not random 0

UHO, buchtičky se šodó a plýtvání. Fenomén školních jídelen a proč se je nedaří změnit

Školní jídelny jsou věčné téma. Na jejich kvalitu si stěžuje spousta rodičů, jen zlomek z nich je ale ochotný se zapojit a zkusit iniciovat změnu. Už roky se debatuje o zastaralé vyhlášce i podfinancování celého odvětví, ale žádná z vlád zatím problém nevyřešila. Je potřeba opravdu systémová změna, tvrdí Karolina Kallmünzerová, manažerka projektu Skutečně zdravá škola. Aby už symbolem školního jídla nebylo UHO, tedy univerzální hnědá omáčka.

Lidé

not random 1

Velké texaské štěstí mladé české vědkyně

Osmnáctiletá Adéla Uhrová má za sebou divoký závěr školního roku. V polovině května se svou prací z genetiky zabodovala na mezinárodní studentské soutěži v Dallasu v americkém státě Texas a necelý týden po návratu do Prahy ji čekala maturita. Prošla s odřenýma ušima. „Teď si od učení a laboratoře ráda pár měsíců odpočinu,“ říká mladá vědkyně, kterou bez zkoušek přijali na pražskou přírodovědu.

not random 2

ANKETA: Na jakou dovolenou nikdy nezapomenete?

Podívat se zloději přímo do očí a navíc nahý, protože jste se zrovna sprchovali od slané vody z moře. Nebo naopak zažít čisté moře, borové lesy, skvělé jídlo a víno a usměvavé lidi. Mnoho věcí může začít jako idyla, ale skončit trochu jako horor. Třeba potápění v lomu.

not random 3

Švitorka z Vysočiny aneb strýc Franze Kafky

Letos v červenci uplyne 140 let od narození legendárního spisovatele Franze Kafky. Mezi literární díla tohoto pražského rodáka patří i povídka Venkovský lékař. Kafku k napsání inspiroval jeho oblíbený strýc, MUDr. Siegfried Löwy. V životní dráze svérázného doktora židovského původu mluvícího německy i česky, starého mládence pracujícího dlouhá léta v Třešti na Vysočině – jemuž Kafka pro jeho hlas přezdíval „švitorka“ –, se zrcadlí 19. a 20. století. V dobrém i ve zlém.

not random 4

David Švehlík: Bratře vlku, to je tak nádherný!

Na rozhovor kývne zřídkakdy, dodnes mě zdvořile odmítal. Nakonec jsem Davida Švehlíka přemluvil, ale přijíždím s tím, že bude přesně takový: zdvořilý. Milý. Jenomže zároveň i odměřený. A pletu se, potkávám vypravěče. Možná pomohlo, že je červnový podvečer, sedíme na zahrádce u jeho oblíbené kavárny Savoy, před chvílí vyhrála tenistka Karolína Muchová semifinále v Paříži, a Davida nejspíš baví i ústřední téma našeho povídání: cesty. Při natáčení filmu Dvě slova jako klíč se dostal do pralesa na ostrově Siberut.

not random 5

Herců a režisérů je dost, chybí dobré scénáře

Narodila se v Česku, avšak její firma nyní sídlí v Los Angeles nedaleko srdce filmového byznysu – Hollywoodu. Tatiana Detlofson se věnuje propagaci a PR kampaním: jejich cílem je, aby konkrétní snímek postoupil co nejvýše v soutěžích o prestižního Oscara a další významné ceny. A přes dvacet let zastupuje karlovarský filmový festival v Americe.

not random 6

Hrad je prázdná nádoba. Architekt a poradce prezidenta Josef Pleskot

Josef Pleskot je naším nejvlivnějším současným architektem, na čemž se shodnou jeho kolegové i konkurenti – už to je v této soutěživé profesi unikát. Projektoval skoro všechny typy staveb, které si lze představit, třeba areál Dolní Vítkovice v Ostravě, komplex sídla ČSOB v pražských Radlicích, ale i lávku v Radotíně. Přispěl k tomu, jak vypadá dnešní Litomyšl se všemi oceňovanými realizacemi. Nedávno jej prezident Petr Pavel jmenoval svým poradcem pro architekturu.

