V květnu se Táňa vdala a přijala jméno Dyková. Od června do září hraje na pražské Kampě fascinující příběh stoleté sběratelky umění Medy Mládkové – a to je na dlouhou dobu poslední role. Rozhovor děláme za bouřky u pootevřeného okna restaurace, radujeme se z čerstvého vzduchu, a najednou uhodí blesk: „V září s herectvím na rok skončím. Co bude pak, to se uvidí.“
Když se Pavel Stodůlka začal před třemi dekádami – s čerstvým vysokoškolským diplomem – věnovat oční chirurgii, slovo laser prý znělo exoticky. „Pracovali jsme hlavně s nožíky, které se pořád dokola přebrušovaly,“ utrousí ironicky. Ne že by v tehdejším Československu byly lasery na očních odděleních úplně neznámé, ale byla to vzácnost. Zanedlouho poté oční chirurgii úplně změnily.
Kdyby to byl klasický letní víkend, chodili by po Velké čínské zdi jen turisté rozjímající nad krásou opevnění z dob dynastie Ming. Druhý červnový víkend však úsek Zdi nedaleko Pekingu patřil fanouškům elektronické muziky: návštěvníci z celého světa zamířili na open air hudební festival YinYang – technoparty uprostřed komunistické Číny rovnou na legendární historické památce.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají rockový kytarista, modelka, básník a dálková plavkyně.
Píšu tenhle fejeton den po největší demonstraci na Václavském náměstí a tři týdny předtím, než vyjde. Mezitím se může stát všechno možné, a taky nic. Naprostá většina mých sloupků – píšu je už skoro třicet let – o politice není; politický fejeton umírá rychle. Někdy ze dne na den. Teď ale toužím napsat své pocity. Vyjádřit svůj ženský pohled na naši současnou situaci, na politiku, která je v České republice (a nejen) až na drobné výjimky světem mužů. Mám chuť napsat: světem ješitných, zabejčených mužů.
William Cranmer připomíná svýma uhrančivýma očima černého myslivce z Babičky. Mezi svými soukmenovci používá ještě další tři jména, v rezervaci na kanadském ostrově Vancouver je dědičným náčelníkem kmene Kwaxalanukwama’yi. Dříve vedl firmu zaměřenou na elektroniku, nyní vyjednává za svoji komunitu s developery a průmyslníky.
Rozhněvaný mladý muž vstoupil do Kristových let. Za třiatřicet let stihl už několik zásadních životních zlomů. V deseti přišel o tátu, v sedmnácti ukončil kariéru vrcholového sportovce, po jedné zaskočené housce přestal být divadelním blbečkem a po seznámení s ženou Tamarou se odnaučil vodit holky na pokoj. Rozhovor o odolnosti, volnosti, politice, lásce, nenávisti a sebekontrole.
Z dětství nemá Helen na Československo žádné vlastní vzpomínky: i sugestivní obrazy hlubokého lesa, jímž jako čtyřletá utíkala s matkou a bratrem na Západ, vznikly až mnohem později, na základě matčina vyprávění. Kanada pak přinesla svobodu. Rozlet, příležitosti, úspěch. Přesto Helen pořád cosi táhlo zpátky...
Pravidelný fejeton hudebnice a spisovatelky Evy Turnové.
Jak se zbavit starých věcí chytře a rychle.
Pro české fotbalisty zůstává Španělsko většinou nesplněným snem. Jen hrstka Čechů si mohla vyzkoušet tamní hvězdnou La Ligu. Momentálně jediným Čechem v nejvyšší španělské soutěži je brankář Tomáš Vaclík, jenž hájí barvy FC Sevilla. Loni na podzim ubránil proti slavnému Realu Madrid čisté konto, jeho tým vyhrál 3:0. Podařilo se mu to navzdory rodinné krizi, kterou si před zápasem prošel.
Není mnoho míst na světě, kterým turistický ruch dává tak zabrat jako Malé Straně. I tady však bydlí lidé, kteří na svoji čtvrť nedají dopustit. A i tady se rodí příběhy, které připomínají, že dobré sousedství se dá pěstovat všude. Hlavní roli v něm hrají ženy z Kampy a tři generace Pavlišových – zahradníků z Vojanových sadů.
Kdo ji potká, nezapomene, protože zpěvačka, herečka a cestovatelka Dorota Nvotová není běžná bytost. Což o to: milá, chytrá, šikovná třicátnice, ale chová se zvláštně. Synchronizovaně pouští hlasitou muziku, převléká se, kouří, svačí, vypráví... Odpovídá pohotově, mluví rychle, sprostá je jak starý trumpetista. Spoustu lidí svými slovy naštve – a má to na háku.
