Už za týden skončí aukce unikátní sbírky vinylových desek, kterou po sobě na tomto světě zanechal DJ Loutka, pionýr elektronické taneční hudby v Česku.
Češi se považují za národ plavců. Možná i vy sami byste se za plavce bez váhání označili. Stačí ale pár minut povídání s Jakubem Kulhánkem, který víc než dekádu vyučuje plavání a je zakladatelem plavecké školy Shut up and Swim!, a o tuhle iluzi nejspíš přijdete. V počtech utopených dokonce předháníme i některé přímořské státy.
Nejhezčí na basketbalu je, že se bojuje až do závěrečné sekundy. O zklamání nebo vítězné euforii může rozhodnout až úplně poslední střela zápasu. Tak to znají celé generace skvělých českých hráčů a hráček. Včetně té poslední kolem Tomáše Satoranského, která se v Praze pokusí odstartovat cestu k další basketbalové radosti.
Její pradědeček byl plantážníkem na Fidži, babička pochází z Itálie, ona sama vyrůstala v jihočeské hájovně. Už jako žákyně slavonické základky a později jako studentka stavební průmyslovky snila o cestách do exotických krajin. Nyní se její přání plní vrchovatou měrou. Navrhuje a staví v Kostarice domy, které vyhrávají nejprestižnější architektonické i designérské ceny, haciendu od Dagmar Štěpánové by chtěl mít kdejaký miliardář. Do Česka se vrací jen příležitostně.
Původně plánovaný dvouhodinový rozhovor s Romanem Holým se nekoná: „Vždyť zůstaň v Sušici celej den, vytáhneme člun na řeku, přespíš!“ Po dvanácti propovídaných hodinách, během kterých jsem se občas musel štípnout, protože tu si přisedla Tereza Černochová, tu Matěj Ruppert a jindy zas Dan Bárta, bych mohl napsat rozhovorů pět, každý jiný. V jednom by Roman chrlil historky, ve druhém analyzoval muziku, ve třetím by házel fóry, ve čtvrtém životní moudra, v dalším by otevřel třináctou komnatu.
Její maminka musela za války utéct před gestapem do Londýna, otce nacisté šest let věznili. Když se v padesátých letech chtěla hlásit na medicínu, komunistický režim jí to – „z důvodu rodinného původu“ – nedovolil. Heleně Kopecké se přesto podařilo externě vystudovat mikrobiologii a v pozdějším exilu se uplatnit ve špičkových vědeckých pracovištích – mimo jiné v souvislosti s vymýcením dětské obrny.
Před pár týdny, koncem sezony, zažila Praha přeháňku operních emocí. Prodaná nevěsta v moderním pojetí režisérky Alice Nellis část kritiků znechutila, v recenzích se objevovaly termíny typu „debakl“, v Národním divadle občas zabučel pohoršený divák. Spousta dalších – včetně mě – byla naopak nadšená, a když jsem potkal pražského operního ředitele Pera Boye Hansena, chtěl jsem mu to říct. Zapovídali jsme se a přede mnou se pootevřel podivuhodný příběh tohoto čtyřiašedesátiletého Nora.
Jsou manželé, jsou stejně staří, jsou skvělí hudebníci – a tvoří polovinu jednoho hudebního souboru. Manželé Veronika a Peter Jarůškovi hrají ve světově uznávaném Pavel Haas Quartetu pojmenovaném podle hudebního skladatele, bratra herce Huga Haase, který zahynul za války. Světoznámý soubor založený kdysi Veronikou získal mnoho cen a je na seznamu deseti nejlepších smyčcových kvartet všech dob sestaveném prestižním magazínem.
Tenhle prázdninový úspěch sportovnímu zpravodajství unikl: Vanda Marušová, starostka Sokola v pražském Břevnově, získala na mistrovství světa veteránů ve finském Tampere zlatou medaili v hodu oštěpem. Jak vypadá příprava na takovou událost, kolik peněz musela světová šampionka za svoji účast zaplatit, jak probíhaly oslavy po návratu a jaký další atletický zážitek by si osmašedesátiletá sportovkyně ráda dopřála?