not random 7
not random 8

Legendární Dostihy a sázky: V 80. letech dostaly nálepku buržoazní zábavy, což jim udělalo reklamu

Svět společenských her se mění, deskovky bývají stále víc provázané s online prostředím. Novinky přinesla i koronavirová pandemie – vzniká stále víc her pro dva, anebo dokonce jen pro jednoho. „Snažit se přimět děti, aby zahodily telefon a jen hrály deskovky nebo četly knížky, nejde. Za mě je proto ideální, když se to kombinuje,“ říká Štěpán Peterka, vývojář deskových her z české firmy Dino Toys.

not random 9

Sociální sítě, dědičnost a nedostupná péče. S expertkou o poruchách příjmu potravy

Po revoluci se v Česku vynořila spousta ženských časopisů, které prezentovaly štíhlost jako cestu k úspěchu. Dnes tuhle roli, přičemž ještě nebezpečněji, hrají sociální sítě. Poruch příjmu potravy přibývá, prevence musí cílit už na školní děti. Jedna věc přitom zůstává pořád stejná: „Totiž fakt, že poruchy příjmu potravy jsou nemoc, která nabízí únik z našeho života,“ říká přední česká psychiatrička Hana Papežová.

not random 10

Jiří Suchý: Na hloubání o své smrti nemám čas

Jiří Suchý chodí na svých jednadevadesát let výborně, ale když odcházel z rozhovoru v redakci Reportéra, na schodech se opatrně přidržoval zábradlí. „Můj tatínek byl až do devadesáti dvou výbornej, ale pak uklouzl v koupelně, zlomil si krček a do dvou měsíců zemřel.“ Nic takového si Jiří Suchý nemůže dovolit, má spoustu práce. Rozhodl se, že bude žít do sto šesti.

not random 11

Zase jako první. „Baví mě zkoumat své limity,“ říká skialpinista a zubař Matěj Bernát

Poprvé si nasadil skialpy jako dítě, když se s rodiči potřeboval dostat od auta k chalupě. Ve čtrnácti už sjížděl s tátou Mont Blanc a vloni se stal prvním Čechem, který stanul na všech dvaaosmdesáti alpských čtyřtisícovkách. Většinu svých dobrodružství podniká Matěj Bernát sólo, na jeden zátah, s co nejmenší výbavou. „Míň věcí, míň problémů,“ říká sedmadvacetiletý zubař, který letos v květnu v tandemu s horolezcem Markem Holečkem zdolal himálajský Sura Peak. Na 6 764 metrů vysokou horu vystoupali severozápadní cestou vůbec jako první, cestu s místy až devadesátistupňovým sklonem zvládli za čtyři dny. Odemykáme článek z lednového Reportéra.

not random 12

Michael Žantovský: Havlův odkaz dnes uznávají i ti, kteří k němu byli kritičtí

Jsem rád, že se nový prezident přihlásil k odkazu Václava Havla, a to velmi skromně a cudně, říká Michael Žantovský, Havlův přítel a dlouholetý spolupracovník, který je nyní poradcem Petra Pavla v zahraniční politice. Nedávno oznámil, že po osmi letech odchází z čela Knihovny Václava Havla. Co znamená, že vzal knihovnu „na procházku“, proč čtou z Havlových textů youtubeři a jak se stalo, že má Žantovského kniha vzpomínek „nulovou historickou hodnotu“?

not random 13

PODCAST: Podíval jsem se do zrcadla a spatřil v něm cizího člověka, říká NobodyListen

Devětadvacetiletý Jakub Strach, známější coby NobodyListen, je pro mladé posluchače jednou z největších hvězd současné české hudby. Dýdžej a producent, který míchá rap s taneční elektronikou, ale zároveň složil hudbu pro baletní představení v Národním divadle, poskytl velký rozhovor do speciálního vydání Reportéra. To vychází ve čtvrtek 15. června a podobných rozhovorů v něm najdete dvacet dva.

