V závěru fotbalové sezony už pískal v každém prvoligovém kole coby hlavní rozhodčí. Třiatřicetiletý Tomáš Klíma už patří mezi českou špičku a po třech letech v této profesi na něj nejsou téměř žádné stížnosti. Tentokrát přišel do redakce Reportéra, kde v hodinovém podcastu svoji práci dopodrobna rozebral.
Pozvat mě můžeš, ale pravděpodobně nic neřeknu, prohlásila po vernisáži své výstavy v pražské Galerii Václava Špály, čímž Tomáše Poláčka neodradila: „Jen přijď,“ trval na pozvání do podcastu její obdivovatel – ačkoliv se výtvarnice Alena Anderlová považuje za introvertku, v Truhlářské ulici toho na sebe nakonec prozradila poměrně dost.
Joel Sartore – oceňovaný fotograf žijící v americké Nebrasce – spojil valnou část své kariéry se světoznámým časopisem National Geographic. Poslední léta pracuje na projektu Foto Archa, který svým názvem odkazuje na biblickou archu, na níž Noe zachránil před potopou světa všechny na Zemi žijící živočichy. Ve spolupráci s časopisem se Sartore snaží vyfotit každý známý a v zajetí chovaný živočišný druh. Věří, že tak dokáže povzbudit veřejnost, aby se o vymírání druhů více zajímala. „Nezachráníme to, co nemilujeme. A nemůžeme milovat něco, co jsme nikdy ani nepotkali,“ říká.
James Dean Le Sueur je profesorem historie na Univerzitě v Nebrasce. Vždycky ho fascinovaly československé moderní dějiny, a to tak moc, že se o nich rozhodl natočit film. Vznikl dokument Umění disentu (The Art of Dissent), který v zahraničí sbírá jednu cenu za druhou. V Česku bude mít premiéru na podzim. „Odvysílá ho Česká televize k desátému výročí úmrtí Václava Havla,“ říká producentka a spolutvůrkyně filmu Mariana Čapková.
S novou deskou „Mohlo by to bejt nebe…“ přišel do redakce Reportéra na hodinový rozhovor Michal Prokop, a velmi zajímavá byla například pasáž povídání o písni Svět naruby, která desku uzavírá. „On se tím vlastně taky uzavírá jeden životní kruh,“ poznamenává Prokop.
Z rodné Šumavy přijel k mikrofonům podcastu HoRe! jeden z nejšikovnějších, nejrespektovanějších, a hlavně nejmilejších mužů české hudby. S výborně naladěným Romanem Holým jsme mimo jiné podrobně rozebrali podivuhodný obsah veršů, které osobně vypráví v písni skupiny J.A.R. jménem Sentimentu záchvat.
Kdybychom nešetřili na testování, mohli jsme se vyhnout drakonickým omezením, říká lékař Petr Smejkal, který stál v čele Mezioborové skupiny pro epidemické situace. Do budoucna by se podle něj vyplatilo, aby vznikla státní instituce pro veřejné zdraví, kde se mohou odborníci klidně pohádat, ale dospějí pak k jednotné strategii, která nebude těkat ode zdi ke zdi.
Na otázku odpovídají mimo jiné moderátorka Jana Peroutková, spisovatel Jiří Hájíček nebo básník a nakladatel Martin Reiner.
Když mu bylo dvacet, odjel Filip Urban na víkend do Berlína malovat graffiti. Netušil, že se vrátí až po měsíci – a s osudovou láskou pro kebab. Nikoli ovšem pro jeho českou verzi, pojídanou na závěr večírků, ale pro opravdový berlínský kebab, v němž se mísí turecká tradice se soudobými německými požadavky na kvalitní jídlo. Dnes má Filip Urban v Praze u Vltavy vyhlášený stánek Gemüse Corner Kebab. Dlouhé fronty lidí u něj naznačují, že kandiduje na nejlepší kebabárnu v zemi.
