Obědy pro děti. Ale ne pro všechny

Přestože mám občas pochybnosti nad „konáním veřejného dobra“, v případě placení školních obědů pro děti ze sociálně slabších rodin mi to připadá úplně jasné. Pokud si Ela ze třetí lavice nemůže dát v jídelně stejný karbanátek s kaší jako Péťa z lavice druhé, nepovažuji to za „přirozený důsledek sociálního rozvrstvení obyvatelstva“, ale za selhávání společenské soudržnosti.

Moc bych si přál, aby Ela s Péťou měli stejný oběd. Jsem rád, že takové děti už léta podporuje projekt Obědy pro děti. Poděkování patří jeho zakladatelce i všem přispěvatelům. Dobré je, že projekt finančně podporuje i ministerstvo školství. A bylo by skvělé, kdyby školákům přispěly z rozpočtů i kraje, což už dnes mohou, ale ne vždy dělají. V minulém školním roce získalo pomoc skoro sedm tisíc dětí, potřebných je ale, bohužel, ještě více.

Příspěvek na jídlo pro děti z nemajetných rodin rozhodně dává větší smysl než obědy zdarma pro všechny předškoláky a děti na prvním stupni, o kterých v poslední době mluví premiér. Mé děti, stejně jako mnohé další, obědy zdarma nepotřebují, spousta dětí na druhém stupni ano. Zaplaťme je raději jim.

P.S.: Číslo účtu Obědů pro děti je 888555999/5500, měsíc obědů pro žáka vyjde na 500 Kč.