not random 0

Horolezkyně: Skoro jsem zapomněla, že mám děti

Z ŘÍJNOVÉHO VYDÁNÍ. Často a hlasitě se směje. Povídáme si v kopcích nad její pražskou čtvrtí, nad Podolím, a Klára Kolouchová září: „Nádhera – škoda, že se takhle neprocházím častěji, že tady jenom běhám!“ V hospodě si dáme střik a bramboráky: „Mastný,“ nepřestává se smát, „ale výborný!“ Tahle jedenačtyřicetiletá horolezkyně je spokojená, šťastná bytost. Potykáme si a ona se zeptá: „Nejsem pro novináře až nudná tím, že v mém životě chybí drama?“ A teď se rozesměju já – když se máma dvou malých dětí vypraví na horu K2, jisté drama v tom cítím.

Lidé

not random 1

Chvojkovi: Naděje se zhmotňuje

Další řidičský průkaz v rodině, elektrický vozík a vířivka, slávistická vlajka před domem, vidina regulérního zaměstnání a těžká puberta – to jsou hlavní novinky v domácnosti Chvojkových. Už potřetí v tomto roce se vracíme do středočeského Žebráku, abychom sledovali důležité životní kroky rodiny, která se rozhodla odrazit od dna v rámci projektu Šlápněte s námi do pedálů.

not random 2

Senn-zační kariéra s dvěma hvězdičkami

Odborný rakouský gastronomický web popsal Andrease Senna slovní hříčkou vytvořenou z jeho příjmení. „Senn-zační kariéra“ napsal o šéfkuchaři, jehož restaurace v Salcburku se pyšní dvěma michelinskými hvězdami. V Česku žádná tak vysoko hodnocená restaurace není, dokonce i v Rakousku patří mezi pouhých šest takto oceněných restaurací. Cílevědomý sportovec Andreas Senn chtěl mít takový podnik už od mládí. A povedlo se.

not random 3

Vařím a nestresuji se

Pracoval šedesát dva dní v kuse, dřel v luxusní restauraci ve Švýcarsku. Pak si Dorian Reinisch zvolil svou cestu. On sám, ani jím vedený tým podniku Restaurant 1809 v rakouském Innsbrucku nechtějí obětovat své mládí michelinské hvězdě. Přitom i tito kuchaři si hrají: připravují karbanátek s omáčkou z lišek nebo řízek cordon bleu se sýrem s ořechy.

not random 4

Po přeslici: Váha podpisu

Už víc než dvacet let pořádá Kamila Bendová, matematička, bývalá disidentka a žena předčasně zesnulého filozofa, kybernetika, katolického aktivisty a signatáře Charty 77 Václava Bendy, ve svém bytě na Karlově náměstí Salón. Setkávají se tu a povídají si lidé spojení svým dávným angažmá v Chartě.

not random 5
not random 6

Balím kufry, opouštím Kašperk

Objel jsem půl světa, ale marně se snažím vybavit místo půvabnější než hrad Kašperk – zvlášť touto dobou, kdy podzim pestře barví Šumavu, přes modré kopce je vidět daleko do Bavorska, a kdo odbočí z lesní cesty, za chvíli se vrátí s košem hub. Hradní brána je návštěvníkům stále otevřená, desítky, někdy i stovky denně jich na Kašperk šplhají, ale nikdo si nevšimne, že se tu odehrává malé drama: pan kastelán vyklidil byt a odchází do údolí.

not random 7

Krásno Stanislava Fialy

Narodil se v roce 1962 v Mostě. Staré město mu mizelo před očima. To, co bylo krásné a funkční, měnila rypadla v poušť.„Myslím si, že to člověku přinese nadhled a uvědomění, že nic ve skutečnosti není tak vážné,“ vzpomíná. Rozhodl se, že nebude bourat, ale stavět. A tvořit „krásno“. Tak alespoň kolegové z jeho kanceláře nazývají typické betonové struktury, které vtiskl i do nedávno dokončeného paláce Drn.