Blikající reklamy, výlohy, vývěsní štíty. Zatímco v minulosti chtěli být hospodští za každou cenu vidět a hostům přehnaná reklama tolik nevadila, nyní je trend jiný. „Když půjdete okolo hospody s ošuntělou omítkou, spoustou různých reklam, zalepenými okny, tak si návštěvu rozmyslíte. I kdyby vnitřek byl vymazlený, půjdete nejspíš jinam,“ říká Markéta Bláhová, která v Plzeňském Prazdroji šéfuje týmu, jenž má na starosti proměnu exteriérů restaurací, hospůdek i pivních barů.
Richard Gasperotti je freerider. Byl úplně prvním Evropanem, který kdy startoval na extrémním závodu Red Bull Rampage. Kde může, sjíždí prudký kopec. Ale teď, ve svých pětačtyřiceti, objevuje i výhody elektrokol. Co kola s elektrickým pohonem nabízejí profesionálním bikerům? Co se dá v blízké budoucnosti čekat a proč je tak nebezpečný tuning elektrokol?
Zhruba jeden milion lidí v Česku trpí migrénou a 300 tisíc z nich má čtyři a více záchvatů za měsíc. Přesto ji řada lidí nepovažuje za nemoc a dvě třetiny pacientů ji ze strachu z odsouzení tají i před svými nejbližšími. Jedna dobrá věc se však v posledních letech udála. „Dosud se na prevenci záchvatů migrény používaly léky na deprese či epilepsii, nyní však máme historicky první lék, vyvinutý přímo na migrénu,“ říká Rýza Blažejovská, která založila pacientskou organizaci Migréna-help.
Hra, hra a jedině hra. Nic jiného děti zpátky do přírody nepřiláká, tvrdí Stanislava Šejblová, lesní inženýrka a pedagožka, která žije s rodinou v hájovně ve východních Čechách a učí děti, že příroda je vlastně to nejlepší hřiště na světě. Svou vlastní kreativitu přetavila v poetickou knihu s názvem Abecedou za přírodou, kterou poprvé vydala na podzim 2019 a kterou už mají tisíce dětí po celé republice.
Láska a partnerský vztah jsou dovednosti, které se všichni můžeme naučit a zlepšovat se v nich, tvrdí socioložka a psychoterapeutka Markéta Šetinová. Její doménou je pomoc nezadaným hledat partnera, je zakladatelkou Institutu Moderní láska, kde se lidé učí právě partnerským dovednostem. Protože romantická představa, že stačí potkat spřízněnou duši a vztah pak bude klapat úplně sám, v realitě jemně řečeno trochu naráží.
Pokud ho znáte jen jako slizkého a vadného adolescenta Poulíčka ze dvou Řezníkových komedií (Párty Hárd a Párty Hárder: Summer Massacre), v civilu byste jej nepoznali. Devětadvacetiletý Adam Ernest je charismatický, přemýšlivý, sportovně založený typ, vycházející hvězda českého herectví.
Jarmila Štuková se proslavila jako fotografka, která jezdí do válkou a chudobou sužovaných oblastí. Stále častěji ale vstupuje do veřejného prostoru ještě jinak. Už dlouho se věnuje prevenci proti popáleninám a nyní se nově vrhla do problematiky rozvodů. Jejím přáním je, abychom rozpad vztahu zvládali s větším nadhledem a mysleli u toho na děti, které se až příliš často stávají oběťmi boje mezi dospělými.
Objevil a zmapoval nový pražský ostrov, který neoficiálně nese jeho jméno. Je autorem unikátních božích muk, která slouží jako útulek divokým včelám. A před časem se začal zajímat o povětrnostní sloupy, které zachraňuje a vrací do ulic. Urbanista a výtvarník Jan Trejbal se snaží propojovat umělce s odborníky všeho druhu ve snaze vylepšit a zkrášlit českou krajinu a města. Rád by v tomto směru etabloval zcela nový obor.
