Uvádět u ženy její věk se považuje za neslušné, ale v tomto případě je namístě výjimka: Libuše Jarcovjáková se v sedmašedesáti letech dočkala velké životní pocty. Její dílo bylo tři měsíce vystaveno v kostele svaté Anny ve francouzském Arles, kam se každoročně sjíždějí obdivovatelé toho nejzajímavějšího, co nabízí současná světová fotografie. Odemykáme rozhovor z letošního srpna.
ZE SRPNOVÉHO VYDÁNÍ. Od mládí byl považován za mimořádný sportovní talent. Nyní ta očekávání naplnil, když se prosadil v americké NBA a po podpisu nové smlouvy s klubem Chicago Bulls se stal aktuálně nejlépe placeným českým sportovcem. Rozhovor o životě profesionálního basketbalisty, dobrém jídle, síle peněz v NBA i o nejdůležitějších ženách jeho života. Tomáš Satoranský, sportovec s rozhledem, který přesahuje hranice basketbalového hřiště.
Keith Melton, americký historik špionáže, říká, že se rád dotýká věcí. „Jen tak si je můžu opravdu spojit s dějinami,“ tvrdí. Asi proto strávil skoro čtyřicet let hledáním cepínu, jímž byl zavražděn Trockij. Proto po pádu železné opony objížděl východoevropská města a přemlouval komunistické rozvědčíky, aby mu prodali foťáky ukryté v propiskách. Proto má ve sbírce přes sedm tisíc špionážních artefaktů z celé planety. A proto jeho vyprávění posloucháte s otevřenou pusou.
Uprostřed léta před dvanácti roky se v Kanadě odehrál sportovní zázrak: čeští fotbalisté se probojovali do finále mistrovství světa do 20 let proti Argentině. Dali dokonce úvodní gól, oním slavným střelcem byl Martin Fenin. I o něm pojednává kniha Dvě minuty mistrem světa, ze které při této příležitosti vybíráme právě jeho příběh (mírně zkrácený). Autorem publikace, která osvětluje kariéry všech tehdejších hrdinů, je spolupracovník Reportéra Luboš Beniak.
ZE SRPNOVÉHO VYDÁNÍ. Nedá se jednoznačně říct, že by byl cvok, ale normální není. Diagnóza: Fanatik. Pětačtyřicetiletý Miloslav „Čurby“ Urbanec z východočeské vesnice Bukovka je posedlý extrémně tvrdou muzikou, a potom taky fotbalem. Argentinským fotbalem. Klubem Boca Juniors. A nejvíc ze všeho Diegem Maradonou: „Diego je Bůh.“
„Mohl jsem být gejšou, teď mi zbyla gay show“ – tak zní jedna ze slovních hříček Cabaretu Calembour. Před deseti lety ho coby malé autorské divadlo založili tři studenti DAMU. Přizvali ještě dvě spolužačky a říkali, že si budou odskakovat z „velké“ (činohry) na „malou“. Nakonec to vyšlo, nějakou dobu byli dokonce čtyři z nich zároveň členy uměleckého souboru činohry Národního divadla. Jejich fanoušky jsou také herecké legendy Iva Janžurová a Jiří Lábus.
Vůz Talbot Lago T26 GS byl desítky let zavřený v garáži. Když ho majitelé Chropyňské strojírny koupili, přišly jim z Kalifornie čtyři velké bedny – ve dvou byl přední a zadní díl karoserie, zbylé obsahovaly deset menších beden a sedmdesát tři malých krabiček s díly. O tři roky později s ním moravští automobiloví nadšenci, otec a syn Kudelové, vyhráli prestižní soutěž historických vozidel Concours d’Etat ve francouzském Chantilly.
Na anktení otázku magazínu Reportér odpovídají architektka, zpěvák, spisovatel, manažerka a scénáristka.
Během několika let dokázala vybudovat v zapadlém Šluknově Charitu, kterou navštěvuje téměř 300 dětí. Její rodiče byli vysídlení sudetští Němci, ona ještě před patnácti lety pracovala v Mnichově, ale do vlasti jejích předků ji to táhlo. Společně se svými českými kolegy, například Kamilou Svobodovou, nyní pomáhá dětem i dospělým. Koncem června za to Eva Habelová získala vyznamenání od německého spolkového prezidenta.
Budík dát na pátou. Večer namazat svačiny, udělat pití. Na židli připravit hromádku s cyklooblečením tak, jak jde za sebou; ráno musí všechno odsejpat. Zkontrolovat brašnu. Je v ní větrovka, brýle proti slunci, krém na opalování, tyčinka poslední záchrany. Pumpička, lepení. Blikačka, kdyby se výlet protáhl. Vzít všechny legitky. Usnout a ráno v pět opravdu vstát. V půl šesté už drandit přes Prahu na kole na Hlavní nádraží; jedeme na výlet!
Neberte předpovědí počasí tak doslova.