not random 8
not random 9
not random 10

Pavel Liška: Promiňte, že pořád odbočuju

Když jsme se seznámili, bylo mu lehce přes třicet, zkoušel roli Romea v Národním, oženil se s Kristýnou Bokovou, děti neměl žádné. Náš první rozhovor trval snad deset hodin, na jeho finále jsme si nepamatovali, ráno bylo krušné... Dnes vypadá Pavel Liška podobně jako tehdy, jen už je mu sedmačtyřicet a objednává čaj. Oba jsme v mezičase procestovali kus světa, já stopem, on na motorce. Děti má tři: s Kristýnou syna, s Bárou Polákovou dvě malé dcery.

not random 11

Koňská dávka motivace

Volejbalová kariéra Heleny Havelkové v kostce: první kontakt s míčem ve dvanácti. V patnácti česká extraliga. V devatenácti italská série A1, jedna z nejlepších soutěží světa, a v ní postupný zisk takřka všech dosažitelných titulů. Sezony v elitních ligách Číny, Polska či Turecka. Zatím poslední sezona zakončená výhrou všeho vyhratelného v moskevském Dynamu. K tomu patnáct let v reprezentaci. Tak. A teď si to proberme podrobněji.

not random 12

Po přeslici: Happy end

Měsíc i hvězdy zakryly mraky, byla tma. Domů z práce se drápal na kole, lesem, po turistické červené. Přestože vedla prudce nahoru a on si musel cestou domů pěkně máknout (cykločest mu nedovolila slézt a kolo tlačit), byl šťastný, že jede z práce tiše a ekologicky přírodou, že už nemusí sedět v autě a popojíždět v nekonečných kolonách po dálnici, jak musel čtvrtstoletí předtím.

not random 13
not random 14

Kde jsou ty časy, kdy to stálo za hovno

Pracovní podmínky v redakci Reportéra nebyly přes prázdniny jednoduché: stavební firma postavila kolem domu lešení, zedníci opravovali fasádu. Na nás, laiky, působili ti muži solidně, vyznačovali se slušností, rychlostí i zručností. Jednou po poledni dva zedníci zvýšili hlas, bavili se o politice, kolegyně Lucka zavřela okno. Poprosil jsem, ať ho zase otevře: „Tohle vypadá na zásadní dialog dnešní doby!“

not random 15

Vystřelím světlem do tmy a dobře to dopadne

Uvádět u ženy její věk se považuje za neslušné, ale v tomto případě je namístě výjimka: Libuše Jarcovjáková se v sedmašedesáti letech dočkala velké životní pocty. Její dílo bylo tři měsíce vystaveno v kostele svaté Anny ve francouzském Arles, kam se každoročně sjíždějí obdivovatelé toho nejzajímavějšího, co nabízí současná světová fotografie. Odemykáme rozhovor z letošního srpna.

not random 16

Basketbalista Satoranský: Vždycky chci vyhrát

ZE SRPNOVÉHO VYDÁNÍ. Od mládí byl považován za mimořádný sportovní talent. Nyní ta očekávání naplnil, když se prosadil v americké NBA a po podpisu nové smlouvy s klubem Chicago Bulls se stal aktuálně nejlépe placeným českým sportovcem. Rozhovor o životě profesionálního basketbalisty, dobrém jídle, síle peněz v NBA i o nejdůležitějších ženách jeho života. Tomáš Satoranský, sportovec s rozhledem, který přesahuje hranice basketbalového hřiště.

not random 17

Čtyřicet let trvalo, než našel cepín, kterým zabili Trockého

Keith Melton, americký historik špionáže, říká, že se rád dotýká věcí. „Jen tak si je můžu opravdu spojit s dějinami,“ tvrdí. Asi proto strávil skoro čtyřicet let hledáním cepínu, jímž byl zavražděn Trockij. Proto po pádu železné opony objížděl východoevropská města a přemlouval komunistické rozvědčíky, aby mu prodali foťáky ukryté v propiskách. Proto má ve sbírce přes sedm tisíc špionážních artefaktů z celé planety. A proto jeho vyprávění posloucháte s otevřenou pusou.

