Nerudný rudý Zeman

9. března 2018

Inaugurace českého prezidenta. Pražský hrad 8. března 2018.

Jan Handrejch / Právo / Profimedia

Chtěl bych být poněkud pokornější, méně sebevědomý a vstřícnější vůči názorům lidí, kteří mají jiné názory, prohlásil Miloš Zeman při svém znovuzvolení v lednu. Hned v inauguračním projevu ve Vladislavském sále Pražského hradu se však tomuto předsevzetí vysmál. Proč je český prezident stále zlomyslnější a pomstychtivější?

Na inauguračním ne-projevu Miloše Zemana mě zaujala neaktuálnost některých témat, které zmínil. Třeba kritika médií. Proč se do nich stále tak naváží?

Co konkrétně teď v posledním měsíci či dvou odvysílala Česká televize tak nehorázného, aby ji prezident špinil? Udělal jsem si rychlou a zběžnou rešerši televizního zpravodajství z posledních tří měsíců. Nenašel jsem nic, co by na člověka působilo jako vychýlení od objektivního zpravodajství. Nezaznamenal jsem nic, co by bylo neetické či nevyvážené vůči Miloši Zemanovi.

Buď to dělá Zeman účelově a chce vyvolat větší politický tlak na veřejnoprávní instituci, aby si ji on a vládní klika kolem Andreje Babiše, komunistů a Tomia Okamury konečně podřídili.
Nebo je Miloš Zeman úplně mimo a žije ve své virtuální realitě na základě toho, co mu zkresleně napovídají jeho poradci a mluvčí.

Je taky možné, že platí obojí, od každého něco. A proč je Miloš Zeman tak zlý? Cítí se nedoceněný, chce se mstít? Každopádně je nemocný. Teď tu řádí chřipková epidemie. Kdo jste to zažil, asi víte, že je člověku asi týden špatně, bolí ho hlava, kašle, má teplotu. V takovém stavu nemáte na nic chuť, ani náladu. Ke svému okolí jste nerudní a raději ležíte a spíte.

Miloš Zeman je nemocný už delší dobu. On sám či Hrad přiznali od roku 2012 mnohé komplikace. Operovali mu šlachu v palci levé nohy. Podrobil se operaci očí. Odstranili mu šedý zákal. Má cukrovku. Trpí polyfunkční neuropatií, kvůli níž špatně chodí. Občas zakopne a způsobí si poranění. Nezvládá se sám přemístit z místa na místo. Nevydrží dlouho stát, vyčerpává ho i samotné mluvení.

Možná i proto je nerudný a zlý k části svého okolí. Poslední dobou se mstí už i svým bývalým přátelům. Když si jej předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský dovolil před letošní prezidentskou volbou kritizovat, hned se ocitl na černé listině. Stejně tak jeho dlouholetý zahraničněpolitický poradce Hynek Kmoníček, nyní velvyslanec v USA, který ani nedostal pozvánku na inauguraci.

Opominout nelze ani další příčiny stavu jeho mysli. Už při svém prvním mandátu vsadil Zeman na kartu těsného spojenectví s Čínou. Všemožně prosazoval politické a podnikatelské partnerství. Zaštítil aktivity firmy CEFC v Česku a z šéfa této korporace udělal svého ekonomického poradce. Jenomže tento boss Jie Ťien-ming už není nějaký ten týden k sehnání. Slehla se po něm zem, nic netuší ani šéf evropské centrály CEFC Jaroslav Tvrdík.

Pokud problémy této korporace narostou (mluví se o finančních machinacích a podvodech), zbude z česko-čínského projektu jen sen o hedvábné stezce. A Zeman zůstane v paměti jako tlučhuba a směšná figura, státník, který se snažil zkřížit českého Krtečka s čínskou pandou, přičemž fakticky pro ekonomiku této země nic podstatného nepřinesl, jen problémy.

V tomto ohledu prezidenta chápu: inaugurační projev mu umožnil odvést pozornost od vlastních či aktuálních problémů.

Miloš Zeman je zkrátka nemocný, zlý člověk a taky politik minulosti, jemuž přestávají rozumět i jeho někdejší přátelé včetně Václava Klause, jak ukázalo dnešní vyjádření jeho institutu.

Podpořte Reportér sdílením článku