Do televizních pořadů o vaření nechodí. Pokud mluví, ne vždy víte, kdy si dělá legraci. Jeden z nejlepších českých šéfkuchařů se zaujetím hovoří o pochoutkách české kuchyně, o kombinaci chřestu s třešněmi či kuřete s křenem. Oldřich Sahajdák vede třináctým rokem pražskou restauraci La Degustation Bohême Bourgeoise, která už sedm let drží michelinskou hvězdu – to se nikomu jinému v Česku nepovedlo. Letos vařil i v Karlových Varech v předvečer filmového festivalu.
„I ty můžeš být hrdina, neboj se říct si o pomoc, pomoc není kravina, i Batman měl svého Robina,“ říká dětem psycholožka Kateřina Schönová. Její kurz, v jehož rámci se už desetiletí mohou učit hrdinství, je ovšem podstatně komplexnější záležitostí a vychází z podobné výuky pro dospělé. Klíčové například je, že aby byl člověk schopen jednat hrdinsky, musí věřit, že to dokáže.
Jak úlevné může být, když máte na jeden týden v roce jasně nalajnovanou trasu.
V květnu se Táňa vdala a přijala jméno Dyková. Od června do září hraje na pražské Kampě fascinující příběh stoleté sběratelky umění Medy Mládkové – a to je na dlouhou dobu poslední role. Rozhovor děláme za bouřky u pootevřeného okna restaurace, radujeme se z čerstvého vzduchu, a najednou uhodí blesk: „V září s herectvím na rok skončím. Co bude pak, to se uvidí.“
Když se Pavel Stodůlka začal před třemi dekádami – s čerstvým vysokoškolským diplomem – věnovat oční chirurgii, slovo laser prý znělo exoticky. „Pracovali jsme hlavně s nožíky, které se pořád dokola přebrušovaly,“ utrousí ironicky. Ne že by v tehdejším Československu byly lasery na očních odděleních úplně neznámé, ale byla to vzácnost. Zanedlouho poté oční chirurgii úplně změnily.
Kdyby to byl klasický letní víkend, chodili by po Velké čínské zdi jen turisté rozjímající nad krásou opevnění z dob dynastie Ming. Druhý červnový víkend však úsek Zdi nedaleko Pekingu patřil fanouškům elektronické muziky: návštěvníci z celého světa zamířili na open air hudební festival YinYang – technoparty uprostřed komunistické Číny rovnou na legendární historické památce.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají rockový kytarista, modelka, básník a dálková plavkyně.
Píšu tenhle fejeton den po největší demonstraci na Václavském náměstí a tři týdny předtím, než vyjde. Mezitím se může stát všechno možné, a taky nic. Naprostá většina mých sloupků – píšu je už skoro třicet let – o politice není; politický fejeton umírá rychle. Někdy ze dne na den. Teď ale toužím napsat své pocity. Vyjádřit svůj ženský pohled na naši současnou situaci, na politiku, která je v České republice (a nejen) až na drobné výjimky světem mužů. Mám chuť napsat: světem ješitných, zabejčených mužů.
Z ČERVENCOVÉHO VYDÁNÍ. Dámy a pánové, držitelem Českého lva se stává – tři, dva, jedna: Petr Kotlár! Taková věta může příští rok reálně zaznít, i když zatím málokdo zná jméno před vykřičníkem. Petru Kotlárovi je dvanáct a nikdy se na plátně neobjevil, první premiéru zažije až v září. Tenhle českokrumlovský Rom je hlavním hrdinou velkofilmu Nabarvené ptáče a my ho vyrážíme navštívit chvíli předtím, než se stane slavným. Máme ale smůlu; hoch se ztratil.
William Cranmer připomíná svýma uhrančivýma očima černého myslivce z Babičky. Mezi svými soukmenovci používá ještě další tři jména, v rezervaci na kanadském ostrově Vancouver je dědičným náčelníkem kmene Kwaxalanukwama’yi. Dříve vedl firmu zaměřenou na elektroniku, nyní vyjednává za svoji komunitu s developery a průmyslníky.
Rozhněvaný mladý muž vstoupil do Kristových let. Za třiatřicet let stihl už několik zásadních životních zlomů. V deseti přišel o tátu, v sedmnácti ukončil kariéru vrcholového sportovce, po jedné zaskočené housce přestal být divadelním blbečkem a po seznámení s ženou Tamarou se odnaučil vodit holky na pokoj. Rozhovor o odolnosti, volnosti, politice, lásce, nenávisti a sebekontrole.
Z dětství nemá Helen na Československo žádné vlastní vzpomínky: i sugestivní obrazy hlubokého lesa, jímž jako čtyřletá utíkala s matkou a bratrem na Západ, vznikly až mnohem později, na základě matčina vyprávění. Kanada pak přinesla svobodu. Rozlet, příležitosti, úspěch. Přesto Helen pořád cosi táhlo zpátky...
Pravidelný fejeton hudebnice a spisovatelky Evy Turnové.
Jak se zbavit starých věcí chytře a rychle.
Pro české fotbalisty zůstává Španělsko většinou nesplněným snem. Jen hrstka Čechů si mohla vyzkoušet tamní hvězdnou La Ligu. Momentálně jediným Čechem v nejvyšší španělské soutěži je brankář Tomáš Vaclík, jenž hájí barvy FC Sevilla. Loni na podzim ubránil proti slavnému Realu Madrid čisté konto, jeho tým vyhrál 3:0. Podařilo se mu to navzdory rodinné krizi, kterou si před zápasem prošel.
