„Na dokument o Chinaski se mi nedívá snadno,“ přiznává v dalším díle podcastu Host Reportéra zpěvák a kytarista Michal Malátný. Hovoří o filmu Každej ví kulový, který příští týden vstupuje do kin a který zachytil zhruba šest turbulentních let v nedávné historii kapely.
Na 8. května připadá Světový den boje s rakovinou vaječníků. Gynekologických zhoubných nádorů sice v Česku nijak dramaticky nepřibývá, přesto by počet nemocných mohl být ještě mnohem nižší. „Jako populace totiž příliš zodpovědní nejsme. Na kontroly a screeningy chodí ženy, když jsou mladé. U starších už tomu tak často není,“ říká profesor David Cibula, který je vedoucím Onkogynekologického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Říká, že žádná reportáž „nestojí ani za zlomenou nohu“, ale jeho vlastní novinářská dráha takovému „pravidlu“ vlastně protiřečí: Jakub Szántó je válečný reportér České televize a bývalý stálý zpravodaj na Blízkém východě. Jaká vlastně je válečná novinařina? Co musí člověk znát především? Jak se reportování z ozbrojených konfliktů vyvíjí a čím je jiná současná válka na Ukrajině?
Se speciálním vyšetřovacím týmem vyráží na místa požárů i k soudům. „Vstupujeme do případů s vysokou škodou nebo vyššími počty zraněných či mrtvých,” říká Ondřej Sanža Šafránek, šéf skupiny hasičských expertů, kteří odhalují příčiny vzniku požárů.
Umělec se špatnou pověstí Samir Hauser vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra o tom, jak se prakticky každá jeho zahraniční dovolená zvrhne v katastrofu.
Od dětství miloval počítačové hry – a zatímco u vrstevníků nadšení v dospělosti většinou ochabovalo, Dan Broulík si ho zprofesionalizoval. Jeho agentura Avatar Media začala roku 2016 provozovat hernu zaměřenou na virtuální realitu, a loni v prosinci přidala na pražské Brumlovce druhou, tentokrát největší v republice.
Obyčejná touha po volnosti a možnostech, které mají lidé za železnou oponou, stála za emigrací Heleny Jindáčkové do Itálie. Čtyřiadvacetiletá fotbalistka pražské Slavie zůstala na Západě při posledním klubovém zájezdu před tím, než opět spadla klec – v lednu 1969. Devátý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
Po devíti letech v německé bundeslize se loni vrátil do Slovanu Liberec. Theo Gebre Selassie je výjimečný nejen jako hráč. Například se věnuje charitativním projektům. Nebo se jako malý kluk naučil nazpaměť Davidovy žalmy ze Starého zákona. „Být profesionální fotbalista je fajn, ale čím dál častěji mi v životě schází další rozměr,“ říká hráč, jehož táta, lékař, pochází z Etiopie.
V nečekanou detektivku se vyvinulo bádání historičky architektury Martiny Hrabové, které se původně mělo týkat jen Plzně a Paříže. „Nicméně najednou jsem se ocitla v indickém ášramu,“ vypráví v dalším podcastu Host Reportéra.
Před třiceti lety, na jaře 1992, vyšlo historicky první číslo humoristického časopisu Sorry. Příznivci černého – a z dnešního pohledu i nekorektního – humoru tehdy našli novou modlu. Některé vtipy Michala Hrdého, Milana Podobského, známého pod přezdívkou Fefík, nebo Marka Douši už stihly zlidovět. „Nic podobného v Česku v té době nebylo a my jsme objevovali všechny možnosti, kudy se dalo jít,“ říká posledně jmenovaný.
Na oslavu sobotních pětatřicátých narozenin fotbalista Martin Fenin do smrti nezapomene. „Když nás se ženou po třiceti devíti hodinách pouštěli z barcelonského vězení, policajti mi na rozlučku zazpívali Happy Birthday,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra.
Živelný, vždy v obleku, s nezaměnitelným účesem. Farář Jaroslav Pechar mluví o velikonočních svátcích a svém čtyřicetidenním půstu, třeba i od sociálních sítí. „Bez kafe to ale nejde,“ směje se v dřevěném kostelíku v pražském Braníku.
Až do svých čtyřiceti let byl Ondřej Hübl známý coby reklamní kreativec, a na budoucího spisovatele – natož úspěšného – by se netipoval dokonce ani on sám.
V Národním divadle právě skončila Káťa Kabanová, překrásná Janáčkova opera, publikum tleská snad deset minut, já pak deset vteřin navíc: Bravo! Káťu zpívala a hrála moje jmenovkyně Alžběta, sopranistka Alžběta Poláčková, která se sice nikam moc necpe, ale podle mě jde o naprostou hvězdu; a nejen podle mě. V posledních letech jde Alžběta z jedné hlavní role do druhé.