not random 14

Když nezakročíte, násilnický otec se nezmění. Jen dítě bude v té situaci déle

Na ulici vidíte, jak otec fyzicky trestá dítě. Před nonstopem zase sedí dvě hodiny sousedovic Klárka a čeká na mámu. A vy řešíte otázku: neměl by to někdo začít řešit? Neměl bych to někam ohlásit? Co když pak dají dítě do ústavu a bude úplně bez rodičů? „To jsou obvyklé obavy. Rodina však často potřebuje jen nasměrovat například na nějakou službu neziskovky, psychologa či psychiatra, kteří jim pomohou vyřešit složitou situaci. K odebrání dítěte dochází, až když je dítě ohroženo na psychickém zdraví či životě,“ říká Zuzana Cesneková z organizace Barevný svět dětí. Právě tato organizace vytvořila ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy kampaň Domů nevidíš, která pomáhá především učitelům v takových situacích zasáhnout.

not random 15
not random 16
not random 17

Žádné hogo fogo. Ale jsme Hogo Fogo

Jak se zrodil název oblíbeného podniku, v němž si podle sezony a nálady můžete dát kachní stehno s teriyaki a rakytníkem, francouzskou bujabézu, vietnamské Bun bÒ nebo chřest s holandskou omáčkou? Na počátcích existence bistra padla v hovoru věta: Nebudeme žádný hogo fogo podnik. „A tak jsme se toho chytli,“ říká Tereza Ovšáková, jedna ze zakladatelek ostravského bistra Hogo Fogo, které nabízí recepty světové kuchyně v novém podání a vytváří vlastní vegetariánské a masové kombinace.

not random 18

Je to lepší, než jsem myslel

V pětadvaceti si neuměl představit, že by po třicítce ještě závodil. „Myslel jsem, že po třicítce mi bude hůř,“ říká dnes jedenatřicetiletý Maxim Habanec. Má sice z prkna jedno rameno níž než druhé, ale jezdí dál a pokukuje po účasti na olympiádě. Současně se stará o skatepark, kde pořádá lekce pro mladší generaci, řeší design své značky Skate of Mind, chystá filmový dokument o skejtování v latinskoamerických městech. A pochvaluje si bydlení v centru Prahy.

not random 19

Klára Melíšková: Abych hrála dobře, musím být v klidu

V březnu získala Českého lva za hlavní roli v sérii Podezření, kde ztvárnila zdravotní sestru podezřelou z usmrcení několika pacientů. O pár týdnů později zářila v roli matky řidiče Standy Pekárka ve velice sledovaném seriálu Volha. A teď začíná natáčet další film. Letošní jaro je určitě jarem Kláry Melíškové. V rozhovoru mluví také o lásce k Dejvickému divadlu, předpokladech rozumného rozvodu i o tom, že nevyhledává líbání na veřejnosti.

not random 20

Muž, který sehnal Modrého Mauricia

Čím to, že se dospělí lidé, hlavně tedy muži, hodiny obdivně sklánějí nad maličkými barevnými papírky? Čím to, že si o nich dokážou celé dny zaníceně vykládat? Čím to, že zoufale touží je vlastnit, platit za ně statisíce, miliony? Filatelie, tedy sběratelství známek, z hlediska dějin lidstva obor relativně mladý, je záležitostí, která člověka buď nechá chladným, nebo jej absolutně pohltí. David Kopřiva patří do druhé skupiny. Samozřejmě.

not random 21

Za jídlo pro atentátníky mu zastřelili oba rodiče

„Sedláci mívali zvyk na Nový rok obejít svoje pole. A táta při jedné takové obhlídce uviděl ve sněhu stopy,“ vypráví Svatopluk Bauman – třiaosmdesátník, kterému bylo v lednu 1942 pouhých osmnáct měsíců. Jeho otec tehdy v jeskyni u pískovcového lomu narazil na dva neznámé muže. Nevěděl, že jde o parašutisty Gabčíka a Kubiše, ale pochopil, že jsou v nouzi, a začal jim nosit jídlo, které připravovala jeho žena. Dopadlo to tragicky, Svatoplukovi rodiče byli o půl roku později popraveni.

