Odešel vůbec poslední svědek událostí východní fronty. Plukovnice ve výslužbě Jarmila Halbrštátová-Kaplanová byla poslední žijící veteránkou bojové cesty Čechoslováků z Buzuluku do Prahy, stejně jako poslední pamětnicí slavného boje u Sokolova. Zemřela dnes ráno ve věku 96 let s nemocí Covid-19.
Třetina jídla na světě se vyhodí, většina zbytečně. Tomu, jak plýtvání v našich kuchyních a gastro provozech předcházet, se věnuje Barbora Kebová z iniciativy Zachraň jídlo. „Jídlo je potřeba správně skládat do ledničky a nebát se v kuchyni experimentovat,“ radí Barbora, pro niž je velkou výzvou vařit z toho, co ostatní považují za odpad, třeba z mrkvové natě. Jeden z posledních projektů, kterých se účastnila, se týkal toho, jaký odpad vzniká v jídelnách a fastfoodech.
Ve věku šedesáti let zemřel Diego Maradona. Přečtěte si příběh jeho zřejmě nejvášnivějšího fanouška v Česku. Magazín Reportér jej publikoval v srpnu 2019.
Nejmladší český poslanec pravidelně oslovuje statisíce lidí a snaží se jim přeložit pandemická opatření vlády do srozumitelné řeči. Jak to dělá? A proč pomáhal k vytvoření státního informačního portálu? Poslechněte si rozhovor s Dominikem Ferim o instagramové kampani, zatuhlých ministerstvech i o těžkém rozhodování mezi politickou a justiční kariérou.
Letos mu bylo čtyřicet. S kapelou Květy koncertuje dvacet let, právě vydávají skvělou desku jménem Květy Květy. Martin Kyšperský je hyperaktivní – mimo jiné ho brzy čeká i premiéra filmu Marťanské lodě, ve kterém hraje hlavní roli. O všem vypráví ve velmi upřímném rozhovoru, jehož plnou audioverzi najdete na konci článku nebo na všech podcastových platformách pod heslem Host Reportéra.
Michal Ďorď prožil své dětství v ústavní péči. Nyní aktivně bojuje za práva dětí s podobným osudem, jako byl ten jeho. Situace v Česku je v tomto směru špatná, což nyní vyjádřil i Evropský výbor pro sociální práva, na který se před třemi lety obrátily dvě mezinárodní organizace. Vadilo jim, že děti do tří let končí v kojeneckých ústavech, aniž by se český stát snažil jejich situaci vyřešit jinak a lépe.
Umět číst staré písmo, znát historii, latinu i němčinu, vyznat se v historii státní správy a v matričních zápisech. To je základ, který byste měli mít, jestliže chcete začít pátrat po svých předcích a dostat se opravdu do hloubky. Dále než ke třem čtyřem generacím se ale amatér nejspíš nedostane. „Zajímavé zápisy jsou v matrikách hlavně u nemanželských dětí jako například: Dorota neví, kdo je otcem, neb tři nad ní kalhoty natřásali,“ říká genealožka Helena Voldánová.
Přišel do redakce Reportéra a od první minuty sázel jednu zajímavou větu za druhou. „Na rozdíl od svého mládí si už nemyslím, že oporami světa jsou lidé myšlenkově brilantní,“ prohlásil hned na úvod dvaašedesátiletý filozof a biolog Stanislav Komárek: „Jsou to ti životně poctiví.“
Už čtvrt století patří mezi mé nejbližší přítele. V posledních týdnech mi nemohlo uniknout, že v něm cosi bublá, že to možná brzy přeteče, a minulý týden špunt vystřelil. Advokát Lubor Bystřický podal jménem své sedmileté dcery ústavní stížnost kvůli zavřeným školám, družinám a kroužkům. Následující den sice vláda opatření zmírnila, ale kamarád Lubor se rozhodl, že stížnost nestáhne. Celý rozhovor nabízíme i v audioverzi na konci tohoto článku nebo na všech podcastových platformách pod heslem Host Reportéra.
