Na ministerstvo, školní inspekci i do kanceláře školského ombudsmana putuje otevřená výzva za dobrovolné domácí úkoly. Sepsala ji Helena Zitková z Univerzity Pardubice a podepsalo ji více než tisíc lidí. „Výzva není a priori namířená proti úkolům, ale děti by měly mít možnost si samy vybrat, zda a jaké chtějí ve svém volném čase vypracovávat,“ vysvětluje Helena Zitková.
Má za sebou dva pravděpodobně nejhezčí týdny ve svém dosavadním (pětadvacetiletém) životě. „Do Tokia jsme letěli jako naprostí outsideři, ale po pár dnech na nás před hotelem čekali lovci autogramů,“ líčí nadšeně a zároveň pořád ještě překvapeně Filip Smola, který po návratu české reprezentace z turnaje World Baseball Classic zavítal do podcastu Host Reportéra.
Kde je vlastně muzikant James Harries doma? Do značné míry v Praze, kde má základnu a rodinu už skoro polovinu svého života, bydlí tu třiadvacet let. Hovoří pěkně česky a v zásobě má spoustu pozoruhodných historek. V dalším díle podcastu Host Reportéra vypráví tento rodák z Manchesteru například o tom, jak hrál už v pubertě na ulici v Paříži, jak utíkal před policií v Hanoji, nebo o tom, jak se potkal s pětinou slavných Spice Girls.
Panika kolem energetické soběstačnosti, stejně jako rostoucí náklady za energie přiměly některé domácnosti vytáhnout ze sklepů staré kotle na pevná paliva nebo si začít přitápět krbovými kamny. Podle Valtra Sodomky z Asociace pro optimalizaci komínů a spalování se ovzduší v Česku po letech dramaticky zhoršuje. Lidé si z dotací kupují kotle, které jim nepasují na topnou soustavu, navíc neumí topit.
Podle mě nemůžu vyhrát, říkala zpěvačka Lenka Lichtenbergová (za svobodna Hartlová) ještě před třemi týdny v podcastu Host Reportéra. Nadšená byla už z toho, že má dvě nominace na cenu Juno Award, kanadskou obdobu Grammy. Nakonec se ale o právě uplynulém víkendu v Edmontonu prošla po červeném koberci a k vlastnímu překvapení získala hlavní cenu v kategorii Global Music - Album of the year.
Jeho lednové video, v němž po příjezdu do Česka – výbornou češtinou s milým přízvukem – říká „Ahoj, jsem Matt a jsem tu novej“, zhlédly na Twitteru stovky tisíc uživatelů. Matthew Field přitom není hollywoodská star, která si do České republiky odskočila natočit nový trhák. Je to velvyslanec Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. A pomocí sociálních sítí skvěle provozuje digitální veřejnou diplomacii.
Na anketní otázku Reportéra odpovídají muzikant a výtvarník Vladimír 518, violoncellistka Terezie Kovalová, dětská pneumoložka Tereza Doušová a spisovatel sci-fi Ondřej Neff.
Český ajťák, jenž se zajímá o vojenství a historii, je členem mezinárodního týmu, jehož statistiky citují světová média. Web Oryx pečlivě dokumentuje ruské a ukrajinské ztráty v nyní probíhajícím konfliktu – a Jakub Janovský je jedním z jeho klíčových expertů. Ačkoli členové týmu odsuzují ruskou agresi, ve své činnosti, kterou dělají mimo své zaměstnání, se snaží nikomu nestranit. Ruské ztráty jsou i tak podle Jakuba Janovského neudržitelné.
U otce viděl, že statečnost existuje – Karel Procházka za války rozšiřoval ilegální časopis a sháněl peníze pro lidi odhodlané bojovat proti Němcům. Rodina tehdy žila na zámku, který sloužil jako sirotčinec a starobinec. Jiřímu Procházkovi nebylo ani dvacet, když byl totálně nasazen do továrny Junkers. Pomáhala mu i křesťanská víra, která jej podržela i později.
Desítky ruských umělců věnovaly svá díla do dobročinné aukce, kterou pořádá česká neziskovka Gulag.cz ve spolupráci se sdružením Memorial a organizací NESEHNUTÍ. UAukce, jak se projekt jmenuje, nabízí třiatřicet děl, která reflektují dějiny stalinských represí, ale i současnou válku, kterou Rusko vede proti Ukrajině. Výtěžek z akce půjde právě na Ukrajinu, zdůrazňuje Petra Černoušková z Gulag.cz s tím, že od těch autorů, kteří jsou stále fyzicky v Rusku, je účast v dražbě odvážným činem.
