Reportér z Reportéra získal Cenu Ferdinanda Peroutky

6. února 2019

Jaroslav Kmenta a Ondřej Kundra se stali laureáty prestižního novinářského ocenění. Při této příležitosti otevíráme tři texty, které prvně jmenovanému vyšly v průběhu uplynulých týdnů na stránkách magazínu Reportér.

Kmenový člen redakce magazínu Reportér Jaroslav Kmenta a redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra jsou letošními nositeli Ceny Ferdinanda Peroutky. Oba kromě novinářské činnosti také píšou knihy.

Výroční ocenění, jehož ceremoniál se konal v pražském Centru současného umění Dox, udělila Společnost Ferdinanda Peroutky tradičně u příležitosti výročí Peroutkova narození. Ceny se rozdávají od roku 1995.

„Jaroslav Kmenta ví hodně o tom, jak se u nás dělá politika, jak je propojená s byznysem, jak funguje podsvětí. A dost možná ví i pár věcí, které zatím nenapsal“ uvedl autor laudatia, historik Martin Groman.

„Děkuji všem lidem včetně podnikatelů, kteří podporují nezávislou žurnalistiku,“ prohlásil při této příležitosti Jaroslav Kmenta, jenž působí v redakci magazínu Reportér od roku 2014, kdy tento měsíčník začal vycházet.

Zde si můžete přečíst tři z jeho nedávných textů, které tímto odemykáme:

Místo vtipů nadávky. Proč se změnil Miloš Zeman

Klikatou cestou až do Holywoodu

Na život a na smrt. Pokřivený svět Andreje Babiše

Slavnostní řeč, kterou Jaroslav Kmenta pronesl v rámci ceremoniálu, si můžete přečíst zde.

Jaroslav Kmenta

16. února oslaví padesátiny

Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu UK. V listopadu 1989 spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města. V roce 1991 nastoupil do zpravodajské agentury ČTK, kde se věnoval školství a armádě. V roce 1993 začal pracovat v Mladé frontě Dnes, po roce 2000 prošel několika dalšími redakcemi. V roce 2003 se do MFD vrátil a zůstal dalších deset let, od roku 2014 je stálým autorem magazínu Reportér. Vydal dvanáct knih, podle jeho námětů se natočilo několik celovečerních filmů.

Ferdinand Peroutka (1895 – 1978)

Od roku 1924 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejvýznamnější je Budování státu. V době, kdy byl vězněn v koncentračním táboře, se ho německý státní ministr K. H. Frank pokoušel zlomit ke spolupráci v kolaborantské Přítomnosti. Peroutka však odmítl a zůstával ve vězení až do dubna 1945. Po válce se stal poslancem a současně se vrátil do Lidových novin (změnily název na Svobodné noviny), a také do svého týdeníku Přítomnost (nově Dnešek). Ve všech novinách pranýřoval komunistické totalitní praktiky.

Po komunistickém puči v roce 1948 odešel do exilu nejprve do Londýna a později do New Yorku. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení. V zahraničí napsal několik knih, z nichž nejznámější je do mnoha jazyků přeložený Demokratický manifest.

Novináři vyznamenaní cenou, která nese jeho jméno, by měli vykazovat „naprostou bezúhonnost před zákonem i vlastním svědomím a vysokou mravní integritu, která vylučuje rozpor mezi slovy a činy“. Dále musí být osobně odpovědní za společenské důsledky svého publicistického působení a jejich profesní práce musí mít „mimořádnou úroveň násobenou precizností výrazových prostředků“. Musí rovněž „vycházet z demokratické orientace, která je naprosto a vždycky nekompromisní vůči všem projevům totalitarismu a nesnášenlivosti kulturní, národnostní a politické“.