Pan Hospodář

I zkrácený výčet toho, kým Karel Engliš byl, je impresivní. Vzděláním právník, celoživotní vědec a pedagog, spoluzakladatel Masarykovy univerzity v Brně, zakladatel vlastní školy národohospodářského myšlení, spolutvůrce prvních československých zákonů, nejdéle sloužící ministr financí za první republiky, guvernér národní banky a jeden ze strůjců prvorepublikového hospodářského vzestupu. Také velký psavec, autor desítek knih a stovek odborných ekonomických textů, ale i vděčný objekt dobových karikatur a vtipů – kvůli pověsti ministerské „držgrešle“, výraznému slezskému přízvuku a typickému vzezření s kšticí, kulatými brýlemi a knírem. V soutěži Banka roku k výročí sta let od vzniku republiky byl Karel Engliš vybrán porotou v čele s bývalým guvernérem České národní banky Pavlem Kysilkou jako jedna ze tří nejvýznamnějších osobností českého finančnictví let 1918–2018. Společně s dlouholetým šéfem prvorepublikové Živnobanky Jaroslavem Preissem a výkonným ředitelem Mezinárodního měnového fondu českého původu Janem Viktorem Mládkem.

Z nuly

Karel Engliš se narodil roku 1880 ve Hrabyni, slezské obci na půli cesty mezi Ostravou a Opavou. V Hrabyni, kterou celý život miloval, dožil i poslední dekádu svého života v ústraní jako vyhnanec. Zemřel v roce 1961. Ve zlomových životních okamžicích odolal vábení moci protektorátního i komunistického režimu. S oběma těmito režimy si nezadal a odmítl s nimi spolupracovat. Důsledkem byla perzekuce, život v ústraní a důsledné vymazání z dějin Československa, k jehož rozvoji výrazně přispěl.

Narodil se jako outsider. Poslední, desáté dítě nepříliš úspěšného řezníka, který se musel přesunout z města na vesnici. Englišův otec zemřel v devětasedmdesáti letech. Karlovi bylo v té době teprve šestnáct. Od kvinty, tedy od půlky studia na gymnáziu, se musel živit již zcela sám. Tehdejší bídné poměry rodiny Engliš později glosoval ve svých pamětech slovy: „Nemohli jsme zpohodlnět.“

Vzestup Karla Engliše z nuly mezi politickou, odbornou a ekonomickou elitu detailně popisuje disertační práce Martina Hlaváče z roku 2015 z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Čerpal přitom i z rodinného archivu a nikdy nepublikovaných děl a pamětí, jež léta schraňovali Englišovi potomci.

Chudoba byla v té době obvyklým jevem. Ekonomické rozdíly byly řádově větší než dnes a sociální záchrannou síť tehdy představovala vzájemná pomoc členů rodiny. V Englišově případě fungovala finanční nouze jako motor, který ho hnal dopředu. Martin Hlaváč ve své disertaci popisuje všechno, co musel mladý Engliš podniknout, aby ušetřil pár tehdejších krejcarů. Již na českém gymnáziu v Opavě si přivydělával doučováním dětí z bohatších rodin. „O krejcar bylo zle. Neměl jsem tedy volné chvíle, po škole jsem dával hodiny a denně jsem lehával velmi unaven po večeři, kterou mně i dále dávali z domu, týdně pecen chleba a hrnek tvarohu,“ poznamenal si v pamětech.