Když loni v létě otěhotněla jeho přítelkyně, moc si přál syna, se kterým bude chodit na Spartu a naučí ho základům boxu. Kamarádi ale unisono varovali: „Když to bude kluk a zdědí některé tvé vlastnosti, můžeš se jít rovnou zabít.“ To herec, režisér a sportovec Jakub Štáfek uznal. Dnes je šťastný, že má (dvouměsíční) dceru, a říká: „Dostal jsem se do stadia, kdy ani snad nepotřebuju koukat na fotbal, radši čas trávím s rodinou...“ Načež se zarazí. „Ale důležité zápasy na Euru samozřejmě sledovat budu.“
Čtvrtek 13. května. Před dvěma hodinami zemřela teta. Je jedna myšlenka, kterou jsem jako dospívající spisovatelka nesnášela ze všech nejvíc – totiž ta, že se na smrt dá zvyknout. V době covidu je to myšlenka více než aktuální, píše spisovatelka a zpěvačka ve své reportáži ze Severní Karolíny.
Marcela Procházku jsem poznal jako zpěváka kapely No Distance Paradise. Fantasticky zpíval, měl velké charisma – chytrý a slušný kluk, kterého si nelze neoblíbit. Lépe jsme se poznali předloni v Londýně, kde Marcel žil, a já byl svědkem jeho studiové spolupráce se zpěvačkou Lenny. Začínal tehdy sólovou kariéru pod jménem Marcell, chtěl vydat desku a já myslel, že se příště setkáme na křtu. Setkáváme se ovšem v nemocnici: Marcel v bílém plášti mě očkuje.
Už velmi brzy, v půlce června, se režisér Jan Pavlacký dozví, co s ním bude dál. „Když natočíš seriál a spustí ho Netflix,“ říká, „rozhodují čísla za první měsíc.“ Pavlacký je prvním českým režisérem, který se na Netflixu prosadil, natočil pro něj už tři série hororového seriálu Haunted, z nichž ta zatím poslední byla nasazena v půlce května.
V sobotu se stal jednou z hlavních postav předávání cen Anděl, protože byl uveden do Síně slávy a zároveň dostal (spolu se svou kapelou Druhá tráva) sošku za loňské album Díl první. Teď si můžete poslechnout hodinový rozhovor s Robertem Křesťanem v dalším díle pořadu Host Reportéra – nejspíš se i coby fanoušci dozvíte netušené informace.
Rozhovor, ke kterému došlo víceméně náhodou, se stal pro moderátora Poláčka obrovským zážitkem. Před nedávnem mu poradil muzikant Honza Homola ze skupiny Wohnout: „Někdy si pozvi bubeníka Sváťu Čecha, to je asi největší pankáč v rámci české klasické hudby, bude se ti líbit.“
Za znásilnění, kdy byla oběť přivázána k topení nebo svázána v kufru auta, dostali pachatelé podmíněný trest. I to lze dohledat v rozsudcích uveřejněných na Beztrestu.cz. Jednou ze členek spolku je advokátka Lucie Hrdá, která dlouhodobě upozorňuje na bagatelizaci sexuálního a domácího násilí českými soudy. A nejen jimi.
O pomalu mizícím životě na pomezí Uralu a severozápadní Sibiře vypráví v podcastu HoRe! (Host Reportéra) etnolog a spisovatel Tomáš Boukal, který se dlouhodobě věnuje příslušníkům loveckého národa Mansů, obývajícím povodí řeky Pelym.
Na stole výboru OSN pro práva dítěte leží stížnost, která upozorňuje na pochybení českých úřadů a soudů. Jde o případ dvou sourozenců, kteří se dostali do ústavní péče. Sociálním pracovnicím vadilo, že ten starší, tehdy šestnáctiletý, nechodí do školy ani do práce. O tři roky mladší sestra měla velké absence ve škole. Je to důvod pro odebrání z rodiny? Podle právničky Anny Hofschneiderové z Fóra pro lidská práva, která rodinu zastupuje, nikoli.
Kdo je nejposlouchanějším českým muzikantem současnosti? Těžko říct, samozřejmě, ale jedním z adeptů by byl Tomáš Dvořák známý jako Floex, který svou nádhernou muzikou doprovodil několik světově úspěšných her, o čemž hovoří v dalším díle podcastu Host Reportéra.
Za mikrofon podcastu HoRe! tentokrát usedli dva hosté, z nichž staršího moderátor Tomáš Poláček dobře zná, a mladšího možná brzy budeme znát všichni. Tím prvním je hudební producent Lukáš Chromek, druhým pak vycházející hvězda českého popu Sofian Medjmedj.