not random 22

Násilník nehledá důvody, ale záminky. Klientku přítel škrtil za to, že špatně vytřela podlahu

Domácí násilí se v Česku stále bagatelizuje. Policisté mnohdy oběti rozmlouvají, aby podala trestní oznámení na partnera, který jí ubližuje. Agresor, který svou ženu roky mlátil a rok a půl starému dítěti zlomil jedenáct kostí, odejde od soudu s podmínkou. Podobných příběhů odvypráví Michaela Studená spoustu. Stojí za iniciativou Pod svícnem, která se snaží protlačit přijetí jednotného zákona o domácím násilí a přitáhnout pozornost politiků a veřejnosti k tématu, jež se stále dostatečně neřeší.

not random 23

Spolužáci si hráli. Já prodával a počítal, kolik máme na večeři

Nguyen Manh Tung se řadí mezi první generaci Vietnamců, kteří se narodili v Česku. Česky smýšlí, plynně hovoří, vietnamskou kulturu naopak musel postupně objevovat. Skrze projekt Sapa Trip usiluje o sbližování Čechů a Vietnamců a lepší obraz svých krajanů ve společnosti. Jeho generace už nechce od života jen dřinu, protože mnozí prožili dětství ve večerkách svých rodičů.

not random 24
not random 25

Proč malá kolínka při vaření zalézají do velkých? „Zeptej se vědce“ vysvětluje složité věci srozumitelně

Jak vznikla hlína? Proč vlastně pomáhá alergikům vysokohorský vzduch? Opravdu ocet likviduje bakterie? Existuje něco jako překyselení organismu? Tři vědkyně – Adéla Šimková, Tereza Ormsby a Kristýna Blažková – založily v roce 2021 facebookovou stránku Zeptej se vědce. Vyzvaly veřejnost, aby se na cokoli zeptala. Dnes už mají 180 spolupracovníků a dotazy zdaleka nejsou jen „covidové“. „Strašně si vážíme toho, že se lidé ptají. Je přece úžasné přemýšlet o světě kolem nás,“ říká jedna ze zakladatelek, Tereza Ormsby.

not random 26
not random 27

Z ekonoma kuchařem: Vaříme venku na ohni. Na jakémkoli místě a za jakéhokoli počasí

Plánoval, že vystuduje ekonomii a bude se zabývat investicemi. Jenže už na škole Vojtěch Nemrava zjistil, že mnohem radši než čísla a tabulky má něco, čemu se věnoval od dětství: vaření. A tak školy nechal a vydal se kulinářskou cestou. Dnes je součástí kreativního ZE MĚ Projektu, který má za cíl vařit ty nejlepší pokrmy na jakémkoli místě a v jakémkoli počasí, v souladu s přírodou a pokud možno z lokálních produktů. Včetně vlastnoručně uloveného jelena.

not random 28
not random 29

Castingová režisérka: Umím vytvořit herecký mix, který funguje

Herectví, stejně jako každá jiná profese, má své obtížnější části. A jednou z nich je pro řadu herců a hereček casting. Zkrátka jim není příjemné někam přijít, muset dokazovat svůj talent a ucházet se o roli, kterou pravděpodobně nedostanou. Maja Hamplová, úspěšná česká castingová režisérka, se snaží, aby se herci na jejích castinzích cítili dobře. „Nezkoušíme, tvoříme,“ říká s tím, že casting je důležitá, ale opomíjená část filmového světa, kterou je na čase přestat démonizovat.