not random 18

Martin Fenin. Fotbalista, který propil hvězdnou budoucnost

Uprostřed léta před dvanácti roky se v Kanadě odehrál sportovní zázrak: čeští fotbalisté se probojovali do finále mistrovství světa do 20 let proti Argentině. Dali dokonce úvodní gól, oním slavným střelcem byl Martin Fenin. I o něm pojednává kniha Dvě minuty mistrem světa, ze které při této příležitosti vybíráme právě jeho příběh (mírně zkrácený). Autorem publikace, která osvětluje kariéry všech tehdejších hrdinů, je spolupracovník Reportéra Luboš Beniak.

not random 19

Diego, přileť k nám na zahradu

ZE SRPNOVÉHO VYDÁNÍ. Nedá se jednoznačně říct, že by byl cvok, ale normální není. Diagnóza: Fanatik. Pětačtyřicetiletý Miloslav „Čurby“ Urbanec z východočeské vesnice Bukovka je posedlý extrémně tvrdou muzikou, a potom taky fotbalem. Argentinským fotbalem. Klubem Boca Juniors. A nejvíc ze všeho Diegem Maradonou: „Diego je Bůh.“

not random 20

Kalavečer aneb Mít lunu na člunu

„Mohl jsem být gejšou, teď mi zbyla gay show“ – tak zní jedna ze slovních hříček Cabaretu Calembour. Před deseti lety ho coby malé autorské divadlo založili tři studenti DAMU. Přizvali ještě dvě spolužačky a říkali, že si budou odskakovat z „velké“ (činohry) na „malou“. Nakonec to vyšlo, nějakou dobu byli dokonce čtyři z nich zároveň členy uměleckého souboru činohry Národního divadla. Jejich fanoušky jsou také herecké legendy Iva Janžurová a Jiří Lábus.

not random 21

Nejkrásnějšího veterána mají nadšenci z Chropyně

Vůz Talbot Lago T26 GS byl desítky let zavřený v garáži. Když ho majitelé Chropyňské strojírny koupili, přišly jim z Kalifornie čtyři velké bedny – ve dvou byl přední a zadní díl karoserie, zbylé obsahovaly deset menších beden a sedmdesát tři malých krabiček s díly. O tři roky později s ním moravští automobiloví nadšenci, otec a syn Kudelové, vyhráli prestižní soutěž historických vozidel Concours d’Etat ve francouzském Chantilly.

not random 22
not random 23

Poznala jsem, že sem patřím

Během několika let dokázala vybudovat v zapadlém Šluknově Charitu, kterou navštěvuje téměř 300 dětí. Její rodiče byli vysídlení sudetští Němci, ona ještě před patnácti lety pracovala v Mnichově, ale do vlasti jejích předků ji to táhlo. Společně se svými českými kolegy, například Kamilou Svobodovou, nyní pomáhá dětem i dospělým. Koncem června za to Eva Habelová získala vyznamenání od německého spolkového prezidenta.

not random 24

Po přeslici: Do Neratova!

Budík dát na pátou. Večer namazat svačiny, udělat pití. Na židli připravit hromádku s cyklooblečením tak, jak jde za sebou; ráno musí všechno odsejpat. Zkontrolovat brašnu. Je v ní větrovka, brýle proti slunci, krém na opalování, tyčinka poslední záchrany. Pumpička, lepení. Blikačka, kdyby se výlet protáhl. Vzít všechny legitky. Usnout a ráno v pět opravdu vstát. V půl šesté už drandit přes Prahu na kole na Hlavní nádraží; jedeme na výlet!

not random 25
not random 26

Že mám hvězdu? Jo, tak děkuju

Do televizních pořadů o vaření nechodí. Pokud mluví, ne vždy víte, kdy si dělá legraci. Jeden z nejlepších českých šéfkuchařů se zaujetím hovoří o pochoutkách české kuchyně, o kombinaci chřestu s třešněmi či kuřete s křenem. Oldřich Sahajdák vede třináctým rokem pražskou restauraci La Degustation Bohême Bourgeoise, která už sedm let drží michelinskou hvězdu – to se nikomu jinému v Česku nepovedlo. Letos vařil i v Karlových Varech v předvečer filmového festivalu.

