracovní večer, a pro mě byl ten večer výjimečný taky. Brzy jsem pochopil, že šestatřicetiletá herečka Tatiana Pauhofová je ženou velmi introvertní a plnou pochybností – a přesto dokázala hovořit s nezvyklou upřímností.
Už za života profesora Antonína Holého začaly putovat do Česka stovky milionů korun za vynález léků proti AIDS a žloutence typu B. V dalších letech tyto sumy závratně narůstaly a určitá procenta inkasovali i další lidé z výzkumného týmu. Kolegyně slavného chemika Hana Dvořáková a její manžel Dalimil se nyní rozhodli věnovat 200 milionů korun do Nadace Experientia. Vyhoupli se tím do nejužší elity českých filantropů.
Prozpěvuje si českou hymnu a tančí maorský bojový tanec haka. Při rozhovoru ve svém domě v Rotoruře na Novém Zélandu jí segedín a popíjí plzeň. Frank Tomas Grapl junior, jak zní jeho celé jméno, je synem maorské matky a otce z Moravy, který opustil Československo po komunistickém puči. Frank založil soubor Whakaari Rotorua, s nímž často vystupuje i v České republice. A rád vypráví o české kultuře a dějinách.
Pro jedny je už moudrým duchovním guruem, pro druhé spíše náhodným generátorem motivačních vět, ale na jednom se shodnou všichni: žádný jiný sport v Česku nezažívá takový nárůst popularity jako MMA, „smíšená bojová umění“, a nadšení ještě vzroste, protože právě on, sedmadvacetiletý Jiří Procházka, letos začne bojovat o titul nejlepšího bojovníka planety.
Průmyslově vyráběný rohlík je podle něj umělá věc, lidé se přejídají a zemědělství je málo ekologické. David Šašek je šéfkuchařem luxusní restaurace Coda v hotelu Aria na Malé Straně v Praze, bydlí však s rodinou na vesnici, kde v noci chodí venčit psy nebo běhat s čelovkou. Jeho láska k přírodě se projevuje i ve vaření. Snaží se používat co nejčastěji místní a sezonní suroviny v biokvalitě. A hodně vaří lokální, tedy českou kuchyni. Kulajdu, pohanku, kuřecí, kachnu.
Významný sexuolog Slavoj Brichcín stále pomáhá pacientům v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde býval od roku 1986 primářem. Donedávna plánoval, že v pětaosmdesáti letech odejde do důchodu, své slovo ale nesplní. Kulaté narozeniny oslavil 7. února: „Zatím si jen snižuju pracovní úvazek na dvakrát sedm hodin týdně,“ směje se. „Pacienty definitivně neopouštím.“
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídá filmový režisér a tři muzikanti.
V těchto dnech si připomínáme 200 let od narození Boženy Němcové. Nebo je to 204 let? Anebo 203? O pravém datu narození české spisovatelky se dodnes vedou vášnivé spory. Pokusili jsme se shrnout dostupná fakta a srozumitelně přiblížit komplikovanou teorii o šlechtickém původu Barunky Panklové. Nebo Betty Zaháňské? Samé otázky...
Byl můj první velvyslanec. Člověk pevný, rovný, odvážný a principiální. Když mi po vstupu Česka do NATO v roce 1999 nabídl odjet na ambasádu v Moskvě, kterou tehdy vedl, přijal jsem bez váhání i kvůli němu… Na Luboše Dobrovského pro magazín Reportér vzpomíná jeho kolega z diplomatických služeb.
Na Jaroslava Kuberu – předsedu Senátu a dlouholetého primátora Teplic – vzpomíná režisér Ondřej Trojan, který jej v roce 2018 obsadil do role prezidenta Edvarda Beneše ve filmu Toman. „Dával jsem velký důraz na fyzickou podobu herců s historickými postavami a nakonec se mi hodila i určitá herecká nervozita pana Kubery," přibližuje v textu, který napsal pro webové stránky magazínu Reportér.