Už na jaře počítal s tím, že přijde podzimní vlna koronaviru a nová omezení. Vypověděl proto včas smlouvu na lukrativní adrese a očesal i další náklady. „Vietnamci se umí vždy přizpůsobit,“ říká Viet Do Pham, devětadvacetiletý právník, který se narodil ve Vietnamu, ale vyrůstal a studoval v Česku. Je členem Asociace mladých vietnamských podnikatelů a majitelem firmy nabízející zvyšující obuv pro muže.
Daniel Peřina se do role ředitele oslav svobody skutečně hodí. Sám například svou cestu za svobodou pojal tak, že na rok odjel na Nový Zéland, bydlel tam v dodávce a neplánoval, co bude za týden či za měsíc. Letošní oslavy 17. listopadu budou úplně jiné, než jaké známe. Organizátoři je kvůli bezpečnosti v době pandemie uspořádají celé online. Jak budou vypadat? I o tom se dočtete v následujícím rozhovoru. Pustit si jej můžete i jako podcast.
Paragraf 257 znali dobře porevoluční sprejeři: týkal se poškození cizí věci. Osmatřicetiletý umělec Epos 257 patřil k zásadním postavám českého graffiti a dodnes se při svých akcích pohybuje na hraně zákona. Na veřejnosti vystupuje s maskou, ale teď ji na chvíli odkládá a vypráví svůj příběh. Mluví třeba o tom, jak hledal jídlo v kontejnerech a zároveň se hrabal v igelitce plné bankovek. Při jeho slovech občas zatrne. „Ale když už takhle mluvím,“ uvažuje Epos, „asi bych nic důležitého zamlčet neměl.“
V říjnu oslavil nedaleko izraelské Haify neuvěřitelné 100. narozeniny. Jeho jméno je téměř neznámé – přitom coby maďarský Žid viděl za druhé světové války hrůzy holokaustu, na východní frontě bojoval za Československo a dostal vysoká vyznamenání. Jenže pak uprchl před komunisty do Izraele a oficiální československá historiografie o něm nikdy nemluvila. Osud Josefa Müllera popsal pro magazín Reportér publicista, který zpracoval knihu jeho vzpomínek.
Jeho předkové pocházejí z Jihlavy, ale Tommy Schwarzkopf je nejvýznamnějším developerem v Ekvádoru, v rovníkové zemi Latinské Ameriky. Moderní výstavba tamní metropole Quito je dnes především v rukou tohoto stavitele – a také honorárního konzula České republiky. Někdo mu říká „bestie“, protože stíhá velké množství úkolů najednou.
Myslela jsem, že píšu vzpomínky pro přátele a že se knihy prodá padesát kusů, přísahá Daňa Horáková. Jenomže vydala bestseller; jednu z nejzajímavějších knih roku 2020. Jmenuje se O Pavlovi a skutečně je rekonstrukcí vzpomínek na vztah s filmovým režisérem Pavlem Juráčkem, skvělým umělcem, ale taky sobeckým alkoholikem, za kterého se vdala a s nímž prožila čtyři roky hádek a mlčení v Mnichově. Co je ovšem hlavní: Daňa Horáková nám představuje události a hrdiny normalizace novou optikou.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají spisovatel, zpěvačka, historička a politik.
Po více než pětatřiceti letech u evangelíků se dala ke katolíkům. A vstoupila do kláštera, který se nachází na okraji Prahy v těsné blízkosti bělohorského bojiště. „V té bitvě měl každý své motivy. Dnes už se nedokážeme vžít do toho, jak kdo co přesně myslel,“ říká sestra Francesca. Je jednou ze šesti benediktinek, které z poutního areálu na konečné zastávce tramvaje číslo 22 vyrážejí v civilu za prací do města. Kříž smíření zde byl vztyčen 8. listopadu.
V pátek 30. října dopoledne zemřel ve svých devadesáti čtyřech letech bývalý skvělý gymnasta Miloš Kolejka, účastník olympiády v Helsinkách roku 1952. Tomáš Poláček se s ním v srpnu dvakrát setkal v domově seniorů ve středočeských Mlékovicích: "Veliký sympaťák, sršel vtipem," vzpomíná. Do zářijového vydání Reportéra sepsal Kolejkův pozoruhodný příběh, který nyní odemykáme.