not random 27

Jak učit hrdinství i desetileté děti

„I ty můžeš být hrdina, neboj se říct si o pomoc, pomoc není kravina, i Batman měl svého Robina,“ říká dětem psycholožka Kateřina Schönová. Její kurz, v jehož rámci se už desetiletí mohou učit hrdinství, je ovšem podstatně komplexnější záležitostí a vychází z podobné výuky pro dospělé. Klíčové například je, že aby byl člověk schopen jednat hrdinsky, musí věřit, že to dokáže.

not random 28
not random 29

Opouštím svou značku „Vilhelmová“

V květnu se Táňa vdala a přijala jméno Dyková. Od června do září hraje na pražské Kampě fascinující příběh stoleté sběratelky umění Medy Mládkové – a to je na dlouhou dobu poslední role. Rozhovor děláme za bouřky u pootevřeného okna restaurace, radujeme se z čerstvého vzduchu, a najednou uhodí blesk: „V září s herectvím na rok skončím. Co bude pak, to se uvidí.“

not random 30

V očích je vždy něco, co je lepší udělat rukama

Když se Pavel Stodůlka začal před třemi dekádami – s čerstvým vysokoškolským diplomem – věnovat oční chirurgii, slovo laser prý znělo exoticky. „Pracovali jsme hlavně s nožíky, které se pořád dokola přebrušovaly,“ utrousí ironicky. Ne že by v tehdejším Československu byly lasery na očních odděleních úplně neznámé, ale byla to vzácnost. Zanedlouho poté oční chirurgii úplně změnily.

not random 31

Paříme na zdi. Na Velké čínské zdi

Kdyby to byl klasický letní víkend, chodili by po Velké čínské zdi jen turisté rozjímající nad krásou opevnění z dob dynastie Ming. Druhý červnový víkend však úsek Zdi nedaleko Pekingu patřil fanouškům elektronické muziky: návštěvníci z celého světa zamířili na open air hudební festival YinYang – technoparty uprostřed komunistické Číny rovnou na legendární historické památce.

not random 32
not random 33

Po přeslici: Čas ženy

Píšu tenhle fejeton den po největší demonstraci na Václavském náměstí a tři týdny předtím, než vyjde. Mezitím se může stát všechno možné, a taky nic. Naprostá většina mých sloupků – píšu je už skoro třicet let – o politice není; politický fejeton umírá rychle. Někdy ze dne na den. Teď ale toužím napsat své pocity. Vyjádřit svůj ženský pohled na naši současnou situaci, na politiku, která je v České republice (a nejen) až na drobné výjimky světem mužů. Mám chuť napsat: světem ješitných, zabejčených mužů.

not random 34

Náčelník kmene Kwaxalanukwama’yi: Musíme ochránit lososy

William Cranmer připomíná svýma uhrančivýma očima černého myslivce z Babičky. Mezi svými soukmenovci používá ještě další tři jména, v rezervaci na kanadském ostrově Vancouver je dědičným náčelníkem kmene Kwaxalanukwama’yi. Dříve vedl firmu zaměřenou na elektroniku, nyní vyjednává za svoji komunitu s developery a průmyslníky.

not random 35

Tomáš Klus: V tu chvíli se něco zlomilo…

Rozhněvaný mladý muž vstoupil do Kristových let. Za třiatřicet let stihl už několik zásadních životních zlomů. V deseti přišel o tátu, v sedmnácti ukončil kariéru vrcholového sportovce, po jedné zaskočené housce přestal být divadelním blbečkem a po seznámení s ženou Tamarou se odnaučil vodit holky na pokoj. Rozhovor o odolnosti, volnosti, politice, lásce, nenávisti a sebekontrole.

not random 36

Ztracený ráj

Z dětství nemá Helen na Československo žádné vlastní vzpomínky: i sugestivní obrazy hlubokého lesa, jímž jako čtyřletá utíkala s matkou a bratrem na Západ, vznikly až mnohem později, na základě matčina vyprávění. Kanada pak přinesla svobodu. Rozlet, příležitosti, úspěch. Přesto Helen pořád cosi táhlo zpátky...

not random 37

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>