S obdivuhodnou upřímností přistupuje k podcastu v redakci Reportéra ostravský malíř Daniel Balabán. Když ho moderátor Poláček pochválí, že se svou štíhlou postavou vypadá jak vytrvalostní běžec, čtyřiašedesátiletý Balabán se pousměje a zavrtí hlavou, že prý s výjimkou jógy nesportuje.
Zpravodajka Českého rozhlasu Ivana Milenkovičová se vrátila z Moskvy 7. března. V zemi strávila s přestávkami dva a půl roku. „Obrovská část veřejnosti souhlasí s politikou Vladimira Putina a nemá zájem na tom, aby se něco měnilo,“ popisuje své zkušenosti ze země, která v posledních letech několikrát zpřísnila postihy pro ty, kteří smýšlejí jinak.
Šéfkuchaři mají zkušenosti z vyhlášených podniků a michelinských restaurací a starají se o hospodu spojenou s pekárnou. Vepřový jazyk, tatarák, grundle, plzeň, domácí slaný koláč – to mimo jiné nabízí podnik U Kalendů v Praze u Vltavy. Před otevřením loni v listopadu tam příznačně visel nápis Pivo, chleba, jídlo, tešte se!. Honza Všetečka a Sláva Grigoryk navazují ve své gastronomii na legendární podskalskou putyku i jejich oblíbenou Kodaň, obklopenou vodou.
Na to, že vyjde v Reportérovi rozhovor s Yzomandiasem, bych si před pár týdny nevsadil, i když jsem o něj stál. Jedenatřicetiletý raper (a zároveň úspěšný podnikatel) je zásadní postavou současné české populární hudby, ale problém: Yzo žije ve svém uzavřeném, rapovou sektu připomínajícím světě. Tradiční média nebere vážně, nepotřebuje je a rozhovory téměř nedává.
Jestli by Jitka Andrlíková mohla něco rozdávat, je to nezlomnost. Její životní plány jí během studií na DAMU překazila mrtvice – pak zažila ještě další dvě. Kariéra v kamenném divadle už nebyla možná, místo toho ale začala jezdit po školách. Na jí organizovaných představeních si děti mohou zkusit třeba to, jaké to je, být v roli šikanovaného, a jak se tomu ubránit. Chce po nich, aby přepisovaly scénáře, které se odehrávají ve skutečném světě.
Ve vesnici, kde se narodil a dodnes žije, zažil partyzánskou zvůli, německý teror i sovětské násilí. „Starosta s pistolí u hlavy musel vybírat stavení, které gestapo vypálí. Pak ještě vyhrožovali, že všechny muže zastřelí,“ vzpomíná Josef Petrů. O pár dní později dorazila Rudá armáda, na což místní lidé také nemají příjemné vzpomínky, stejně jako na akce partyzánů. Osmý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
Některé jeho malby dosahují velikosti činžovních domů, to pak tráví celé týdny vysoko nad zemí. Pětatřicetiletý Chemis, vlastním jménem Dmitrij Proškin, pochází z Kazachstánu, ale už od svých šesti let žije v Česku. V polovině března nastříkal na oprýskanou zeď v pražských Nuslích dívku s copem, která se spolu se svými plyšáky schovává pod ukrajinskou vlajkou.
Na anketní otázku odpovídají občané Ukrajiny.
V dalším díle podcastu se sešli spolužáci z jednoho pražského gymnázia – jen tedy s tím, že Tomáš Poláček studoval v devadesátých letech a herečka Štěpánka Fingerhutová o téměř dvě dekády později.
Když se Vladimir Putin před dvaadvaceti lety stal ruským prezidentem, mediální krajina v největší zemi světa byla v dobré kondici. Existovaly nezávislé televize, rozhlasové stanice i noviny a časopisy. Putin ale rychle pochopil, že média je třeba ovládnout: začal proslulou televizí NTV, která jej zesměšňovala v pořadu podobném českým „Gumákům“. A od té doby je jen a jen hůř, soudí Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu a přední český odborník na Rusko a postsovětský prostor.
Setkávala se s uprchlíky z Bosny, Čečenska či Sýrie. Pomáhala překonat mlčení v rodinách zasažených holokaustem. Nyní psychoterapeutka Věra Roubalová Kostlánová nabízí pomoc lidem utíkajícím z Ukrajiny. „Moje zkušenost z uprchlických táborů je, že běženci klidně mohou mluvit ukrajinsky a vy česky. Nevadí to, i přesto si dokážete porozumět,“ říká.
Třiatřicetiletý Michal Škoda má zvláštní pozici – desátým rokem sice pracuje v plzeňském Prazdroji, ale zároveň je ředitelem experimentálního pivovaru Proud. Jak k tomu došlo? O všem hovoří v hodinovém podcastu Host Reportéra.