Trvalo to přes čtyřicet let života, ale stalo se – zamiloval jsem se do Bedřicha Smetany, konkrétně do Mé vlasti. Přišlo to uprostřed posezení s nejúspěšnějším českým dirigentem současnosti Jakubem Hrůšou; ve chvíli, kdy popisoval, jak vnímá a prožívá Šárku. „Všimněte si, tohle je plnokrevná erotická situace se vším všudy, po které následuje bujaré hospodské veselí, a pak přijde okamžik totálního napětí, protože...“ Však si Mou vlast pusťte a čtěte, Jakub Hrůša pro ni nadchne i vás.
Před devíti lety našel svou lásku – Afriku a její zvířata, zejména slony. Od té doby se Arthur Sniegon na kontinent vrací, většinu času tam žije a pracuje. Rozjel několik projektů na ochranu největších suchozemských savců před pytláky, kteří je vraždí kvůli slonovině. Nyní získal štědrý grant Expedice Neuron na velkou vědecko-ochranářskou výpravu do džungle.
Když se řekne ragby, většinou si lidé představí dvoumetrové chlapy, případně si vzpomenou na borce z Nového Zélandu a jejich tanec haka, kterým začínají svá utkání. Ragby ale hrají i ženy – a ne ledajaké. Ty české si v poslední sezoně nejprve vybojovaly, že vůbec existuje velký ženský reprezentační tým, a pak získaly i svou první mezinárodní trofej.
Před pětasedmdesáti lety seskočila na území protektorátu čtyřčlenná paraskupina Chalk. Přestože si v lesích u Orlíku nad Vltavou začali vytvářet síť podporovatelů, protiparašutistický referát pražského gestapa za měsíc vojáky dopadl. Jeden ze členů výsadku, Vladimír Hauptvogel se však na rozdíl od kamarádů nemínil jen tak vzdát. Pokusme se za pomoci pamětníků a nově nalezených dokumentů rozplést jeho životní příběh a drama posledních okamžiků jeho života.
Bolí vás záda? Máte vyhřezlou ploténku nebo jste si při úrazu zlomili obratel? Lékaři dnes dokážou vyřešit lecjakou nepříjemnou patálii. Umějí operovat bez jizev, vyjmout z páteře nádor, přesně zacílit na postižené místo pomocí počítačové navigace. V jedné situaci přesto zatím zůstávají bezbranní. Dojde-li u člověka k úplnému přerušení míchy, není návratu.
Nedoufal jsem, že mi rozhovor dá. Ano, jednou jsme se potkali na houbách a z mého pohledu si mile popovídali, od té doby párkrát ročně prohodíme pár vět, ale Vlasta Třešňák se tak trochu uzavírá před světem: olizuje cigaretové papírky a sbírá staré vinylové gramodesky. Předloni nahrál (s Temporary Quintetem Jana Štolby) fantastickou desku Konvolut – a přestal koncertovat. Pořád ještě maluje a píše, aspoň že tak... Nedávno jsem se ho zeptal na jakýsi fotbal, a nevím, co se stalo: najednou ten vytoužený rozhovor mám.
Narodil se v Dánsku, žije v Praze a dodává italské víno špičkovým českým restauracím. Flemming Laugesen platí za uznávaného znalce, který vozí velice speciální lahve. Je skromný, ale striktní: to skutečné, „emotivní“ víno vyrábějí podle něj jen malí vinaři spjatí s půdou. Řídí firmu Via del Vino, která má obchod v pasáži v Dlouhé ulici v centru Prahy.
Lidé se mě často ptají, jací jsou vlastně ti Arabové, jakou že mají povahu. Tak já vám to řeknu otevřeně: jsem tu sedmý rok – a ještě jsem je nepochopil!
Už třináct let zkoumají, jak na Zemi vznikl život – k řešení tohoto hlavolamu přispěli novou teorií, takzvaným formamidovým scénářem. Kvůli němu brněnské chemiky, manžele Judit a Jiřího Šponerovy, část mezinárodní vědecké komunity uctívá, část nesnáší. Rozhádanější obor, než je studium prapočátku evoluce, totiž v přírodních vědách najdete jen těžko.
Je dvojnásobnou českou mistryní v latinskoamerických tancích, ale kvůli tomu by tento text nevznikl. Její příběh je výjimečný tím, že mezi oběma tituly uplynulo sedm let, během nichž se svým životním (nikoli tanečním) partnerem a trenérem v jedné osobě zplodila dvě děti. Takový návrat po sedmileté pauze na parket, kde se od ženy očekává dokonalá postava a fyzická kondice, to se v tanečním sportu ještě nestalo.
Nový jarní hit českých zahrádek, sadů a polí.
