Jen za poslední měsíc se nejprve stal počtvrté mistrem světa v polovičním Ironmanovi (to bylo ve finském Lahti) a potom navzdory extrémním podmínkám dokončil i plnou verzi tohoto závodu na šampionátu ve francouzském Nice. Připomeňme, co Ironman znamená: 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů cyklistiky, více než 42 kilometrů běhu.
Vyrůstat v padesátých letech a připustit si vlastní homosexualitu nebylo snadné nikde na světě. František Bloudek to měl o to komplikovanější, že velká část jeho mládí se odehrávala v komunistických severních Čechách. „Slýchal jsem kolem sebe, že správnej chlap má smrdět potem, chlastem a kouřem. A jakmile se oholím, umyju, čistě obléknu, jsem teplouš, buzerant,“ říká vystudovaný zootechnik, který se kvůli své odlišnosti ocitl v hledáčku tajné bezpečnosti.
Na čem je závislý šestatřicetiletý filmový režisér Marty Pohl, mezi hudebními fanoušky známý coby Řezník? I to se doslechnete v dalším speciálním dílu podcastu Host Reportéra, který se věnuje aktuálnímu dění doma i ve světě.
Nedávno navrhl tři malé raketoplány, na nichž bylo připevněno tisíc Lego panáčků. Vesmírný architekt Tomáš Rousek se ale věnuje i vážným projektům, od roku 2010 spolupracuje s NASA, kde právě teď řeší, jak dostat na Měsíc co největší moduly. Řešením je poslat tam jen komponenty, které by vesmírní roboti sestrojili buď na oběžné dráze, anebo přímo na Měsíci.
Co vás zaujalo v posledních dnech? V rámci podcastu Host Reportéra zahajujeme sérii pravidelných rozhovorů na aktuální témata a prvním komentátorem je spisovatel Petr Stančík. Ten právě dokončuje nový román, odehrávající se v blízké budoucnosti v postapokalyptické Praze, a do redakce dorazil ve výborné náladě.
Umějí hledat drogy nebo bankovky. Když je vyčenichají, nezačnou štěkat, ale přestanou se hýbat, „zamrznou“. Psi celní správy se cvičí ve špičkovém středisku v Heřmanicích nedaleko polských hranic, s celníky pak pracují u nás i ve světě. Jak takový výcvik vypadá, jaká potom psa čeká „kariéra“ nebo jak se utváří vztah mezi psem a jeho psovodem, vysvětluje šéf výcvikového zařízení Martin Kobrč.
Mnoho let ji můžete potkávat na chodbách Masarykovy univerzity. Přitom plnoletá je Darja Klementová až od letoška a teprve od září bude řádnou studentkou této školy. Přesto je tu už jako doma. Chodí do laboratoře, kde zkoumá procesy uvnitř buněk, jež mohou vést k rozvoji leukemie. Mimořádně nadaná dívka má, alespoň prozatím, štěstí. Nachází podporu, kterou není vždycky běžné dostat.
V sedmi letech vzala do ruky housle. A rovnou se rozhodla, že jednoho dne bude houslistkou, prý proto, že se jí líbilo, „když to někdo fakt uměl“. Sen si splnila: vystudovala konzervatoř a AMU, stala se špičkovou hráčkou a taky členkou jednoho z nejlepších kvartet světa. Jenže pak jí osud přihrál do ruky nástroj, který se laikovi může jevit jako skoro stejný, nicméně je to opravdu jen zdání. Viola je větší, má hlubší tón. „A taky širší duši,“ říká Eva Krestová, historicky první šéfka violové sekce České filharmonie.
V říjnu roku 1953 se odbojová skupina bratří Mašínů pokusila utéct do Západního Berlína a navzdory obrovské přesile policistů a vojáků se to třem z jejích pěti členů povedlo. Letos v říjnu bude mít premiéru film Bratři, ve kterém dostali hlavní role Jan Nedbal (je starší, hraje tedy Ctirada Mašína) a Oskar Hes (ten mladšího, Josefa Mašína, se kterým se osobně setkal). I Honza s Oskarem působí jako bratři, dokonce spolu bydlí.
Je z Nové Paky, kde má spoustu věrných fanoušků. Říká se mu Ultrapako, a to nejen z toho důvodu, že žije v Pace – on je skutečně i pako, podniká šílené akce. Když před pár dny vyhrál titul mistra republiky ve čtyřiadvacetihodinovém závodě na horských kolech, nikoho to moc nepřekvapilo, protože Daniel Polman patří ke světové špičce v cyklistických ultramaratonech.
