The Tap Tap: Nefňukové míří do Národního

Vyprodávají Státní operu, na velkých festivalech mívají pod pódiem rozvášněný dav, rytmicky jim to báječně šlape. A jen tak mimochodem: každý z nich má nějaké tělesné nebo mentální postižení. The Tap Tap, kapela studentů a absolventů školy Jedličkova ústavu, má premiéru v Národním divadle.

Ničeho se nebojí, je od rány a bez mrknutí oka se nechá třeba i vystřelit z děla. A opět jen tak mimochodem: nemá ruce ani nohy. Kristl Špán, hlavní hrdina divadelního představení Nefňuka.

Příběh o chytrém a odvážném klukovi, který i přes těžké postižení dosáhne úspěchu a stane se ředitelem vlastního cirkusu, uvádějí The Tap Tap v premiéře 24. dubna na Nové scéně.

Kompenzační pomůcka? Našlapaný stroj!

První představení se blíží a v bývalých papírnách v pražské Bubenči začíná čtyřhodinová zkouška – poslední v této zaprášené hale, příště už se tým stěhuje do Národního. Režisér si nese kafe, herci alternující v roli Kristlova lamentujícího táty si opakují text, Lenka Krupanská se sžívá s vedením Kristlovy loutky. Kapela se rozehrává, zkouší se závěr jedné z písní.

Všichni, kdo můžou, mají zpívat slova „v kotrmelcích, v kotrmelcích, v kotrmelcích…“. Nechám se strhnout melodií a potichu si broukám, jenže jazyk se mi zamotá hned u prvního „trm“. „Ježiš, říkejte to pořádně,“ ozve se Šimon Ornest. Přestože to není určeno mně, trhnu sebou. Říká se, že je přísný kapelník, napodruhé si proto už dám pozor a „trm“ vystřelím třikrát za sebou jako nic.