Peníze a pouť. Nová tvář staré Mekky

Ačkoliv je pouť do Mekky, v arabštině hadždž, jedním z pilířů islámu, a tudíž i povinností každého muslima, účast na ní je rok od roku obtížnější.

V minulosti čelili zbožní muslimové „pouze“ několikaleté cestě přes poušť, kde jim hrozila smrt vyčerpáním, únosy a útoky. Dnes se musí potýkat s byrokratickým aparátem, který určuje účastnické kvóty, a také se stále se zvyšujícími cenami. Staré časy, kdy k hadždž stačilo odhodlání a nějaké ty úspory, jsou dávno pryč.

Mnozí z téměř dvou miliard muslimů tak stojí před náboženskou povinností, kterou nebudou moci nikdy naplnit – i když si ji v mnoha ohledech mohou dovolit.

Vytoužená cesta

Poutě do saudskoarabské Mekky, která se koná mezi 8. a 12. dnem posledního měsíce islámského lunárního kalendáře (letos termín vychází na polovinu srpna), se loni zúčastnilo téměř dva a půl milionu lidí. Ačkoliv oficiální svátek trvá jen pět dní, poutníci obvykle přijíždějí s několikadenním předstihem a zůstávají o něco déle, aby navštívili další místa, v první řadě Medínu (vedle Mekky a Jeruzaléma nejposvátnější centrum islámu).

Tato cesta je pro mnohé vyvrcholením celého jejich života, je tedy logické, že takový zážitek něco stojí. V minulých stoletích byl hadždž mnohaletým putováním, během něhož museli cestovatelé čelit mnoha nástrahám a nebezpečím. Někteří se vraceli domů až třeba po dvaceti letech, pokud vůbec. Nebylo rovněž neobvyklé, když jeden z vesnice či širší rodiny vykonal pouť i za příbuzné či sousedy. S rozšířením letecké dopravy se ovšem cesta do Mekky otevřela pro mnohem více lidí a ti teď musí čelit výzvám a protivenstvím jedenadvacátého století.