Na hory s deskáčem

V současném digitálním třeštění, kdy skoro každý fotí mobilem, působí záběr mužů třímajících v horách mohutný fotopřístroj úsměvně. Výjev byl aranžovaný tak, aby se zdůraznila tíha a rozměr fotoaparátu i důležitost pomocníků. Každý z nich drží jednu nohu tripodu (trojnohého stativu), všichni mají přes rameno přehozený deštník a hledí do objektivu. Opodál vykukuje zřejmě náhodný zevloun.

Ve středu záběru stojí fotograf Rudolf Bruner-Dvořák. Mužem v klobouku po jeho pravici je asi fotografický sluha, dalším pomocníkem v čepici je nejspíš nosič.

Zvětšit

Kdo záběr stereopřístrojem pořídil, není jasné – mohl jím být bratr fotografa Jaroslav. Pánové se vydali za zakázkou do hor. Nabízejí se Krkonoše, ale může jít také o pohoří v Bosně, kam Rudolf Bruner-Dvořák často jezdil, protože v Bihači žila jeho sestra. Pořídil zde mnoho stereosnímků, které z hlediska pořízení byly méně komplikované než fotopřístroj na skleněné desky 18 x 24 cm, který vidíme na obrázku.

Stativ byl v té době věrným průvodcem profesionálního, ale i mnohého amatérského fotografa. Ostatně při dlouhých časech expozice bývá tripod nezbytností i dnes.

Fyzikální zákonitosti se zkrátka nedají ošulit ani sebedokonalejšími mobily. Fotoaparáty se ovšem každopádně zmenšují, dějiny fotografie jsou tak mimo jiné historií zmenšování nosičů. I v digitálních časech se ovšem někteří fotografující vracejí ke kouzlu někdejší „mokré fotografie” s vývojkou a ustalovačem. Z klasických krajinářů doporučuji k pozornosti například amerického fotografa Clyde Butchera.