Kompostování a třídění bioodpadu je na vzestupu, a to i ve městech. Tuny slupek, trávy nebo listí, které se dřív házely do popelnic na směsný odpad, už tak nemusejí končit na skládkách. Naopak, lidé z nich získají úrodný materiál pro zahradu či vnitroblok. I při kompostování je však potřeba dodržovat pravidla, říká expertka Kristýna Mrkvičková z projektu Kokoza.
Narodil se v marocké Casablance českým rodičům, kteří sem uprchli po únorovém převratu v roce 1948. Syn továrníka ze Dvora Králové se poprvé ocitl v Československu ve svých patnácti letech – v té době zbýval rok do sovětské invaze. A šlo o nezapomenutelný zážitek: „Byla zima, topilo se mazutem, všude špína, vzduch smrděl,“ říká Pierre Allan. Nyní působí jako politolog na ženevské univerzitě a přednáší etiku mezinárodních vztahů na Univerzitě Karlově.
Mrazivá noc. Úplné ticho, jen občas přerušené vzdechem z některé z pryčen, na nichž se krčí vyhublí lidé. Když začne svítat, z okna je vidět ocelově šedá obloha, ostnatý drát a improvizovaný dětský hřbitov. Vítejte ve stalinském lágru. Na rozdíl od těch, kteří v něm kdysi opravdu skončili, z něj můžete kdykoli odejít. Stačí sundat brýle na virtuální realitu. Nový projekt GULAG XR má sovětské represe a gulagy přiblížit dětem ve školách, říká Petra Černoušková ze sdružení Gulag.cz.
U Štěpána je malá šumavská hospoda, která se do širšího povědomí dostala v roce 2009 díky televiznímu pořadu Ano, šéfe! Majitel hospody Štěpán Ruda už roky zažívá nevídaný boom, čelí však i velkým očekáváním a ostré kritice. K tomu se přidala pandemie covidu a také jeho vlastní velké plány. Roky dřiny, nejistoty a ambicí se nedávno nasčítaly a v jeden moment Rudu zavalily – až musel zavřít.
Když měla malé děti, vadilo jí, jak je neustále obklopená zmatkem a nepořádkem. Pustila se proto do úklidu. Dnes má její instagramový účet s názvem Úklid pro klid skoro 300 tisíc sledujících a Kateřina Brožová vlastní firmu na čistící prostředky na přírodní bázi. Používá ocet, sodu či kyselinu citronovou a říká, že chemie by ji udusila.
Vycházející hvězda nejen českého (a nejen operního) zpěvu Bella Adamova vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra románový příběh svého života. Některé historky jsou vskutku pozoruhodné: „Narodila jsem se v čečenském Grozném, ale už čtvrt století jsem se do rodné vlasti bohužel nepodívala,“ říká.
Vytvořil nejslavnější českou sochu – pomník svatého Václava na Václavském náměstí. Pracoval na něm přes třicet let, do ateliéru si nechal vodit živého hřebce, aby mohl studovat práci svalů, a okolním světcům dal tváře konkrétních lidí. Josef Václav Myslbek, fenomenální sochař, byl puntičkář, ale taky měl smysl pro humor. A složitý osobní život. V Obecním domě je teď k vidění výstava, kterou vymyslela umělcova pravnučka Milada Myslbeková.
Farmaření má v genech, pole obhospodařoval její praděda, její tatínek je agronom. U Hany Součkové to dlouho vypadalo, že dostuduje a „uteče“ na zkušenou do světa. Rok v Praze ji ale nudil tak, že se vrátila do rodné vesnice a pustila se do pěstování zeleniny a bylinek. Zatímco její vrstevníci hledají balanc mezi prací a volným časem, jí v pětadvaceti nevadí vstávat ve čtyři ráno a trávit většinu dní hrabáním se v hlíně.
Sto padesát let poté, co zahájil své dobrodružné objevování jižní části afrického kontinentu, se stává doktor Emil Holub předmětem nových a někdy až nečekaně kritických diskusí. „Byla to jedinečná, ale taky komplikovaná osobnost,“ tvrdí odborníci, kteří o něm připravili velikou výstavu v pražském Náprstkově muzeu, a také novou knihu nazvanou jednoduše Emil Holub.
