not random 0

Po přeslici: Viva la salsa cubana!

Jedna, dva, tři – pauza – pět, šest, sedm – pauza. Nebo: posloucháte čtyři doby a tančíte jen první tři. Čtvrtá je prostor na krásu. Quick – quick – slow, i tak se dá slovy popsat basic step, guapea neboli základní krok kubánské salsy. Od guapey se odvíjí nekonečné množství úžasně propojených figur spontánního, divokého, a přitom uvolněného, výsostně ladného tance, který by se měl „předepisovat“ na chmury všeho druhu i na partnerské a manželské neshody, přísahám!

Kultura

not random 1
not random 2

Pavla Horáková: Život je škoda nevykrást

Žijeme ve městech protkaných posvátnou geometrií, v nichž určitá místa už po staletí přitahují stále stejné jevy. „Mnohé reality jsou skryté běžnému vidění, nic není náhoda,“ tvrdí Pavla Horáková, autorka magicko-realistického románu Teorie podivnosti, který je nominován na cenu Magnesia Litera.

not random 3

Spisovatel Rudiš: Knižní bundesliga

Odmalička považoval za hotové, že jednou bude řídit vlaky. Jenže pak dostal brýle a s železniční perspektivou byl konec – strojvedoucí musí vidět jako rys. Šel tedy studovat učitelství, ale ani to nedopadlo, rychle zjistil, že na účinné předávání vědomostí nemá buňky. A tak nakonec začal dělat to, co vlastně původně ani nechtěl: psát. Jaroslav Rudiš, český spisovatel, který neobyčejně září v nejvyšší německé literární lize.

not random 4

Spisovatel Zábranský: Našel jsem klášter uprostřed revoluce

Máme rádi Řecko, ale málokdy navštívíme Athény. Kdo se v nich pár dnů zdrží, většinou bývá rozpačitý: Zajímavé město, hlásí pak v tom lepším případě. Jsou ale výjimky. Kousek pod Akropolí si dávám sraz s dvaačtyřicetiletým spisovatelem Davidem Zábranským, kterému Athény učarovaly natolik, že si v nich pořídil byt a spokojeně tu tráví zhruba pět měsíců z roku. Vyrážíme na dlouhou procházku městem, po které nás budou bolet lýtka i hlasivky.

not random 5

Po přeslici XXVII. Už je to tady!

Jaro. Už v půlce února bylo ve vzduchu. I když v noci mrzlo a na horách ležely pořád hromady sněhu, člověk to cítil všemi smysly svého těla: jaro je tady! Mně se v jednom únorovém víkendu přihodilo, že jsme s mužem v sobotu běhali po Šumavě na běžkách a v neděli jezdili na kole po kopcích a údolích Českého krasu. Oba dny svítilo slunce o sto šest a ptáčci v korunách stromů o sto šest milostně švitořili. Paráda!

not random 6
not random 7
not random 8

Grunt

Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic). V březnovém vydání píše o jaru a klubové scéně.

not random 9

Ladislave, hochu drahý, namaluj mi ptáky!

Žádný článek neplánuju. Jdu jen kolem ateliéru, v němž malují lidé s mentálními poruchami, nahlédnu dovnitř, obrazy jednoho z nich se mi líbí, tak pravím: „Ladislave, mám rád ptáky, pokud mi nějaké namalujete, rád zaplatím.“ Dvaatřicetiletý Ladislav Svoboda cosi odpovídá, pochopím, že souhlasí, ale o moc víc mu nerozumím, tak se loučím a čekám, zda se někdy ozve.

not random 10

Kotva

Pracovník ČSA se jedné noci probudí ve svém bytě nedaleko ruzyňského letiště – tak začíná povídka psaná pro březnové vydání Reportéra.

not random 11

Jak prolomit církevní omertu

Film, jehož název lze přeložit Díky Bohu nebo také Z milosti Boží (v originále Grâce à Dieu), získal Stříbrného medvěda na právě skončeném festivalu Berlinale. Režisér Françoise Ozon se v něm vydává na tenký led tématu zneužívání dětí v katolické církvi. Zmíněný název vychází ze slov obžalovaného kardinála Barbarina, který na tiskové konferenci k pedofilnímu skandálu prohlásil: „Díky Bohu jsou tyto skutky už promlčeny!“ Vypadá to, že se spletl.

not random 12
not random 13

Čhavorenge v Belfastu: Ukažte hrdost a pošlete to tam!