Trpěla obrovskou únavou a někdy ani nedokázala celý den vstát. Že má roztroušenou sklerózu, se Petra Klausová dozvěděla před více než šesti lety. „Prvotní šok vystřídala do jisté míry i úleva, protože znáte příčinu svých potíží a můžete začít dělat ty správné kroky k jejich zlepšení,“ říká. Spolu se svým bratrem, hokejistou NHL Jakubem Voráčkem, založili následně Nadaci Jakuba Voráčka, která pomáhá právě lidem s diagnózou RS. Světový den roztroušené sklerózy připadá každoročně na 30. května. Rozhovor s Voráčkovými se odehrál částečně písemně a na dálku.
Podcast HoRe! přináší další otevřenou, někdy až bolestně znějící zpověď. Tentokrát přišel do redakce všestranný umělec Jakub König, který je nejznámější coby muzikant: začínal v kapele Obří Broskev, dnes střídá superskupinu Zvíře jménem Podzim s intimním projektem zvaným Kittchen.
Po hladině světových oceánů už pluje tolik plastového odpadu, že by to dohromady vydalo na samostatný světadíl. Slovenská architektka Lenka Petráková navrhla řešení: plovoucí čisticí stanici jménem Osmý kontinent. Vypadá jako rozvitý květ a Petráková, která pracuje v Londýně v renomované kanceláři Zaha Hadid Architects, s projektem vyhrála světovou cenu pro inovátory a vizionáře. Teď ještě najít investora. Lence Petrákové by se líbil takový Elon Musk.
Kapela Tata Bojs má tři nominace na Ceny Anděl a v červnu se konečně chystá na pódia. Její zakladatel a zpívající bubeník Milan Cais překvapivě tvrdí, že mu v první fázi pandemie bylo úžasně – ale teď je to s ním horší. „Včera jsem si pro jistotu skočil k neurologovi,“ říká v rozhovoru, jehož kompletní verzi si můžete poslechnout v pořadu Host Reportéra přímo v článku, nebo na vašich podcastových platformách.
O prezidentské kandidatuře se ve spojení s jeho jménem začalo mluvit ve chvíli, kdy se v roce 2014 stal druhým nejvyšším mužem v NATO. Tehdy generál Petr Pavel takové úvahy odmítal. O čtyři roky později, když šel do výslužby, už tak kategorický nebyl, a nyní, necelé dva roky před volbou, sám sebe označuje za vážného kandidáta. „Jsem připravený kandidovat, jakmile nastane správná situace a pokud se v mém životě nestane nic mimořádného,“ říká.
Málokdo je schopný přistoupit k rozhovoru tak upřímně jako Radůza. Svou pozici vysvětlí hned na začátku: „Podívej,“ říká, „dneska se lidi snaží zakrývat skutečný věk, chtějí vypadat mladě, ale já jsem vděčná za to, že jsem svůj zatracenej osmačtyřicetiletej život prožila a přežila do stavu, v jakém jsem dnes.“
Klušeme v kopcích nad Velkou Chuchlí, ona jako by se vedle mě spíš vznášela. „Pořád to nechápu,“ zasměje se. „Deset let kroužím po dráze jak šílená, vyhrávám tituly, ale nikdo si toho nevšimne. Teď si dám první maraton a najednou jsem středem pozornosti.“ Je to nespravedlivé, ale logické, protože Češi milují vytrvalostní běhání. Zaujalo je, jaký má tahle dívka potenciál, přáli by jí olympiádu. No a pak to zvláštní jméno, Moira Stewartová. Co ona je vlastně zač?
Čtyři osobnosti, které často cestují po Rusku, odpovídají na anketní otázku květnového Reportéra.
Čerstvé mléko a domácí jogurty z Ovesné Lhoty se každý týden prodávají z auta na návsích devadesáti míst na Vysočině; něco putuje i do obchodů v Praze, Pardubicích či Poděbradech. Víc než tisícovku zákazníků láká kombinace velmi rozumných cen a domácí kvality. Nejstarší generace si pochvalují, že „takhle mléko chutnalo za našeho dětství“, kupují ho ale i mladé rodiny a studenti a vaří se z něj pro děti ve školních jídelnách.