V rakouských školách přistupují ke genderovým otázkám otevřeně, v Maďarsku se naopak přepisují školní osnovy a řada témat se z nich vyškrtává. Česko je někde uprostřed. Podle Dagmar Krišové, doktorandky z Katedry sociální pedagogiky Masarykovy univerzity, je prvním krokem si uvědomit, že stereotypní pohled na svět má každý z nás a není jednoduché se ho zbavit.
Ozvěny starořecké kalokagathie, harmonie těla i ducha, byť ve vlastním originálním psychosomatickém výkladu, vyzývá ve své práci masér předních běžců Karel Kuchynka. Umí nejen zmáčknout sval, ale i „pohladit na duši“. Říká, že svým klientům stále pomáhá hledat štěstí a cestu, která k němu vede. A ta prý často na začátku dost bolí.
Celý minulý týden strávil v izolaci, sám se svým covidem. Když vyšel osmačtyřicetiletý bohém, marketingový odborník a spisovatel Jakub Horák z karantény, jeho první cesta vedla k mikrofonu v redakci Reportéra, kde hovořil nejen o své zkušenosti s koronavirem, ale taky – a hlavně – o dlouhé eseji, kterou napsal pro říjnové číslo časopisu.
Jeden z nejslavnějších českých herců všech dob Rudolf Hrušínský se narodil před sto lety, 17. října 1920. Vztah komunistického normalizačního režimu k němu byl dost komplikovaný, o čemž svědčí i příběh jeho rozhovoru pro Mladý svět z roku 1988. Dusno, které interview pro tehdy velmi populární časopis obklopilo, a hercův protestní dopis popisuje tehdejší redaktor Mladého světa a dnešní spolupracovník magazínu Reportér.
Říkali si „Největší česká expedice za posledních třicet let“, teď už si spíše říkají „Covidová expedice“. Výprava Tatra kolem světa 2 měla objektivní smůlu, když jí pandemie koronaviru znemožnila svobodně cestovat do ruského Vladivostoku, což měl být letošní cíl.
Zatím jsme ji znali hlavně jako hostující zpěvačku kapely Jelen, dnes ale začíná šestadvacetiletá Kateřina Marie Tichá novou životní kapitolu. Vydává sólovou desku jménem Sami, na které se představuje mimo jiné i jako výborná textařka. O tomhle všem jsme si chtěli povídat, ale rozhovor se zvrtl jiným směrem – do Palestiny. Audioverzi najdete na konci článku nebo na všech podcastových platformách pod heslem Host Reportéra.
Obě pracují jako moderátorky a doma mají rodinu. Velkou část dne přitom věnují úsilí pomáhat matkám–samoživitelkám, ale nejen jim. Vedle projektu Fandi mámám rozjely aplikaci Fandimat, která propojuje i další žádosti o materiální pomoc s potenciálními dárci. „Umožnilo nám to prorazit svoji bublinu, některé příběhy jsou fakt síla,“ říkají Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná, čerstvé nositelky Ceny Via Bona, které mluví jedna přes druhou.
Pomáhal obětem válek v Čečensku či Abcházii, podílel se na obnově Srí Lanky po ničivé vlně tsunami. Organizoval volby v Afghánistánu a staral se i o zavádění internetu na Ukrajině či v Africe. Teď se stal z Matěje Nováka bankovní manažer a poprvé v životě se učí nosit oblek a kravatu.
Byl přesně rok od smrti Karla Gotta, o kterém do poslední chvíle natáčela dokument. Do kavárny na pražském Pohořelci, kde je jako doma („Olga ještě nepřišla, ale zavedeme vás k jejímu stolku!“), to měla kousek, bydlí totiž na Loretánském náměstí: „Když hraje z Lorety zvonkohra, na chvíli vždycky vypneme jazz...“ Věděli jsme, že nás dnes čeká spousta povídání o smrti: „Tak snad to nebude úplně morbidní,“ vyjádřil jsem naději, a dokumentaristka Olga Špátová přikývla, že nebude: „Vždyť i tohle je součást života…“
Při ochraně divokých zvířat pracovala v těch nejnebezpečnějších koutech Afriky. V Beninu se svým kanadským partnerem spoluřídila známý park Pendjari; šlo o nejvyšší pozici v afrických národních parcích, které kdy někdo z Česka dosáhl. Nyní se v Keni snaží o omezení negativních dopadů pandemie na vzácná zvířata v pobřežním lese Arabuko-Sokoke.