Podcast Host Reportéra nabízí další podivuhodně otevřené povídání: „Jsem bohatá a nestydím se za to,“ prohlásí zhruba po hodině pražská rodačka Olga Block, která v posledním čtvrtstoletí vybudovala více než třicet škol v USA. „Jsem naopak pyšná na to, jaký se nám s manželem povedl kousek – vydělat spoustu peněz ve vzdělávání.“
Ohromný gastronomický i společenský zážitek reportéra Tomáše Poláčka má dohru v tomto hodinovém podcastu s třicetiletým šéfkuchařem Christianem Chu. Poláček se totiž v jeho malinké restauraci Levitate nejen skvěle najedl, ale hlavně seděl pouhé dva metry od kompletní kapely Tool, kterou obdivuje a která o den dříve koncertovala v Praze.
Vlastně už dopředu jsem měl vymyšlený titulek: „Když jdou na mužskýho léta“. Rozhovor s hercem Sašou Rašilovem, který letos v červenci slaví padesátiny, se ale vyvíjel naprosto nečekaným, křehkým, intimním směrem a já byl sice překvapený, ale moc se mi to povídání líbilo, tak jsem ho rád nechal plynout.
Točil s herečkou Nicole Kidmanovou, projel kus Afriky s libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím, režisér Oliver Stone se s ním chtěl vyfotit. František Novák, povoláním ostřič, ostří světovou filmovou ligu, přesto chce zůstat neviditelný a nenápadný, obyčejný jako jeho české jméno. Tím ho ale nazývá jen málokdo. Říkají mu Frankiee.
Jeho mamince bylo devatenáct, když se v rodném Táboře seznámila s příslušníkem říšské Schutzpolizei – protektorátní německé policejní síly. Na svatbě v říjnu 1943 šli za svědky dva ženichovi spolubojovníci. Za rodinu nevěsty se nikdo nedostavil. Otto Rinke se narodil měsíc před obřadem... Jedenáctý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
Klidně by se dalo říct, že dějiny českého filmu posledních třiceti let jsou dlážděné neuskutečněnými sny natočit snímek o osudech bratří Mašínů. Letos v létě padne první klapka filmu Bratři, který má tohle prokletí zlomit. Vzdálený příbuzný Tomáš Mašín bude režírovat, scénář napsal Marek Epstein a produkci zastřešil Petr Bílek z FilmBrigade. Stačilo přitom málo a nic se netočilo. Zdálo se, že projekt je u ledu – za zvratem stála cesta Josefa Mašína do Evropy.
Stěžejní jsou souvislosti – tak se sama představuje kniha s názvem Století ČSR. Jde o historické leporelo českých dějin od Habsburků přes první republiku, druhou světovou válku a komunistickou totalitu až po její pád. A ovšem důležité jsou i příběhy, včetně historek z autorovy rodiny, jehož rodiče patřili mezi přední postavy českého disentu sedmdesátých a osmdesátých let. Magazín Reportér přináší z knihy výňatek.
Jedním z českých hudebních objevů letošního roku se stává šestadvacetiletý Matěj Metoděj Štrunc, který v červnu vydal sólové album jménem Lidověk – na něm se originálně a moderně vyrovnává s (hlavně moravským) folklorem.
Studenti si jej mohli vylosovat v maturitní otázce, a nebyli-li hloupí, odpovídali: „Ivan Wernisch je jedním z nejčtenějších žijících básníků českých...“ Ale pozor, skutečně Ivan Wernisch žije? Z encyklopedie víme, že by měl v těchto dnech slavit pětasedmdesátiny – ale slaví? Těžko říci. Veřejná čtení léta neprovozuje, rozhovory neposkytuje, pražští hospodští o něm nic nevědí. (IW slaví 18. 6. 2022 osmdesátiny - při této příležitosti článek odemykáme.)
Za socialismu byl pankáčem z Vysočiny, spolupracoval (a přátelí se) s hudebníkem Brianem Enem, dnes žije ve vyprahlém Novém Mexiku. Svůj pozoruhodný životní příběh vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra šestapadesátiletý vizuální umělec Jiří Příhoda, jehož díla na pomezí sochy a architektury aktuálně ovládla pražskou Galerii Rudolfinum.