Eva Adamczyková, za svobodna Samková, získala v gruzínském Bakuriani druhý titul mistryně svět ve snowboardcrossu. Odemykáme její profil, který jsme otiskli před olympiádou v korejském Pchjongčchangu, kde dojela třetí. Od té doby uplynulo dlouhých pět let, Eva se vdala, v prosinci 2021 si zlomila obě nohy nad kotníky, na podzim se objeví v další řadě StarDance a už to asi vypadalo, že to nejlepší ze své sportovní kariéry má za sebou, ale teď má další zlato. Její příběh odhaluje pozadí jejich úspěchů. Gratulujeme!
„Tak kdy spolu ten dárek od Ginsberga konečně vykouříme? Už dneska? Nebo až po posledním velkém mejdanu v Arše?“ Rozhovor se šéfem pražského Divadla Archa Ondřejem Hrabem a jeho ženou, režisérkou Janou Svobodovou, je plný podivuhodných historek, přičemž ta o skladateli Philipu Glassovi a básníku Allenu Ginsbergovi je jednou z nich.
Už v únoru vychází česká deska, u níž je velmi pravděpodobné, že bude aspirovat na album roku 2023. Jmenuje se Široko daleko a natočila ji kapela Zrní, jejíž zpěvák Honza Unger je dalším hostem podcastu Host Reportéra. V rozhovoru se zamýšlí mimo jiné nad tím, proč se nové skladby vyznačují lehkostí, veselou jednoduchostí a nadhledem.
Moderátor Poláček byl předem skeptický: „Chápu, pane inženýre, že se vám na žádný podcastový rozhovor trmácet nechce...“ Věta zůstala nedopovězena: „Kdy? Kde? Budu tam; ostatně, o tomhle vám už nikdo jiný nepovykládá,“ prohlásil sedmadevadesátiletý Jan Vítek, a o den později si na více než hodinu sedl za redakční mikrofon, aby vyprávěl o pražském Nuselském mostu. Ten byl pro auta otevřen před padesáti lety, 22. února 1973.
Když před měsícem zemřel Petr „Mucho“ Hošek ze skupiny Plexis, přišel český punk o legendu. Za mikrofon podcastu Host Reportéra nyní usedl jeden z Hoškových nejbližších kamarádů, Petr „Hraboš“ Hrabalik, šéf skupiny Našrot. Média přinesla fotografie z Hoškova pohřbu, který se změnil v divokou párty, nicméně té předcházel klidný obřad pro rodinu a nejužší jádro přátel, kde právě Hraboš pronesl pohřební řeč: „Na konci se mi už klepal hlas,“ přiznává.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají výtvarník, zpěvačka, molekulární bioložka a herec.
„Kdo že to je na té fotce? Jan Kubiš, Jozef Gabčík a váš táta?!“ Koncem ledna jsem ve velšském Cardiffu zašel na Mou vlast v podání místní filharmonie a na koncertě potkal krajany, manžele Wienerovy. Žijí tu od roku 1968, jako lékaři udělali hezké kariéry, ale tím by se neradi chlubili. „Pokud rozhovor,“ přikývne nakonec Pavel Wiener, „jedině o tom mém tatínkovi.“
Kuchařka Kristína Nemčková nastupuje příští týden do kodaňské restaurace Geranium - v současnosti nejlépe hodnocené restaurace světa se třemi michelinskými hvězdami. Rozhovor z únorového vydání odemykáme.
V devatenácti letech byla zatčena za to, že jako skautská vedoucí odmítla rozpustit svůj oddíl. Osm měsíců strávila ve vazbě, na jaře 1955 byla v hromadném procesu odsouzena za velezradu k desetiletému kriminálu. O dva roky později vznikla mince, jejíž autorka využila pro hlavní motiv tvář mladé vězeňkyně režimu. Nová jednokoruna s dívkou sázející lípu se na pětatřicet let stala běžnou součástí každodenního života Čechoslováků.