not random 30
not random 31

Přibývá chronických onemocnění ledvin, Česko je na špičce v transplantacích

Onemocnění ledvin přibývá, ale dopředu jde i medicína, lékaři dokážou transplantovat ledviny i člověku, pro něhož by to dřív nepřipadalo v úvahu. Přičemž nová ledvina se umístí do kyčelní jámy – a ty původní, nefunkční ledviny pacientovi zůstanou. Úplným standardem jsou pak i opakované transplantace, v pražském IKEMu vloni provedli rekordní šestou, vysvětluje profesor Ondřej Viklický, jeden z největších českých odborníků na transplantace ledvin.

not random 32

Masakr v rodné vsi přežila jako čtyřletá

Na úplném konci války nařídil Walter Hauck řečený Krvavý Walter vypálení Leskovic na Vysočině, kde se místní lidé se zbraněmi postavili prchajícím Němcům na odpor. Většina dospělých mužů byla zastřelena nebo uhořela. Vlastimila Holakovská, které byly v té době čtyři roky, přečkala tragédii v lesním úkrytu, její rodiče zachránila jáma na vápno a podestýlka u zvířat. Vesnice musela být znovu postavena, Krvavý Walter zemřel v roce 2006.

not random 33

Pokojovky na vzestupu: V kurzu jsou socialistické monstery i „bonsaje pro chudé“

Lenku Grabicovou k podnikání postrčila pandemie. Pečovat o pokojové rostliny se podle ní může naučit každý, ale nemělo by se to přehánět. „Někdo se stará až moc. Když rostlinu přelijete, uhnijí kořeny, a kytka je na odpis,“ říká květinářka, která založila značku lupen & pupen. Odkud se vlastně rostliny dostupné na českém trhu berou? Proč někteří zákazníci nechtějí pokojovky z Holandska a proč je zase v kurzu „socialistická“ monstera?

not random 34

„Zatím zvládnu zvednout syna do náručí,“ říká sportovec, který uběhl maraton i s rakovinou plic

Můj kamarád Michal Kulka (pětinásobný mistr světa v jízdě na koloběžce a úspěšný běžecký trenér) před rokem a půl zkolaboval a lékaři mu oznámili, že se jeho život nachýlil ke konci. Michal umřít nemohl, jeho žena byla těhotná, čekali první dítě, a tak bojoval - jako vždycky. S rakovinou plic bojuje dodnes. Nemoc ho rozežírá, ale čtyřicetiletý Michal chce doprovodit syna Matea poprvé do školky, a pak třeba i do školy, ale těžko říct: se svou ženou se pro jistotu loučí každý den. Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Host Reportéra, kde kromě Michala Kulky hovoří i jeho žena Petra.

not random 35

Kluci, kteří pomohli změnit Česko. Jejich příběh může „nakopnout“ další

Měl to být krátký film o přípravě jedné demonstrace. Jenže na ni přišlo padesát tisíc lidí. A následovala další. A další. Děje se tu něco velkého, řekla si filmařka Amálie Kovářová. A točila dál. Výsledkem je, respektive bude, celovečerní dokument o spolku Milion chvilek pro demokracii. Kovářová v něm zachytila nejen dění v české společnosti, ale hlavně příběh hlavních postav spolku, Mikuláše Mináře a Benjamina Rolla. Protože právě skrz příběhy si odpradávna předáváme zkušenosti, říká režisérka. Na dokončení filmu teď sbírá peníze na HitHitu.

not random 36
not random 37

Viktor Sheen: Můj úspěch může rychle skončit

V létě mu bude třicet a mohl by o sobě směle tvrdit, že je teď největší českou hudební hvězdou. V jistém smyslu je – od podzimu 2021 vedl tuzemský žebříček poslechovosti s deskou Příběhy a sny, od letošního února všechny ostatní válcuje s albem Roadtrip, které vydal ve dvojici s kolegou Calinem. Jenomže Viktor Sheen (rodák z Kazachstánu, žijící na Kladně) se za kdovíjakou hvězdu nepovažuje. „A vlastně ani víc slávy nechci,“ překvapuje: „To bych si spíš přál míň stresu.“

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>