Petřin život ve tmě

21. prosince 2018

Rozhodl jsem se věnovat roční audio předplatné časopisu Reportér nevidomé dívce Petře Zelenkové, která mě letos požádala o konzultaci ke své publicistické aktivitě. A tak vznikl i tento text, který je příběhem nejen o tom, jak se žije ve tmě.

Jmenuji se Petra Zelenková, je mi třicet a od svých deseti let jsem zcela nevidomá. Do zmíněných deseti let jsem viděla na jedno oko. To vše díky nádoru na mozku, který u mě doktoři zjistili, když mi byly dva roky. V tomto věku jsem podstoupila první operaci tohoto problému, který se ovšem nepodařilo odstranit celý.

Dokud jsem viděla na jedno oko, žila jsem jako moji zdraví vrstevníci – jezdila na kole, hrála si s kamarády venku… A mimo to všechno jsem vychodila do 4. třídy klasickou základní školu pro zdravé a vidící děti.

V mých deseti letech se ale na pravidelných kontrolách magnetickou rezonancí zjistilo, že nádor začíná přerůstat na druhou stranu, a že by mohl způsobit to, že bych časem přestala vidět úplně. Proto jsem podstoupila druhou operaci mozku, kterou mi doktoři měli fungující zrak pravého oka zachránit.

Bohužel se operace nepovedla tak, jak by měla, a já skončila jako nevidomá. Nutno ale říci, že mi zachránila to nejdůležitější a nenahraditelné – ŽIVOT.

Nejtěžší chvílí pro mě bylo probuzení z narkózy, při kterém jsem slyšela pláč mé maminky, která seděla u mého lůžka. V tu chvíli mi bylo jasné, že asi něco není v pořádku. Proto jsem ještě chvíli ležela se zavřenýma očima s myšlenkou: „Proč brečí? Co bude až oči otevřu?“ Pak jsem se odhodlala a… TMA.

Podpořte Reportér sdílením článku