Z ČERVNOVÉHO VYDÁNÍ. Už nějakou dobu můžeme číst, že česká kuchyně se vrací. Daněk na červeném víně v nové pražské restauraci šéfkuchaře Jana Punčocháře, pomalu pečený holub u Strakonic či chřestový krém ve Velkých Losinách zdánlivě potvrzují trend. Ale jak je to doopravdy? Ambiciózních podniků přibývá, ovšem mnozí čeští kuchaři stále vaří mezinárodní kuchyni. A pak je zde divoká otázka: vstoupí do našich českých receptů vaření menšin, které zde žijí?
Není mnoho míst na světě, kterým turistický ruch dává tak zabrat jako Malé Straně. I tady však bydlí lidé, kteří na svoji čtvrť nedají dopustit. A i tady se rodí příběhy, které připomínají, že dobré sousedství se dá pěstovat všude. Hlavní roli v něm hrají ženy z Kampy a tři generace Pavlišových – zahradníků z Vojanových sadů.
Kdo ji potká, nezapomene, protože zpěvačka, herečka a cestovatelka Dorota Nvotová není běžná bytost. Což o to: milá, chytrá, šikovná třicátnice, ale chová se zvláštně. Synchronizovaně pouští hlasitou muziku, převléká se, kouří, svačí, vypráví... Odpovídá pohotově, mluví rychle, sprostá je jak starý trumpetista. Spoustu lidí svými slovy naštve – a má to na háku.
Trvalo to přes čtyřicet let života, ale stalo se – zamiloval jsem se do Bedřicha Smetany, konkrétně do Mé vlasti. Přišlo to uprostřed posezení s nejúspěšnějším českým dirigentem současnosti Jakubem Hrůšou; ve chvíli, kdy popisoval, jak vnímá a prožívá Šárku. „Všimněte si, tohle je plnokrevná erotická situace se vším všudy, po které následuje bujaré hospodské veselí, a pak přijde okamžik totálního napětí, protože...“ Však si Mou vlast pusťte a čtěte, Jakub Hrůša pro ni nadchne i vás.
Před devíti lety našel svou lásku – Afriku a její zvířata, zejména slony. Od té doby se Arthur Sniegon na kontinent vrací, většinu času tam žije a pracuje. Rozjel několik projektů na ochranu největších suchozemských savců před pytláky, kteří je vraždí kvůli slonovině. Nyní získal štědrý grant Expedice Neuron na velkou vědecko-ochranářskou výpravu do džungle.
Aby mohly reprezentovat, přispívaly ze svého a pořádaly veřejnou sbírku. Poté, co se podařilo udržet národní tým pohromadě, neprohrály dva roky žádné utkání. Prestižní ragbyový server scrumqueens.com je teď vyhlásil nejlepším ženským týmem světa. Přečtěte si příběh bojovnic, které se nevzdávají.
Před pětasedmdesáti lety seskočila na území protektorátu čtyřčlenná paraskupina Chalk. Přestože si v lesích u Orlíku nad Vltavou začali vytvářet síť podporovatelů, protiparašutistický referát pražského gestapa za měsíc vojáky dopadl. Jeden ze členů výsadku, Vladimír Hauptvogel se však na rozdíl od kamarádů nemínil jen tak vzdát. Pokusme se za pomoci pamětníků a nově nalezených dokumentů rozplést jeho životní příběh a drama posledních okamžiků jeho života.
Bolí vás záda? Máte vyhřezlou ploténku nebo jste si při úrazu zlomili obratel? Lékaři dnes dokážou vyřešit lecjakou nepříjemnou patálii. Umějí operovat bez jizev, vyjmout z páteře nádor, přesně zacílit na postižené místo pomocí počítačové navigace. V jedné situaci přesto zatím zůstávají bezbranní. Dojde-li u člověka k úplnému přerušení míchy, není návratu.
Narodil se v Dánsku, žije v Praze a dodává italské víno špičkovým českým restauracím. Flemming Laugesen platí za uznávaného znalce, který vozí velice speciální lahve. Je skromný, ale striktní: to skutečné, „emotivní“ víno vyrábějí podle něj jen malí vinaři spjatí s půdou. Řídí firmu Via del Vino, která má obchod v pasáži v Dlouhé ulici v centru Prahy.
Lidé se mě často ptají, jací jsou vlastně ti Arabové, jakou že mají povahu. Tak já vám to řeknu otevřeně: jsem tu sedmý rok – a ještě jsem je nepochopil!
Už třináct let zkoumají, jak na Zemi vznikl život – k řešení tohoto hlavolamu přispěli novou teorií, takzvaným formamidovým scénářem. Kvůli němu brněnské chemiky, manžele Judit a Jiřího Šponerovy, část mezinárodní vědecké komunity uctívá, část nesnáší. Rozhádanější obor, než je studium prapočátku evoluce, totiž v přírodních vědách najdete jen těžko.
