Na Jaroslava Kuberu – předsedu Senátu a dlouholetého primátora Teplic – vzpomíná režisér Ondřej Trojan, který jej v roce 2018 obsadil do role prezidenta Edvarda Beneše ve filmu Toman. „Dával jsem velký důraz na fyzickou podobu herců s historickými postavami a nakonec se mi hodila i určitá herecká nervozita pana Kubery," přibližuje v textu, který napsal pro webové stránky magazínu Reportér.
David: hodný, skromný, přemýšlivý kluk. Taky nejmilejší zpěvák naší rodiny – dospělých i dětí. Poznali jsme se před pár lety na festivalu v rumunském Banátu a mě tenkrát uráželo, že není mnohem známější, ale pak to bylo lepší a lepší. S kapelou natočil úžasnou desku Neboj, dostal cenu Anděl pro zpěváka roku, s Ewou Farnou nazpíval hit Dobré ráno, milá, já měl radost. Loni v létě David Stypka oslavil čtyřicátiny a doktoři mu oznámili, že má rakovinu slinivky břišní.
Píše, má ráda hory, cestuje. Tato kombinace spolu s touhou poznat zapadlý kus země, kde se narodila její babička, přivedly mladou Barboru Zavadilovou, rodačku z Prahy, na Zakarpatí: do regionu, který nejvíce vzkvétal, když patřil k Československu, a kde na tuto dobu vzpomínají dodnes v dobrém. Právě tam také napsala Barbora svou první knihu – část peněz na její vydání dali dohromady lidé v crowdfundingové sbírce.
Narodil se na Moravě na samém konci dvacátého století, přesto už několik let hraje za slavný nizozemský klub PSV Eindhoven. Když podepisoval první smlouvu, nemohli najít se svým agentem stůl v restauraci – tak to oslavili kyblíkem kuřete v KFC. A letos v létě podepsali smlouvu novou, na tři roky. Dvacetiletý Michal Sadílek se ovšem nevěnuje jen fotbalu. Podílel se i na vzniku charitativního projektu, jehož výtěžek putuje na pomoc nemocným dětem.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají snowboardistka, zpěvačka, zpěvák a herec.
Gratulujeme vítězům StarDance a nabízíme rozhovor s herečkou Veronikou Khek Kubařovou, který vyšel v tištěném magazínu Reportér letos v březnu. Dozvíte se v něm mimo jiné, proč ji lákalo seznámit se s Gabrielou Koukalovou, jak v dětství posílala vzkaz princezně Dianě nebo kdy za ní na jevišti zůstávaly krvavé šmouhy. Pozornější čtenář objeví i jakési spodní proudy smutku....
Proč listy rostou nahoru a kořeny dolů? Proč kytky sice nedokáží utéct, ale zase si mohou nechat narůst nové „ruce“ a „hlavy“? Možná banální otázky, ale možná taky jeden z mnoha klíčů k pochopení života. Jiří Friml, světově uznávaný český biolog působící v Rakousku a čerstvý držitel Ceny Neuron za celoživotní přínos vědě, hledá na podobné otázky odpovědi. A taky je nachází. Nebýt náhody, kdy se ještě jako student přiotrávil rtutí, třeba bychom je doteď neznali.
Vede „podnik“, který funguje už osm set let. Kníže Constantin Norbert Kinský před lety převzal po otci správu panství ve Žďáru nad Sázavou. V lesích teď bojuje s kůrovcem, zámek opravuje a otevírá kulturnímu a společenskému životu. Rozhovor o dlouhodobém hospodaření, rodinné historii, komunistické péči, stavu českých lesů i nevděčném Stalinovi.
Z PROSINCOVÉHO VYDÁNÍ. Nejdřív se zaradovala: „Vy se mě nechcete ptát na můj vztah k Vánocům? To je úžasný, a co vás teda zajímá?“ Odpovídám nejistě: „Přál bych si, abyste dnes nechala vzpomínat svých pět smyslů – chuť, čich, sluch, zrak, hmat – a možná i nějaký šestý, uvidíme. Dává to smysl?“ Iva Janžurová se napije kávy a přikývne.