Někteří pocházejí z romských osad na východním Slovensku, jiní ze Vsetína, Vysokého Mýta či Rokycan. Teď se oblékají do bílých košil a pestrobarevných sukní před zrcadly v šatnách koncertní síně Waterfront Hall v severoirském Belfastu. Čeká je vystoupení po boku České filharmonie, v hledišti usednou manažeři špičkových britských orchestrů. „Dostali jsme se daleko, ale chceme se dostat ještě dál,“ říká jim sbormistryně Ida Kelarová. „Tak ukažte, že jste profíci, a pošlete to tam!“

not random 14

Jedna noc

Manželka přichází za svým mužem, aby mu sdělila něco důležitého – tak začíná povídka psaná pro únorové vydání magazínu Reportér.

Kultura
not random 15

Po přeslici XXVI. Morituri te salutant

Čtvrtý týden v lednu nemá na českých horách chybu. Už několik let v řadě to funguje: je opravdová zima. Kolikrát bylo předtím i potom teplo a ošklivo, ale tenhle týden to vždycky klaplo. Nasněžilo a začalo mrznout. Tak ohromné čepice sněhu na střechách chalup a obří sněhové bariéry na krajích cest nepamatuju. Letos nám na Benecku svítilo slunce. Ať jsme jezdili na lyžích, anebo běhali na běžkách, sníh se kolem nás třpytil ve slunečních paprscích.

not random 16
not random 17

Jako trest za Palacha jsme recitovali komunistické básničky, vzpomíná režisér Krobot

V předvečer rozhovoru píše: „Nerozmyslíte si to? Nemám moc potřebu dávat rozhovory; to není varování ani pokus dělat se lepším, ale skutečný stav věcí...“ Ne, pane Krobote, nerozmyslím, jedu. Vlak do Zábřeha má dvacet minut zpoždění, vy jste přišel dvacet minut před plánovaným příjezdem. Stojíte v rohu nádražní haly, kolemjdoucí si vás buď nevšímají, anebo to ze slušnosti předstírají...

not random 18

Němec s ruským přízvukem

Bylo mu dvaadvacet, vrátil se z vojny a zjistil, že půlka kamarádů už se rozutekla a druhá má koupenou jízdenku. A tak si taky jednu pořídil, za 96 rublů, a ze země, která měla brzy přestat existovat (SSSR), odjel do jiné, která měla taky brzy přestat existovat (NDR). Vladimir Kaminer, v roce 1990 floutek z Moskvy. Wladimir Kaminer, dnes jeden z nejčtenějších německých spisovatelů. Tvrdí, že se narodil v bazénu. Ale není to pravda.

not random 19
not random 20

Jak jsem (ne)porazil Wham!

Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 se stává Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic). Ve svém prvním textu Márdi připomíná slavnou (a vlezlou) vánoční píseň Last Christmas od britské kapely Wham!

not random 21
not random 22

Po přeslici XXV. Ježíškovy pecky

Válka skončila. Skoro. Začínám psát svůj fejeton navečer prvního ledna 2019. Dnes už to není kanonáda jako v noci, dnes venku duní petardy a dělobuchy jen sporadicky. Můj vystrašený pes už se snad konečně přestane třást; můžu si oddechnout. Můžu psát o kráse, kterou mi nadělil Ježíšek a na niž jsem v tom silvestrovském šílenství, připomínajícím válečný konflikt a ne oslavu příchodu nového roku, málem zapomněla.

not random 23
not random 24

Vezu jenom klarinet a moskevského švába

Dobrá zpráva: necelých třicet let po převratu už si ani nevšímáme faktu, jak často koncertují čeští hudebníci po celém světě. Vezměme si kupříkladu Tomáše Dvořáka alias Floexe, který (mimo jiné) před deseti lety složil hudbu k slavné hře Machinarium. Poslední listopadový týden si Floex přijel pro aplaus nejprve do Moskvy a Petrohradu, načež přeletěl tři tisíce kilometrů do Londýna.

not random 25

Vánoční album Franka Sinatry

Jazzový kytarista Rudy Linka žijící v New Yorku nabízí čtenářům Reportéra každý měsíc svůj osobní hudební výběr. Domnívá se, že v době YouTube a streamování posluchači často nevědí, čí hudbu vlastně slyší — a on se snaží obrátit pozornost zpět k interpretovi.

not random 26
not random 27

Ty vole, vzkaz od Kemra

Dva dělníci najdou v Národním divadle podivnou krabičku – tak začíná povídka psaná pro prosincový Reportér.