Pro nás novináře je to smutné, ale aby byl herec populární, v podstatě vůbec nepotřebuje dávat rozhovory – stačí, že je skvělý ve své práci, vlastně to je takhle spravedlivé. Roden, Kaiser, Vetchý, Javorský... Když už ale šedesátiletý Vladimír Javorský kývne, je velmi vstřícný, říká ptejte se na cokoli, ptejte se konkrétně a o svých odpovědích poctivě přemýšlí. Průměrný český novinář nepochopí vždycky všechno (v tom se Miloš Zeman nemýlil), nicméně celé tři hodiny má pocit, že Javorského slova dávají poměrně hluboký smysl. Krása, říká si pak cestou domů, mírně zfetovaný čajem.
Jeden z nejznámějších českých kadeřníků Tomáš Arsov má za sebou těžké tři měsíce. Sedmnáct let stříhá, z toho poslední dekádu vede svůj vlastní, v Praze vyhlášený salon. Zároveň vyrábí vlasovou kosmetiku, ale teď se snaží na práci moc nemyslet, ačkoli kadeřník se v něm nezapře: „Mimochodem,“ říká hned na počátku rozhovoru moderátorovi Tomáši Poláčkovi, který mu o svých hygienických návycích vůbec nic neprozradil, „je škoda, že nepoužíváte kondicionér.“
Je to jako vždy. Jakmile dojde k tragickému zemětřesení, sedmašedesátiletý seismolog Aleš Špičák, ředitel Geofyzikálního ústavu Akademie věd, bývá na roztrhání. Několik následujících dnů mu volají novináři: „Ale vůbec mě to neotravuje,“ říká v podcastu Host Reportéra. „Aktuální ničivé zemětřesení v Turecku a Sýrii je mimochodem prvním v éře velké popularity podcastů, ale aspoň spolu můžeme mluvit bez nervózního sledování vteřinové ručičky.“
Ministerstvo školství chce od první do třetí třídy základních škol zavést slovní hodnocení. Zatím je to ve fázi návrhu a není jasná ani forma nového vysvědčení. Jedno je však jasné už nyní. Změnou si neprojde jen samotné vysvědčení. „Přechod na slovní hodnocení vyžaduje změnu přemýšlení jak ze strany učitelů, tak i rodičů. A pak také mnohem větší komunikaci mezi nimi,“ říká Veronika Laufková, expertka na školní hodnocení z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Mniši z řádu bosých karmelitánů chodívají v botách. Jednačtyřicetiletý kněz Pavel Pola přišel od Pražského Jezulátka do redakce Reportéra dokonce v civilu: „Hábit nosím při výjimečnějších příležitostech.“ Zjevně má příliš dobrou náladu na dlouhé řeči o politice, ale přesto se dotkneme tématu „Andrej Babiš před Jezulátkem“ a v této souvislosti dojde na překvapivé zjištění. Rozhovor si můžete poslechnout i v podcastu Host Reportéra.
Potupený, že se chová tak, jak chtějí učitelé, se rozhodl už do žádné školy nevkročit. Bylo mu sedmnáct a mělo to dalekosáhlé následky. Zažil krušné chvíle jako továrenský dělník, ale současně objevil zakázané desky a knihy, navázal přátelství s brněnskými a pražskými disidenty. Svého vzdoru Milan Ohnisko nikdy nelitoval, byť jej policie zadržela a vyslýchala mnohokrát – naposledy 20. listopadu 1989.
Na otázku magazínu Reportér odpovídají filosof, spisovatelka, písničkář a řádová sestra.
Poprvé si nasadil skialpy jako dítě, když se s rodiči potřeboval dostat od auta k chalupě. Ve čtrnácti už sjížděl s tátou Mont Blanc a vloni se stal prvním Čechem, který stanul na všech osmdesáti dvou alpských čtyřtisícovkách. Většinu svých dobrodružství podniká Matěj Bernát sólo, na jeden zátah, s co nejmenší výbavou. „Míň věcí, míň problémů,“ říká sedmadvacetiletý zubař, který rád testuje hranice svých možností.
Založila uměleckou agenturu Nachtigall Artists, zastupuje zpěváky a zpěvačky vážné hudby a organizuje vystoupení operních hvězd u nás. Od doby svého vzniku má její agentura na kontě stovky koncertů. Někdy je to adrenalin, vysvětluje Alena Kunertová, významná postava svého oboru. „Celý ten byznys nakonec stojí na zdraví a kondici něčích dvou malých svalů – hlasivek,“ říká.