Lidé by po dlouhé izolaci chtěli znovu vyrážet na cesty. Brzdí je však obavy z komplikací i nepřehledné podmínky v jednotlivých zemích. Aerolinky a pojišťovny se snaží rizika co nejvíce eliminovat. Pomoci by měl i jednotný certifikát pro cestování, který koncem dubna schválil Evropský parlament. Blíží se tak chvíle, kdy si budeme moci zase zajet k moři? Zatím můžeme opatrně doufat a modlit se, ať nám to vývoj zase nepokazí.
Loni na jaře popsali v Reportéru, jak je v různých koutech planety zasáhla pandemie koronaviru. Jak se jim dařilo po roce, letos v dubnu? Všichni Češi a Češky (a jedna Slovenka) dál žijí a působí v cizině, i když někdo se přestěhoval do jiné země. Někteří bojují, někdo onemocněl, jiní však říkají, že se mají dobře. Mnozí z těch, kterým se loni v létě povedlo dostat do Česka, popisují, že je tehdy překvapila zdejší bezstarostnost.
Poprvé jsme spolu dělali rozhovor před dvaceti lety, když Marta Kubišová vyhlížela šedesátiny. A některé věci se nemění: pořád dlouho tvrdí, že nemá čas, ale když si přece jen sedne, vypráví tři hodiny, a potom ještě poděkuje. Pořád je neobvykle upřímná, pořád má tendenci vysvětlovat, že není žádná hrdinka. Pořád kouří, i když jenom elektronicky. Už nezpívá, to se změnilo. A poprvé v životě říká, že by raději žila v úplně jiné zemi.
Jan Šedivý strávil přes osmnáct let prací pro IBM nebo Google. Posledních deset let předává zkušenosti se strojovým zpracováním přirozené řeči studentům na pražském ČVUT. Pod jeho vedením vznikl i cenami ověnčený studentský projekt – konverzační program jménem Alquist. Ten je na rozdíl od známých aplikací na mobilech schopen vést normální, několik minut trvající konverzaci s člověkem.
Sice tvrdí, že neumí psát, ale na svém kontě má několik knih, jejichž je autorem či přinejmenším spoluautorem. Malíř, kreslíř a ilustrátor David Böhm na sebe prozatím asi nejvíc upozornil dětskou knihou A jako Antarktida, která loni získala ceny v Česku i v Německu. Ke kontinentu na jižním pólu přitom skutečně připlul, a to se svými syny.
Europoslanec a někdejší chartista Alexandr Vondra nechápal: „Kam že mě zvete?“ Zopakovali jsme: „Na podcast o ptácích.“ Těžko říct, neměl-li nás v tu chvíli za blázny. „Tak já přijdu,“ rozhodl se nakonec: „Mohla by to být nějaká změna.“
Mozek je jako park a neuronové dráhy jako cesty v něm. Ty, po kterých chodíme nejčastěji, se rozšiřují, stejně jako neuronové spoje, které aktivujeme nejvíce, říká neurobiolog Čestmír Vejmola z Národního ústavu duševního zdraví. Proto bychom si měli dávat pozor na to, co se nám honí hlavou. Zanechává to v ní stopy.
Generace nejslavnějších porevolučních lékařů pomalu odchází a nahrazuje ji generace nová. Profesoři ve věku Pirka nebo Beneše předávají pravomoci nástupcům a je celkem jisté, jaké lékařské příjmení budeme slýchat v příštích dekádách. Netuka. V Česku totiž došlo k raritě: zatímco od Jana Pirka převzal šéfování kardiochirurgické kliniky v IKEM Netuka Ivan, od Vladimíra Beneše převzal neurochirurgii ve Střešovicích mladší bratr Netuka David.
Na skútru přijel k mikrofonům v redakci Reportéra herec, který má nově přezdívku MC Prachař. Což je sice legrace, ale jen napůl. David Prachař totiž skutečně rapuje na albu Král Oidipús, které „jeho“ Národní divadlo vydalo jako doplněk ke stejnojmennému představení, a které je hudebně velmi nezvyklé: cosi na pomezí jamajského dubu a barokní hudby.
