Náčelník kmene Kwaxalanukwama’yi: Musíme ochránit lososy

Jeho ramena zakrývá prošívaný přehoz s třásněmi, na hlavě má čapku ozdobenou perletí, krk obepíná pletenec z proužků kůže, na černé suknici bimbají měděné plíšky. V sále plném lidí na kanadském velvyslanectví v Praze právě tluče do bubínku a zpívá legendu o vzniku svého kmene – jejím hrdinou je mořské monstrum, které zachránilo jejich praotce.

Poté se na komorním rautu nabízí mimo jiné slaný koláč s uzeným lososem. Z Britské Kolumbie jej sem dopravil Marco Romero, generální ředitel společnosti Euro Manganese. Firma zamýšlí recyklovat průmyslový odpad ve Chvaleticích a získávat tímto způsobem mangan – prvek důležitý pro výrobu baterií. Pan Cranmer přijel do Česka na její pozvání. Firma chce na jeho osobních zkušenostech ukázat, jak spolupracuje s místními komunitami, zúčastnil se proto setkání s chvaletickými občany.

Další den se setkávám s náčelníkem kmene Kwaxalanukwama’yi na zahradě jednoho pražského hotelu. Tiché prostředí, ideální pro nahrávání na diktafon, občas naruší pronikavý křik pávů špacírujících okolo stolu. Osmdesátiletý William Cranmer vypráví o tradicích svého kmene, záchraně divokých lososů, a také o přetahování se s developery.

Z indiánek víme, že první obyvatelé amerického kontinentu mají původní jména. Jaké je to vaše?

Jméno Cranmer jsem dostal od rodičů a těm ho přidělila vláda. Úředníci chtěli, abychom používali anglická jména, a oni tak mohli lépe sledovat náš pohyb. Jako malému klukovi mi rodiče říkali Ten, kdo se všeho vzdal. Později po svém prastrýci jsem byl Ten, kdo vyrábí měď, což v přeneseném slova smyslu znamená bohatého člověka. A své třetí jméno Ten, koho halí dým, mám díky své účasti na slavnostech, kde plápolají ohně a stoupá kouř.

Bude vám osmdesát, dvacet let se věnujete ochraně přírody. Jaká je vaše původní profese?

V patnácti letech jsem odešel ze školy a živil se lovením ryb na lodi. Pak mi došlo, že bez vzdělání se neprosadím, a vrátil jsem se do školních lavic. Na vojně mě vzali ke spojařům jako technika, po návratu do civilu jsem založil firmu zaměřenou na opravu televizorů, rozhlasových přijímačů a počítačů. Před dvaceti lety mě zvolili do rady původního obyvatelstva, zároveň pracuji jako předseda našeho kulturního centra. V jeho budově máme uložené všechny masky a předměty, které nám vláda zabavila v roce 1921 – v té době naše slavnosti považovala za nezákonné.

Co vás přivedlo k ochraně přírody?