Příjmení Cristovao je u nás slavné, kdo by neznal Bena. Mnohem méně se ovšem ví o jeho mladší sestře Biance, které je dvaatřicet let a od devatenácti žije v Los Angeles. Bianca není o nic méně úspěšná než Ben, a navíc uspěla v ryze americké disciplíně: baví lidi, dělá stand-up comedy. O Vánocích přijela na pár dní do rodné země, omlouvala se za čím dál horší češtinu, ale buď mluví dobře, nebo je Biančino vyprávění natolik zajímavé, že si posluchač chyb nevšímá.
„Ty trenýrky jsem řádně koupil za sedm korun,“ říká v podcastu Host Reportéra kunsthistorik Patrik Šimon, jeden z nejschopnějších a nejvlivnějších sběratelů výtvarného umění v současném Česku. Nedávno vydal pětikilovou knihu nazvanou Generace N, ve které představuje svou sbírku současného tuzemského umění – zaměřil se převážně na zásadní umělce narozené v osmdesátých a devadesátých letech.
V patnácti neuměl žádný cizí jazyk, a tak ho rodiče poslali na letní kurz španělštiny do Andalusie. Jazyk i zemi si Václav Bolech oblíbil natolik, že vystudoval románskou filologii a stal se lektorem španělštiny. Učit se snaží moderně, využívá Instagram, má podcast, kromě běžných kurzů prodává předtočené video lekce a vydal i deskovou hru Španělsky hravě.
Nádherné album Slovanské Vánoce nedávno vydala skupina Razam, jejíž zpěvačka Iva Marešová přišla za mikrofon podcastu Host Reportéra: „Vždycky mě silně přitahovaly země na východ od nás,“ vysvětluje, proč některé koledy zpívá například bělorusky.
Svůj neobvyklý životní příběh vypráví v předvánočním podcastu Host Reportéra dvaačtyřicetiletý muzikant Honza Žampa, frontman skupiny Eddie Stoilow. Od svých deseti do jedenadvaceti let studoval a žil na Maltě, díky čemuž disponuje vynikající angličtinou. „Zato ta čeština,“ přiznává: „Jestli se chce někdo zasmát, tak mu pošlu pohled!“
Před třiceti lety spustila Arcidiecézní charita Praha program Adopce na dálku. Od té doby Češi adoptovali přes třicet šest tisíc dětí, kterým umožnili studovat. „Někdo má lepší pocit z toho, že podpoří místní domov pro seniory či azylový dům, a někoho jiného zase fascinuje myšlenka, že pomůže někomu, pro koho je skoro nemožné vystoupit z kruhu chudoby bez toho, aby mu pomohl někdo zvnějšku,“ říká Jarmila Lomozová, která se v organizaci věnuje dárcovství už od roku 2002.
Přiletěl z Kataru do zasněžené Prahy, ale zima mu úsměv nesebrala. Na ruzyňském letišti nasedl do své extravagantní dodávky. Vyrazil směrem do centra, k redakci Reportéra, a občas mával na chodce, kteří ukazovali zdvižený palec.
Mnozí ho znají jako poněkud odtažitého bručouna z kuchařské reality show MasterChef, ze které překvapivě vyšel jako vítěz, ačkoli pořadu říkal trochu posměšně „estráda“. Méně se ví o jeho další vášni, a tou jsou foglarovky. Díky ní se dostal k zakázce svých snů: obrázek po obrázku trpělivě vypiplal slavné komiksové příběhy Rychlých šípů k dosud nejnovějšímu – a znalci se shodnou, že i nejpovedenějšímu – vydání tohoto díla... Odemykáme text, který vyšel v prosincovém vydání magazínu Reportér.
O končícím roce 2022 hovoří v anketě Reportéra televizní moderátorka, spisovatel nebo jedna z těch, kteří získali na Pražském hradě státní vyznamenání.
Jedním z lidí, jimiž se spisovatel Jaroslav Hašek obklopil v Lipnici na Vysočině v posledních letech svého života, byl Vítězslav Bondy. Společně zkoumali jakost Trčkova likéru, v regionu slavného nápoje, který Bondy ve své palírně vyráběl. „Milý Bondy!/ Jako ondy!/ Partie hry, mariáš,/ vždyť to znáš!“ psal mu Hašek ve vzkazu. Od spisovatelovy smrti uplyne v lednu 2023 sto let.