Udělat řidičák, najít stacionář pro dceru, začít si vydělávat a hlavně změnit bydlení. To jsou hlavní události, ke kterým se schyluje – případně už se dějí – v domácnosti Chvojkových, na niž se sesypalo hned několik životních neštěstí. Čtyřčlennou rodinu ze středočeského Žebráku představila reportáž v lednovém vydání magazínu Reportér nazvaná Aby nás někdo odkopl ze dna. Po čtvrt roce jsme navštívili Chvojkovy znovu.
Veronika Kubařová je okouzlující, rozesmátá, a kdybych ji umanutě netlačil jinam, mohla by mluvit o bezvadných věcech. Hraje teď ve filmovém hitu Ženy v běhu. Taky v seriálu Zkáza Dejvického divadla – však je stálou členkou souboru a zrovna dnes odpoledne zkoušela novou hru, Ibsenovy Přízraky. Daří se jí, ale přesto vnímám nezvyklou citlivost, nejistotu... Jakési spodní proudy smutku.
Svět samoobslužných jídelen ještě nezanikl, v podobě dvou známých podniků v centru Prahy dokonce vzkvétá. V Havelské koruně natáčela dokument japonská televize, německá ARD ji zařadila do filmu o místech, která návštěvník metropole nesmí vynechat. Lidová jídelna Těšnov je zase populární mezi úředníky, důchodci, manažery i mládeží z okolních čtvrtí. Dvě věci mají obě legendární restaurace společné: přes dvacet let tradice a fronty až ven.
Závodí na psích spřeženích, je mistryní České republiky i Evropy a několikrát se účastnila extrémních severských závodů. Mushingu, jak se tato disciplína nazývá, se začala věnovat až kolem třicítky, od té doby má ovšem svou smečku sibiřských huskyů pevně pod kontrolou. „Tím, že jsem dominantní, jsem nedala prostor pro vznik alfy ve smečce,“ říká.
Vzpomínka na zesnulého kameramana. Jak jsme točili s Pavlem Landovským, když mu násilníci zlomili nohu.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají tři ženy a jeden muž.
Mezi dětmi krajanů, kteří přišli do Chicaga hledat svůj americký sen, udržuje Klára Moldová společně s dalšími kantorkami znalost češtiny a naší historie. Díky jejímu elánu nabírá donedávna skomírající Masarykova škola nové a nové žáky. Klára Moldová toho však dělá ještě mnohem více. A říká, že pobyt v Americe z ní udělal větší vlastenku.
Pijeme kafe uprostřed Prahy, kousek nad námi se řítí auta na Strakonice, my je ale nevidíme. Jsme jakoby na venkově, v přístavu u Císařské louky. Jiří Macháček tu má boudu, k molu je přivázaný malý motorový člun – možná i proto se několikrát vrátíme k historkám o moři; dostaneme se například na loď Mount Vernon, která plula roku 1920 z Vladivostoku do Terstu. Jiří Macháček dává rozhovory málokdy, a když už, bývají obvykle žertovné. Tento moc žertovný nebude.
Jde sice o vědu na světové úrovni, ale zároveň to je výborná zábava. Původně jsem si chtěl popovídat s mladou ženou, která vede světově ojedinělý výzkum microdosingu, nového trendu v užívání psychedelik. Souhlasila. Nakonec jsme se ovšem sešli ve třech, před námi poloprázdná lahev vína, a já poslouchám taky druhou (i když velmi podobnou) mladou ženu, která zkoumá, jak moc se potíme při prvním rande.
Vládne dvěma architektonickým studiím, pendluje mezi Londýnem a Prahou, zakázky má v mnoha českých městech i třeba v Thajsku. Spoustu času strávila za poslední roky především v rodném Zlíně, kde se podle jejích návrhů postavily veřejné budovy za půldruhé miliardy. Nyní stojí před zbrusu novou situací: poprvé v životě má jejímu dílu ustoupit celý dům, navíc v centru Prahy... U příležitosti 80. narozenin Evy Jiřičné odemykáme rozhovor, který vyšel v listopadu 2016.
Čerstvý sedmdesátník vzpomíná na rok 1969, kdy mu bylo dvacet a balancoval na pomezí slávy a hluboké deprese. Odemykáme velký rozhovor se světoznámým, v New Yorku žijícím výtvarníkem.
V příštích týdnech se výrazně zvýší zájem českých fanoušků o golf, o tom není pochyb. Může za to čtyřiadvacetiletá Klára Spilková, která se poprvé kvalifikovala do seriálu nejlepších světových turnajů a nyní zahajuje svou životní sezonu. Pokud se jí snad zpočátku nebude dařit, tak si odpustí; už to umí. Před pár lety zažívala kvůli golfu úzkosti, ale to se zlomilo za zvláštních okolností na lavičce ve francouzském Saint-Jean-de-Luz.
Úspěch seriálu Most! mění život herci Zdeňku Godlovi.