Má mít dítě z darované spermie či vajíčka nárok poznat, kdo je jeho genetickým rodičem? Nebo se má zachovat anonymita dárců? Debata, která se vede i v Česku a která nemá jednoduchou odpověď. „Nastolený trend v Evropě se zatím spíš kloní k tomu, postavit se na stranu práv dětí,“ říká právník z Masarykovy univerzity v Brně Jakub Valc, který se věnuje asistované reprodukci z pohledu práva a bioetiky.
Letos v květnu vyšli z vězení dva ze čtyř mužů odsouzených v roce 2009 za žhářský útok ve Vítkově na Opavsku. Tři zápalné lahve tehdy v rodinném domku nejvážněji zranily dvouletou Natálku. Rodina se z Vítkova přestěhovala jinam, obavy ale nezmizely. „Nabídla jsem jim, že uspořádám sbírku na rolety a plot, aby měli větší pocit bezpečí,“ říká Magdalena Pospíchalová, která rodině už několik let dobrovolně pomáhá.
Své dvacáté deváté narozeniny nedávno oslavila v pavilonu číslo 8 pražské psychiatrické léčebny Bohnice: „Osmička je takzvaný detox,“ vysvětluje zpěvačka I Am Rosie ve velmi otevřeném podcastu několik dní poté, co léčebnu (po měsíci) opustila.
Tři týdny jsem testoval elektrokolo s pohonem Bosch eBike Systems. Najel jsem na něm osm set kilometrů, trochu se nudil na rovinkách, užil si adrenalinové opojení v náročném terénu a bojoval s nutkáním neustále sledovat data v aplikaci. Jakých začátečnických chyb jsem se dopustil, jaké vychytávky nabízejí pokročilá elektrokola a jak může vypadat jejich budoucnost? O tom jsem mluvil s ambasadorem značky a profesionálním jezdcem Richardem Gasperottim.
Před pěti lety se stal diabetolog Jan Šoupal ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jedním z prvních lékařů na světě, který pacientovi s diabetem prvního typu implantoval podkožní senzor nové generace. Díky němu získají lidé každých pět minut cenná data – o své aktuální hladině glukózy v krvi. „Od doby, co se objevily kvalitní glukózové senzory, můžeme dnes pozorovat první generaci diabetiků, kteří mají obrovskou šanci prožít svůj život stejně dlouhý a kvalitní jako jejich vrstevníci bez diabetu,“ říká lékař.
Na tradiční anketu Reportéra odpovídají spisovatelka, hudebník i bývalá ministryně.
Jak se máte, Heleno? „Dělám, co mě baví, a to by člověk měl být šťastnej,“ vítá mě na Vyžlovce, kde mají Třeštíkovi chalupu, „ale to víte, život není jednoduchej...“ Její manžel Michael nám přinesl na zahradu kafe a zase zmizel, stará boxerka Bais ulehla do stínu, vůkol klid a mír, Helena Třeštíková tři hodiny trpělivě vypráví. Nebo jinak: ona se často i ptá, má to v krvi, ale stejně dnes tak nějak proplujeme celým jejím životem.
Zdálo se mi, že jsme u stolku před Starbucksem nenápadní, nikde nikdo, jen tři metry od nás na odpoledním kafíčku dvě osmdesátnice. Jedna z nich se zvedla a udělala k nám pár kroků: „Barunko, lidi vás mají strašně rádi. Vy jste tak šikovná, tak dobře hrajete, umíte tak hezky mluvit! Hned po finále Wimbledonu jsem si volala se svojí ještě starší sestrou, taky z vás je nadšená...“ Sedmatřicetiletá Barbora Strýcová sice vyhrála „jen“ čtyřhru, ale byl to neskutečný příběh: „Vždyť já se na jaře chtěla snad stokrát na návrat k tenisu vykašlat!“
Každoročně začátkem prázdnin se v trutnovském areálu Bojiště koná festival, na nějž se sjíždějí desítky velmi tvrdých kapel a tisíce fanoušků z celého světa. Festival je to unikátní, extrémní a občas taky obscénní, však se taky jmenuje Obscene Extreme. Už čtvrt století ho pořádá nadšenec jménem Čurby, kterému pomáhají žena a děti – vlastně to je rodinný podnik.
Soud probíhal během vánočních svátků v roce 1949. Manžel dostal doživotí, ona dvacet let. Jejich synovi nebyly ani dva roky. Helena Šidáková, odsouzená za pokus o překročení hranic na Západ, byla propuštěna v roce 1955 na základě amnestie pro matky s dětmi do deseti let. Její muž Zdeněk opustil vězení o osm let později. Manželství čtrnáctileté odloučení ustálo, narodil se jim i druhý syn.