David: hodný, skromný, přemýšlivý kluk. Taky nejmilejší zpěvák naší rodiny – dospělých i dětí. Poznali jsme se před pár lety na festivalu v rumunském Banátu a mě tenkrát uráželo, že není mnohem známější, ale pak to bylo lepší a lepší. S kapelou natočil úžasnou desku Neboj, dostal cenu Anděl pro zpěváka roku, s Ewou Farnou nazpíval hit Dobré ráno, milá, já měl radost. Loni v létě David Stypka oslavil čtyřicátiny a doktoři mu oznámili, že má rakovinu slinivky břišní.
Píše, má ráda hory, cestuje. Tato kombinace spolu s touhou poznat zapadlý kus země, kde se narodila její babička, přivedly mladou Barboru Zavadilovou, rodačku z Prahy, na Zakarpatí: do regionu, který nejvíce vzkvétal, když patřil k Československu, a kde na tuto dobu vzpomínají dodnes v dobrém. Právě tam také napsala Barbora svou první knihu – část peněz na její vydání dali dohromady lidé v crowdfundingové sbírce.
Narodil se na Moravě na samém konci dvacátého století, přesto už několik let hraje za slavný nizozemský klub PSV Eindhoven. Když podepisoval první smlouvu, nemohli najít se svým agentem stůl v restauraci – tak to oslavili kyblíkem kuřete v KFC. A letos v létě podepsali smlouvu novou, na tři roky. Dvacetiletý Michal Sadílek se ovšem nevěnuje jen fotbalu. Podílel se i na vzniku charitativního projektu, jehož výtěžek putuje na pomoc nemocným dětem.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají snowboardistka, zpěvačka, zpěvák a herec.
Gratulujeme vítězům StarDance a nabízíme rozhovor s herečkou Veronikou Khek Kubařovou, který vyšel v tištěném magazínu Reportér letos v březnu. Dozvíte se v něm mimo jiné, proč ji lákalo seznámit se s Gabrielou Koukalovou, jak v dětství posílala vzkaz princezně Dianě nebo kdy za ní na jevišti zůstávaly krvavé šmouhy. Pozornější čtenář objeví i jakési spodní proudy smutku....
Proč listy rostou nahoru a kořeny dolů? Proč kytky sice nedokáží utéct, ale zase si mohou nechat narůst nové „ruce“ a „hlavy“? Možná banální otázky, ale možná taky jeden z mnoha klíčů k pochopení života. Jiří Friml, světově uznávaný český biolog působící v Rakousku a čerstvý držitel Ceny Neuron za celoživotní přínos vědě, hledá na podobné otázky odpovědi. A taky je nachází. Nebýt náhody, kdy se ještě jako student přiotrávil rtutí, třeba bychom je doteď neznali.
Vede „podnik“, který funguje už osm set let. Kníže Constantin Norbert Kinský před lety převzal po otci správu panství ve Žďáru nad Sázavou. V lesích teď bojuje s kůrovcem, zámek opravuje a otevírá kulturnímu a společenskému životu. Rozhovor o dlouhodobém hospodaření, rodinné historii, komunistické péči, stavu českých lesů i nevděčném Stalinovi.
Na otázku magazínu Reportér odpovídají komunální politička, cestovatel, šéfka neziskovky a spisovatel.
Pražská konzervatoř, přijímačky. Kolo druhé, zkoušky z pohybu. V komisi sedí velká herecká jména. Preissová, Satoranský, Laurin... Zadání pro uchazeče zní: Udělejte něco, abychom si vás zapamatovali. Patnáctileté děti, které sní o hvězdné kariéře, lezou po stolech, řvou, všelijak se kroutí. Natálie Řehořová z pražského sídliště Liboc má v hlavě tmu, nic kloudného ji nenapadá. Načež na ni přichází řada.
Po štacích v pražském Alcronu, New Yorku, Japonsku, na výletní lodi, v Singapuru, Anglii či Kuvajtu se Martin Jiskra rozhodl otevřít vlastní podnik v jižních Čechách. Opravil ruinu zájezdního hostince mezi Pískem a Strakonicemi a po necelém roce provozu si vybudoval takovou pověst, že některé večery tady bez rezervace už sotva najdete místo.