Na otázku magazínu Reportér odpovídají komunální politička, cestovatel, šéfka neziskovky a spisovatel.
Po štacích v pražském Alcronu, New Yorku, Japonsku, na výletní lodi, v Singapuru, Anglii či Kuvajtu se Martin Jiskra rozhodl otevřít vlastní podnik v jižních Čechách. Opravil ruinu zájezdního hostince mezi Pískem a Strakonicemi a po necelém roce provozu si vybudoval takovou pověst, že některé večery tady bez rezervace už sotva najdete místo.
Pražská konzervatoř, přijímačky. Kolo druhé, zkoušky z pohybu. V komisi sedí velká herecká jména. Preissová, Satoranský, Laurin... Zadání pro uchazeče zní: Udělejte něco, abychom si vás zapamatovali. Patnáctileté děti, které sní o hvězdné kariéře, lezou po stolech, řvou, všelijak se kroutí. Natálie Řehořová z pražského sídliště Liboc má v hlavě tmu, nic kloudného ji nenapadá. Načež na ni přichází řada.
Málokdy se stane, aby fanoušci považovali trenéra za hvězdu úspěšného týmu. Naposledy se to u nás povedlo Karlu Brücknerovi, on však k této pozici stoupal postupnými nenápadnými kroky dlouhá desetiletí. Jindřichu Trpišovskému je teprve třiačtyřicet, doktor ho kdysi osvobodil od tělocviku a do první ligy vstoupil před pouhými čtyřmi a půl roky – přesto se teď o nikom v českém fotbale nemluví více a lépe. Slavia pod jeho vedením naprosto dominuje české lize, a přestože se dostala do nejtěžší skupiny Ligy mistrů, zvládla ji se ctí.
Řeklo by se lahev. Obyčejná lahev. Ale tahle není obyčejná. V rodinné sklárně Rückl ji vyrobili v pouhých deseti kusech – navrhl ji český umělecký sklář Lukáš Novák, který navázal na dřívější práci umělců jako třeba Bořek Šípek. Ručně broušené lahve Pilsner Urquell budou letos, tak jako každý rok, vydraženy a výtěžek z aukce pomůže lidem s poškozením míchy.
Dlouho jsem nechápal, proč platit tisícovku za úpravu své průměrné hlavy v některém z desítek pražských barber shopů čili luxusních pánských holičství. Teď ale poznávám kometu mezi českými barbery, od nosu k chodidlům potetovaného Roma s přezdívkou Laky Royal, a najednou vím. On totiž nejenže špičkově stříhá a holí, umí i rozesmát. Jindy dojme. Anebo poradí, jak zvládnout rande.
Geniální dítě, psalo se o něm před mnoha lety, když po vzoru malého Mozarta koncertoval po celém světě, a přitom stěží dosáhl na pedály u piana. Dnes je Lukáš Vondráček v Kristových letech. Slavný třiatřicetiletý klavírista cestuje od jednoho světového pódia k druhému, nemá nikde domov, nevlastní mobil a zábavným historkám navzdory hledá hlavně klid v duši.
Rodák z Karlových Varů Ernie Simon, který uprchl před nacisty a pak bojoval za Československo, zemřel minulou neděli na Floridě ve věku devadesáti šesti let. Česká republika však na něj téměř zapomněla, neměl ani status veterána. A nebyl sám... Otevíráme článek o Ernie Simonovi, který vyšel v magazínu Reportéru v říjnu 2018.
Jeden den a život se změní od základů. Ještě léto 1939 tráví malíř Josef Čapek v krásné neokázalé krajině Vysočiny; 1. září zaútočí Hitler na Polsko – a pro Čapka si přijde gestapo. Z přírody putuje malíř do vězení, projde mnoha nechvalně známými koncentračními tábory a v jednom z nich na sklonku války umírá. Čapkovo zatčení rekonstruuje následující reportáž; je založena především na pamětnické výpovědi Karla Daňka (1922–1997), jenž své vzpomínky vyprávěl autorovi textu.