Začalo to tím, že jsem si kdysi na festivalu v rumunském Banátu oblíbil kapelu Vasilův Rubáš. Nemohl jsem si tenkrát nevšimnout, že oba její členové, jak Vasil, tak i Petr Rubáš, mají přátelský vztah k alkoholu, protože pili tamní višňovku po litrech. Později jsem zjistil, že hlavně Petr má ještě výrazně silnější vztah k vínu. Teď sedím v jeho nové Degustéce a po dvou hodinách ochutnávání musím uznat: „Ty ze mě, Petře, na stará kolena uděláš vinaře.“
Před padesáti lety náhle zemřel v Římě významný pražský, německy píšící spisovatel Johannes Urzidil. Autor z Kafkova okruhu uprchnul před nacisty, od války žil v New Yorku, v padesátých letech, v dobách mccarthismu, ho vyhodili z práce. Do Československa se už nikdy nepodíval. Americké a soukromé rakouské archivy teď vydávají svědectví o jeho posledních týdnech a dnech života. I o místě jeho věčného odpočinku – v těsném sousedství chrámu sv. Petra ve Vatikánu.
Nejdřív se nemůžu rozhodnout, jestli je úžasná, anebo švihlá. Vypadá jako herečka Jiřina Jirásková v nejlepší formě a deset minut už něco nezastavitelně povídá, zatímco její manžel zpovzdálí moudře mlčí. „A čím se vlastně živíte vy?“ zeptá se ta paní nakonec. „Píšete do Reportéra? Neříkejte – syn natočil dva filmy podle knih vašeho kolegy Kmenty.“ Zpozorním. Jak se tihle manželé vlastně jmenují? Pachlovi… „My dva zase tolik zajímaví nejsme,“ povídá paní, ale já už tuším opak.
Věda v opeře aneb Ceny Neuron.
Čtyři lidé odpovídají v anketě na otázku týkající se pandemie koronaviru.
Velkou radost z výsledků může mít například ODS, která si úspěšně vyzkoušela volební koalice, míní volební analytik Jan Herzmann. Přečtěte si nebo poslechněte rozhovor s podrobným rozborem výsledků krajských voleb. Jak se mohou nyní vyvíjet šance jednotlivých stran v příštích volbách do sněmovny?
Před pětadvaceti lety spoluzakládal Václav Vojíř v Praze vyhlášený koktejlový bar Bugsy’s: dnes spoluvlastní i několik restaurací, například tapas bar Špejle. Když se na jaře podniky kvůli pandemii koronaviru zavřely, zaměstnancům hledal práci a nikoho nepropustil. Martin Žufánek pro něj tehdy dělal speciální gin a Václav Vojíř vtipkoval, že ho kvůli karanténě v nejhorším použije jako tu nejkvalitnější dezinfekci. Nyní jde ovšem v gastronomii skutečně do tuhého. Zavřít už teď, nebo riskovat a nezavřít? – takové otázky si teď lidé v oboru podle Vojíře kladou.
Kniha, která shrnuje život britského dramatika a intelektuála Toma Stopparda, rodáka ze Zlína, přináší překvapivá zjištění o způsobu jeho obživy. Dlouhé roky spolupracoval s hollywoodskými producenty, podílel si dokonce i na přípravě takových hitů, jako jsou Star Wars, Indiana Jones či 102 dalmatinů.
Písničkář Michal Svatý napsal protestsong, který láme rekordy. Jeho videoklip o morálce a politice premiéra Andreje Babiše vidělo na youtube od začátku září přes čtyři sta tisíc lidí. Bral jsem to jako povinnost vůči generaci našich dětí, říká o tom, proč se v šestapadesáti pustil do psaní politicky angažované písně.
Má neuvěřitelně zajímavé a užitečné povolání. Tomáš Páleníček, psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví, zkoumá na špičkové úrovni psychedelika, například ketamin, psilocybin nebo ayahuascu. Je přesvědčený o tom, že tyto drogy můžou mnoha lidem pomáhat, má pro to data, a další údaje shromažďuje. Známe se od středoškolských let, proto si tykáme. Rozhovor je i v audioverzi na konci článku nebo na všech podcastových platformách.