Více než stovka českých tvůrců se zapojila do velké aukce Umění pro Ukrajinu. Jejich díla mohou zájemci vydražit online, čtyřicet děl se bude dražit v sobotu odpoledne i v klasické aukci. „Ochota umělců byla velká, většinou nám svá díla rovnou sami přinesli,“ říká v podcastu Blanka Čermáková, ředitelka Trafo Gallery a jedna z organizátorek celé akce.
„Jsem trochu magor, ale většinou snad v dobrém slova smyslu,“ směje se další host podcastu, osmadvacetiletý Jan Kočař. Tomuto hrdému Brňákovi se přesně před dvěma lety, na začátku pandemie, změnil život. Bez většího rozmyslu tehdy nakoupil šest šicích strojů, spoustu látky, a založil startup jménem GoldBee.
V ukrajinském městě Dnipro na východě země se ukrývá v krytu několik desítek pěstounských rodin se svými dětmi. Postupně se je ale daří dostat do Česka. Některé rodiny čítají i deset dětí. „Děti v pěstounské péči si i bez války prošly traumatem a nechceme, aby musely zažívat další. Hledáme pro ně bydlení tak, aby se rodina nemusela trhat,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.
Nezisková organizace Konsent založila před třemi lety svépomocnou skupinu pro ženy, které se setkaly se sexuálním násilím. „Zatím jsem se u nás nesetkala se ženou, která by si připadala ,dostatečně‘ znásilněná. Mnoho z nich vypráví, že váhaly, zda k nám mohou přijít,“ říká studentka psychologie Kristýna Bělíková, která skupinu koordinuje.
Když se Filip Veselý narodil, zjistila jeho máma, že má zdeformované dolní končetiny. Následovalo množství drastických operací a zásahů, mimo jiné natahování nohou železy. Nakonec mu museli nohy pod koleny amputovat. To bylo Filipovi devět let. Jako velký bojovník se ale nevzdal. Začal totiž hrát parahokej, stal se z něj obrovský talent a splnil si svůj velký sen. Právě teď – ve svých šestnácti – září jako vůbec nejmladší člen parahokejové reprezentace na paralympiádě v Pekingu.
V devatenácti zjistil, že ho vlastně vůbec nebaví život v konzervativní Pensylvánii, a tak se natrvalo přestěhoval do rodné země svých rodičů. Dnes pětatřicetiletý kytarista a zpěvák Thomas Lichtag tu postupně vedl dvě výborné rockové kapely – nejprve Airfare, aktuálně Deaf Heart.
Básníci bývají synonymem pro lidi nepříliš praktické neřkuli ekonomicky negramotné, což je ovšem předsudek. Živým důkazem nepodloženosti takového tvrzení je další host podcastu Host Reportéra, vinař a provozovatel dvou vyhlášených vinných barů Bogdan Trojak.
Jeden z elitních českých raperů, osmadvacetiletý Maniak, má polovinu rodiny v ruském Omsku: „Pochází odtamtud moje máma,“ vysvětluje v dalším díle podcastu Host Reportéra.
Přesně před deseti lety vydala Žítkovské bohyně, kterých se prodalo sto padesát tisíc výtisků. Teď se Kateřina Tučková vrací s románem o řeholnicích, jemuž dala jméno Bílá Voda: „Vlastně celých těch deset let jsem na něm pracovala a bylo to náročné těhotenství, ještě že už končí,“ říká při procházce sychravou Prahou: „Včera v noci jsem odeslala poslední korektury.“ O knize mluví jako o novorozeněti – a v kočáru má novorozeně skutečné. To naopak porodila nečekaně rychle.
Dnes vede soukromou vysokou školu, před dvaceti lety stála u uvádění Pána prstenů a Harryho Pottera do českých kin. Rektorka Vysoké školy kreativní komunikace Dana Janovská strávila téměř čtvrt století ve vedení české pobočky slavných filmových studií Warner Bros. A ještě předtím se v práci potkala i s natáčením Formanova Amadea.
Vymysleli jazyk, který neexistuje, a zpívají v něm. Získali řadu cen, fanoušky mají i v zahraničí, kde též hodně koncertovali. K popularitě v Česku a po světě pomohla dvoučlenné kapele DVA zásadně tvorba hudby a zvuků ke slavným počítačovým hrám nezávislého českého studia Amanita Design. Bára Ungerová a Jan Kratochvíl plánují letos po několikaleté pauze vydat nové album. A taky se vrací na koncertní pódia.
V anketě - pořízené jen několik dní po začátku Putinovy agrese proti Ukrajině - odpovídá cestovatel, reportérka, šéf nadace a ředitelka cestovní agentury, která pořádala zájezdy do Černobylu.