Před čtyřiceti lety padlo v hlavním městě Izraele důležité rozhodnutí pro současný český sport. Maminka Ronena Ginzburga usoudila, že bude lepší, když se syn bude věnovat raději basketbalu než fotbalu. Letos v září se v Číně naplno ukázalo, že její volba byla správná. Nejen pro jejího syna, ale také pro český národní tým.
Projel cílem a vystřelil ruce s pádlem k nebi. Věděl, že je čerstvým mistrem světa. A že se docela hezky přiblížil k účasti na olympiádě. To ale nebyla jediná velká událost v letošním nabitém roce momentálně nejlepšího českého vodního slalomáře.
Je jí necelých šedesát let – přesto dál coby kaskadérka v nebezpečných scénách zaskakuje za herce. Zúčastnila se natáčení hollywoodských velkofilmů jako Troja či Příběh rytíře, potkala se s Bradem Pittem či Liamem Neesonem. Stále tvrdě sportuje. Je pozitivně naladěná, veselá a nabitá energií: navzdory tomu, že zažila rány na těle i na duši. „Nejsme žádný voňavky,“ říká Hanka Dvorská.
Ze dvou rozdílných důvodů se stal výraznou postavou listopadu 1989 fotbalista Ivan Hašek. Už ve středu patnáctého přivedl coby kapitán československou reprezentaci k postupu na mistrovství světa v Itálii. O týden později kvůli násilnému potlačení studentské demonstrace prosadil, aby se nehrálo ligové kolo, a v pátek 24. listopadu promluvil na Václavském náměstí.
Pavel se narodil v roce 1956, v době převratu mu bylo třiatřicet a byl otcem šestiletého syna. Pracoval jako geofyzik, hledal vodu a začínal s měřením radonu, což dělá dodnes. Martin si z událostí roku 1989 nepamatuje téměř nic, chodil teprve do školky. Před pěti lety založil spolek Díky, že můžem, který pořádá na státní svátek 17. listopadu slavnost Korzo Národní. Jak vidí třicet let staré události, jejich oslavy a současnou společnost otec a syn Kolářové?
Od pátku 24. ledna do neděle 26. ledna 2020 zaplaví rakouské městečko Kitzbühel statisíce návštěvníků. Opět totiž dojde na lámání kostí! Už po osmdesáté se sem sjedou milovníci extrémního sjezdového lyžování. Zabijácká trať z vrcholu Streif odeslala v minulých letech několik lyžařů do předčasného důchodu. Česká sjezdařská legenda Ondřej Bank se opakovaně nechal slyšet, že na Hahnenkamm si troufnou jenom blázni a psychopati. Přesto se sem v lednu znovu vydává. A zdá se, že nebude sám!
Z ŘÍJNOVÉHO VYDÁNÍ. Často a hlasitě se směje. Povídáme si v kopcích nad její pražskou čtvrtí, nad Podolím, a Klára Kolouchová září: „Nádhera – škoda, že se takhle neprocházím častěji, že tady jenom běhám!“ V hospodě si dáme střik a bramboráky: „Mastný,“ nepřestává se smát, „ale výborný!“ Tahle jedenačtyřicetiletá horolezkyně je spokojená, šťastná bytost. Potykáme si a ona se zeptá: „Nejsem pro novináře až nudná tím, že v mém životě chybí drama?“ A teď se rozesměju já – když se máma dvou malých dětí vypraví na horu K2, jisté drama v tom cítím.
Další řidičský průkaz v rodině, elektrický vozík a vířivka, slávistická vlajka před domem, vidina regulérního zaměstnání a těžká puberta – to jsou hlavní novinky v domácnosti Chvojkových. Už potřetí v tomto roce se vracíme do středočeského Žebráku, abychom sledovali důležité životní kroky rodiny, která se rozhodla odrazit od dna v rámci projektu Šlápněte s námi do pedálů.
