Špioni, Hrad a Skripal. Ruská hra o informace
26. března 2018
ZvětšitProfimedia.cz
Je skvělé, že zřejmě vyhostíme tři ruské diplomaty. A je dobře, že se premiér v demisi Andrej Babiš neodklonil od spojenců NATO a EU. Je to ale zatím jen poloviční úspěch. Úplný přijde jen v případě, že nevydáme do Ruska hackera Jevgenije Nikulina. Až v takovém případě bude možné považovat diplomacii české vlády za autonomní a nezávislou na ruském vlivu.
O tom, že Rusko stojí za brutálním útokem na svého bývalého špiona Sergeje Skripala a jeho dcery Julije, k němuž došlo 4. března ve městě Salisbury na jihu Anglie, už málokdo pochybuje. Útočník při něm použil bojový otravný plyn zvaný Novičok.
Tento způsob fyzické likvidace se běžně nepoužívá. Kdyby šlo jen o pomstu za to, že bývalý agent zradil ruskou vojenskou rozvědku GRU, nejspíš by ho na ulici zastřelil nájemný vrah. Nebo by ho rozstřílelo komando ze samopalu. Anebo by ho prostě už nikdo nenašel, protože by „zmizel“.
Při takové formě likvidace by to ale nemělo ten správný efekt. Efekt zastrašení. Použít radioaktivní látku do jídla (jako tomu bylo v případě špiona Alexandera Litviněnka, kterého ruští agenti otrávili v roce 2006 poloniem), nebo chemický bojový plyn (jako nyní u Skripala) je vojenský akt. A k němu může dát pokyn jen stát, v tomto případě Rusko.
Otrávení Sergeje a Julie Skripalových, kteří byli nalezeni v bezvědomí na ulici jihoanglického města Salisbury a od té doby jsou v kritickém stavu v nemocnici, může být především výstraha. Má ukázat sílu prezidenta Putina, odhodlání jeho tajných služeb a zastrašení pro další špiony, kteří by chtěli Litviněnka či Skripala následovat a zradit Rusko.
Svět špionáže je nemilosrdný a krutý. Každá chyba se trestá a často stojí i životy lidí, kteří s případy nemají nic společného. Stejně tak platí, že ze světa špionáže se nikdy neodchází, byť v tajné službě člověk oficiálně skončí. Úplný konec spolupráce s tajnou službou přichází jen se smrtí.
Skripal dál aktivní
Podpořte Reportér sdílením článku
Dlouholetý investigativní reportér.
