Poláci proti Polákům? Návod k pochopení.

28. ledna 2016

Ilustrace: Profimedia.cz

Zprávy z Polska se nyní střídají v rychlém sledu. Právo a Spravedlnost míří k ovládnutí Ústavního soudu, zpravodajských služeb a médií. Opozice svolává lidi do ulic. Kvůli novému mediálnímu zákonu se polská vláda dostává do střetu s Bruselem. Z úst evropských politiků padají silná slova. Bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt obvinil předsedu strany Jarosława Kaczyńského z toho, že je ledoborcem Vladimíra Putina, předseda Evropského parlamentu Martin Schultz tvrdí, že vládnutí PiS má povahu puče.

Zmatení trvá od doby, kdy liberální Občanská platforma utrpěla porážky ve sněmovních i prezidentských volbách. Rozhodnutí voličů se jevilo tím méně srozumitelné, že Polsko představovalo v posledních letech úspěšný příběh v rámci východní Evropy. Země nebyla příliš postižena ekonomickou krizí, zviditelnila se na mezinárodní scéně, bývalý premiér Donald Tusk byl jmenován předsedou Evropské rady. Tu a tam se objevily zprávy s příchutí politických skandálů, ale to přece k politice patří.

26 let zrady

Vnější pozorovatel mohl donedávna snadno podlehnout dojmu, že polská politika připomíná poklidnou hladinu jezera, jen zřídka rozvířenou dramatem, jako tomu bylo v případě letecké nehody u ruského Smolenska, při které v roce 2010 zahynula velká část politické elity země. A že je to dané nějakým společenským konsenzem a relativní úspěšností dosavadních liberálních vlád. Ve skutečnosti není nic tak vzdálené pravdě. Poláci jsou rozpolcený národ a příkop dělící společnost se čím dál víc prohlubuje.

Pro bližší pochopení se musíme vrátit ke kulatým jednacím stolům před více čtvrtstoletím, které předcházely prvním částečně svobodným volbám. Rozumní komunističtí pohlaváři tehdy společně s konstruktivní částí opozice vedenou Lechem Wałesou dospěli k historickému kompromisu a události nabraly na obrátkách. Vznikl nezávislý deník Gazeta Wyborcza, byl zvolen první nekomunistický předseda vlády. Následovaly změny v ústavě, přechod k demokracii a jmenování disidenta prezidentem.

Tak zní obecně přijatý výklad polské verze sametové revoluce. Ovšem zeptáte-li se někoho z opačného tábora, dozvíte se, že šlo především o to, umožnit komunistům uchovat si moc a jmění. A vytvořit za tím účelem zdání kompromisu a demokratizace, přičemž ve skutečnosti se všechno odehrálo pod taktovkou Kremlu. Tato zrada pak vedla k politice tlusté čáry, státem řízeného zapomenutí komunistických zločinů a legitimizaci podivných majetků. Přičemž tyto vazby a mocenské struktury přetrvávají dodnes.

Podpořte Reportér sdílením článku