Chvíli myslel, že bude učitelem. Ale to bylo ještě za totality a on se nechtěl nechat – jak říká – buzerovat školním inspektorátem. Pak roznášel noviny a čtvrtstoletí odečítal elektřinu, až se, krátce po padesátce, profesionálně dostal k něčemu, co ho intenzivně provází od puberty: k pivu. Luboš Bokštefl, jinak také frontman punkové kapely Gott Revival, si na středněvěká kolena udělal střední průmyslovku, s kamarády založil pivovar a stal se sládkem.
Když byl malý, zkusil střelbu ze vzduchovky a děda si všiml, že mu to jde. A vzhledem k tomu, že tou dobou už malý Ondra jezdil na běžkách, napadlo dědu, že by se vnuk mohl dát na biatlon. Dnes je z Ondřeje Mánka jeden z nejlepších závodníků své generace – a kromě toho ještě úspěšný influencer. V rozhovoru však mluví i o anorexii, nechuti některých trenérů k sociálním sítím nebo úmorném cestování ze Šumavy do Jizerek.
Zkuste položit předloktí na stůl a zvednout malíček. Jestli to dokážete do pravého úhlu, jste nejspíš hypermobilní. Což je stav, který vám v mladším věku nevadí a dost možná o něm ani nevíte. Ale čím víc tělo stárne, tím vážnější důsledky může hypermobilita mít: od křečových žil přes bolesti hlavy a nespavost až po úzkostné stavy nebo celulitidu na štíhlém těle. Jak s hypermobilitou pracovat a jak ji poznat už u dětí, vysvětluje jógová terapeutka Zuzana Klingrová.
Lidské obydlí s podlahovou plochou maximálně pětadvacet metrů čtverečních. Taková je definice „tiny houses“ – titěrných příbytků, jejichž popularita v posledních letech prudce vzrostla. Zahraničních publikací, které se tímto fenoménem zabývají, je v knihkupectvích mnoho. Teď vyšla kniha, která se malým domkům věnuje z tuzemského pohledu. Dával ji dohromady Radek Váňa z agentury Idealab a nese podtitul Průvodce krajinou minimalistického bydlení.
Vraťme se do léta roku 1420, kdy husitskou Prahu obléhá křižácké vojsko Zikmunda Lucemburského. Zikmund je králem římským, ale teď si jde i pro korunu českou. Zároveň hodlá zakročit proti novému náboženskému hnutí, které Prahu v posledním roce zcela ovládlo, ale z pohledu katolické církve je kacířstvím. K hlavnímu útoku vedenému na vrch Vítkov dojde 14. července, a naším průvodcem touto bouřlivou dobou je v následujícím rozhovoru Jan Biederman, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze.
Už během studií měla Lenka Felcmanová možnost vidět, jak se mohou společně vzdělávat děti handicapované a ty zdravé. Od té doby se tématu rovných příležitostí ve školství věnuje. Zažila i doby, kdy jí na ministerstvo školství, kde pracovala, chodily výhrůžné e-maily. Dnes se v čele organizace SOFA – Society for all – snaží mimo jiné o to, aby si učitelé uměli poradit, když řeší ve třídě problémy s chováním. Restrikce a napomínání nepomůžou, říká.
Kam by mě v rámci Evropy poslal na skvělý gastronomický výlet? „Zajeď si třeba do baskického San Sebastianu,“ vyhrkne bez váhání Jan Valenta v dalším díle podcastu Host Reportéra. S Honzou se známe od střední školy, hrajeme spolu fotbal za tým FC Prase, ale upřímně řečeno by mě před čtvrt stoletím nenapadlo, že se stane důležitou postavou pro českou gastronomickou scénu.
Kdo se stará o jídlo pro zahraniční filmové štáby natáčející v Česku? Jedna z firem, které se zaměřují i na tyto služby, se jmenuje JTN Catering. „Přijde mi, že čím jsou herci známější a jejich jména zvučnější, tím jsou normálnější,“ vzpomíná Tomáš Novák, který pro firmu dlouhá léta pracuje. Přesto je filmový catering stresující a jsou z něj žaludeční vředy. Například letos se natáčí seriál o upírech, scény jsou v noci, takže „oběd“ se podává až v devět hodin večer.