Kultura
not random 28

Po přeslici: Moje africká odysea

Na konci městečka Gansbaai, tam, kde končila asfaltová cesta, jsme zastavili a zas a znovu s mužem hleděli na divoce zpěněný Atlantický oceán. Předtím jsme omylem projeli bezútěšným, jakoby nekonečným černošským slumem plným lidí a odpadků, kde se žije jako v mraveništi v boudách stlučených z plechů se střechami zatíženými šutry. Slunce pražilo a vzduch byl v nahuštěném prostoru bez kanalizace těžký; sem nepronikl ani jinak všudypřítomný oceánský vichr.

not random 29
not random 30

Den, kdy jsme se spolu naposledy zasmáli

„Stárnoucí pankáč s jistou mírou šarmu“, jak sám sebe nazývá; muž, jenž má dvě děti s dvěma partnerkami, se seznámí s novou ženou – tak začíná povídka psaná pro listopadový Reportér.

Kultura
not random 31

Ralph Towner a Gary Peacock: Oracle

Jazzový kytarista Rudy Linka žijící v New Yorku nabízí svůj osobní hudební výběr. Domnívá se, že v době YouTube a streamování posluchači často nevědí, čí hudbu vlastně slyší. Proto se snaží obrátit pozornost zpět k interpretovi.

not random 32

Plechovky, kosmodort a oslava designu

Na prvním ročníku vystavovalo jen čtrnáct lidí, letos se na díla více než tří set vystavovatelů přišlo podívat padesát tisíc návštěvníků. Festival Designblok oslavil dvacet let existence ve velkém stylu. Pořadatelům se daří „infikovat designem“ stále větší část české společnosti.

Kultura
not random 33

Designblok: Skvělý nápad musí uzrát

Před pár lety vytvořil Karel Matějka houpacího němého sluhu. Hned po něm houpací věšák. A pak chtěl zkusit, když už v tom houpání byl, ještě něco dalšího. Vznikla One Zero, originální lampa, která vypadá, jako že se bude jenom houpat, ale ona se ve skutečnosti dá stabilizovat takřka v jakékoliv poloze. Na letošním Designbloku dostala cenu za nejlepší svítidlo.

not random 34

Známý komik, méně známý básník

Na jevišti jsem rozjetým bavičem, ale v šatně se nořím do těch krátkých řádků. Někomu to nejde k sobě, ale mně to divné nepřijde, já se znám odmala...

Kultura
not random 35

Po přeslici XXIII. Poslední bitva vzplála

Let stíhačkou – 15 minut za 21 400 korun – nuda. Bungee jumping z padesátimetrového jeřábu za 2 189 korun – hadr. Jízda ve formuli nebo Ferrari, létání ve větrném tunelu – zívačka. Kam se hrabou prodejci „nadupaných výběrů adrenalinových zážitků“ za tisíce korun na pár minut. Já vím o zaručeném, dny i týdny trvajícím vzrůšu, kdy je vaše tělo zalité stresovým hormonem, až se to nedá vydržet – a to za pouhých 89 ká čé. Ten nadupaný adrenalinový zážitek pro všechny se nazývá Balík Do ruky a prodá vám ho, ať chcete, nebo ne, státní podnik Česká pošta.

not random 36

Severněji zpívají jen velryby a racci

Málokdy mi připadají slova příliš obyčejná na to, aby popsala, co oči vidí, ale teď ten pocit mám. Stal jsem se svědkem zázraku: Kapela Už jsme doma zahrála na Špicberkách! Jenže proč to najednou zní tak normálně? Cesta, kterou v září podnikl Míra Wanek se svými přáteli, rozhodně normální nebyla.

not random 37

Po přeslici XXII. Manželské etudy

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Tuhle větu slyší od manžela třikrát denně. A může si za to sama. Byla to ONA, kdo je přihlásil na absolutně šílenou dovolenou, ji napadlo, že to ve svém šedesátiletém věku JEŠTĚ můžou vydržet, ona je do cestovky na zájezd s názvem Jihoafrická republika na kole zapsala a zaplatila ji (z rodinných úspor), a aby fakt nebyla nuda, přikoupila dvoudenní safari v nejstarším africkém národním parku, takže je ve finiši sežere lev; ona teď musí držet hubu a krok.

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>