Ve čtvrtek 24. června 2021 večer se několika obcemi na Hodonínsku prohnalo tornádo. Poničilo stovky budov, šest lidí připravilo o život a tisícům dalších změnilo život. „O změně osudu často rozhodují úplné maličkosti, třeba nenatrhaný rybíz,“ říká režisérka Jana Počtová, která natočila dokument Tornádo – rok poté. V podcastu Host Reportéra mluví i o tom, že před kamerou viděla slzy častěji u mužů než u žen.
Poutníka a spisovatele Ladislava Ziburu charakterizuje laskavost a také snaha vzít si z každého zážitku morální ponaučení a předávat jej dál. „Nakazil jsem se od našich,“ říká, „což jsou učitelé. Bojuju s tím, ale vždycky zvítězí pocit, že bez morálního ponaučení je příběh zbytečnej.“ Navzdory zmíněným charakteristikám bývá s čerstvým třicátníkem Láďou zábava zaručena. Přesvědčte se v rozhovorovém speciálu magazínu Reportér. Rozhovor si můžete poslechnout i jako podcast.
„Já nejedu swag, a už vůbec flex,“ představuje se třiadvacetiletá Monika Evans alias Hellwana ve své nejznámější písni Das Leben: „Jedu design a hlavně rap, přes den dělám vázy a večer stage – žiju dva světy.“ Za Das Leben letos získala cenu hudebních kritiků Apollo a v dalším díle podcastu Host Reportéra vysvětluje, jak svůj text vlastně myslí.
V květnu jí bylo dvacet let a zažívá neuvěřitelné období – jen v posledním týdnu si zazpívala třikrát před kapelou Imagine Dragons a jednou před zpěvákem Yungbludem.
Moderátor Poláček dostal v dalším podcastu Host Reportéra cenné architektonické rady zdarma – bohužel příliš pozdě. Do redakce přišli dva úspěšní, ale hlavně stále ještě mladí a perspektivní architekti, jejichž společná firma se ostatně jmenuje Studio Perspektiv.
Tehdy to bylo zjevení. Legendární humoristický časopis Sorry vyšel poprvé před třiceti lety – na jaře 1992. Kultovní titul stvořili v tehdejším porevolučním boomu tiskovin tým mladých, zábavných a hospodám holdujících karikaturistů spolu s barvitým pražským právníkem a mediálním podnikatelem. Řada tehdejších vtipů by se dnes patrně považovala za nekorektní, časopis nicméně dál vychází i přes peripetie, úmrtí či odchody některých zakladatelů.
Pochází z pražských Běchovic – a před třemi lety si otevřel restauraci v Malajsii. Ačkoli podnik leží v převážně muslimské zemi v Asii, hostům nabízí luxusní středomořskou kuchyni s lanýži, sušenou šunkou, těstovinami, langustami či krevetami. Šéfkuchař Petr Fehér se probojoval i lockdowny a jeho podnikání se stále rozrůstá, ještě letos otevře další dva podniky. Jím vedenou restauraci na ostrově Penang vyhledávají bohatší lidé a ti, kdo se chtějí blýsknout.
„Tělo ti říká, že každou chvíli umřeš,“ říká mi Petr, zkušený highliner neboli – starším a nepřesným termínem řečeno – provazochodec. Mezi věžemi hradu Kašperk mezitím kráčí po méně než tři centimetry širokém popruhu další borec, Hugo. Vtipkuje s poněkud vyděšeným publikem a následně se vrhá střemhlav dolů. Chvíli plachtí, než ho zachytí jisticí lano. Hned ho střídá Aneta, která provádí gymnastiku na tenoučkém popruhu v třicetimetrové výšce.
S Hankou Holišovou jsme se někdy před devíti lety seznámili za zvláštních okolností – pomáhali jsme partě šílenců jedoucích na koloběžkách Tour de France. Tehdy jsem ji vnímal jako výjimečně slušnou, skromnou holku a skvělou herečku, která je bohužel slavná jenom v Brně a pak taky mezi fandy muzikálu, za kterýžto žánr tou dobou získala Thálii. Dnes je Hanka pořád slušná a skromná, ale díky dvěma vítězstvím v televizní pěvecké soutěži mnohem slavnější – a právě se chystá na roli Marty Kubišové.