Odborný rakouský gastronomický web popsal Andrease Senna slovní hříčkou vytvořenou z jeho příjmení. „Senn-zační kariéra“ napsal o šéfkuchaři, jehož restaurace v Salcburku se pyšní dvěma michelinskými hvězdami. V Česku žádná tak vysoko hodnocená restaurace není, dokonce i v Rakousku patří mezi pouhých šest takto oceněných restaurací. Cílevědomý sportovec Andreas Senn chtěl mít takový podnik už od mládí. A povedlo se.
Pracoval šedesát dva dní v kuse, dřel v luxusní restauraci ve Švýcarsku. Pak si Dorian Reinisch zvolil svou cestu. On sám, ani jím vedený tým podniku Restaurant 1809 v rakouském Innsbrucku nechtějí obětovat své mládí michelinské hvězdě. Přitom i tito kuchaři si hrají: připravují karbanátek s omáčkou z lišek nebo řízek cordon bleu se sýrem s ořechy.
Už víc než dvacet let pořádá Kamila Bendová, matematička, bývalá disidentka a žena předčasně zesnulého filozofa, kybernetika, katolického aktivisty a signatáře Charty 77 Václava Bendy, ve svém bytě na Karlově náměstí Salón. Setkávají se tu a povídají si lidé spojení svým dávným angažmá v Chartě.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají kostymérka, písničkář, novinář a hlasatelka.
Objel jsem půl světa, ale marně se snažím vybavit místo půvabnější než hrad Kašperk – zvlášť touto dobou, kdy podzim pestře barví Šumavu, přes modré kopce je vidět daleko do Bavorska, a kdo odbočí z lesní cesty, za chvíli se vrátí s košem hub. Hradní brána je návštěvníkům stále otevřená, desítky, někdy i stovky denně jich na Kašperk šplhají, ale nikdo si nevšimne, že se tu odehrává malé drama: pan kastelán vyklidil byt a odchází do údolí.
Narodil se v roce 1962 v Mostě. Staré město mu mizelo před očima. To, co bylo krásné a funkční, měnila rypadla v poušť.„Myslím si, že to člověku přinese nadhled a uvědomění, že nic ve skutečnosti není tak vážné,“ vzpomíná. Rozhodl se, že nebude bourat, ale stavět. A tvořit „krásno“. Tak alespoň kolegové z jeho kanceláře nazývají typické betonové struktury, které vtiskl i do nedávno dokončeného paláce Drn.
Vzpomínka na herečku Vlastu Chramostovou.
Jakub Albrecht popisuje, jak hraje českého Forresta Gumpa.
Když jsme se seznámili, bylo mu lehce přes třicet, zkoušel roli Romea v Národním, oženil se s Kristýnou Bokovou, děti neměl žádné. Náš první rozhovor trval snad deset hodin, na jeho finále jsme si nepamatovali, ráno bylo krušné... Dnes vypadá Pavel Liška podobně jako tehdy, jen už je mu sedmačtyřicet a objednává čaj. Oba jsme v mezičase procestovali kus světa, já stopem, on na motorce. Děti má tři: s Kristýnou syna, s Bárou Polákovou dvě malé dcery.
Volejbalová kariéra Heleny Havelkové v kostce: první kontakt s míčem ve dvanácti. V patnácti česká extraliga. V devatenácti italská série A1, jedna z nejlepších soutěží světa, a v ní postupný zisk takřka všech dosažitelných titulů. Sezony v elitních ligách Číny, Polska či Turecka. Zatím poslední sezona zakončená výhrou všeho vyhratelného v moskevském Dynamu. K tomu patnáct let v reprezentaci. Tak. A teď si to proberme podrobněji.
Měsíc i hvězdy zakryly mraky, byla tma. Domů z práce se drápal na kole, lesem, po turistické červené. Přestože vedla prudce nahoru a on si musel cestou domů pěkně máknout (cykločest mu nedovolila slézt a kolo tlačit), byl šťastný, že jede z práce tiše a ekologicky přírodou, že už nemusí sedět v autě a popojíždět v nekonečných kolonách po dálnici, jak musel čtvrtstoletí předtím.
Němci a rok 1989.
